|
Canon o něm píše: Ultra-širokoúhlý objektiv pro náročná použití. Lehce se drží a přenáší (405g), má systém plovoucího prvku (Floating system) a vnitřní ostření v zadní části (Rear focus). Ostrá zobrazení jsou dosažena při jakékoli vzdálenosti předmětu. Jaké jsou další údaje?
Objektiv je složen z 11 členů v devíti skupinách. V informaci se hovoří o „floating systému“. Jde o systém vyvinutý Canonem, který má omezit optické vady, jakmile je zaostřeno na blízké objekty. Při ostření se mění šíře vzdálenosti specifických optických prvků, jak je to naznačeno na schématu převzatého z americké stránky Canonu (jde o schema objektivu TS-E 24mm f/3.5L, ale princip je týž):  Ostření je samozřejmě vnitřní, takže při zaostřování se objektiv nepohybuje a jeho přední čočka se neotáčí. K tomu podotkněme, že při zobrazovacím úhlu 940 stejně nemá použití polarizačního filtru velký smysl… Má samozřejmě jen jeden prstenec, ten slouží k ručnímu ostření, respektive doostřování, protože prstencový ultrasonický motor ostření umožňuje při aretaci ostření ručně doostřit. Při tak krátké ohniskové vzdálenosti využijeme této možnosti spíš při snímcích zblízka. Na objektivu je jediný ovládací prvek, totiž přepínání autofokusu a ručního ostření. Objektiv má samozřejmě jiné vlastnosti, když je nasazen na full size přístroji a jiné na APS-C. Nejdříve se podívejme na APS-C (tedy typicky Canon EOS 400D a pod.). BV důsledku crop factoru je efektivní ohnisková vzdálenost 35mm, což odpovídá zobrazovacímu úhlo 630. To je slušný širokoúhlý záběr. Na snímku zdaleka není celé zobrazovací pole objektivu, takže úbytek ostrosti směrem ke krajům není patrný. Na grafu je vidět, že kresebně vrcholí při F 5.6, nicméně je velmi kvalitní i při cloně F2.8 a celá skupina od F4.0 do F11, což jsou nejpoužívanější clony, je velmi vyrovnaná. Vlivem difrakce pak kresba mírně klesá při F16 a F22. Na ukázce dole je srovnání kresby setového objektivu Canonu 400D (horní dvojice) a tohoto objektivu (spodní dvojice) při clonách F4.0 a F5.6. Srovnání myslím přináší přesvědčivý argument, že má smysl do takového objektivu investovat – jde o zobrazení 1:1 s obrázku, který je vidět na náhledech vlevo. 
Ovšem plně se rozezpívá až na full size, tedy na kinofilmovém přístroji (nezkoušel jsem) a na full size EOS 5D. Nebudeme se bavit o kresbě, ta je vynikající jak se dá čekat od pevného ohniska v této kategorii. Úhel záběru opravdu umožňuje dynamicky zobrazit prostor a při silnějším zaclonění dosáhneme významného proostření záběru. Pokud bych měl mít nějaké námitky, pak je to vinětace (tmavší rohy) při plné světelnosti. Už od F4.0 tento nepěkný jev mizí a při F5.6 je objektiv v pořádku, nicméně to poněkud sráží smysl plné světelnosti F2.8. Přirozeně, že v krajině nebudeme fotografovat na plnou světelnost, to má smysl hlavně při živé fotografii a tam ta vinětace tolik nevadí. Nicméně, je tu a musíme s ní počítat. Ani chování v protisvětle není ideální, setkal jsem se s nepříjemnými odlesky i mimo oblast přímo dopadajícího slunečního světla. Ve prospěch objektivu hovoří cena, která je v kategorii dobrého poměru cena/výkon za objektiv, který si může troufnout na práh sálu určeného pro špičkovou profi optiku. V únoru 2008 je ta cena mezi 13 až 15 tisíci korunami. Ukázky:
|
Na další ukázce je průběh ostrosti tohoto objektivu při clonách od F4.0 do F11, tedy při nejběžněji používaných clonách. Kresba vrcholí při F5.6, což je samozřejmě běžný jev. Průběh je ostatně vidět i na grafu zde vpravo. Od plné světelnosti je odstup, ale pak je výkon v podstatě vyrovnaný až do clony F22, která je kresebně jen o něco lepší než plná světelnost. Podotýkám ještě, že graf je orientační a že rozdíly mezi jednotlivými stupni jsou jen názorné, nikoli poměrové. 
|
Canon o něm píše: Ultra-širokoúhlý objektiv pro náročná použití. Lehce se drží a přenáší (405g), má systém plovoucího prvku (Floating system) a vnitřní ostření v zadní části (Rear focus). Ostrá zobrazení jsou dosažena při jakékoli vzdálenosti předmětu. Jaké jsou další údaje?
Objektiv je složen z 11 členů v devíti skupinách. V informaci se hovoří o „floating systému“. Jde o systém vyvinutý Canonem, který má omezit optické vady, jakmile je zaostřeno na blízké objekty. Při ostření se mění šíře vzdálenosti specifických optických prvků, jak je to naznačeno na schématu převzatého z americké stránky Canonu (jde o schema objektivu TS-E 24mm f/3.5L, ale princip je týž): Ostření je samozřejmě vnitřní, takže při zaostřování se objektiv nepohybuje a jeho přední čočka se neotáčí. K tomu podotkněme, že při zobrazovacím úhlu 940 stejně nemá použití polarizačního filtru velký smysl… Má samozřejmě jen jeden prstenec, ten slouží k ručnímu ostření, respektive doostřování, protože prstencový ultrasonický motor ostření umožňuje při aretaci ostření ručně doostřit. Při tak krátké ohniskové vzdálenosti využijeme této možnosti spíš při snímcích zblízka. Na objektivu je jediný ovládací prvek, totiž přepínání autofokusu a ručního ostření. Objektiv má samozřejmě jiné vlastnosti, když je nasazen na full size přístroji a jiné na APS-C. Nejdříve se podívejme na APS-C (tedy typicky Canon EOS 400D a pod.). BV důsledku crop factoru je efektivní ohnisková vzdálenost 35mm, což odpovídá zobrazovacímu úhlo 630. To je slušný širokoúhlý záběr. Na snímku zdaleka není celé zobrazovací pole objektivu, takže úbytek ostrosti směrem ke krajům není patrný. Na grafu je vidět, že kresebně vrcholí při F 5.6, nicméně je velmi kvalitní i při cloně F2.8 a celá skupina od F4.0 do F11, což jsou nejpoužívanější clony, je velmi vyrovnaná. Vlivem difrakce pak kresba mírně klesá při F16 a F22. Na ukázce dole je srovnání kresby setového objektivu Canonu 400D (horní dvojice) a tohoto objektivu (spodní dvojice) při clonách F4.0 a F5.6. Srovnání myslím přináší přesvědčivý argument, že má smysl do takového objektivu investovat – jde o zobrazení 1:1 s obrázku, který je vidět na náhledech vlevo.
Ovšem plně se rozezpívá až na full size, tedy na kinofilmovém přístroji (nezkoušel jsem) a na full size EOS 5D. Nebudeme se bavit o kresbě, ta je vynikající jak se dá čekat od pevného ohniska v této kategorii. Úhel záběru opravdu umožňuje dynamicky zobrazit prostor a při silnějším zaclonění dosáhneme významného proostření záběru. Pokud bych měl mít nějaké námitky, pak je to vinětace (tmavší rohy) při plné světelnosti. Už od F4.0 tento nepěkný jev mizí a při F5.6 je objektiv v pořádku, nicméně to poněkud sráží smysl plné světelnosti F2.8. Přirozeně, že v krajině nebudeme fotografovat na plnou světelnost, to má smysl hlavně při živé fotografii a tam ta vinětace tolik nevadí. Nicméně, je tu a musíme s ní počítat. Ani chování v protisvětle není ideální, setkal jsem se s nepříjemnými odlesky i mimo oblast přímo dopadajícího slunečního světla. Ve prospěch objektivu hovoří cena, která je v kategorii dobrého poměru cena/výkon za objektiv, který si může troufnout na práh sálu určeného pro špičkovou profi optiku. V únoru 2008 je ta cena mezi 13 až 15 tisíci korunami. Ukázky:
|
