Canon 5D Mark IV podrobně

Petr Váňa zde před dvěma roky dopodrobna prozkoumal Canon EOS 7D Mk II a jeho článek měl po právu velký ohlas. Se stejnou pečlivostí a na základě šířky znalostí se pustil do plnoformátové zrcadlovky, do čtvrté generace veleúspěšného modelu Canon EOS D5. Předkládá čtenáři skutečnou megarecenzi, v níž jde do velké hloubky.

Petr Váňa zde před dvěma roky dopodrobna prozkoumal Canon EOS 7D Mk II a jeho článek měl po právu velký ohlas. Se stejnou pečlivostí a na základě šířky znalostí se pustil do plnoformátové zrcadlovky, do čtvrté generace veleúspěšného modelu Canon EOS D5. Předkládá čtenáři skutečnou megarecenzi, v níž jde do velké hloubky.

Úvod
Canon 5D je ve světě fotografie pojem. První Canon 5D byl představen v roce 2005 a znamenal průlom v digitálním fotografickém světě, v podstatě to byl první dostupný Full Frame v těle tohoto formátu. Následovník 5D Mark II představený v roce 2008 byl po Nikonu D90 druhou zrcadlovkou umějící natáčet videa. Na rozdíl od Nikonu to však uměl lépe a ve Full HD a dodnes je tak považován za průkopníka natáčení videa zrcadlovkou. V roce 2012 pak přišel 5D Mark III, z revoluce se stala jen evoluce, ve všech parametrech lepší, nejvíc vynikal rozdíl v ostření. A máme tu rok 2016 a Canon 5DMark IV. Opět jen bohužel evoluce, kde naprostá většina parametrů je lepší než předchůdce, ale chybí jakákoliv „to musím mít“ vlastnost. To vše jako obvykle za prémiovou cenu. Stojí tedy za to? Původně jsem na začátek chtěl dát všechny technické údaje a porovnání jak v rámci nebližších těl Canonu, tak konkurence. Při sepisování jsem ale došel k tomu, že to nemá smysl, nebo resp. tu informační hodnotu pro čtenáře. Výrobci totiž dnes čím dál častěji přináší inovace na papíře než v reálu, a uživatel se pak nestačí divit, kolik těch ALE se tam skrývá.

Zde jsou základní technické údaje Canon 5D Mark IV:

Snímač – CMOS 36 × 24 mm, rozlišení 31,7 megapixelu, efektivní rozlišení 30,4 megapixelu, poměr stran 3:2, Low-pass filtr – ano, čištění snímače – ano
Citlivost ISO nativní 100 až 32000, rozšířená 50-102400.
Procesor – DIGIC 6+
Objektivy typ – EF (nelze použít objektivy EF-S / EF-M)
Zaostřování – Fázové snímání na čipu Dual Pixel CMOS AF (detekce obličeje a sledování AF, FlexiZone – Single, FlexiZone – Multi), se všemi objektivy EF a expozicí dotykem
Samostatný AF modul, 61 bodů / max. 41 křížových AF bodů, včetně 5 duálních křížových bodů při f/2.8 a 61 bodů / 21 křížových AF bodů při f/8, rozsah citlivosti automatického zaostřování EV –3 až 18 (při teplotě 23 °C a citlivosti ISO 100), pomocné světlo AF – není součástí těla, emitováno volitelným bleskem, mikronastavení AF – ano, ručně nastavitelné, pro všechny objektivy shodné, nebo individuální až pro 40 objektivů
Měření expozice – snímač se 150000 pixely pro měření RGB+IR, měření v 252 zónách. EOS inteligentní systém pro analýzu objektů, kompenzace expozice ±5 stupňů EV v krocích po 1/3 nebo 1/2 EV, bracketing ±3 EV v krocích po 1/3 EV nebo 1/2 EV, snímání s potlačením mihotání – Ano. Mihotání je detekováno pro frekvence 100 Hz (Evropa) nebo 120 Hz (US).
Závěrka, mechanická, 30 až 1/8 000 s a režim BULB.
Hledáček, optický hranol, pokrytí 100%, zvětšení 0,71, dioptrická korekce -3 až +1 m-1
Matnice pevná, nevýměnná s průhledným LCD pro překryvné informace
Displej LCD úhlopříčka 8,10cm (3,2″) Clear View LCD II, přibl. 1 620 000 bodů Pokrytí 100 %, pozorovací úhly přibližně 170° svisle a vodorovně, nastavitelný jas, dotyková obrazovka, kapacitní metoda s funkcemi nabídek, nastavení rychlého ovládání, operace přehrávání a zvětšené zobrazení. Volba AF bodu pro živý náhled a filmy, možnost expozice dotykem při snímání fotografií s živým náhledem.
Blesk – vestavěný není, E-TTL II, čas synchronizace 1/200 s, kompenzace ±3 EV v krocích po 1/3 EV s blesky Speedlite řady EX, možný bracketing, blesk je možno připojit pomocí sáněk, nebo konektoru PC
Optické korekce objektivu – korekce vinětace, korekce chromatické vady, korekce distorze, korekce difrakce, Digital Lens Optimizer
Souvislé fotografování -max. 7 sn./s při plnohodnotném průběžném ostření pomocí dedikovaného AF senzoru, max. 4,3 sn./s při snímání s živým náhledem (Dual Pixel)
Intervalové snímání – ano, podle počtu snímků, času nebo neomezené.
Typ souboru – JPEG: 3 možnosti komprese, RAW: RAW, M-RAW, S-RAW a Dual Pixel RAW (14 bitů, originální RAW Canon, 2. vydání), kompatibilní s Exif 2.30 a standardem DCF 2.0, kompatibilní s formátem DPOF verze 1.1
Velikost snímku – JPEG Poměr 3:2 (L) 6720×4480, (M1) 4464×2976, (S1) 3360×2240, (S2) 1696×1280, (S3) 640×480 RAW (RAW) 6720×4480, (M-RAW) 5040×3360, (S-RAW) 3360×2240

Video
Typ filmu MOV pro rozlišení 4K 4 096 x 2 160, Full HD, MP4 pro Full HD
Rozlišení videozáznamu
4K (17:9) 4096×2160 (29,97; 25; 24; 23,98 sn./s) Motion JPEG
Full HD (16:9) 1 920×1 080 (59,94; 50; 29,97; 25; 23,98 sn./s) sn./mezisn. Komprese
Full HD (16:9) 1 920×1 080 HDR (29,97; 25 sn./s) mezisn. kompr.
Full HD (16:9) 1920×1080 (29,97; 25) mezisn. kompr. lite
HD (16:9) 1280×720 (119,9; 100 sn./s) sn. kompr.
Délka filmů 4K a Full HD – Max. délka 29 min 59 s, snímky s 120FPS max. 7 min 29 s
Přenosová rychlost / Mb/s MOV:
4K (29,97p/25,00p/24,00p/23,98p): Přibližně 500 Mb/s
Full HD (59,94p/50,00p)/ALL-I: Přibližně 180 Mb/s
Full HD (59,94p/50,00p)/IPB Přibližně 60 Mb/s
Full HD (29,97p/25,00p/24,00p/23,98p)/ALL-I: Přibližně 90 Mb/s
Full HD (29,97p/25,00p/24,00p/23,98p)/IPB (standardní): Přibližně 30 Mb/s
HD (119,9p/100,0p)/ALL-I: Přibl. 160 Mb/s
MP4:
Full HD (59,94p/50,00p)/IPB (standardní): Přibližně 60 Mb/s
Full HD (29,97p/25,00p/24,00p/23,98p)/IPB (standardní): Přibližně 30 Mb/s
Full HD (29,97p/25,00p)/IPB (lehká): Přibližně 12 Mb/s
Mikrofon – vestavěný monofonní mikrofon (48 kHz, 16 bitů x 2 kanály) Výstup HDMI – pouze záznam Full HD, nekomprimovaný formát YCbCr 4:2:2, 8 bitů, také možnost zvukového výstupu přes rozhraní HDMI
ISO při video režimu, 4K – Auto: 100–12800, Full HD/HD – Auto: 100–25600, v obou režimech lze manuálně zvolit až na maximální hodnotu 102400
Vestavěný systém GPS, přijímá satelity GPS, GLONASS, Quasi-Zenith Satellite Michibiki, přesnost přibližně 30 m, možnost vytváření protokolu NMEA
Odolnost proti vodě a prachu – ano
Rozhraní – USB 3.0, Wi-Fi(b/g/n, jen 2,4 GHz), HDMI mini (typ C, kompat. s HDMI-CEC), vstup ext. mikrofonu / link. vstup (stereo minizdířka), zdířka pro sluchátka (stereo minizdířka), konektor N3 (pro dálkové ovládání)
Paměťové sloty
1× CompactFlash typ I (kompatibilní s UDMA 7) (nekompatibilní s typem II a zařízeními Microdrive)
1× SD/SDHC/SDXC a UHS-I
Napájení, akumulátor lithium-iontový LP-E6N, životnost baterie cca 900 snímků, nabíječka baterií LC-E6E
Provozní podmínky teplota 0 – 40 °C, vlhkost max. 85%
Rozměry 150.7 x 116.4 x 75.9mm
Hmotnost 800g

Celá recenze je psána na základě zkušeností s produkčním vzorkem, s firmware verze 1.0.1.

Snímač Pro mě je srdcem digitálního fotoaparátu snímač. Snímač má v této třídě nejmenší rozlišení, efektivně 30,4 megapixelu. Všechny konkurenční fotoaparáty a to jsou některé i dva roky staré, mají rozlišení 36 a více megapixelů (Nikon D810, Sony Alpha A7R II, Pentax K-1). A to jsou všechny konkurenční těla levnější, někdy i značně. Rozlišení samozřejmě není jediný parametr snímače, ale zde to vypadá, že Canon chtěl tělo jasně marketingově pozicovat tak, aby nebralo prodeje jeho 50mpix plnoformátovým modelům. Snímač má napevno zabudovaný AA filtr, často také nazývaný low-pass. Ten slouží především k odstranění nechtěného efektu moiré. Principelně funguje tak, že obraz na úrovni několika pixelů rozostřuje. Z logiky věci jde tedy proti maximální ostrosti obrazu. Proto mnoho konkurenčních výrobců od aplikace AA filtru, jak v segmentu APS-C tak v segmentu plnoformátových výrobců upustilo. Sám Canon si tuto cestu již také vyzkoušel, když loni nabídl Canon 5Ds ve variantě „R“. Relevantní statistiku jsem nenašel, ale podle mého odhadu se lépe prodával model 5DsR, tedy bez AA filtru. Proto je těžko pochopitelné, že v této době, kdy navíc ani jediný z full frame konkurentů tento filtr nemá, ho Canon stále používá. Po ročním používání Canon 5DsR je to pro mě krok zpět, protože problémy s moiré jsem v podstatě nezaznamenal.

Snímač jako takový je však velkým krokem vpřed. Kompletně si ho navrhnul a vyrábí Canon. Má 31,7 megapixelů, z toho 30,4 megapixelů efektivně. Plné rozlišení je 6720 x 4480. Formát je full frame, rozměry 36 x 24 mm. Snímač je typu Dual Pixel, tedy každá světlocitlivá buňka je vlastně rozdělena na dvě, popsáno je dále samostatně. Nativní citlivost CMOS čipu je 100-32000 ISO. Rozšiřitelná na ISO 50-102400. Kvituji, že se zde Canon nepouští do papírových tahů, ale zvyšuje hodnoty přiměřeně tomu, co někdo ještě vůbec může považovat za použitelné. Canon změnil technologii výroby snímače a trochu dohnal konkurenci např. díky převodníkům analog-digital, které jsou přímo integrované na čipu a tak pomáhají snižovat šum a zvyšovat dynamický rozsah. Tuto technologii už má dříve představený už u Canon 80D a i nový 1DX Mark II. Můj názor je, že snímač je hlavní důvod proč koupit Mark IV. Od Canonu jsem lepší čip neviděl a tím myslím univerzální čip. Takový, který má dostatečné rozlišení i na ořezy, velký dynamický rozsah na základních citlivostech a nízký šum na vysokých citlivostech. Sice asi není absolutní šampión v žádné z těchto disciplín, ale všechny zvládá velmi dobře. Můj názor získaný po 5000 fotkách potvrzuje i měření DXO. Tento čip dopadl nejlépe ze všech čipů Canonů. Má v průměru o 10% lepší výsledky než 5D Mark III a o 5% než 5Ds. Koho doteď trápil dynamický rozsah, tak oproti 5Ds se zlepšil o 1EV oproti 5D Mark III o 2EV! Ani tak se ale nejnovější čip Canonu nedostal do první desítky nejlepších, tam stále figurují čipy od Sony(ať už v Sony nebo Nikonu).

Vlevo normálně exponováno bez korekce, výstup byl jen JPEG, vpravo vytažené světlé části snímku(cca +3EV). Ta obloha je právě to co byste u staršího modelu už nevytáhli, zmizela by v přepalech.
Na aranžované snímky v ateliéru nejsem specialista, takže reálné snímky od ISO 800 výše si můžete prohlédnout v galerii.

CROP mód
Nesmyslný CROP 1,6 na APS-C, který se objevil v modelu Canon 5Ds/R zase stejně rychle zmizel. V plnoformátovém těle by mělo něco takového smysl, jen pokud by se daly používat EF-S objektivy, nebo by to pomohlo zvýšit rychlost sekvenčního snímání, díky zpracování menšího kvanta dat. Tak to u Canonu ale nikdy nefungovalo. Zůstaly však možnosti formy ořezu do různých poměrů 16:9, 4:3, 1:1a i dalších exotičtějších. Osobně se mi z hlediska ořezu jako jednodušší jeví vždy až následné zpracování v počítači, pokud nejsem zrovna na fotomaratonu, kde je to zakázáno.

AF a sekvenční snímání
Když vidím nový Olympus E-M1, představený s rozdílem dvou měsíců, chce se mi brečet, Canone takhle vypadá inovace! To že to jde, když se chce, ukazuje Nikon D5 a D500, které mají velmi zřetelný pokrok v oblasti AF. Canon zde prostě zaspal. Jakto, že Olympus dokáže s průbežným ostřením pomocí fázových diod na čipu snímat 18fps a „top“ model Canonu 4fps? On by možná Canon uměl aspoň těch 18fps, kdyby tam dali druhý procesor jako do 5Ds/7D MkII/1Dx MkII, ale zrovna asi poslední jmenovaný typ je důvod, proč to nechtějí udělat. I když třeba recenze na Techradaru uvádí procesory dva, s tím že samostatný Digic 6 se stará jen o měřící senzor RGB. Tuhle informaci nemám jak ověřit. A znovu se dostáváme k tomu, že marketingové pozicování svých vlastních produktů nefunguje, když konkurence i v nižších třídách(min. rozhodně cenových) nabízí více.
Novinek v klasickém dedikovaném AF modulu mnoho není. Stále má 61 AF bodů, z toho 41 křížových. Posunula se citlivost, nyní mají všechny body citlivost do F8. To potěší především uživatele objektivů spolu s extendery. Posunula se podle všeho ale jen „oficiálně“ papírově, už af modul 7D Mark II i 5DsR fungoval se všemi body nad uváděný rozsah citlivosti, když jsem ho testoval. Rozsah citlivosti automatického zaostřování je EV -3 až 18.

Pokrytí snímaného pole ostřícími body se zvětšilo. Použita k tomu byla poměrně sofistikovaná technologie laminovaného sekundárního zrcátka. Toto zrcátko(ka) nemá souvislou plochu, ale spousty jednotlivých řádků otočených pod různým úhlem. Toto řešení umožňuje při stejné fyzické velikosti AF modulu, která já limitem, rozšířit vertikálně pokrytí AF body. Velmi dobře to dokumentuje obrázek z Nortlight Images.

Na druhou stranu je to taková inovace na „papír“ se vším tím úsilím a technologií zvětšili pokrytí asi tak z 22% na 24%? Bohužel ale žádný full frame s dedikovaným ostřícím snímačem nemá oblast pokrytou AF body zásadně větší. Na pokrytí jako je u top modelů APS-C (7D MkII a Nikon D500) si tak počkáme do doby, než někdo vymyslí něco ještě lepšího než lomené lamely zrcátka.
Jediné nové tlačítko, je právě pro AF. Je hned nad rollerem a dobře dostupné pro palec. Nepochopitelné pro mne je, proč nebylo použito stejné tlačítko jako pro Canon 7D Mk II, kde bylo poprvé představeno. Tlačítko nám umožňuje rychle přepínat oblasti AF. V menu si můžeme nastavit, jaké všechny oblasti chceme přepínat, od jednotlivého bodu až po všechny body. Pokud nejste zrovna sporťák, který toto tlačítko využije, dá se na něj definovat i 5 jiných funkcí.

Nastavování AF, režimy ostření a skupiny bodů, to všechno zůstalo stejné jako u 5D Mark III.
S AF je přímo spojený i RGB senzor. Ten má 150 tisíc bodů, rozdělených do 252 dvou zón. Snímač je stejný jako v 5Ds a 7D MkII, tedy starý model, nový zůstal vyhrazen pro 1DX MkII, kde má tento senzor již 360 tisíc bodů. Tento senzor se nestará pouze o vyvážení bílé, jak byla jeho funkce za dávných dob. Dnes je tento senzor multifunkční, vyjma vyvážení bílé poskytuje dodatatečná rozpoznávací data pro analýzu pohybu objektu – funkce iTR. Tedy pokud například zaostřím na červenou kostku, tak tento senzor na rozdíl od senzoru AF ví kde ve scéně je ta červená kostka při pohybu a pomáhá tak udržovat ostřící body na správném objektu. Samozřejmě dokáže rozeznávat tváře a pomáhá na ně ostřit, resp. preferuje je, pokud mu to nastavíme ve volbě iTR. Jednou z jeho dalších funkcí je rozeznávání typu osvětlení. Pokud je schopen detekovat blikající osvětlení, např. zářivky, tak nám to oznámí a můžeme si nechat závěrku sekvenčního snímání synchronizovat s maximální úrovní světla. Tedy všechny snímky v sekvenci nám vyjdou stejně osvětlené. Za tuto funkci zaplatíme zpožďováním závěrky, při čekání na náběh osvětlení, sekvence se zpozdí na cca 6,5 snímku za vteřinu.

Sekvenční snímání oproti oběma předchůdcům zrychlilo, nyní je 7 snímků za vteřinu při plném průběžném ostření pomocí dedikované AF modulu. Pokud ostření vypnete, tak se bohužel rychlost sekvenčního snímání nijak nezvýší. Tato rychlost se mi zdá na třídu přístroje akorát. Pokud chcete snímat sekvenčně v tichém režimu, spadne rychlost snímání někam k 3,5 snímku za vteřinu (podle mého měření). Canon uvádí v tichém režimu 3 snímky za vteřinu. U sekvenčního snímání je třeba zmínit vhodnou volbu paměťové karty, resp. rychlosti zápisu jakou zvládá. Přehled najdete v sekci paměťové karty. Zde je vhodné také upozornit, že jsou spousty funkcí, které negativně ovlivňují rychlost sekvenčního snímání, za mě jsou to především dvě, které jsou dost „killer“. První je DUAL Pixel RAW, ten zpomalí sekvenční snímání na 5 snímků za vteřinu a dá se předpokládat i rychlejší zaplnění bufferu přístroje díky většímu datovému toku k zápisu. A tou druhou funkcí je zcela nová funkce Digital Lens Optimizer. S touto funkcí spadne sériové focení na neskutečných 0,3 snímku za vteřinu, tedy v překladu jeden snímek za 3 vteřiny! Bližší popis je v sekci objektivů.
Za co si Canon pochvalu bohužel nezaslouží, je implementace průběžného ostření při snímání pomocí živého náhledu. Poprvé ji představil už u Canon 80D, ale tohle je u přístroje Full Frame poprvé. Fázové ostření na čipu k tomu přímo vybízí, i patenty na to měl Canon už několik let zpátky a patřičné know-how má také, protože jeho bezzrcadlovky a přístroje např. G sérií takto ostří dávno. Implementace Canonu slibuje maximálně úžasných 4,3 snímku za vteřinu. Pokud vezmu např. dnes již historický OLYMPUS PEN E-P3 z roku 2011, který měl jen kontrastní ostření, měl s ostřením 3 snímky za vteřinu. Letošní moderní bezzrcadlovka např. Olympus OM-D E-M1 Mark II má s plným průběžným ostřením 18 snímků za vteřinu! Ten nepoměr je propastný. Canon zde neskutečně zaspal, nebo sám vědomě snižuje schopnosti svých výrobků (kdo by pak chtěl 1Dx II).
Přesnost průběžného ostření v režimu živého náhledu nemohu plně posoudit, zkoušel jsem to jen několik hodin, celkem na tak 150 fotkách. Režim rozpoznání tváře funguje, pokud zabírají cca min. 5% plochy. Pak velmi přesně detekuje, kam má ostřit, ale při chůzi osoby přímo proti objektivu jsem měl ostrých méně než 75% fotek, hodně záleží na vzdálenosti. Při lovení obecných pohybujících se objektů mi nejvíce vyhovoval výběr Flexizone,  kde jsem si nastavil napevno oblast, kam se má ostřit, a fotoaparátem pohyboval tak, abych tuto ostřící oblast udržel na sledovaném objektu. Pak se např. u projíždějících vozidel (přiblížení/vzdálení ne kolmo) pohybovala má úspěšnost nad 80%. Toto AF mi přijde při sekvenčním focení v porovnání s dedikovaným modulem jako nouzovka, je pomalejší i méně přesné. Na druhou stranu má větší pokrytí a dokážu si představit situace, kdy bude lepší. V řadě těch situací by se velmi hodil ještě výklopný displej.

Dual Pixel Dual pixel je technologie Canonu, kdy všechny jednotlivé fotocitlivé buňky senzoru jsou vlastně dělené napůl. Tedy senzor vlastně nemá 30, ale „60“ megapixelů.

Od Canonu 70D kde se tato technologie objevila poprvé, se DP používal na ostření v režimu živého náhledu. Ostření funguje na stejném fázovém principu jako dedikovaný AF modul. Proto je mnohem rychlejší než dřívější kontrastní ostření v režimu živého náhledu (např. Canon 5D Mark III). Ostření je omezeno na 80% obrazu, okraje by byly už pravděpodobně málo spolehlivé vzhledem k optickým vlastnostem objektivů. Jednou z předností tohoto typu ostření je, že nemusíte řešit vady ostření objektivu a těla (front/back focus). Slabinou pak např. že se stále nenaučil používat pomocné ostřící(přisvětlovací) diody na blesku v režimu jednotlivých fotek. Poznámka v návodu(str. 323) sice uvádí, že by přisvětlování už mělo fungovat, ale praktické testy s Canon 600EX-RT ukazují opak. Jednou z nepříliš vysvětlených funkcí je, že poslední modely včetně Mk IV při režimu snímání s živým náhledem automaticky zapnou optickou stablizaci. Nikde v menu to nelze nastavit, resp. vypnout, jedinou šancí je vypnout přímo vypínač na objektivu. Potom ale nemáte stabilizaci k dispozici ani při pořizování snímku. Bude to podle všeho jeden z faktorů, proč v režimu živého náhledu má akumulátor tak nízkou výdrž.

Společně s dotykovým displejem to nabízí zajímavé kreativní možnosti. Stačí klepnout na místo, kam chcete zaostřit a máte zaostřeno, vyfoceno. V menu si lze nastavit, zda chcete na klepnutí jenom zaostřit nebo rovnou i exponovat. Podobně pěkně to funguje u natáčení videa, kde si navíc můžeme nastavit rychlost, jakou se má přeostřovat. Horší je to s dostupností STM a Nano USM objektivů pro EF, většina je jich totiž EF-S. Ne že by to nefungovalo ve videu s USM, či prostým motorickým ostřením, ale je to bez dobrého externího mikrofonu ve videu slyšet.

Až do letošních modelů ostření fungovalo jen v rámci režimu jednotlivé fotografie a ostření při natáčení videa. Letošní modely 80D a 5D Mk IV už umí pomocí DP ostřit i průběžně během sekvenčního focení. Obecně při focení v živém náhledu, ale zvláště při sekvenčním snímání s živým náhledem se vyhněte volbě záznamu M-RAW nebo S-RAW. Jinak vás čekají nepříjemná zdržení a blackouty displeje. Při snímání do RAW nebo JPEG je vše plynulé a v pohodě.

Než se dostanu k dalším novinkám, tak na chvíli odbočím k slabině technologie Dual Pixel. A tou je podle mne právě to neskutečné množství ostřících bodů. Pokud budeme brát v potaz např. právě sledování objektu, tak práce s miliony aktivních ostřících bodů musí být spíše kontraproduktivní. Stejný problém je při výběru kam se má ostřit. Místo, kam klepneme, v podání toho nejmenšího pokrytí ostřícího bodu, znamená reálně cca 300 tisíc ostřících bodů. Pak je to jen na automatu, kterých bodů z toho se chytí a použije je pro ostření. Z hlediska samotného ostření mi přijde lepší mít na čipu jen těch 400-500 fázových diod, zpracování a ostření pak může rychlejší a přitom pokrytí je reálně stejné.

Technologie DP, však neřekla své poslední slovo jen ostřením. Je to podobné jako třeba se stabilizací v těle, půjde pomocí toho dělat spousty dalších funkcí. Hned jako první mě třeba napadá, proč už dávno Canon neumí automatické seřízení front/back Focus. Vlastně by to byla naprosto jednoduchá funkce, na danou tabulku zaostřím dedikovaným modulem a pak porovnám ostření v režimu živého náhledu, pokud nesedí, nastavím odchylku a zkusím znovu – to všechno by dělal firmware. Třeba nám to Canon také jednou dopřeje.

Zatím se musíme spokojit s prvními krůčky v podobě Dual Pixel RAW. Jedná se o RAW, kde se zaznamenají v podstatě dva obrazy, jeden z obou půlek diod a druhý z jen z levé půlky diod. Proto je jeden správně exponovaný a jeden podexponovaný o 1EV. Takový RAW má pak 67MB. Stále jsou to první krůčky, protože je tam pár zatím pár „ale“. DP RAW sníží rychlost sekvenčního snímání na 5 snímků za vteřinu, „funguje“ do ISO 1600, od ohniska 50mm, cloně F5,6 nebo nižší, při snímání s živým náhledem nefunguje průběžné ostření, navíc nelze kombinovat s řadou dalších funkcí, a výsledek můžete zpracovat jen v SW Canonu. Jo a snímek DP RAW nelze zpracovat v těle, resp. v těle jste schopni převést jenom jeho „půlku“ dat, tu co je shodná jako v normálním RAW. Ty omezení ISO, ohniskové vzdálenosti a clony nejsou napevno nastavené. Tedy fotoaparát vás nijak nezastaví na jejich hranici a klidně můžete fotit do DP RAW i po jejich překročení. I SW DPP vám dovolí tyto snímky zpracovat, ale dá se očekávat, že výsledek bude negativně ovlivněn. Třeba při ISO 3200 a výš prostě nemá smysl používat DP RAW, stačí normální RAW.

A co nám vlastně ten DP RAW dá? Možnost posunout si jemně ostření, upravit bokeh a odlesky, doostřit. Tohle vše jde v současné době v jediném software a to v tom od Canonu. Ale, umí jen jedno z toho, výběr je překlikávací a prostě si musíte vybrat. Doostření jde vždy dohromady s jakoukoliv funkcí, tam asi nepoužívají data z Dual Pixelu. Mimochodem, chce to min. 2GB paměti RAM, protože DPP při editaci DP RAW samotné potřebuje 1GB, a doporučuji alespoň procesor Core i5, nebo Core i7 pro rozumně svižnou práci. DPP umí nyní zpracovat RAW ve dvou etapách, v první si ho můžete uzpůsobit podle výše uvedených možností DP RAW a v druhé nastavit „běžné vyvolání“ RAW např. korekci expozice, korekce podle objektivu a další standardní nastavení známá už z předešlých verzí.

Pokud bych tu měl předvést výsledky „rozdílu“ musel bych fotit přímo tak, aby byl rozdíl v těchto funkcích zřetelný. Třeba to posunutí ostření, vyfotím na ohnisko 135mm z 1,2metru a maximální posun na pravítku dělá asi 3mm, to při potřebě přeostření na oko ani nepoznáte.

Zde je ukázka, všechno výřezy 1:1, vlevo lehce špatně zaostřeno na oko, prostřední je maximálně vzad, vpravo je maximálně vpřed, obojí úpravy jsou pak s maximální silou efektu. Rozdíl je trochu vidět na vlasech, na oku ho v podstatě nepoznáte. A takhle dopadala většina mých pokusů s DP RAW, buď jsem zaostřil přesně, nebo to už DP RAW nedokázal v rámci svých možností napravit. Osobně vidím jeho možnosti v budoucnosti, čím více mám dat, tím více matematických operací nad nimi lze dělat, výsledky současného software mě zatím nepřesvědčili o tom, že bych měl do tohoto formátu fotit.

DP RAW má zatím také jednu chybu ve firmware. Jak jsme si řekli na začátku, nemůže fungovat společně s mnoha jinými funkcemi. Canon ale ty ostatní funkce blokuje, už když je DP RAW zapnutý a ale snímání je zapnuté jenom do JPEG, tedy k procesování a ukládání žádného RAWu fakticky nedochází. Toto chování neopravil ani firmware 1.0.2.

Uvádím, že DP RAW umí v době vydání článku zpracovat pouze software Canonu DPP, To je pouze částečná pravda. Od verze 2015.07 to umí už i SW Adobe, ale neumí zpracovávat žádné rozšířené informace z DP RAW, v podstatě z toho vezmou jen tu první půlku – normální RAW – a ten zpracují. Z původního vyjádření od Adobe to vypadalo, že se budou snažit implementovat celou funkcionalitu, tak uvidíme, zda se někdy dočkáme plné implementace.

Hledáček
Hledáček je taková už klasika, je pentaprismatický, má 100% pokrytí a zvětšení 0,71×. Optické korekce a možnost očnice pro rozšíření optické korekce jsou už standardem, který platí i pro toto tělo. Kryt hledáčku pro focení v noci je opět stále ten samý, gumový, na popruh. A stále mi také řešení Nikonu na ovládání páčkou v těle připadá lepší. Hledáček je o něco jasnější díky vylepšení průhledového LCD, kde se nyní neztrácí tolik světla. Podle informací z Canonu sem ale nemohli dát stejný projektor jako v 1D X II, protože tu není dost místa.
Matnice stejně jako v předchozím modelu není výměnná.

Průhledové informační LCD toho nese opět o něco více. Zobrazuje vše podstatné, jedinou mou připomínkou tak je způsob podsvětlení aktivních ostřících bodů, řešení s projektorem z 1DX je daleko lepší. Jako obvykle si můžete navolit vlastní upozornění (!) bohužel jen na 5 různých nastavení. Na druhou stranu pokud si něco nechám nastaveného, zapomenu to a z toho důvodu si zničím další fotky, je to obvykle něco, co mi ukáže jiná z ikonek, kterou v hledáčku vidím.

Zrcátko a závěrka Zrcátko je opět přepracované. Přepracovaný je vyvažovací systém, který se snaží tlumit vlastní rázy od pohybu zrcátka a jeho brždění.

Závěrka je „mechanická“, elektronicky řízená, pracuje v rozsahu 30s – 1/8000s, nebo v režimu Bulb. Kroky si můžete nastavit po 1/3 nebo 1 EV, automat samozřejmě vždy jede po 1/3EV. Můžete si nastavit omezovač maximální a minimální doby závěrky. Stejně jako u 7D II a 5ds je tu pokročilá automatika ISO, je popsána u ergonomie. Závěrka je testována na 150.000 cyklů. Bohužel stále má X-Sync 1/200.

Tichý provoz
Jsou okamžiky a místa, kde se musíme chovat tiše, jako bychom tam ani nebyli, a přesto se od nás očekává perfektní výstup. Tam se musíme snažit snížit hluk vydávaný focením na minimum. Vypnutí zvuků je standardní volba už dávno. Ze zrcadlovky ale vydává největší hluk mechanické zrcátko. K jeho eleminaci můžeme zapnout jednotlivé snímky, nebo sekvence s tišším (zpomaleným) chodem zrcátka. U sekvence jsem naměřil zhruba poloviční vydávaný hluk, podobné to bylo u jednotlivého snímku. Za toto ztišení zaplatíme zpomalením sekvenčního snímání na 3 snímky za vteřinu a zpomalením reakce na spoušť.

Ještě tiššího projevu lze docílit při focení pomocí živého náhledu na displeji. Hluk pak už nevydává zrcátko, ale jen závěrka. Tu lze nastavením také ještě ztišit tím, že její pohyb necháme rozložit na dva nezávislé pohyby, které v čase oddělíme stisknutím spouště. Na stisknutí proběhne závěrka jedním směrem a na puštění spouště zase zpět. Samozřejmě pak nefungují sekvence ani blesk. Ale emitovaný hluk se sníží skoro 5x. Úplně bezhlučně to bohužel nejde, přístroj nemá vestavěnou elektronickou závěrku, jako to mají např. některé bezzrcadlovky.

Displej
Má poměr stran 3:2, 8,1cm(3,2“) úhlopříčku, a systém proti odleskům Clear View II. Displej je dotykový. Rozlišení je 1,62 mega, tedy 900×600 bodů. Pozorovací úhly jsou 170st. svisle i vodorovně. Displej je pevný. U displeje tedy došlo po letech k posunu, rozlišení se zvětšilo o 53% z původních 720×480 bodů u modelů 5D Mark III a 5DS/R. Změna rozlišení je viditelná na první pohled. Druhou změnou je podpora dotyku, výrobce neudává kolik dotyků najednou je schopna vrstva zaznamenat, podle podporovaných gest minimálně dva, jedná se o kapacitní snímání. Nemohu srovnat s 1DX II, kde si někteří uživatelé stěžují na velmi omezenou funkcionalitu dotykového ovládání. Pokud mohu srovnat s Canon 70D, kterou jsem dříve míval, je dotykové ovládání o trochu přesnější a podporuje gesta. I při poměrně malé velikosti displeje, jsem neměl s „chlapskými“ prsty problém se trefovat a ovládat tak přesně dotykové ovládání. To mě překvapilo, běžně mám problémy se kvůli velikosti prstu trefovat do klávesnice na chytrém telefonu. Kdo dotykové ovládání nemá rád, může ho v menu jednoduše vypnout. Upravit lze i jeho citlivost. Citlivost jsem však neupravoval, ta standardní mi plně vyhovuje. I když je displej dotykový, je možno na něj použít ochrannou fólii (např. z chytrého telefonu) nebo ochranné sklo. Zkoušel jsem sklo LARMOR pro 5D Mark III, rozměr displeje je ale nepatrně jiný a rohy tak byly odchlíplé, dotykové ovládání přesto fungovalo korektně. Kdo tedy preferuje ochranné sklo, doporučuji počkat, až bude model přímo pro 5D Mark IV.

GPS
GPS podporuje všechny tři systémy ze čtyřech hlavních, jedná se o GPS(USA) Glonass(Rusko) a Japonské Michibiki. Poněkud pozapomněli na evropský Galileo ten sice není aktuálně v plném provozu, ale to ten Japonský také ne. V reálu je to ale jedno, protože americké GPS fungují po celém světě. Od první generace, s kterou jsem se setkal v Canon 7D Mark II došlo k vylepšení. Zjištění pozice je podle mě rychlejší a přijímač má větší citlivost. GPS se mi chytí i doma, když je tělo blízko u okna. Ještě lepší zprávou pak je, že konečně zavedli „management napájení“. Můžete si tedy vybrat, jestli chcete, aby tělo zjišťovalo svou pozici i ve vypnutém stavu a neustále tak vybíjelo akumulátor, nebo ne. Rozdíl je ve snímcích pořízených během prvních cca 10 vteřin, kdy pokud aparát hledá pozici i ve vypnutém stavu tak má souřadnice a pokud hledá až po zapnutí tak mu právě těch 10 vteřin trvá „než se najde“. Bohužel tato inovace také dokumentuje podporu Canonu. To že tuto jednoduchou věc(powermanagement GPS), kterou už má „hotovou“ jen nezakomponuje do firmware těl, která jsou ještě aktuální „prodejní“ jako 7d Mark II, ukazuje, jak moc to s námi výrobce myslí vážně.

Z GPS lze dostat několik typů informací. Lze pomocí ní seřídit vnitřní hodiny těla, což ocení majitelé více těl. Umožní nám to zapisovat do exifu snímků přesnou lokaci jejich pořízení. A na závěr můžeme zapnout protokolování, tedy stálý zápis pozic s časem do protokolu. Tento protokol je ve standardu NMEA. Později si tak lze procházku prohlédnout na digitální mapě.

Pro zobrazení míst pořízení fotografií lze použít dodávaný software od Canonu, Map Utility. Už dříve jsem zkoušel např. Zoner v.17, který s GPS v Exifu umí také pracovat, ale dnes už je to běžná funkce i ve freeware prohlížečích např. Faststone.

Podobné je to s protokolem GPS(LOG), zobrazit ho umí dodaný Map Utility, ale třeba i Google Earth. Pro některé jiné programy je ale potřeba protokol NMEA převést na jiný formát který podporují, např. formát GPX pro produkty Adobe. Také se normálně nezapisuje na kartu ale do paměti těla, pokud ho chcete nahrát na kartu, musíte si to zvolit v menu. Pro každý den pak máte jeden soubor protokolu.

Z hlediska ergonomie už mi chybí jediné, shodně jako u wifi, samostatné tlačítko na zapnutí/vypnutí, nebo možnost nastavit si to na nějaké tlačítko – což teď nelze. Pokud se fotograf opakovaně pohybuje venku a v budově, tak v budově to jen zbytečně spotřebovává energii. A neustálé vypínání v menu způsobí tak maximálně to, že na to zapomenete. Z hlediska spotřebované energie není jednoduché říci o kolik „snímků“ přijdete. Vybíjení akumulátoru GPS je závislé na čase, na rozdíl od pořizování snímků. Tedy za hodinu zapnutého fotoaparátu to spotřebuje stejně, ať nafotíte fotek 10 nebo 300. Při cestovatelské fotografii s poměrně nízkým počtem snímků za hodinu odhaduji snížení počtu vyfotitelných fotografií o 5%(mód 2, interval 15s, průměr 100 fotografií za hodinu).

WIFI, NFC
Wifi by vydalo na samostatný článek, vždyť jen návod na něj má 180 stran. Technicky zabudované Wifi funguje v režimech b/g/n pouze na frekvenci 2,4GHz. Moderní režim „ac“ a frekvence 5GHz chybí, v roce 2016 škoda, zvlášť když např. letos představený adaptér Canon WFT-E8A pro Canon 1D Mark II obojí má. Je to jedno z mnoha „ale“ které toto tělo má.
Wifi může fungovat v mnoha režimech. Může být připojeno jak k přístupovému bodu(AP), např. v ateliéru, tak přímo ke koncovému zařízení, můžete pomocí něj přímo tisknout, nebo se spojit s dokovací stanicí.

Spojení s chytrým telefonem/tabletem(dále už jen telefon) je jednoduché. Aplikace je dostupná pro operační systémy Android verze 4.1-6.0 a IOS verze 8.0-9.3. Funkcionalita NFC mi nezafungovala nikdy napoprvé, po přiblížení telefonu k NFC bodu fotoaprátu (vpravo těsně vedle krytu paměťové karty) se spustilo google play se stránkou na instalalaci aplikace Canon Camera Connect. Testovaná verze aplikace Canon Camera Connect byla 1.3.10.21 Až po instalaci aplikace to bylo všechno v pořádku. Pak bych čekal, že se automaticky spojí Wifi. To se ale nikdy ani při opakovaných pokusech nezdařilo. Takže vždy vše skončilo s hláškou „Cannot connect to the camera…“. Jednalo se o moderní telefon s operačním systémem Android 6. Takže jsem postupoval jako kdybych NFC neměl, vybral ručně wifi síť Canonu a zadal heslo, které nám Canon zobrazuje na displeji. Spárování pak dokončil pomocí průvodce na displeji. Poté už(v tu chvíli zbytečné)připojení pomocí NFC(Set 4) začalo fungovat. Vyzkoušení s druhým přístrojem s NFC dopadlo ještě hůř, při přiblížení oznámil Tag není podporován. S třetím, kupodivu nejstarším smartphone s Android 4.1.2, vše zafungovalo jak má. NFC mě nejdříve odnavigovalo na instalaci aplikace a po jejím nainstalovaní a dalším klepnutí mě to z AP přehodilo na wifi fotoaparátu, aplikace začala fungovat.

Co nám tedy aplikace Camera Connect umožní? Můžeme pomocí ní pořizovat fotografie v režimu živého náhledu, dobře funguje ostření pomocí dual pixel, shodně jako dotykem na LCD na těle. Můžeme nastavit ISO, můžeme ostřit manuálně. Bohužel nejde obraz zvětšit, použít lupu. Takže to manuální ostření je možné snad tak na větším tabletu s 4k rozlišením, tedy pokud v zájmu plynulosti stále neposílají jen ty, snímky co mají cca 600*400 pixelů. Na zařízení s QHD displejem, přesto že obraz zabíral sotva 2/3 plochy, tak byl viditelně hodně „zubatý“ na hranách. Můžeme fotit i bez živého náhledu a použít telefon jen jako dálkové ovládání. Další možnosti se mění se zvoleným režimem focení, třeba na režim M si můžeme volit clonu, čas, citlivost, kompenzaci, podobně jako na těle. Při natáčení 4k filmu stále funguje i náhled jen je zpomalen na několik snímků za vteřinu. Při natáčení Full HD, také není obraz na telefonu plynulý, ale je to o něco lepší než při 4k. Na vážnou práci s videem to však není.

Pořízené snímky(JPG i RAW) můžete prohlížet a stahovat do telefonu. Můžete je přitom rovnou zmenšovat, ale přímé funkce jako nahraj to na instagram, nebo facebook nečekejte. Co je rozumné, můžete si i v telefonu přepnout, z které karty chcete zobrazovat obsah, bohužel je to schované až pod nastavením. Stejně tak si můžete do telefonu stáhnout i video to však z hlediska datové náročnosti jde v podstatě jen u Full HD. 4k záznam nám ani nedovolí zkusit stahovat.
Ze zbylých funkcí tu je už jen možnost synchronizace času a data z telefonu.

Aplikace je celkově poměrně svižná, nikdy mi zatím nespadla a to co dovoluje tak funguje. Rozhodně má ale do budoucna dost prostoru, kam se zlepšovat.
Zobrazení přes Wifi(přímé bez AP, mód N, bez rušení) má podle mých měření zpoždění 200-300msec. Zpětná odezva na ovládání, tj. například stisknutí spouště, je kolem 100msec(to je odhad nenašel jsem způsob jak to změřit přesně). Tedy na žádné akční focení to není, protože první co mě napadlo je hodit to např. při sportu, někam na stativ, kam fotograf při akci nemůže a ovládat si to po dobu akce vzdáleně.

Po připojení k domácímu (pracovnímu) AP získáte možnost spárovat tělo s EOS utility v některém z počítačů v místní síti. Aplikace EOS utility nabízí podobné možnosti jako mobilní aplikace, tedy stahování fotografií a videí, vzdálené pořizování snímků a videí a správa nastavení zařízení. Právě poslední dvě části jsou mnohem rozsáhlejší než v případě ovládání z telefonu. Celkově je to však úplně stejné jako když tělo připojíte pomocí USB, pouze o něco pomalejší.

Trocha experimentování na cesty nikdy nezaškodí. V dnešní době se dá sehnat už druhá generace externích 2,5“ disků WD, které mají vlastní akumulátor a Wifi. Tato řada se jmenuje WD MY Passport Wireless. Disky mají přímo SD slot a umožňují funkci, zasuň SD kartu – automaticky se zkopírují soubory na disk. Takže a pro SD karty je Wifi zbytečné, ale CF do toho na cestách jinak nepřehrajete a pokud sem tam chcete něco nahrávat v 4k, v podstatě nemáte jinou možnost, než to průběžně přesouvat jinam.

Externí disk nastavíme pro režim AP(access point – přístupový bod), a povolíme na něm FTP, poznamenáme si jeho i.p. adresu. Fotoaparát připojíme k tomuto AP a zvolíme funkcionalitu FTP. Zajímavé že při zadávání u ftp se tu najednou zase objevila stará nedotyková klávesnice, která se dá ovládat jen tlačítky. Pozor na zadávání jména adresáře kam se mají fotky ukládat, musíme správně napsat velká a malá písmena, takže adresář „public“ není to samé jako „Public“. No a pak už je zvolit zda chceme ručně vybírat pro přenos, nebo přenášet automaticky vše. To automatické odesílání „všeho“ funguje trochu jinak, než byla má představa. Pod vším se myslí pouze fotky, nikoliv video a to pouze když je všechno online. Jakmile se odpojí wifi, vypnete na chvilku foťák apod. tak se spojení wifi sice naváže, ale nezačne automaticky odesílat to, co ještě odesláno není! A je to vlastnost foťáku, když dám odeslání přes tlačítko SET, tak proběhne ihned a v pořádku. Pak jedině ručně dát přenos všech nepřenesených snímků přes menu. Někdy je to trochu krkolomné, ale věřím, že např. v rámci focení v ateliéru to může být pro okamžitou kontrolu a předvedení velmi přínosné. Video se nepřenáší nikdy automaticky, buď si můžeme vybrat jednotlivá videa k přenosu, nebo třeba při synchronizaci všeho „nepřeneseného“ se nahrají také. Při přenosu se nedělá rozdíl, jestli je to Full Hd nebo 4k video, přenést jde obojí.

Hlavním problémem pro reálné využití je rychlost přenosu. Za ideálních podmínek (zařízení na jednom stole, nabitá, bez rušení jiných wifi) se mi podařilo přenášet rychlostí maximálně 7MB/s. To je zhruba v půlce schopností Wifi typu N, kterou zvládají obě zařízení. To ale platí, pouze pokud přímo zvolíte funkci přenášení souborů v menu a necháte tělo dělat pouze to přenášení. Pokud se bavíme o běžném přenášení na pozadí, to je daleko pomalejší, tam se bavíme o průměrně cca 1-1,5MB/s. Podobné výsledky jsem naměřil s výkonným AP, které podporuje jak G, N, i modernější AC. FTP jsem měl na lokálním počítači v gigové síti. A přesto se přenosy nedostaly nad 7MB/s při ruční iniciaci v menu a přes 2MB/s při odesílání na pozadí.

Spojení Wifi s aktivním přenášením nefunguje společně s dalšími funkcemi. Vzájemné blokování funguje na obě strany. Tedy pokud např. snímám videa, nepůjde nic přenášet. A obráceně pokud je aktivní přenos přes wifi nezapnu si třeba focení do HDR atd. Je to opět bolest malého výkonu čipu Digic 6+, který toho prostě nezvládne více najednou.

Možnosti Wifi nekončí jen u vestavěného adaptéru. Stále je možno používat Eye-Fi karty a tělo je stále kompatibilní s externími Wifi, např. s Canon WFT-E7 – která nabízí obě frekvence 2,4 i 5GHz a daleko větší dosah.

IPTC
Canon 5D Mark IV je první z těl Canonu, který dostal tuto novou funkci. Pokud se ptáte, k čemu je, tak zjednodušeně jde o obdobu EXIFu, tedy metadata pro specifické účely. Pod těmi účely se rozumí hlavně správa fotografií, jejich vyhledávání, třízení.

Celkem máte k dispozici 39 nových atributů v těchto skupinách: Image Content, Image Rights, Status, Contact Info, Contact State, Event and Location, Models. Už z názvů skupin je zřejmé, že slouží především pro komerční fotografii, fotobanky, vydavatele.

Nastavení údajů pro IPTC můžete provést pomocí software EOS Utility. Ve fotoaparátu můžete změnit jen jméno autora a Copyright, které se používají pro EXIF i IPTC. Pracovat pak dále s těmito údaji umí třeba už dlouhé roky Zoner. Popravdě jejich zpracování, vytvoření by mi přišlo logičtější při následném zpracování fotografií v počítači, než se s tím dopředu trápit přes EOS Utility.

Sloty paměťových karet
Sloty jsou dva, jeden na Compact Flash a druhý na SD karty. CF slot podporuje karty do režimu UDMA verze 7. Nepodporuje širší karty typu II(co mají 5mm) a microdrive, takže třeba redukci CF na SD karty sem nedostanete. SD slot podporuje karty SD, SDHC, SDXC včetně typu UHS-I. Bohužel naprosto stejně jako před rokem u Canon 5Ds/R musím napsat, že se jedná o rozhraní minulosti. Klasické Compact flash už jsou za svým zenitem, rozsah nabídky karet je minimální, kapacita sice maximálně 512GB(tu běžně vůbec v ČR neseženete), karty drahé. Poměr cena/výkon/kapacita u Compact Flash je tristní. Je nutné si uvědomit k jakým rokům tyto rozhraní přiřadit. Specifikace CF je z roku 1995, poslední upgrade rozhraní byl v roce 2010, kdy bylo standardizováno UDMA 7 s maximální přenosovou rychlostí 167 MB/s. Ve stejném roce byl představen nástupce, rozhraní Compact Flash – CFAST. Rozhraní Staré CF a nového CFAST nejsou kompatibilní, tj. CFAST kartu nedáte do fotoaparátu s Compact Flash rozhraním(ani obráceně). Takže pozor při nákupu. Rozhraní CFAST se dále rozvíjí, verze CFAST 2.0 je z roku 2012 a má maximální přenosovou rychlost 600MB/s. Rozdíl mezi nimi je zřejmý, bohužel i karty CFAST jsou drahé, dokonce obvykle ještě dražší než CF. Pokud v tomto ohledu mohl Canon uvažovat ještě stále o starém rozhraní, kdy majitelé mají už nakoupené karty, volba u SD je naprosto nesmyslná. V tomto Canon 5D Mark IV, najdeme shodně jako v 5Ds/R rozhraní SD karet UHS-I. To znamená, že použít můžete všechny karty SD/SHDC/SDXC, včetně UHS. Problém tohoto, dnes již starého rozhraní je, že jeho maximální přenosová rychlost je jen 104MB/s. Novější generace má UHS-II má maximální rychlost 312MB/s. A tady je ten hlavní problém 4k video má podle Canonu datový tok 500MBPS, reálně jsem se ale dostal i na 64MB/s, takže na záznam pouhých cca 35 minut potřebujete alespoň 128GB kartu. CF karta s rychlostí alespoň 100MB/s a kapacitou 128GB stojí 5-6 tisíc korun. Ač SD karty jsou obecně daleko levnější tak v podobné rychlostní třidě a kapacitě jsme na podobné částce, ale karta bude mít rozhraní UHS-II a na starém UHS-I se tak využije jen část její rychlosti a můžete jen doufat, že pojede alespoň tak rychle aby 4k video zvládala.

První test byl, jestli vůbec a na jak rychlou kartu lze ukládat 4k videa. Z mých karet to zvládla jediná CF Sandisk Extreme Pro, který udává rychlost karty na maximu toho, co umožňuje CF rozhraní. Tak jsem si do testu pár karet i zapůjčil. Když jsem počítal rychlosti jakou je schopen fotoaparát ukládat na karty, zaujalo mě omezení u nejrychlejší karty v testu. Sandisk Extreme Pro, který podle dostupných testů umožňuje zápis maximální rychlostí rozhraní CF-UDMA 7, tedy cca 160MB/s. Opakovaná měření mi ale vyšla, že Canon ukládá jen cca 100MB/s. Lexar CF 1000x nedopadl o moc lépe ten ukládal podle měření cca 105MB/s.

Počet fotek JPEG v sekvenci je pravděpodobný, je vypočítán ze změřené rychlosti zápisu těla na danou kartu a předpokládané velikosti JPEG souboru – 9MB. Velikost JPEG se ale liší podle mnoha parametrů, výsledky v konkrétní situaci se pak také mohou lišit.

Z měření vyšlo, že nový Mark IV má jen poloviční buffer než 5Ds, pravděpodobně to souvisí s osazením jen jednoho procesoru, škoda. Buffer v těle stačí v reálu pouze na 15 RAW snímků. Canonem uváděných 21 snímků je reálných za předpokladu dostatečně rychlé karty, která má rychlost zápisu min. 80MB/s. Pokud se bavíme o ukládání RAW, tak je míněn jednoduchý RAW, nikoliv Dual Pixel RAW. Tam situace bude trochu odlišná, DP RAW má sice dvojnásobnou velikost, ale při jeho pořizování v sekvenci se rychlost sekvenčního snímání zmenší ze 7 na 5 snímků za vteřinu, takže reálný datový tok vzroste o 40%. Spolu s tím že přiměřeně zmenší i počet snímků RAW, které můžete vyfotit v sérii. U těch nejrychlejších CF karet jsem se při DP RAW dostal na 11 snímků v sérii, než došlo k prvnímu zdržení snímání. Dále z měření vyšlo, že není rozdíl v rychlosti zápisu na karty naformátované exFAT a FAT32, resp. není rozeznatelný od statistické chyby měření.

Takže z hlediska doporučených karet první otázka je zda chcete někdy natáčet 4k video. Pokud ano, musíte koupit kartu, která uvádí rychlost zápisu min. 80MB/s, radši pak 100MB/s protože reálná rychlost v těle je menší. Pokud uvažujete o užití aparátu na sport, nebo časté „střílení“ sekvencí po sobě, pokud půjde o JPEG, stačí SDXC o rychlosti zápisu 60MB+, pokud se jedná o RAW, tak je lepší CF na max. rychlosti tj. označované obvykle 1000x.

Objektivy
Bajonet je typu EF. Objektivy pro formát APS-C tedy typ EF-S ani pro mirrorlesy EF-M nelze použít. I tak je nabídka objektivů velmi široká, je to jedna z výhod systému EOS Canon. S nadsázkou objektiv, který není pro bajonet EF, jako by nebyl. Takže všichni třetí výrobci uvádí své objektivy pro tento systém. Canon jim to loni i letos trochu komplikuje změnami v komunikaci ostření. Loni se to řešilo pomocí update firmware objektivů. Postupně pravděpodobně i z těchto důvodů Sigma i Tamron uvedli své systémy pro nahrávání firmware do objektivů doma. Jeden z Tamronů co mám loni vyžadoval update firmware, ale letos funguje jak má (s loňskou verzí fw). Sigma již vydala upozornění, že doporučuje s jejich objektivy vypnout všechny optické korekce objektivů a dále, že manuální doostření nemusí správně fungovat s tímto tělem.

Ve fotoaparátu jsou k dispozici programové korekce pro skla Canonu. Korigovat lze vinětaci, distorzi, barevnou odchylku a nově pak přibila i difrakce a Digital Lens Optimizer. Pokud je povolena i korekce distorze, může dojít k malému ořezu snímků přímo při pořízení do JPG. V těle „nejsou“ profily všech objektivů, pomocí EOS Utility můžete zkontrolovat nahrané profily a nahrát do těla další. Toto je však první tělo, kde patrně rozšířili značně paměť pro profily, takže až na jeden nový objektiv už jsou všechna data nahrána. Některé objektivy mají tuto paměť v sobě a data pro korekce dokáží tělu předat sami. Všechny uvedené korekce se aplikují pouze na soubory JPEG. Na soubory RAW je můžete aplikovat při následném zpracování v počítači v sw DPP.

Za samostatnou zmínku stojí Digital Lens Optimizer(DLO). Už jeho zapnutí a aplikace ukazují, že půjde o daleko rozsáhlejší zpracování obrazu, než cokoliv jiného ve fotoaparátu. Zpracování jednoho snímku trvá okolo 3 vteřin! Navíc jako u spousty dalších funkcí nemůže pracovat, pokud jsou zapnutá některá jiná nastavení, např. násobná expozice, HDR, Dual Pixel RAW. Tuhle funkci můžete znát z programu DPP, kde je už nějaký ten rok obsažena. Pro zajímavost tam i na silném čtyřjádrovém procesoru ty výpočty trvají déle než v těle. Vyjma toho, že DLO sdružuje ostatní optické korekce objektivu, tak jejím hlavním tahounem je funkce, která se snaží obnovit obraz tak jak vypadal, než ho znehodnotily všechny filtry na snímači. Tedy eliminovat vliv IR filtru, Bayerovy masky a lowpass filtru. Tedy vlastně ze snímaných dat se snaží spočítat(zrekonstruovat) stejný obraz jako kdyby se na něj koukal člověk. Pak už lze pochopit, proč to tak dlouho trvá.

Canon má pro vysvětlení této funkce přímo jeden web, ale je aktualizovaný k vydání 5D Mark III. Mě se na normálních fotkách tak velkého efektu jako je zobrazen tam, nikdy nepodařilo dosáhnout. Ono taky ta funkce v DPP má posuvník, kterým lze volit její sílu, v těle si nic mimo zapnutí zvolit nemůžete. Digital Lens Optimizer ovlivní jenom výstup v JPEG, k RAWu pouze přidá informaci o této zapnuté funkci, kterou si DPP převezme.

Vlevo bez DLO vpravo s DLO. Výřez je cca 5% plochy z celého snímku, ze středu.
V době psaní recenze výrobce vydal nový firmware, verzi 1.0.2. Podle popisu jde o opravu chyby komunikace EOS Utility při registraci objektivů pro Digital Lens Optimizer. Zkoušel jsem EOS Utility předtím i potom a nezpozoroval žádný rozdíl, asi se to týká specifického použití.

Video
Nejsem specialista na video, ale evoluce v podání Canonu mi přijde spíš jako výsměch uživatelům. Místo Full Frame nám nabídne kvalitu horší než z APS-C(crop při 4k), stejně tak horší kodek(Motion JPEG), zápis jen na jednu ze dvou karet(rychlostní limit) a to vše okořeněné pouze max. 30 snímky za vteřinu a poměrně velkým problémem s rolling shutter. Výsledek je, že si mohou značku „4K“ přidat k produktu, ale uživatele si tím nezískají, v dané prémiové třídě nabízí podprůměr. Snaha trvale nezavést jednoduché SW funkce pro kameramany(Focus Peaking, Zebra, C-Log) a odlišit tak svou řadu produktů určených primárně pro video už jen dílo zkázy dokončuje. Vždyť Panasonic ve stejné době dává do svého nového GH5 4k při 60fps a bez většiny těch „omezení“ co má Canon a to vše, v násobně levnější cenové relaci.

Největší novinkou je „4k“. Pod touto marketingovou značkou se dá schovat velmi mnoho věcí. Počínaje mnoha formáty rozlišení, zde jde o rozlišení 4096×2160(poměr 1,90:1), označované také jako DCI 4K standard. Ono tedy DCI 4K jsou označovány ještě min. dvě další rozlišení, takže je v tom poměrně nepořádek. Jedná se o profesionální formát, zatímco běžnější komerční formát má obvykle 3840×2160 (poměr 1,78:1, nebo resp. známějších 16:9 označení 4K UHD). Maximální snímková frekvence při 4k je 30 fps. Jistě mohli bychom chtít vyšší frekvenci, ale pokud vím, tak momentálně v třídě Full Frame je jediný aparát s 4k/60 fps a to je Canon 1DX Mark II.

Maximální automatická citlivost při 4k videu, je nižší než Full HD, musíte se tak spokojit s automatem jen do ISO 12800. Přitom v režimu Full HD jde automat až do ISO 25600. Vyšší hodnoty lze nastavit pouze manuálně.

Kontejner a kodek. Dvě často dohromady míchané věci. Kontejner je jen „obal“ v kterém máte dohromady uložených víc streamů, zvukových stop, či dalších informací, např. titulků. Každá takový stream, ať video nebo audio je pak obvykle komprimován nějakým kodekem. Kodek bývá obvykle ztrátový, tj. nikdy z něj nedostanete přesně to, co jste snímali, pouze se snaží zachovat pro oko co nejvíce shodný obraz s originálem. Nakolik se mu to daří, určuje především jeho efektivita a přenosová rychlost (bitrate) jaký mu dovolíme užívat. U zvuku se pak můžeme setkat také se zcela nekomprimovaným zvukem (to je v podstatě to co je např. uložené na audio CD). Canon u 4k zvolil zvláštní cestu kodeku Motion JPEG (MJPEG), tedy velmi starého kodeku a na dnešní poměry „neskutečně“ velkého bitrate 500mbps(8bit 4:2:2). U zcela profesionálního zacílení by to bylo pochopitelné, ale tohle má být stále univerzální tělo pro „masy“? Proč tu není HEVC (H265) nebo aspoň historický H264(např. XF-AVC v podání Canonu) pro 4k? Pro Full HD zde ta možnost je. Proč celkem logicky nedali na výběr ze dvou kodeků, jeden pro profesionální zacílení a jeden pro normální uživatele? Ta druhá alternativa tu neskutečně chybí, v podstatě to 4k zabíjí. Je totiž nutné si uvědomit důsledky použití toho jediného kodeku a nemožnosti zvolit si aspoň sílu komprese. Jste pak zcela odkázání na velmi drahé paměťové karty se zápisem min. 100MB/s. Navíc pokud plánujete v terénu natočit např. 2 hodiny záznamu tak si musíte vzít 4x rychlou 128GB kartu, což je v překladu investice cca 20 tisíc korun! Druhá věc je, že dnes profesionál není jen specialista přímo kameraman, co natáčí zrovna reklamu, nebo scénu filmu, ale třeba i reportér co je zrovna v terénu a fotí, natáčí a píše článek, a potřebuje to přes 3G dostat rychle do redakce. Takže tady 4k prostě také rovnou vyškrtne, to v terénu nelze stihnout zpracovat, překódovat a odeslat.

Na druhou stranu MJPEG a velmi vysoký datový tok mají i svou výhodu, jednotlivé snímky s 8,8megapixely, jsou pak ještě dostatečně kvalitní pro nějaké rozumné použití v rámci elektronických médií nebo tisku do formátu A4. Můžete tak využít rychlost 30 snímků za vteřinu, jakou nikdy v klasickém režimu fotoaparátu nedocílíte. Takže na akční scény ideální. Nechat si udělat snímek z videa můžete jednoduše už ve fotoaparátu, nebo později v dodaném SW Canonu – EOS Movie Utility. V rámci hraní jsme si to vyzkoušel asi na deseti sekvencích a ve většině případů jsem skončil na tom, že jsem měl zastřeno jinam. Zásadní rozdíl totiž je, jestli filmujete nějakou připravenou scénu, nebo honíte „akci“. Při akci se strefit prstem během jedné vteřiny na tu aktivní osobu, když pohybujete aparátem(případně ještě sami k tomu) není jednoduché. Navíc na tom displeji při jeho velikosti, jsem ani při přehrávání nezjistil, že mám zaostřeno jinam. Rozhodně nezatracuji tu funkci, jen bude pro to nejlepší využití(výběr akčního snímku) chtít daleko více cviku.

Dostáváme se bohužel k dalšímu slabému bodu 4k videa. Je jím způsob snímání z čipu. Snímání probíhá ořezem(Crop), kdy je snímáno cca jen 1,64x z celé plochy. Jinak řečeno velikost čipu se nám smrskne někam mezi APS-C(Canon má 1,6x) a Olympus/Panasonic s jejich Micro FourThird(2x). To znamená dva základní důsledky. První – budou se nám přepočítávat všechny ohniskové vzdálenosti, tedy v podstatě přestane existovat možnost snímat širokoúhle. Z širokoúhlého objektivu se nám stane standardní objektiv. A objektivy EF-S které by svým ohniskovým rozsahem(pro CROP 1,6x-koukněte na přiložený obrázek) a podporou tichého AF pro video(STM a NANO USM) sem seděly, tak ty použít prostě nejdou, mají i mechanickou zábranu. A ta druhá je ještě horší, přijdeme o kvalitu Full Frame čipu a stane se z něj s prominutím „pidičip“. Prostě jiná třída, od toho se pak odvíjí kvalita obrazu i třeba to snížené maximální automatické ISO. Obrázek to myslím ilustruje velmi dobře. Podobný crop na 4k má ovšem třeba i Nikon D5 nebo Panasonic GH4. Na druhou stranu crop může mít za určitých situací lepší výsledek než přepočítávání celého obrazu pomocí pixel binningu který Canon obvykle používá, nedochází tam tolik k moiré.

Pokročíme u 4k dále, HDR a 4k, to by jistě byla zajímavá kombinace, ale Canon ji neumožňuje, opět asi chybí výkon na zpracování tolika dat(dvojnásobku).

A na závěr 4k je nutné se zastavit u HDMI. HDMI je verze 1.3 (informace z canon CPS). Proč když fotoaparát podporuje 4k, sem nedali odpovídající verzi HDMI? To ví asi jen výrobce. HDMI Verze 1.4 končí při 4096×2160 na 24 Hz, takže by tady mělo být HDMI 2.0, které podporuje přenos 4k až do 60Hz(fps)! Takovéto omezení by jistě šlo chápat u těla, kde kvůli ceně musí dělat kompromisy, ale tohle je v podstatě top model. Takže z HDMI jde dostat pouze Full HD, nekomprimované YCbCr 4:2:2, 8-bit, včetně možného audia.

Někde mezi 4K a Full HD videa se zastavím u pozadí techniky. Technické pozadí by zdánlivě mohlo být nepodstatné, ale nakonec podstatné je. Ovlivňuje značnou část „omezení“ a kvalitativního výsledku. Místo kterého jsme se už několikrát dotkli, je procesorový výkon. Nejjednodušeji se dá porovnat z množství dat, které musí být schopen zpracovat při sériovém focení, takže 5D Mk IV s 1x DIGIC 6+ má 30mpix snímač, 7fps, tedy musí být schopen zpracovávat 210mpix za vteřinu. To je na jeden procesor od Canonu slušné, dřív na to potřeboval dva, viz. např. Canon 5Ds, 50mpix, 5fps tedy 250mpix za vteřinu, osazen 2xDigic 6, Canon 7D Mk II, 20mpix, 10fps tedy 200mpix za vteřinu osazen 2x Digic 6. Na druhou stranu je to strašně málo v poměru s letošní konkurencí, ta často i v nižší třídě(menší než FF a o hodně levnější) pracuje s výkonem třeba 18mpix, 18fps(s AF) tedy 324mpix za vteřinu a to ještě mají druhý procesor zcela vyhrazený pro AF. Nový Sony a99 Mark II má 12fps a 42mpix Full Frame, tedy zpracuje 504mpix za vteřinu. Výsledek je pak jistý, výkonově nové 5D válcují. To pak musí mít samé omezení, aby to vůbec stíhalo. Druhá technická věc, důležitá pro video je, jak se vlastně „vyčítá“ a pracuje s čipem. Jde o to, že rozlišení čipu nesouhlasí s rozlišením, v kterém se standardně ukládá video(Full HD, DCI 4k). Výrobce se s tím nějak musí popasovat, používá se více technik, někdy se přeskakují některé pixely, či řádky, někdy se namapují pixely 1:1 s tím, že používám jen menší část čipu, někdy vyčítám celý čip a sejmutý obraz u každého snímku zmenším na požadované výstupní rozlišení. Každá z metod má své klady a zápory. Pro 4K se zde používá ořez a vyčítání 1:1, pro Full HD klasický „pixel binning“. To znamená, že se vždy několik pixelů vezme dohromady a vypočítá se z nich jedna výsledná barva. Můj čistě osobní názor amatéra na video je, že lepší pro 4K by byl oversampling jako ho mají Samsung NX-1, nebo Sony A7R II.

Při záznamu Full HD je obraz z plné velikosti čipu, resp. je zde pouze ořez v horní a spodní části, který upravuje poměr čipu 4:3 na 16:9. Na výběr máme možnost ukládání jak do kontejneru MOV s kompresí MPEG4, tak do kontejneru MP4 s MPEG4 kompresí. Video v rozlišení Full HD, lze snímat až do dvojnásobné snímkové rychlosti tj. 50(PAL-Evropa) resp. 60(NTSC) snímků za vteřinu. K dispozici je automat citlivosti ISO 100-25600, vyšší citlivost lez nastavit pouze manuálně. Na ukládání takového videa samozřejmě už stačí paměťové karty s běžnou rychlostí (U1, U3).

Vysokorychlostní režim 120 snímků za vteřinu (4x slo-mo) vypadá na první pohled skvěle. Na druhý pohled je tu opět nějaké to ale. Nefunguje při Full HD, ale pouze v nižším rozlišení 1280*720. Při tomto režimu se nezaznamenává zvuk, není ani nic slyšet ve sluchátkách. Při tomto režimu NEFUNGUJE ostření! Funguje pouze s kontejnerem MOV a naštěstí kompresí MPEG4, datový tok je 160MBPS a není nastavitelný. Maximální doba filmu je omezena na 7,5 minuty. Snímání funguje i při použití náhledu a ovládání přes Wifi, i když asi v jednom případě z 20 se mi to zaseklo tak, až jsem musel vyndávat akumulátor pro vypnutí nahrávání. Protože u Full Frame je jednou z výhod obvykle nízká hloubka ostrosti, zde máte s tím naopak problém. Nemožnost automatického ostření omezují použití na připravené, resp. kontrolované scény, jinak se vám akce rychle dostane mimo zaostřené pole.

Další zajímavou novou funkcí je už zmíněné HDR. Velká škoda, že Canon nikde nepíše, jestli je to podle normy Rec.2020(WCG). Dá se předpokládat, že ne, protože tahle „HDR“ norma je spojena s UHD (4k) rozlišením, což tento Canon neumí. Funkce HDR funguje podobně jako u HDR snímku, jedná se o skládání více expozic do jedné, v tomto případě vždy dvou expozic. Snímání a zpracování tedy probíhá frekvencí 50fps ale ukládá se jen 25fps. Výsledkem je schopnost rozšířit expoziční rozsah, tedy pokrýt větší barevné spektrum. Poněkud krkolomné je zapínání této funkce, musíte zvolit správný typ záznamu Full HD, 25(30)fps, IPB. A pak přes Q menu se dostanete k ikonce HDR. Paní ergonomie zas jednou nebyla doma.

Snímky z videa, nahoře bez HDR, dole s HDR. Natáčeno proti slunci. Efekt není samozřejmě ve všech situacích stejný, jsou scény kde rozdíl normálního a HDR videa pohledově nepoznáte.

Zmínku si zaslouží ještě vada snímání zvaná jako rolling shutter, je velmi znatelná u 4k. Kdo se o to více zajímá, doporučuji články např. na dpreview.com nebo planet5d.com.

Pokud někomu vadí rozdělování záznamů po 4GB na soubor, kdy 4k video o 30 minutách bude uložené v 30 souborech, tak stačí buď použít CF kartu větší jak 128GB, nebo SDXC, kdy se použije automaticky formát exFAT. Nebo menší CF kartu(případně SD/SDHC), ale zformátovat si ji na tento formát v počítači. Pak už se vše ukládá do jednoho souboru. U videa se nesmí zapomenout zmínit i jedna z věcí, na které Canon poměrně úspěšně pracuje a to je eliminace zvuků přenášejících se do záznamu zvuku u videa. Nejsou to jen obligátní objektivy s otřením STM a Nano USM(škoda, že většina je EF-S), které je naprosto tiché, ale i úpravy na stabilizaci v objektivech. K eliminaci nežádoucích zvuků přispívá i úprava tlačítek a v neposlední řadě možnost použití kapacitních-neklikacích „tlačítek“ na kruhovém voliči. Tato funkce se jmenovala Tiché ovládání a potichu zmizela, u 5D Mk IV už totiž není. Pod video se dá schovat i časosběrné snímání. Bohužel mohu použít naprosto celou stať, která se nezměnila od dob 5Ds/R resp. 7D Mk II. To je velká škoda, „časosběr“ si přímo říká o vysoké rozlišení 4k. Na použití je velmi jednoduchý, nastavíte prodlevu mezi snímky, počet snímků k pořízení a už to jede. S těmi omezeními je to vhodné spíš pro entry modely, zvlášť pokud to výsledek „znehodnotí“ výsledným videem právě jen ve Full HD rozlišení. Nejsem specialista na časosběrná videa, ale já pokud bych do toho investoval ten čas, všechnu tu přípravu, tak bych spíš použil časovač jednotlivých snímků a pak měl obrovský materiál, který si v PC mohu zpracovat, jak chci(např. na 4K nebo 6k timelapse video). Takový postup má snad jen dvě nevýhody, potřebujete kapacitně dostatečně velkou kartu a narozdíl od toho časosběrného režimu vám cvaká zrcátko i závěrka a tak se „opotřebovávají“. Omezujícím faktorem při obou způsobech pořizování časosběrných videí je kapacita akumulátoru, v závislosti na rychlosti pořizování snímků a dalších faktorech je výdrž řádově několik hodin. Svůj smysl pak má battery grip – 2x prodlužuje čas, nebo externí zdroj napájení.

Ovládání a ergonomie
Ovládání je stále vynikající a na rozdíl od technických věcí zde asi jako většina fotografů preferuji tu pomalou evoluci. Problém kupodivu nenastal ani při používání dotykového ovládání. Bál jsem se zejména „malé“ obrazovky a titěrnosti ikonek. Dotykové ovládání je přiměřeně intuitivní, i když do jednoduchosti ovládání chytrých telefonů to dotažené není. K počtu a rozmístění klasický tlačítek a ovladačů nemám připomínek. Jediné co mi vadí, že v rámci nastavení přiřazení funkcí tlačítkům je k dispozici jen omezený rozsah funkcí. Canon už by také mohl zauvažovat nad možností ukládání kompletní konfigurace na paměťovou kartu.

Pokud používáte často i Canon 7D Mk II, bude vám vadit použití jiného tlačítka pro volbu AF bodů. Nemohu přijít na to, proč, když toto tlačítko zcela nově přidali poprvé právě na 7D Mk II, proč ho hned při druhém použití mění? Když jsem měl obě těla s různými objektivy a střídavě je užíval, utíkali mi kvůli tomu zbytečně snímky. Vyjma tohoto jediného tlačítka navíc se nic oproti 5DIII/5Ds nezměnilo. Tlačítka stále nejsou podsvětlená.

Nový Canon 5D MkIV zdědil spoustu vlastností po Canon 5DS/R/7D Mk II. Jedná se třeba o intervalometer, časovač pro Bulb, snímání frekvence světel a synchronizace závěrky, možnost upravení programu ISO, atd.

O tom jak je skvělý ISO program už jsem hovořil v předchozích recenzích. Záleží samozřejmě, jaké fotografické disciplíně se věnujete, krajináři nejspíš nebude moc platný. Jeho hlavní síla je v rychlém se přizpůsobení měnícím se světelným podmínkám, podle požadavků fotografa. Tedy ideální např. pro reportáže či sport. V podstatě i z M módu se dá udělat tak trochu automat, nastavím si clonu, čas a ISO automat mi to dotáhne, a vidím hned, i jestli mám pod/přeexpozici(pokud na to rozsah ISO nestačí). V programu clony mi zase umožní zaclonit si podle potřeby, ale zároveň ovládat rychlost závěrky vůči citlivosti, prostě když preferuji rychlost závěrky, posunu to do plusu a dál se o to nemusím starat.

Další „novinkou“ oproti 5D III, je upravitelné rychlé menu, známé třeba už z 5Ds. Jeho hlavní použití vidím pro uživatele přecházející z nižších řad a zvyklé ovládání z lcd. U profi modelu, kde se často nastavuje „po hmatu“ to podle mne takový význam nemá. Nastavení vlastního Q menu lze provádět příjemně jednoduše dotykově, podobně jako na chytrém telefonu. Původní rychlé menu předdefinované výrobcem je zde pořád také, u tlačítka info si můžeme vybrat, které menu chceme. U tlačítka Q se jedná vždy o to naše menu. Stále platí, že pokud menu zobrazíme pomocí Info tlačítka, zůstane zobrazené trvale, pokud pomocí Q tlačítka, zhasne s pořizováním dalšího snímku nebo uplynutím 10 vteřin.

Jako u 5Ds je zde nové vyvážení bílé – „Priorita bílé“ od priority prostředí(obvyklý standard) se liší snahou zachovat bílou barvu i na úkor atmosféry, nebo chcete li teplejších barev. Taktéž se mezi styly od 5Ds objevil styl „Jemný detail“, který se snaží zachovat maximum detailů. Počítejte, že soubory JPEG jsou při tomto nastavení v průměru o 10% větší. Osobně jsem ani při zvětšení lupou na 200% viditelnější změny od stylu Standard nepoznal.

Mechanické provedení
Mechanicky je tělo zcela nové, jeho korpus je ze slitiny hořčíku.

Výrobce uvádí jen typické utěsnění proti prachu a vodě. To je poměrně neurčité tvrzení, pod kterým si lze představit hodně široké vysvětlení. Provozní podmínky udané ve specifikaci příliš prostoru k jásání také neudávají, ať už jde o teploty, nebo vlhkost. Navíc toto tělo prošlo několika významnými změnami, kryt nad hledáčkem je plastový, aby propouštěl signál Wifi a GPS, konektor dálkového ovládání se nám přestěhoval dopředu, protože na levém boku už nebylo místo. A změněna byla částečně i vnitřní konstrukce, výrobce aplikoval některé vývojové prvky z 5Ds(změna a posílení nosné desky) a 7D Mk II(vylepšení těsnění). Tělo je lehčí než jeho předchůdci, ale rozdíl je v ruce nerozeznatelný.

LensRentals již nové tělo rozebral a v recenzi autoři komentují i utěsnění. Celé tělo je podle nich více propojené, což by mělo mít pozitivní vliv na pevnost těla a tedy i na utěsnění.

Z toho co jsem viděl, mám z utěsnění stejně dobrý pocit jako u 7D II. On nakonec i Rudy Winston z Canon USA uvádí, že to utěsnění je stejně kvalitní jak u 7D II.

Originální bateriový Grip má podle výrobce stejně kvalitní utěsnění jako tělo.

Akumulátor, nabíječka
Je typu LP-E6N, 7,2V 1865mAh 14Wh. Podle měření CIPA na jeden akumulátor uděláte cca 900 snímků s využitím hledáčku, cca 300 snímků při focení s živým náhledem a natočíte cca 1h30 videa. Nový typ LP-E6N, se od původního LP-E6 se liší lehce navýšenou kapacitou na 1865 mAh, to je 3,6% nárůst. Nový akumulátor je rozměrově i zapojením zcela identický a záměnný s předchozím typem LP-E6. Nabíječka pro náš trh, typ LC-E6E je zcela shodná jako původní, nabíjet se v ní dají oba typy akumulátorů. Nabíjení zcela prázdného akumulátoru trvá cca 2,5 hodiny poloprázdného akumulátoru lehce přes hodinu. Nabíječka funguje na napájení v rozsahu 100-240V, 50/60Hz, při cestování tak často bude stačit jen případná redukce tvaru zásuvky. Osobně kvituji, že podobné čachry jako s gripem nezkouší výrobce i u akumulátoru. Ten je co pamatuji shodný už u sedmi těl, co jsem měl 60D, 5D Mark II, 70D, 5D Mark III, 5DsR, 7D Mark II, i pár co jsem neměl (7D, 6D, 80D). Takto široké použití znamená zároveň dobrou dostupnost dostatečně kvalitních akumulátoru od jiných výrobců. Co jsem zkoušel akumulátory z druhovýroby, všechny co jsou mladší 2let mi fungují bez problémů, včetně plné komunikace s tělem. Jeden asi 3 roky starý funguje, ale nekomunikuje(neukazuje procentní stav), to odpovídá době, kdy Canon lehce upravil komunikaci těla a akumulátoru, všechny novější těla(resp. i třeba Canon 5D Mark III s novějším firmware) pak pro komunikaci potřebují buď originální akumulátor, nebo druhovýrobu s novější verzí čipu.

Osobní zkušenosti s výdrží akumulátoru jsou různorodé. Pokud jdu fotit sport a „sekám“ fotky v sériích a celková doba focení je třeba jen 2 hodiny, dá se udělat na jeden akumulátor s přehledem více než 1000 fotek, moje maximum je zatím cca 2000 fotek na jeden akumulátor. Naopak, pokud využíváte často náhledy na displeji, GPS, Wifi a při focení se dlouho procházíte, budete rádi za 300-500 fotek na akumulátor. Osobně mi tím Canon připravil jeden problém při cestovatelské fotografii. Tam se denně třeba přespává jinde a nestačí pak jedna nabíječka, protože jsem ve dvou tělech vybil 3 akumulátory(z toho v novém 5D dva). Jeden akumulátor dáte nabíjet, jdete se navečeřet, osprchovat, přebrat fotky v notebooku, druhý dáte nabíjet před spaním a ráno po snídani hned vyrážíte, hmm takže budíček nastavit na druhou ranní pro výměnu akumulátoru, nebo dvě nabíječky ?

Blesk
Bohužel opět v další recenzi musím opakovat, je to oblast, kde se nic neudálo. Integrovaný blesk, jako to je třeba u Nikonu D810, jsem neočekával. Canon zde totiž nemá prostor, v minulosti řešil problémy, jak do těla dostat čipy, které potřebují komunikovat přes radiové vlny – Wifi, GPS, NFC – tak aby je „kovové“ tělo nestínilo. Výrobce to vyřešil tak, že většinu těchto čipů, včetně antén umístil okolo hranolu a kryt nad tím udělal plastový, propouštějící radiové vlny. A samozřejmě je tu ještě stále nad hranolem umístěný 150.000 bodový iTR senzor.

Jak je vidět z přiloženého obrázku, pro interní blesk prostě není místo. Zpět k bleskům, u závěrky se bohužel naprosto nic neudálo, takže synchronizační čas X-Sync je stále 1/200s. Blesk můžete nastavit na synchronizaci na první, druhou lamelu, vysokorychlostní, nastavit kompenzaci expozice(+-3EV po 1/3EV), bracketing(+-3EV). Otestoval jsem Canon EX-RT600, kdy tělo podporuje jeho plnou funkcionalitu, včetně 23 nastavení jeho chování a funkcí. Také pak druhovýrobu v podání METZ 58-AF2. V rámci toho co METZ umí, lze všechno mimo bracketingu nastavit z těla a funguje jak má. Ergonomie nastavitelných tlačítek má jednu slabinu, pokud chcete mít obrazovku nastavení blesku přiřazenou na tlačítku, lze to jenom na tlačítko SET a ne na žádné jiné. Pro záblesková světla je k dispozici PC konektor.

Princip fungování blesků E-TTL je, že dojde k předblesku, tělo si změří nasvícení scény a podle toho nastaví intenzitu hlavního záblesku. Proto nechápu, proč Canon stále do těla nezabudoval radiový odpalovač, protože z uvedeného principu je jasné, že pro jeho funkci není potřeba integrovaný blesk.

Takže pokud chceme odpalovat radiově originální blesky mimo tělo, stále nám nezbude než do lyžin umístit odpalovač ST-E3-RT, nebo 430 EX III-RT, 600 EX-RT (II).

Přisvěcování pro ostření je stále dedikováno pouze na externí blesk, pokud to umí. V těle žádná přisvětlovací LED není.

Příslušenství
Blesky jsou zmíněny v sekci blesky. Ochranná skla jsou zmíněna v sekci displej.
Grip je zcela nový, typ BG-E20. Vyjma jednoho tlačítka navíc má prý také utěsnění na úrovni těla.

Jinak je všechno při starém, je na dvě baterie LP-E6/LP-E6N, nebo 6 tužkových (AA) baterií a nabízí ovládání na výšku. Cena bohužel odpovídá značce a zodolnění gripu, v současné době 8590,-Kč. Než se objeví cenově dostupné náhrady od třetích výrobců, bude to chvilku trvat. Grip z Canon 5D Mark III použít nejde, v oblasti akumulátoru je část mechanicky jiná a hrozí poškození např. spínače zavření víka akumulátoru.

Optické dálkové ovládání
Pokud máte infra dálkové ovládání např. RC-1, RC-5, RC-6, či jejich klony, bude vám nadále sloužit tak jako dosud. A pokud máte moderní chytrý mobil, který umí ovládat např. televize a další zařízení pomocí vestavěné infra diody, můžete si do něj nahrát i ovládání spouště fotoaparátu.

Kabelové dálkové ovládání
Kabelové dálkové ovládání je kompatibilní s profi řadou(konektor N3) tedy např. 1D Mark IV, 5D III, 5Ds/R, 7D, 7D Mark II, 50D. Originální kabelové dálkové ovládání Canon RS-80N3 je poměrně drahé, druhovýroba, mnohem levnější funguje stejně dobře. Fungovat bude i časovač TC-80N3, ale jeho funkcionalita je v podstatě vestavěná, takže jeho použití ztrácí smysl.

Wifi/lan adaptér
Komu nestačí integrovaný Wifi adaptér, může si pořídit Canon WFT-E7B II. Získá navíc možné kabelové gigabitové připojení do sítě, 5GHz pásmo, DLNA podporu a také vyšší výkon, resp. vzdálenost na jakou může komunikovat, a to podle údajů výrobce až desetinásobně. Škoda že místo tohoto nelze připojit letošní model Wifi ext. Adaptéru WFT-E8, ten ale podle specifikace kompatibilní není, protože používá konektor který na 5D Mark IV nenajdete.

Podvodní pouzdro
Kvalitní podvodní pouzdro pro 5D Mark IV nabízí již třeba subal. Jak parametry, tak cenou odpovídá profesionálnímu produktu. Použitelné je do 70 metrů, na vyžádání mají i typ s odolností do 120 metrů. Co je však důležitější, je ekosystém okolo tohoto pouzdra, jenž umožňuje použít více jak 50 různých kombinacích objektivů Canon(některé včetně extenderu).

Podpora software
Adobe už oznámilo, že Lightroom CC (verze 2015.7) a Lightroom 6.7 podporují Canon 5D Mark IV, včetně RAW a Dual Pixel RAW. Bohužel z tiskové zprávy to ale vypadá, že v případě Dual Pixel RAW nepodporují žádnou přidanou funkcionalitu tohoto formátu, tj. tedy vlastně ho neumí zpracovat tak jak by uživatel očekával a lze ho zpracovat jen jako běžný RAW.

Phase one, přispěchalo také se svou tiskovou zprávou, že už ve verzi Capture One 9.3 podporují Canon 5D Mark IV, ale bez jakkoliv upřesněné informace zda včetně Dual Pixel RAW s jeho funkcionalitou.

Zoner je spíš bez komentáře, ten se plácá s přelomovou verzí X na hraně toho co všechno programátoři nestihli předělat a podpora nového Canonu tak zatím na seznamu není.

Reikan FoCal 2.3 je software specializovaný software pro automatizovaný „tuning“ objektivů. Tím tuningem myslím např. seřízení front a back focusu. A právě verze 2.3 podporuje už i 5D Mk IV, i když zatím občas ještě potřebuje občasné zásahy uživatele – není zcela automatizovaná. V příloze jsou ukázkové fotky, vzhledem k tomu, že v době kdy jsem zakoupil tělo, ještě nebyly k dispozici žádné sety s novou 24-105, a ta ještě ani na konci psaní recenze není dostupná, tak všechny fotky v galerii jsou focené se starým objektivem 24-105 první verze.

Závěr
Závěr nebude moc veselý. Fotoaparát má hodně těch „ale“. Míra inovací odpovídá v dnešní době tak 2 letému cyklu aparátu, rozhodně ne čtyřem rokům vývoje. Radši si nechci představit, jak bude toto tělo konkurovat bezzrcadlovkám za 3-4 roky, na konci svého životního cyklu. Na druhou stranu to není hračka. Provedení je velmi solidní, nic se nezasekává a můžete to bez obav použít jako pracovní nástroj, v každý okamžik, v každém počasí, v každé lokalitě (při použití správných skel). A ono je velký rozdíl jet na cestu, která stojí hodně peněz s technikou, na kterou se můžete spolehnout, nebo s něčím co vás cestou vypeče. Koneckonců není ani potřeba nikam jezdit, fotografové dokumentují i kousek od svého bydliště spousty okamžiků, které se nebudou opakovat a nepočkají. Výborný nový snímací čip, vyvážené výkony napříč fotografickými disciplínami a spolehlivost to je momentálně asi to, na co Canon sází.

Zdroje: Canon webové stránky, CPS webové stránky, Canon dokumentace k produktu, webové stránky rawdigger.com, eoshd.com, canonwatch.com, canonrumors.com, planet5d.com, dpreview.com, dxomark.com, northlight-images.co.uk/

Petr Váňa, říjen 2016