Petr Váňa poslal podrobnou analýzu canonské novinky na základě třítýdenních zkušeností. Dostal se opravdu do hloubky a je to zasvěcený pohled zkušeného canonisty.
Dlouho očekávaný nástupce legendy. Stojí za to?
Odpověď ať si učiní každý sám, já se jen budu snažit shrnout své zkušenosti s tímto tělem po třech týdnech. Tělo jsem měl celou dobu s první veřejnou verzí firmware 1.0.2. Pro srovnání budu nejčastěji používat těla 5D MK II a III a Canon 60D, 70D které jsem užíval(vám) posledních letech.
Petr Váňa poslal podrobnou analýzu canonské novinky na základě třítýdenních zkušeností. Dostal se opravdu do hloubky a je to zasvěcený pohled zkušeného canonisty.
Dlouho očekávaný nástupce legendy. Stojí za to?
Odpověď ať si učiní každý sám, já se jen budu snažit shrnout své zkušenosti s tímto tělem po třech týdnech. Tělo jsem měl celou dobu s první veřejnou verzí firmware 1.0.2. Pro srovnání budu nejčastěji používat těla 5D MK II a III a Canon 60D, 70D které jsem užíval(vám) posledních letech.
Rozměry a balení
Už na první vzetí do ruky se jedná o solidní kousek. Kdo je zvyklý na řadu 5D/7D toho váha, úchop a ergonomie příliš nepřekvapí. Váha těla je 910g, rozměry šířka 148,6 × výška 112,4 × hloubka 78,2 mm. Korpus těla je ze slitiny hořčíku. Utěsnění je podle webu lensrental, který již rozborku těla provedl, výborné. Původní 7D je velmi odolné tělo vhodné i pro focení v náročných klimatických podmínkách a zdá se, že výrobce chce na tuto tradici navázat nejenom reklamní informací, že nový model je 4x lépe utěsněný, tedy na úrovni řady 1D.
Balení je klasika, tj. tělo, popruh, 1x akumulátor, nabíječka, USB kabel, návody, software. Samotný port USB 3.0 micro/HDMI je přímo na hlavní desce elektroniky a výrobce se pravděpodobně bojí o jejich mechanickou odolnost, proto pro připojení USB a HDMI je přiložen adaptér, který konektory a kabeláž fixuje.
Čip
Srdcem těla je snímací čip, ten má rozlišení 20,9 megapixelů, z toho efektivně 20,2 megapixelů, rozlišení je 5472×3648, poměr stran 3:2, oproti předchůdci navíc 2 megapixely, ale na APS-C žádný megapixelový premiant třídy, mnohé letošní modely mají 24 až 28 megapixelů. Fyzická velikost je 22,4×15,0 mm tedy klasické APS-C v podání Canonu s crop faktorem 1,6x. Technologie čipu je CMOS s Bayerovou maskou, antialiasingovým filtrem a technologií Dual Pixel. Tuto technologii rozeberu dále u ostření. Čip má integrovaný čistící systém, který můžete v menu nastavit na automatický při startu a vypnutí, manuálně spustit na vyžádání, nebo vypnout. Parametry jsou shodné jako u rok starého snímače z Canonu 70D, ale podle výrobce nejde o totožný čip.
Přepracovány byly mikročočky pro lepší přenos světla a vylepšení kvality obrazu. Canon 70D jsem používal jako druhé tělo jeden rok a žádný rozeznatelný rozdíl v kvalitě obrazu jsem nepoznal. Pokud někdo preferuje měření před reálným focením, na dxomark jsou již výsledky. Rozdíl oproti 7D je v ISO nad 1600 1EV. Oproti konkurenci mu při základním ISO schází na dynamickém rozsahu a při vysokém ISO je na průměru v dynamickém rozsahu současné produkce APS-C, tedy alespoň podle jejich měření.
Závěrka a zrcátko
Závěrka pracuje v rozsahu 30s – 1/8000s, nebo v režimu Bulb po dobu sepnutí spouště. Kroky si můžete nastavit po 1/3 nebo 1 EV, automat samozřejmě vždy jede po 1/3EV. Můžete si nastavit omezovač maximální a minimální doby závěrky. U mě nejvíce vítanou novinkou z hlediska ergonomie je rozšířené nastavení minimální rychlosti závěrky. Najdete ho v menu ISO a už tu není jako u předchozích modelů pouze nastavení hodnoty, ale můžete zadat volbu automaticky a programový automat upravit do rychla nebo pomala. Samozřejmě to platí jen pro režim programu a clony. Závěrka je testována na 200.000 cyklů. Na první pohled vysoké číslo, i v konkurenci, na druhou stranu při uvážení rychlosti sériového snímání a obvyklému počtu snímků, které si člověk může přinést z jedné sportovní akce, to není moc. Fotit sport jsem byl dvakrát a jinak čtyři reportážní odpoledne a mám nafoceno kolem 6 tisíc závěrek. Zjistit počet závěrek už umí placená služba shuttercount.
Zrcátko
Musím se přiznat, že mám rád zvuk zrcátka, proto mě až trochu zamrzelo první spuštění rychlého snímání a první fotky vůbec. Je prostě tichý. Reálné měření hlukoměrem dopadlo tak že sériové focení při 10 fps vydává stejný hluk jako 5D Mark III při svých 5 fps. Obdobně dopadlo tiché sériové focení (3 vs 4fps). Když se ale vedle sebe postavíme s kolegou fotografem s D4 tak zatímco jeho je nepřeslechnutelný, můj se v tom rachotu ztratí. Řešení s vyvažováním, dobržďováním, změněným mechanismem motoru, je inspirováno modelem 1DX.
Hledáček
Hledáček je optický, s optickým hranolem, pokrytím 100% a zvětšením 1,0x. Je možná dioptrická korekce v rozsahu -3 až +1 m-1. Krytka pro noční focení je bohužel stále jen gumová na popruh, řešení některých profi Nikonů v těle mi přijde lepší. Co je podle mně vynikající, je obraz v hledáčku při plné rychlosti sériového snímání, je dostatečně stálý a nedochází k velkému ztmavování. Není s ním tedy žádný problém držet pohybující se objekt v hledáčku.
Součástí hledáčku je nejnovější verze průhledového LCD, je vylepšená i oproti modelům 5D MKIII a 70D kde byl také použit. Oproti těmto tělům však můžete ještě vyměnit matnici za typ EH-S pro přesné manuální ostření.
V hledáčku je nově možno zobrazit více informací, např. expozimetr, korekci a korekci blesku, horizont. Zobrazení rastru, horizontu, informací uvnitř obrazu lze nastavit podle svých preferencí. Zobrazení části informací přímo v obraze, spolu s klávesami nad stavovým displejem (případně možností na např. klávesu M-Fn přiřadit cyklicky tyto funkce) vám dovoluje nastavovat základní věci, aniž byste dali foťák od oka. LCD v hledáčku není dobře čitelné za tmy, zapnout tak můžete volbu podsvětlení vždy, nebo automaticky pokud program detekuje nízké okolní osvětlení. V obou případech se osvětlení zapíná pouze na krátkou chvilku po dosažení zaostření, aby byly znatelné především body zaostření.
Displej
Displej je pevný, s úhlopříčkou 3,0“ což je 7,7cm. Bohužel není dotykový. Provedení je antireflexní, čitelnost a zobrazení na slunci je lehce nadprůměrná. Rozlišení je 1040000 bodů, tedy cca 720x480pixelů, protože všichni výrobci svorně udávají pixely po jednom a nikoliv po jednom na všechny tři barvy(RGB). Velmi dobré jsou pozorovací úhly, udávané na 170 st. Takový pozorovací úhel umožňuje fotit u země nebo naopak nad hlavou aniž byste museli dělat artistické cviky. Podsvětlení displeje lze regulovat v sedmi krocích, nebo nechat na automatu podle měření okolního světla s možností přizpůsobení chování automatu ve třech krocích. Doporučuji na toto vzpomenout při rychlé kontrole fotek na displeji a úvahou nad korekcí expozice, občas se mi stane, že to provedu a až doma zjistím, že to bylo staženým podsvětlením displeje a nikoliv (pře)podexpozicí fotky. Kdo je zvyklý chránit displej fólií nebo sklem, tak zatím typy dostupné přímo pro tento model nejsou, fólie z Canon 6D se dá použít po mírném ostřižení.
Skla
Používat se dají všechna skla EF-S i EF. Ve fotoaparátu jsou k dispozici korekce samozřejmě jen pro skla Canonu. Nově je zde vyjma korekce vinětace a aberace i korekce distorze. Pokud je povolena i korekce distorze, může dojít k malému ořezu snímků přímo při pořízení do JPG. V těle nejsou profily všech objektivů, pomocí EOS Utility můžete zkontrolovat nahrané profily a nahrát do těla další.
Ostření
Stejně jako 70D, tedy první tělo s technologií Dual Pixel CMOS AF, má 7D Mark II tři režimy ostření. Dedikovaným AF senzorem, fázově na čipu(Dual Pixel), kontrastně. Pokud se někdo diví co tam stále ještě dělá kontrastní zaostřování, vězte, že je to jen doplněk, který najde uplatnění pouze za specifických situací, kdy není možné použít fázové ostření na čipu.
Dedikovaný AF modul je to nejlepší co jsem měl v ruce. Nedám příliš na papírové parametry, mnohem důležitější jsou ty parametry, co ovlivňují výsledek, zda nakonec podařenou fotografii máte nebo ne. Pokud shrnu hlavní faktory pro úspěšné ostření, je to kvalita AF v těle, světelnost a rychlost ostření objektivu, správné nastavení AF, a schopnosti fotografa. AF tohoto foťáku nabízí asi to nejlepší, co momentálně existuje. Výkon procesorů, spolu s lepším snímačem RGB+IR, který má 150.000 pixelů a implementací technologie EOS iTR z Canon 1DX vylepšuje sledování objektů. EOS iTR je ta přidaná hodnota pojící funkce AF snímače a RGB/IR čipu, zpracovává jejich informace synchronně, tak aby byl schopen fotoaparát zjistit, kam se objekt pohybuje a predikovat jeho dráhu. Nastavení je pro fotografa ulehčeno profily s přednastavením pro různé druhy pohybu, kdo má 5D MK III, nebo 1DX bude doma. Profily si lze doupravit podle vlastního uvážení, já se nikdy nevěnoval natolik jednomu konkrétnímu typu akční fotografie, abych tuto možnost využil.
Dedikovaný AF senzor své předchůdce v 1DX a 5D MK III překonává ve všech parametrech, počet ostřících bodů je 65, všechny jsou křížové, prostřední je dvojitě křížový při světelnosti objektivu F2,8. Canon v příručce zmiňuje skupiny objektivů a kolik jednotlivé skupiny mohou využívat AF bodů. Podstatné je, že běžný tele objektiv s F5,6 pojede se všemi AF body křížově. To nám ani předchozí dva top modely(1DX,5DIII) neumožňovaly. Osobně mi funguje i ostření všemi body na F6,3 s Tamronem 150-600 na 600mm. Další vylepšení je citlivost středového bodu ta je -3EV, tedy fakticky ostří i při světelnosti F8(běžný tele F5,6 + extender s 1EV) a to včetně čtyřech bodů okolo středového. Rychlost a úspěšnost ostření při F8 je hodně závislá na dobrém světle a kontrastnosti objektu. Za velmi dobrého světla se dá se středovým bodem ostřit ještě se sestavou na světelnosti F9 (supertele 600mm F6,3 + extender 1EV). Všechno nad F5,6(6,3) ale už bude znatelně pomalejší a třeba u mě nesplňuje nároky na sportovní fotografii či BIF. Už u 5D MKIII jsem měl dojem, že prstencové ultrasonické ostření je pomalejší než AF, tady mám pocit podobný. Toto tělo tedy nebude slabý článek v dříve zmiňovaném řetězu. Rychlé práci s přepínáním ostřícího režimu napomáhá nový spínač umístěný okolo osmisměrného joysticku. Tím můžete přepínat sedm režimů ostřících bodů či oblastí. V menu si můžete také některé z přepínání vynechat. Joystickem samotným pak jde rychle posouvat body/zóny.
Samostatnou kapitolou je pokrytí pole ostřícími body, zde má APS-C technickou výhodu oproti FF přístrojům, pokrytí je fakt výborné, posuďte z přiloženého obrázku sami. Pokrytí zaručuje velmi dobré sledování i objektů s nahodilým pohybem.
Dual Pixel je poměrně výkonné fázové ostření pomocí fotodiod na čipu. Jedná se zatím pouze o druhý Canon DSLR který má tuto technologii zvanou Dual Pixel CMOS AF použitou. Dvojité diody pokrývají celý čip, ale pro ostření lze využít pouze 80% z plochy čipu. Toto ostření se výborně doplňuje s dotykovou výklopnou obrazovkou 70D, focení např. nad hlavou nebo u země s výběrem zaostření a přímo pořízením snímku tímto klikem je otázkou okamžiku. Mé obavy jak ergonomicky to bude použitelné, jsou zde bohužel oprávněné. Vybrat si můžete mezi třemi režimy zaostřování sledování tváře, nebo objektu, automatický z celé plochy, ostřící obdélník. Pokud si chcete ostření řídit a využijete poslední volbu ostřícího obdélníku, tak jeho přesouvání pomocí osmisměrného ovladače v rámci obrazovky bohužel trvá řádově vteřiny. Naštěstí aspoň funguje střední stisk ovladače na návrat ostřícího obdélníku do středové polohy. Ostřící obdélník je navíc poměrně velký, odhadem pokrývá tak 350 tisíc ostřících diod. Přesné ostření pak je možné v tomto režimu stejně jako v manuálním, tedy s lupou, funguje klasicky s přiblížením na 5x, 10x. Ostření je v Dual Pixel režimu spolehlivé, rychlé, jen potřebuje k funkci více světla než dedikovaný AF modul, můj osobní odhad je tak 2EV rozdílu. Resp. není až tak důležitá světelnost objektivu, ta klidně může být F10, ale scéna musí být dostatečně světelná, tak aby ostření mohlo proběhnout. Ostření v živém náhledu není kompatibilní s žádným pomocným světlem ani z integrovaného blesku ani z přisvětlovacích diod externího blesku, tělo je ani v tomto režimu nezapíná. Jak ukazují registrované patenty firmy Canon, tak i konkurence z CSC segmentu, ostření fázovými senzory na čipu je možné i během sériového focení. Bohužel ani 70D ani 7D Mark II tuto funkci nemají. Tedy pokud fotíte v živém náhledu, funguje sériové snímání, ale pouze s prvotním zaostřením. Pouze hádám, že takovou funkci by mohl výrobce zapnout v nějakém dalším firmware, technologie Dual Pixel totiž ještě ani z daleka nevyužívá svého potencionálu. Co mi chybí a jde zapnout např. u 60D nebo 5D MK III, je možnost přepnutí ostření v režimu živého náhledu na dedikovaný AF senzor, to vám dává možnost provést kompozici přes displej a přitom využívat rychlost a schopnost ostření při nízké hladině světla, dedikovaného AF senzoru.
Ostření při natáčení videa
Dopředu upozorňuji, že jsem fotograf a natáčení používám akorát tak na rodinné video. Při natáčení videa se fázové ostření na čipu projevuje lépe než při focení. Možnosti jsou navíc od předchozího 70D vylepšené. Nově lze například nastavit citlivost AF a rychlost přeostřování (pouze s objektivy s ostřením USM/STM novější než 2009). Chybí mi opět dotykový displej, pomocí něj bylo možné jednoduše při záznamu videa vybírat, kam se v scéně má ostřit. AF při videu je možné dále nastavovat, zapnout ho trvale, nebo jen na tlačítko AF-ON, či obráceně. Shodné zůstávají tři režimy AF jako při focení – sledování tváře, nebo objektu, automatický z celé plochy, ostřící obdélník. Pokud si však potrpíte na nejvyšší kvalitu (PAL FHD 50 IPB) Dual Pixel AF se najednou vypne, pravděpodobně z nějakého technické limitu prostě v nejvyšší kvalitě videa už nefunguje. Co najednou začne fungovat je zmiňované kontrastní ostření po stisknutí AF-ON. Maximální kvalita videa, při které ještě AF plně funguje je pro PAL FHD 25 ALL-I/IPB.
Ostatní ovládání
Nový Canon obsahuje také GPS a kompas. Zajímavostí je, že podporuje čtyři satelitní poziční systémy, nejen obligátní GPS. Neočekávejte však tak extra rychlé určení polohy, či funkcionalitu při špatném výhledu na oblohu, není to mobil, který si stahuje lokační data a používá další senzory včetně wifi a mobilního signálu k upřesnění pozice. K fotkám tak může ukládat polohu pořízení fotky i směr, kterým byla pořízena. Ukládat si také můžete log s trasou. Čas těla si můžete nechat synchronizovat časem ze satelitů. Nectností je pak zjišťování polohy i ve vypnutém stavu, kdy se zbytečně vybíjí baterie.
Mezi fotografy je i část lidí, která se snaží z techniky fotoaparátu vymačkat maximum, např. použitím firmware třetí strany. Jednou z věcí, kterou jsem párkrát použil na Canon 60D bylo automatizované snímání. To nemusí nutně být jen pro „časosběr“, já to s oblibou použival i jako zálohu na focení ohňostrojů. Jedno tělo ovládáte dálkovou spouští a řídíte si ho a druhé nastavíte např. na dvouvteřinový Bulb s třívteřinovou samospouští a ať si jede v klidu samo. Podobnou funkcionalitu máte teď přímo od Canonu. Canon uvádí, že se jedná o funkcionalitu dálkového ovládání TC-80 N3. V režimech mimo Bulb si můžete zapnout časové snímání, s nastavením frekvence min. po 1sec, max. po 99 hodinách a počet snímků od 1 do 99, nebo neomezeně. Režim neomezeně musíte pak ukončit ručně. Pokud je fotoaparát nastaven s uspáním v kratším termínu, než je frekvence snímků, fotoaparát se neuspí. Doporučit se tak dá grip a dvěma bateriemi, nebo zdroj pro náročnější projekty. Pro režim Bulb je k dispozici časovač, s řádem hodin, minut, vteřin, nemusíte pak držet spoušť, v případě dálkového ovládání stát u toho. Zkoušel jsem nastavit 99 hodin, naštěstí se to dá zastavit opětovným stlačením spouště, přepnutím režimu, nebo prostě vypnutím. Ve výsledku, zrovna to mé využití na ohňostroje neumí, protože buď mám časovač s max. expozicí 30 vteřin, nebo Bulb s časovačem délky expozice, ale bez frekvenčního spínání.
HDR režim je kopií toho v 5D Mark III, automaticky, nebo 1-3EV, pět způsobů vytváření efektu, možnost zarovnání snímků, možnost ukládání i zdrojových snímků, a to včetně možnosti JPG + RAW. To samé pro Bracketing, 2-7 snímků, při 3 snímcích max +-3EV, při 7 snímcích až +-8,5EV. Ovládání je velmi dobře upravitelné, nastavit si můžete funkce, nebo způsob fungování 10 kláves. Ovládání jde evolucí, nově např. tlačítko podsvícení stavového displeje, když ho zmáčknete při live view zobrazí obrazovku podsvětlení hlavního displeje. Nový spínač přepínání režimu ostření také potěší, je intuitivní a rychle se na něj zvyká. Můj pocit z něj je, že není tak kreativní jako 70D pro hračičky, ale prostě produktivní, dobrý nástroj na práci.
Paměťové karty
Slabostí těl od Canonu doteď byl vždy SD port. Canon 70D už podporuje i UHS režim karet, ale rok staré měření jsem bohužel ztratil. Takže jsem provedl malý test i zde. Pro srovnání je v tabulce i Canon 5D Mark III, testování zápisu probíhalo vždy s formátem RAW, jeho velikost se totiž nemění podle foceného obrazu a nechci si závěrku zničit jen při testování, jestli těch 500 fotek v kuse dá. Samozřejmě vždy plné rozlišení, režim času 1/4000, maximální rychlost sériového focení bez přeostřování, všech filtrů apod. aby to skutečně snímalo na maximální sekvenční rychlostí.
Velikost RAW u 5D MKIII je 29,8MB, u Canon 7D MKII je 26,3MB, 12 fotek 5D je 349MB, 22 fotek 7D je 592MB. Z měření se dají vyčíst tři věci, Sandisk Ultra je šmejd, 5D MK III končí s rychlostí na SD slotu na 30MB/s a víc nedá, 7D MK II je schopen zapisovat na SD min. 60MB/s – rychlejší kartu jsem neměl. A možná ještě jeden poznatek, pokud chcete fotit série do RAW, Compact Flash 1000x bude lepší volbou. Samotný buffer Canon 7D MKII pobere cca 50-110 jpeg(kvality L) fotek podle jejich velikosti, která se obvykle pohybuje mezi 5-10MB/fotka. I s tou nejpomalejší kartou se mi podařilo vyfotit 70 jpg(L) fotek do zaplnění bufferu. S nejrychlejší kartou to odmítám zkoušet, to tělo je moje a podle výpočtu rychlosti ukládání RAW by na SDXC kartu s rychlostí ukládání 60MB/s uložil cca 500 fotek, bez zadrhnutí.
V 7D Mark II se tak konečně srovnává SD slot trochu s CF, má už smysl investovat do rychlejší SDXC UHS karty a pokud budete zapisovat jen JPG, bude vám rychlejší SD stačit zcela. Také konečně zdá se, že přestal SD slot brzdit celý systém, pokud ukládáte na obě karty RAW na CF a JPG na SD. To nemohu prokázat testem, protože CF mám nejrychlejší se zápisem 50MB/s a při ukládání RAW-CF JPGL-SD jsem se dostal na 18 snímků v sérii.
Za to celé asi můžeme poděkovat video funkcím, které s narůstajícím datovým objemem potřebuji rychlejší ukládání a pomůže to i nám fotografům. To ukládání je tak rychlé, že by zvládalo 4K video, pokud uvážíme rychlost zpracování obou procesorů, tak ty by 4K mohli zvládnout také, 25 snímků 4K má podobnou datovou náročnost na zpracování jako 10 snímku 20mpix. Takže pokud se to bude výrobci hodit, třeba to v nějakém update firmware bude.
Akumulátor, nabíjení
Akumulátor je staronový. Je to typ LP-E6N, od původního LP-E6 se liší lehce navýšenou kapacitou na 1865 mAh, to je 3,6% nárůst. Nový akumulátor je rozměrově i zapojením zcela identický a záměnný s předchozím typem LP-E6. Nabíječka pro náš trh, typ LC-E6E je dokonce zcela shodná jako původní, nabíjet se v ní dají oba typy akumulátorů. Nabíjení zcela prázdného akumulátoru trvá cca 2,5 hodiny poloprázdného akumulátoru lehce přes hodinu.
V těle fungují i akumulátory z druhovýroby. Rozdělit je lze do dvou kategorií, ty se starým čipem, jehož fungování Canon zarazil s updaty firmware v roce 2013, které nekomunikují s fotoaparátem, fungují, ale zobrazují stav pouze v základním čtyřčárkovém režimu. Pak jsou zde ty novější dostupné, cca od začátku roku 2014, ty fungují jako originál, včetně registrace ve fotoaparátu a zobrazení stavu v procentech.
Blesk(y)
Jedna z mála oblastí kde v podstatě žádné novinky nejsou. Vestavěný blesk má směrné číslo 11, X-Sync 1/250. Můžete ho nastavit na synchronizaci na první, druhou lamelu, nastavit kompenzaci expozice. Kompenzaci expozice blesku nově vidíte i v hledáčku, nejenom ikonku ale i hodnotu na posuvníku. Vestavěný blesk můžete použít v režimu E-TTL II, plně manuálním a Multi. Multi je režim kdy nastavíte blesku frekvenci, počet záblesků a výkon mezi 1/32-1/128 a při dlouhé expozici tak můžete zachytit fázování pohybu. Včera jsem to zkoušel s EX600 na 1 výkonu v noci na schodech u mostu a ani takový výkon nestačil na rozumné fázování pohybu na noční fotografii. Takže interní blesk není k fázování vzhledem k násobně menšímu výkonu ideální. Osobně však nejvíce kvituji, že tlačítko blesku konečně nemá jen funkci vyklopení blesku, ale že jeho další stisk(nebo první při nasazení systémového blesku) vás přesune rovnou do nastavení interního/externího blesku. S nasazeným bleskem EX-RT600 pak máte možnosti mnohem širší, tělo podporuje jeho plnou funkcionalitu, včetně např. 23 nastavení jeho chování a funkcí. Pro záblesková světla je k dispozici PC konektor.
Tělo dokáže pomocí interního blesku odpalovat externí blesky kompatibilní s tímto systémem. Toto řešení měl už původní 7D a stejně tak např. 60D a 70D. Rozdělení do skupin a jejich řízení se nijak nemění. Zkoušel jsem takto odpalovat Canon EX-RT600 a Metz 58AF2. Oba dva fungovaly naprosto spolehlivě. Vestavěný systém je čistě optický, radiové ovládání kompatibilní s EX-RT600 integrované není. Pro radiové ovládání externích blesků je stále potřeba buď mít jeden EX-RT600 v sáňkách, nebo ovládací jednotku E3-RT.
SW Zatím asi jediné dva SW, které umí pracovat s RAW formátem z tohoto těla jsou Digital Photo Profesional přímo dodávaný s fotoaparátem a právě vydaný Adobe Lightroom 5.7. Na přiloženém CD naleznete starou verzi DPP 3.14, z webu Canonu už si lze stáhnout novou verzi 4.1.1.
Příslušenství
Kabelové dálkové ovládání je kompatibilní s profi řadou tedy např. 1D Mark IV, 5D III, 7D, 50D. Originální kabelové dálkové ovládání Canon RS-80 N3 je poměrně drahé, druhovýroba, mnohem levnější funguje stejně dobře.
Optické dálkové ovládání je typ Canon RC-6. Zkoušel jsem starší RC5 z druhovýroby a funguje spolehlivě. Battery grip je nový unikátní přímo jen pro Canon 7D Mark II. Jedná se o typ BG-E16. Cena jako obvykle není lidová, ale mechanické provedení a utěsnění proti prachu a vodě je u originálu stejně dobré jako u těla. Ten kdo dá víc na cenu, musí počkat až Meike, Aputure apod. začnou vyrábět kopie. Kdo pracuje více v ateliéru, či obecně potřebuje rychle transportovat snímky pomocí WIFI, LAN, nebo ovládat fotoaparát z PC na dálku může se poohlédnout po WFT-E7A (verze 2). Rozsah funkcionality je velmi zajímavý, cena však astronomická, cca 50% ceny těla.
Na zahraničních webech už se objevily první zmínky o profesionálních podvodních pouzdrech do 130m. Cena takového pouzdra však bude vyšší než cena samotného těla.
Osobní hodnocení
Ovládání je velmi dobré. Rychlost je výborná, rychlostí myslím souhru všeho pro pořízení velmi pomíjivého okamžiku, rychlý objektiv je podmínkou. Co jsem fotil reportáže a sport nemám si na co stěžovat i, z toho mála světla v hale dokázal vydolovat rozumný výstup. Kdo měl předtím ostatní těla Canonu podobné třidy tomu rychle padne do ruky. Ale abych jen nechválil, v prvních týdnech mám procentuálně více „odpadu“ než z jiných těl, možná špatné nastavení, možná ruce, ale zatím jsem stále ve fázi seznamování se s novou „hračkou“.
Pro
Možnost kompenzace programu Auto ISO
Zatím snad největší schopnost nastavení těla co jsem viděl, včetně více položek vlastních menu
V segmentu APS-C asi nejlepší AF co lze mít s pokrytím pole na které nemá žádný FF
Velká rychlost
Výdrž na akumulátor, na standartní LP-E6 se mi podařilo nafotit během dne 2800 snímků
Proti
Pokud se zapne nejvyšší kvalita videozáznamu, přestane fungovat automatické ostření
Nefunguje přeostřování Dual Pixel při snímání série fotek(AI Servo)
GPS se snaží lokalizovat a spotřebovává energii, i když je foťák vypnutý
Chybějící wifi, dotykové ovládání, 4K video
Obrázky zdroj Canon, nebo autor článku.
Petr Váňa
