Canon 70D

Zrcadlovku střední třídy oznámil Canon v červenci. Je o dvacetimegovou zrcadlovku vybavenou výklopným dotykovým displejem, s hybridním snímačem formátu APS-C (22.5 x 15 mm ) podporovaným čtrnáctibitovým procesorem Digic 5+. Naprosto to není nějaké marketingové oprášení starého modelu. Existuje ve variantě W a N, přičemž enko je bez wifiny. Snímač má v sobě fotodiody uzpůsobené pro analýzu fázového posunu – u Canonů jsme toto řešení viděli poprvé loni při předvedení prvního mirrorless přístroje EOS M. Zvláště pak při použití s objektivy typu STM je ostření opravdu bleskurychlé a to – což je důležité – i v režimu přímého náhledu (live view). Hybridní čipy známe už nějakou dobu, ale tento použitý v 70D využívá 80 % plochy, takže lze ostřit prakticky kdekoli s výjimkou okrajů záběru. No a protože tato sedmdesátka má výklopný přetáčecí displej Clear View II TFT color jako EOS 700D, live view je možné používat díky hybridnímu čipu a STM objektivu i pro živou fotografii . Snímač autofokusu je převzat z profi modelu 7D, má 19 ostřicích fotodiod.

Hledáček je hranolový s 98 procentním krytím. Vyskakovací vestavěný blesk může řídit externí blesky, to je velmi užitečné zařízení, známé i ze starších modelů Canonu. Přístroje je vybaven wi-fi připojením, podobně jako profi full frame 6D, takže lze komunikovat se smartfony, iPady a dalším wi-fi zařízením. Dodejme ještě, že přístroj váží 755 g, baterka by podle standardu CIPA měla vydržet skoro tisíc fotek, rozměry jsou 139 x 104 x 79 mm .

Z toho, co bylo řečeno, je patrná snaha dát do přístroje to dobré ze stávajících modelů – místo aby se hledělo na okuchání a ořezání, aby modely jeden druhého nekanibalizovaly. Poučný je přehled modelů zrcadlovek Canon podle ceny. Řadu zahajuje 100D za 14 tisíc, následuje 700D za 17, pak přijde 70D za 27 tisíc a následuje profi třída, 7D za 36 tisíc, full frame 6D za 49 tisíc, jeho větší bratr 5D MkIII za 78 tisíc a na vrcholku trůní full profi super fotoaparát 1D DX za 155 tisíc.

Devět tisíc rozdílu mezi 70D a 7D jde tedy především na vrub důkladnější stavbě 7D, její lepší ochraně proti vlhku a prachu a samozřejmě i dalším parametrům. Nicméně, málo platné, 7D je 4 roky starý model, čekáme netrpělivě na omlazenou verzi a už je skoro jisté, že se letos nedočkáme.

Tato 70D, pocitově vzato, je to nejlepší model z nižší třídy zrcadlovek EOS. Když ho vezmeme do ruky, máme mírně plastový pocit a také chod závěrky je poněkud vulgární. Je to aparát pod třicet tisíc… ovšem s výkonem, o jakém by se nám mohlo před pěti lety jenom zdát.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou vlevo nahoře pod kruhovým voličem režimů; je to skoro tak dobré jako nikonské zapínání pod spouští a mnohem lepší, než to na Canonech bývalo, nicméně k zapnutí potřebujeme druhou ruku než tu, jakou přístroj držíme. Kruhový volič nabízí tradiční automatické, semiautomatické a ruční ovládání, Bulb a jednu pozici na uživatelské nastavení – a jsme u rozdílu dejme tomu se 7D a profi třídou jako takovou, ty mají na kruhovém voliči tři pozice pro uživatelské nastavení. Volič má aretační tlačítko uprostřed, blahodárné to opatření (sedmička ho ještě nemá, snad to jde za příplatek dodatečně namontovat). Na druhé straně od kapličky s hranolovým hledáčkem najdeme prakticky totéž co na 60D. Je zde stavový displej a před ním je tlačítko pro volbu režimu autofokusu, režimu pohonu (jednotlivé obrázky, série, samospoušť) a ISO, dále je tu volba režimu měření. Kousek dál je roller a tlačítko pro volbu režimu autofokusu – jeden bod nebo zóny, je to podobné jako na 7D, ale 7D to má bohatší a složitější. Je třeba pochválit canonské umístění tlačítka pro ISO nahoru nedaleko spouště. V praxi se ISO často mění jaksi za pochodu, s hledáčkem u oka, a ke změně není nutné přístroj odkládat.

Vzadu pod horní hranou je trojice tlačítek – aktivace ostření, pak hvězdička – tu je možno nadefinovat na „reportérské ostření“: nastavíme na průběžné ostření a přes Quick menu na displeji (lze i v uživatelském menu) nastavíme volbu ostření na hvězdičku a odpojíme ostření od spouště – je to tam názorně graficky znázorněno, veškerá osobní nastavení, nejen toto, se snadno realizují. Na zadní stěně pak nalezneme tlačítko Menu a Info. Význam prvního je jasný, druhé tlačítko u Canonu tradičně přepíná mezi režimy obrazovky. Vpravo od hledáčku je tlačítko pro aktivaci živého náhledu (focení na displej). Pod ním je veledůležité Q tlačítko, aktivující stavový displej na velkém displeji. Zde nastavíme velmi rychle a jednoduše i některá pokročilejší nastavení, jako je například wi-fi. Pak už je jen tlačítko pro prohlížení a čtyřcestný (ve skutečnosti osmicestný, při posouvání ostřicího bodu lze postupovat i po úhlopříčkách) volič se zadním rollerem, který primárně, jak je tradičně canonským zvykem, ovládá korekci expozice. Lze ho uzamknout proti nežádoucímu posunu.
Na boku najdeme tlačítko pro aktivaci blesku a na druhé straně tradiční tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti. Zrcadlovky disponují tímto zařízením od nepaměti a nikdy jsem nepochopil, proč se jím výrobci zabývají: opticky nelze zacloněním (a tudíž ztmavením obrazu) hloubku ostrosti spolehlivě kontrolovat. Je to tam jen proto, že si to veřejnost žádá, jinak je to k ničemu.
Celé toto uspořádání je výsledek dlouholetého vývoje.
Menu je klasické. Má 4 oddíly fotomenu, další 2 pro přímý náhled, 3 oddíly prohlížení, 4 oddíly setup a na konci je zadávání do Mého menu, uživatelského nastavení. Což je dost, měl jsme k disposici anglický manuál, ten má 468 stran…
První co doporučuji po nastavení češtiny do menu a nastavení data a času je zákaz focení bez karty – Canony to v továrním nastavení mají povoleno. Je to v první obrazovce fotomenu Uvolnit závěrku bez karty, nastavte Zakázat. Dobu prohlídky nastavuji na přidržet, defaultně je do 2 sec, to je málo. Korekce odchylky objektivu má zakázanou korekci barevné odchylky. On tedy ten 18-55 patrnou barevnou vadu nemá, ale proč bych to zakazoval, tedy povoluji. K velkým vychytávkám patří řízení externího blesku vestavěným bleskem přístroje. To se nastavuje v oddílu Ovládání blesku – Nastav. vestav. blesku, kde nastavte Vestavěný blesk – vlast, bezdrát a pak ve Funkce bezdrát volíte, zda mají blýskat oba, tedy externí i vestavěný a to buď oba stejně (třetí volba) nebo každý jinou silou (první volba), nebo jenom externí blesk, střední pozice. Více uživatelů ale využije třetí položku první obrazovky fotomenu a zapne si vodováhu do hledáčku – kde kdo z nás má pravou nebo levou úchylku a drží přístroj křivě, toto je pomůcka, jak tomu čelit. Ještě je dobré vědět, že ve čtvrté obrazovce setupu je položka umožňující návrat do továrního nastavení – je tady dost položek, které lze nastavit s neblahými důsledky a tento reset je dobré východisko z nouze.

Jak se s ním fotí
Když odhlédneme k poněkud bakelitovému pocitu v ruce, dominující dojem je rychlost. K disposici jsem měl sadu s objektivem 18-55 IS STM. o těchto objektivech jsem referoval zde letos v září. Jejich chod je optimalizovaný na hybridní autofokus a rychlost je doslova blesková ve standardním režimu, ovšem udivující je v režimu přímého náhledu. Teprve teď dostal výklopný dotykový displej plné opodstatnění. Držíte přístroj například těsně nad zemí a sledujete pohybující se objekt – a stačí klepnout prstem (citlivost je v menu nastavitelná) a přístroj okamžitě zaostří a exponuje. Tradičně byly dva druhy AF pro živý náhled, přesný a pomalý; ten přesný byl na bázi analýzy kontrastu, v tom rychlém došlo ke sklopení zrcátka, zaostření, zvednutí zrcátka a expozice. To teď odpadá – klepnete a je to tam. Rychlost samozřejmě závisí na světelné hladině. Typicky trvá zaostření půl vteřiny, kdežto ostření s použitím hledáčku a AF modulu vyžaduje poloviční čas. Při sériovém focení 7 snímků za vteřinu zůstane obraz zaopatřený na první snímek a pak obrazovka zčerná. Takové rychlé série je tudíž třeba pořizovat s hledáčkem, nikoli v režimu live view. V nabídce je „tracking“, tedy sledování objektu, nicméně spolehlivost této funkce nelze přeceňovat u žádného cenově dostupného fotoaparátu. To je přece jen hudba budoucnosti.

Obrazový výkon je vynikající. Nový STM setový objektiv má skvělé parametry a dovedu pochopit toho, kdo se ho bude držet a vzdá se rozšiřování svého optického parku. Je-li toto výřez z rohu obrázku ve 100% zvětšení, o čem se budeme bavit?

Ani proti jasnému nebi – zase v rohu – neuvidíme žádnou aberaci.

Dosáhneme velmi dobrých výsledků i bez korekce expozice. Některé snímky z ukázek jsou korigovány do mínusu, jak jsme si zvykli z minulosti, ale i do plusu. U této generace přístrojů, a EOS 70D není první, kdy to konstatuji, už korekce expozice není nezbytností – a pokud bychom fotili do RAW, pak už vůbec ne. Expozice přestává definitivně být technickým problémem.

Šum je velmi kultivovaný. V současnosti je zřejmě nejlepším krotitelem šumu Fujifilm. Tam je limit 3200 ISO bezproblémový, na snímcích z této 70D je šum při této citlivosti lehce patrnější. Rozhodně ale nepřesahuje meze snesitelnosti.

Shrnutí
Canon EOS 70D je digitální zrcadlovka, která v současné době prezentuje jakési optimum mezi rozumnou cenou a výkonem. Především nabízí rychlost ostření, zejména pak v režimu live view, kdy plně využijeme výhod vyklápěcího dotykového displeje. Přístroj je velmi dobře ovladatelný, přičemž v jeho ovládacích prvcích nechybí rychlé“Quick“ menu. Dodává se v setu, přičemž je dobře volit objektiv třídy STM – ta je optimalizovaná na hybridní autofokus, jímž je přístroj vybaven. Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu setového objektivu, 16 při 3200 ISO.