|
Jaký je a komu je určen Přístroj je osmnáctimegový a to už je opravdu hodně – a jak uvidíme, není to na úkor šumu! Snímač je CMOS APS-C 22.3 x 14.9 mm s prodlužovacím faktorem 1.6x, takže dejme tomu 100 mm fyzického ohniska podá úhel záběru jako 160 mm na kinofilmovém přístroji. Snímač má filtry RGB a o zpracování obrazu a další věci se stará procesor třídy Digic 4. Citlivost je nastavitelná od 100 do 6400 ISO, závěrka od 130 sec do 1/4000 plus neomezené snímání „bulb“. Snímací režimy jsou obvyklé, tedy „zelené“ auto, program, priorita clony / času a ručně nastavitelná expozice M. Sekvenční snímání je 3,7 sn/sec, přičemž JPEGů v nejvyšším rozlišení a kvalitě se do bufferu vejde osm až devět. Hledáček kryje 95% zorného pole. Přístroj má vestavěný blesk, synchronizuje při 1/200 sec a co je důležité, je schopen svým bleskem řídit externí blesky. To je další veliká výhoda, kterou ocení, inu, ten kdo tomuto způsobu užívání blesku přijde na chuť a měl by, já to tu pořád propaguju (což samozřejmě není žádný, natož jediný důvod, proč to dělat). Zápis je na karty rodiny SD včetně vysokokapacitních SDXC karet. Video snímá až 1920×1080 HD. Baterka LP-E8 snese skoro 500 snímků, přístroj váží 570 g a měří 133 x 100 x 80 mm. No a komu je určen? Samozřejmě každému, kdo to s fotografováním myslí vážně v tom smyslu, že chce budovat systém tělo plus optika plus další příslušenství a stojí o maximální kvalitu výsledku. 
Ovládání a menu
Pod horní hranou je vlevo tlačítko pro menu a „info“, jímž měníme režimy prohlížení (jaké údaje, event. Histogram, přepaly atd.), vpravo od hledáčku je to tlačítko pro přímý náhled (live view, to užitečné zařízení, které jsem chválil v úvodu). Pak nastane chvíle pro čtyřcestný volič. Ten se používá pro režim v menu a pro dedikované úkony: nahoře je nastavení bílé, vpravo režim autofokusu – jednorázové, kontinuální (AF servo) a „AI fokus“, kdy přístroj sám rozhodne, jestli má ostřit jednorázově nebo průběžně (vše co přístroj rozhoduje vypínám…). Dole je nastavení „picture style“, to jsou předvolené stupně – hlavně – sytosti barev, zde lze silně ovlivňovat výsledek, doporučuji nevrtat se v tom; lépe je fotit v RAW a hokusy i pokusy pak provádět bez rizika nevratné zkázy obrazu. No a vlevo je volba jednotlivé snímky / série / samospoušť. Menu Velmi příjemné je vlastní nastavování vyvážení bílé, je to tradiční canonské řešení, připomenu, že stačí vyfotit barevně neutrální předlohu (červená střecha NENÍ neutrální, bílá stěna JE neutrální) a pak už jen na druhé obrazovce volíte uživatelské nastavení WB › set a pak v dialogu použijte údaje WB tohoto snímku schválíte volbou OK; pak ovšem musíte nastavit WB na předvolbu „uživatelské nastavení“. Má jen jednu, tedy aktuální pozici, ale při této jednoduchosti nechápu, proč by jich měl mít víc. Automatická optimalizace jasu je též v menu, ale je přístupná i v Q menu a zmíním se o ní níže. Na třetí pozici si můžete nastavit maximum pro nastavení automatického ISO, defaultně je 3200. No a na čtvrté pozici si můžete nastavit rastr do hledáčku – defaultně je vypnut, lze tam dát řidší nebo hustší mřížku; je to užitečné pro kompozici a udržení vodorovných linií. V menu prohlížení jsou snad zajímavé kreativní filtry, lze s nimi dělat pokusy, je to neškodné, protože zmršené fotky se uloží samostatně, původním se nic nestane. Na ukázce vidíte efekt „rybí oko“:  Jak se s ním fotí  Tak tedy kresby se nemusíme bát, start je bleskový a také ostření za běžných světelných podmínek je velmi slušně rychlé, takže i se setovým objektivem si lze troufnout na živou fotografii. Samozřejmě, rychlost autofokusu – a sériového focení – je Achillova pata těchto relativně levných přístrojů. Je to ovšem relativní, foťák je pomalý ve srovnání s – dejme tomu – EOS 7D, ale mnohem rychlejší, než třistapadina blahé paměti. Výkon při vysokém ISO je další příjemné překvapení, i při 6400 velikost šumu je hluboko pod hranicí urážky a při 3200 ISOP takzvaně není co řešit – pravda, platí to pro rozumně osvětlené partie. Ale při kompenzaci -1 EV je fotka tmavého objektu v rozumných mezích šumu a při 18 megapixelech lze od ní čekat vcelku slušné tištěné fotky. K tomu podotknu, že 6400 ISO je extrémně vysoká citlivost a že ji opravdu budeme jen zřídka kdy potřebovat. Dodejme ještě, že v menu v oblasti setup – Fn lze zapnout rozšíření ISO na 12800 a to opravdu je šumák. Nicméně tvrdím o ISO 12800 totéž, co říkal Bruce Lee o karate kopech nad úroveň pasu, že jsou vhodné do cirkusu, ne do praxe.  Výtečná je i automatika nastavení bílé, bílá je vskutku bílá s lehoučkým posunem do červena, což ovšem odpovídá přirozenému vnímání žárovkového osvětlení bílé plochy. Tato výtka tak často opakovaná, že připomíná rituální skřek, už zde není na místě, automatická WB netáhne do červena, je zcela v pořádku. Dynamický rozsah, tedy schopnost zachytit kresbu jak v jasech tak ve stínech, je zde na výtečné úrovni. V menu najdete funkci automatická optimalizace jasu, to je fakticky projasňování stínů – není třeba se bát nastavení na nejvyšší stupeň. Canon se obvykle bojí této funkce, ale zdá se, že se už podařilo vychytat mouchy, takže teď to funguje efektivně, tedy má smysl to zapnout. Nelze ji zapnout, pokud v oblasti Fn zapnete klasickou Prioritu zvýraznění tónu. Zde se názory kolegů recenzentů liší, nemyslím si, že by v tom byl zas tak velký rozdíl a dával bych přednost optimalizaci jasu, protože je to přístupnější přes Q-menu. Shrnutí V každém případě jde o výkonný přístroj za dostupnou cenu, výkonný i se setovou optikou a je to bezesporu víc než důstojný nástupce modelu 550D. Ukázky:
|
|
Jaký je a komu je určen Přístroj je osmnáctimegový a to už je opravdu hodně – a jak uvidíme, není to na úkor šumu! Snímač je CMOS APS-C 22.3 x 14.9 mm s prodlužovacím faktorem 1.6x, takže dejme tomu 100 mm fyzického ohniska podá úhel záběru jako 160 mm na kinofilmovém přístroji. Snímač má filtry RGB a o zpracování obrazu a další věci se stará procesor třídy Digic 4. Citlivost je nastavitelná od 100 do 6400 ISO, závěrka od 130 sec do 1/4000 plus neomezené snímání „bulb“. Snímací režimy jsou obvyklé, tedy „zelené“ auto, program, priorita clony / času a ručně nastavitelná expozice M. Sekvenční snímání je 3,7 sn/sec, přičemž JPEGů v nejvyšším rozlišení a kvalitě se do bufferu vejde osm až devět. Hledáček kryje 95% zorného pole. Přístroj má vestavěný blesk, synchronizuje při 1/200 sec a co je důležité, je schopen svým bleskem řídit externí blesky. To je další veliká výhoda, kterou ocení, inu, ten kdo tomuto způsobu užívání blesku přijde na chuť a měl by, já to tu pořád propaguju (což samozřejmě není žádný, natož jediný důvod, proč to dělat). Zápis je na karty rodiny SD včetně vysokokapacitních SDXC karet. Video snímá až 1920×1080 HD. Baterka LP-E8 snese skoro 500 snímků, přístroj váží 570 g a měří 133 x 100 x 80 mm. No a komu je určen? Samozřejmě každému, kdo to s fotografováním myslí vážně v tom smyslu, že chce budovat systém tělo plus optika plus další příslušenství a stojí o maximální kvalitu výsledku.
Ovládání a menu
Pod horní hranou je vlevo tlačítko pro menu a „info“, jímž měníme režimy prohlížení (jaké údaje, event. Histogram, přepaly atd.), vpravo od hledáčku je to tlačítko pro přímý náhled (live view, to užitečné zařízení, které jsem chválil v úvodu). Pak nastane chvíle pro čtyřcestný volič. Ten se používá pro režim v menu a pro dedikované úkony: nahoře je nastavení bílé, vpravo režim autofokusu – jednorázové, kontinuální (AF servo) a „AI fokus“, kdy přístroj sám rozhodne, jestli má ostřit jednorázově nebo průběžně (vše co přístroj rozhoduje vypínám…). Dole je nastavení „picture style“, to jsou předvolené stupně – hlavně – sytosti barev, zde lze silně ovlivňovat výsledek, doporučuji nevrtat se v tom; lépe je fotit v RAW a hokusy i pokusy pak provádět bez rizika nevratné zkázy obrazu. No a vlevo je volba jednotlivé snímky / série / samospoušť. Menu Velmi příjemné je vlastní nastavování vyvážení bílé, je to tradiční canonské řešení, připomenu, že stačí vyfotit barevně neutrální předlohu (červená střecha NENÍ neutrální, bílá stěna JE neutrální) a pak už jen na druhé obrazovce volíte uživatelské nastavení WB › set a pak v dialogu použijte údaje WB tohoto snímku schválíte volbou OK; pak ovšem musíte nastavit WB na předvolbu „uživatelské nastavení“. Má jen jednu, tedy aktuální pozici, ale při této jednoduchosti nechápu, proč by jich měl mít víc. Automatická optimalizace jasu je též v menu, ale je přístupná i v Q menu a zmíním se o ní níže. Na třetí pozici si můžete nastavit maximum pro nastavení automatického ISO, defaultně je 3200. No a na čtvrté pozici si můžete nastavit rastr do hledáčku – defaultně je vypnut, lze tam dát řidší nebo hustší mřížku; je to užitečné pro kompozici a udržení vodorovných linií. V menu prohlížení jsou snad zajímavé kreativní filtry, lze s nimi dělat pokusy, je to neškodné, protože zmršené fotky se uloží samostatně, původním se nic nestane. Na ukázce vidíte efekt „rybí oko“: Jak se s ním fotí Tak tedy kresby se nemusíme bát, start je bleskový a také ostření za běžných světelných podmínek je velmi slušně rychlé, takže i se setovým objektivem si lze troufnout na živou fotografii. Samozřejmě, rychlost autofokusu – a sériového focení – je Achillova pata těchto relativně levných přístrojů. Je to ovšem relativní, foťák je pomalý ve srovnání s – dejme tomu – EOS 7D, ale mnohem rychlejší, než třistapadina blahé paměti. Výkon při vysokém ISO je další příjemné překvapení, i při 6400 velikost šumu je hluboko pod hranicí urážky a při 3200 ISOP takzvaně není co řešit – pravda, platí to pro rozumně osvětlené partie. Ale při kompenzaci -1 EV je fotka tmavého objektu v rozumných mezích šumu a při 18 megapixelech lze od ní čekat vcelku slušné tištěné fotky. K tomu podotknu, že 6400 ISO je extrémně vysoká citlivost a že ji opravdu budeme jen zřídka kdy potřebovat. Dodejme ještě, že v menu v oblasti setup – Fn lze zapnout rozšíření ISO na 12800 a to opravdu je šumák. Nicméně tvrdím o ISO 12800 totéž, co říkal Bruce Lee o karate kopech nad úroveň pasu, že jsou vhodné do cirkusu, ne do praxe. Výtečná je i automatika nastavení bílé, bílá je vskutku bílá s lehoučkým posunem do červena, což ovšem odpovídá přirozenému vnímání žárovkového osvětlení bílé plochy. Tato výtka tak často opakovaná, že připomíná rituální skřek, už zde není na místě, automatická WB netáhne do červena, je zcela v pořádku. Dynamický rozsah, tedy schopnost zachytit kresbu jak v jasech tak ve stínech, je zde na výtečné úrovni. V menu najdete funkci automatická optimalizace jasu, to je fakticky projasňování stínů – není třeba se bát nastavení na nejvyšší stupeň. Canon se obvykle bojí této funkce, ale zdá se, že se už podařilo vychytat mouchy, takže teď to funguje efektivně, tedy má smysl to zapnout. Nelze ji zapnout, pokud v oblasti Fn zapnete klasickou Prioritu zvýraznění tónu. Zde se názory kolegů recenzentů liší, nemyslím si, že by v tom byl zas tak velký rozdíl a dával bych přednost optimalizaci jasu, protože je to přístupnější přes Q-menu. Shrnutí V každém případě jde o výkonný přístroj za dostupnou cenu, výkonný i se setovou optikou a je to bezesporu víc než důstojný nástupce modelu 550D. Ukázky:
|
