Canon 1DX Mark II

V roce 2011 se Canon rozhodl ve své nejvyšší profi řadě zrcadlovek přejít na plný formát 24 x 36 mm a zahájil řadu 1DX. Letos v únoru přišel s inovovaným modelem označeným Mark II. Jde o novou generaci špičkového profesionálního fotoaparátu. Na první pohled je asi od sebe nerozeznáme, ale uvnitř je zcela nový.

Jaký je a komu je určen
Počet megapixelů se nepatrně zvýšil z 18 na 20, snímač je nový, systému Dual-Pixel CMOS. Záznam je zprocesovaný Dual DIGIC 6+. Výpočetní výkon umožnil i dokonalejší korekci eventuálních optických vad použitého objektivu. Frekvence série je 14 fps, to je zřejmě u zrcadlovky, najmě pak s velkým zrcátkem fyzikální limit. V Live View (se zvednutým zrcátkem) pak frekvence stoupne na 16 fps. Mechanismus zrcátka byl přepracován, je počítán na 400 tisíc oken. Přístroj z hořčíkové slitiny, plně utěsněný proti prachu a vlhkosti, je vybaven rychlým slotem CFast 2.0, který komunikuje s kartami CFast 2.0. Canon upozorňuje, že maximální rychlost CFast 2.0 se musí obnovovat pravidelným formátováním přes Full Format and Refresh Tool. Za podmínky použití této karty bude možno pořídit až 170 fotografií v RAW formátu. Pokud jde o JPEG, zde není žádný limit počtu snímků. Další slot je standardní CF. Rozsah ISO zůstává na 100 – 51200 s možností rozšířit na 409000. Počet ostřicích bodů zůstává na 61 s včetně 43 křížových. Zaostřovací systém je přepracovaný a kryje o 24% širší plochu než ten původní. Body kolem středové oblasti zvládají zpracovat světlo až při -3EV , respektive při cloně F8.0. Sledování objektu v rovině ostrosti zajišťuje nový modul EOS Intelligent Tracking and Recognition AF s 360 tisíci body. Ten zpracovává světlo i v infračervené části spektra, zajišťuje m.j. i vyhledávání tváří a sledování objektu. Výpočtu napomáhá modul AI Servo AF III+ . Snímač obsahuje fotodiody pro analýzu fázového posunu (Dual Pixel AF), jde tedy o první plnoformátový hybridní snímač. Dpreview poznamenává, že Dual Pixel AF ve fotorežimu funguje jen při single jednorázovém ostření při Live View (= fotografování na displej se zvednutým zrcátkem), nikoli při průběžném ostření, jenže při snímání videa lze ostřit průběžně. Video může být 4K při 60 fps, při HD 1080 je možné zachytit zpomalené video frekvencí 120 fps. Při snímání videa je zajištěno plynulé ostření.

LCD je 3,2palcové s 1,62 miliony bodů, fixní, dotykové – je možno dotykem definovat ostřicí bod. Tisková zpráva poukazuje na to, že tudíž lze nadefinovat ostřicí bod a při pořizování videa autofokusová automatika plynule sleduje pohybující se objekt.
Přístroj má vestavěnou GPS a lze k němu dokoupit wi-fi přenosový modul WFT-E8A. Nová baterka (rozměrově shodná se starou) má výdrž 1210 snímků. Výstupy jsou USB 3.0, Ethernet a HDMI. Přístroj měří 158mm x 167.6mm x 82.6mm a váží 1340 g.
Jde samozřejmě o absolutně profesionální přístroj, základní jeho cena je 169 tisíc za tělo. Tady jdou nějaké úvahy starého lakomce a Strýčka Skrblíka stranou – buď si přístroj na sebe vydělá a ještě vám zbude na oplatky, nebo je to pro zábavu a každý nechť posoudí, zda si to může dovolit. Přístroj má jediného konkurenta, totiž Nikon D5 s podobnými technickými parametry, ale i finančními, ten stojí 180 tisíc. Ten jsem zatím v ruce neměl, jeho předchůdce Nikon D4S ano, základní pocit, tedy totální kontrola a neselhávající vysoce kvalitní výstup je stejný.

Ovládání a menu
Tyto absolutně profi přístroje jsou charakteristické svým vestavěným gripem, který má v sobě vysokokapacitní baterku a základní ovládací prvky pro focení na výšku, tedy spoušť, joystick, roller a tlačítka související s volbou a ovládáním způsobu ostření. Přístroj se zapíná páčkou na zadní stěně, to je ovládací prvek, ze kterého jsem nejméně nadšený, má to nějaký důvod, leč nevím jaký. Na horní stěně nenajdeme kruhový volič režimů, ovšem nehrozí nebezpečí, že si režim nevědomky změníme. Vlevo od hledáčku jsou tři tlačítka. Prvním se mění MODE, tedy režim snímání, v nabídce je i jedna uživatelská pozice, přes menu lze připojit ještě dvě další prostřední tlačítko slouží k volbě drive, tedy: jednotlivé snímky, série a samospoušť. Když zmáčkneme oba najednou, lze nastavit expoziční bracketing, tedy snímání tří fotek s různou hodnotou expozice. Třetím tlačítkem lze nastavit režim měření expozice (celoplošné, středové, bodové) a korekci záblesku. Ovládání blesku má samozřejmě svůj samostatný oddíl v menu, nicméně toto tlačítko usnadní okamžitý přístup k zásadně důležitému ovládacímu prvku. Na druhé straně od hledáčku je na horní stěně stavový displej a u něho čtyři tlačítka, osvětlení stavového displeje, nastavení bílé, korekce expozice a ISO. To tlačítko pro korekci je důležité pro korigování v manuálním režimu při automatickém ISO, jak si ještě povíme. Na úchopu je spoušť, přední roller a tlačítko M-Fn, známé i z nižších řad zrcadlovek Canon – slouží ke změně konfigurace AF bodů.

Pod hranou na zadní stěně je vlevo Menu a Info, asi nepotřebují vysvětlení. Vpravo od hledáčku je tlačítko pro live view, přímý náhled s přepínáním fota a videa, dále pak aktivace ostření AF-ON, definovatelná hvězdička a aktivace ovládání zaostřovacích bodů. Pokud jde o ten AF-ON / hvězdičku, samozřejmě lze navolit rear focusing, tedy ten způsob ostření, kdy máme trvale nastavené průběžné ostření (v terminologii Canon AF-servo) a ostříme po stisku AF-ON? Eventuálně hvězdičky, podle toho, jak si to kdo navolí.

O patro níž je joystick a Q tlačítko pro Quick menu. To je uživatelské menu, které je v defaultním nastavení skoro prázdné, ale lze ho zkonfigurovat podle svého – dokonce se dá do určité míry měnit velikost polí alokovaných pro specifické funkce. O další patro níž je veliký plochý roller, používaný u Canonu od nižší střední třídy nahoru. Následuje patro pod úrovní displeje. Čtveřice tlačítek souvisí s přehráváním – je tu jeho aktivace, zvětšování fotky, koš a uzamčení (ochrana proti smazání). Pod tím je druhý stavový displej, ten nás informuje, který slot na kartu je aktivní a jaký je použitý adresář a číslo fotky. Tlačítkem vlevo od něho lze měnit rozlišení a způsob záznamu (RAW a JPEG).

Menu má tradičních pět oddílů a hvězdičkou označené Moje menu. Je to prosté, funkční – předním rollerem se pohybujeme nahoře, tedy v označení rolet, zadním plochým rollerem běháme ve svislém směru. Zvláštní je, že velmi často používané nastavení velikosti a kvality je až na obr.2 fotomenu, zmíněná kontrola blesku na na obr.3, na obr.4 lze nastavit sledování pohyblivého objektu. Na obr.5 lze vypnout dotykovou obrazovku – v režimu Lve View lze dotykem nastavit AF bod.

V druhém oddílu se zabýváme autofokusem. Hned v obr. 1 jsou zobrazeny situační varianty pro vyhledávání objektů pro tracking. V podstatě jde o to, jak citlivé na změnu mají být ostřicí body sousedící s aktivovaným bodem: pes běží, body si ho předávají. Zaběhne za kmen stromu – jak citlivě mají body reagovat? Když málo citlivě, tedy pomalu, AF si pamatuje rovinu ostrosti a až se psík vynoří, zase si ho podají. Kdybychom ale pomocí trackingu chtěli fotit kmitajícího motýla, bylo by třeba nastavit režim nahodile se pohybujících objektů. Na obr. 3 máme prioritu ostření / spuštění, logicky je lepší priorita ostření, tedy – aby to fotilo, jen když je zaostřeno. V oddílu Prohlížení je důležitá obr. 1, kde lze aktivovat mazání fotek na kartě na přeskáčku, na obr.2 lze zpracovat RAW na JPEG. V oddílu Setup na obr.2 nadefinujeme Q menu (říkají mu Rychloovladač). Na obr.3 se nastavuje wi-fi a GPS. Poslední důležitý oddíl je Uživatelský Fn . Na obrazovce Fn4 v položce Omezení režimů řízení lze definovat, co se dá ovlivnit tlačítkem Drive na horní stěně. Zajímavá je poslední položka na obrazovce Fn6 – zde lze nadefinovat na tlačítko Klíč/Mikrofon hodnocení snímků.

Jak se s ním fotí
Pro mne byla nejvýznamnější inovace v oblasti ostření. Samozřejmě všechny tyto reportážní zrcadlovky, původní 1DX nevyjímaje, ostří bleskurychle, nicméně zde Canon vyhověl steskům fotografů fotografujících v nízkých světelných hladinách. Ne snad že by si Canony se slabým světlem nevěděly rady, ale problém byl v červeném rozsvícení zaostřovacích bodů. Na tomto modelu 1DX Mk II vidíme zaostřovací body v plnou parádou a přesně víme, na co budeme mít zaostřeno. Zní to banálně, ale věřte, že u mého 5D Mk III mě ty černé čtverečky na šedém pozadí v šeru jdou pěkně na nervy. Samotné ostření je nadále bleskurychlé, lze nastavit i sledování objektu, ale jak už to bývá, spolehlivě to funguje na jednolitém pozadí a v členitém prostředí mohou být problémy. I zde jsou nastavitelná různá řešení pro různé druhy sportů, ale toto si každý vychytá podle svého. Korekce expozice v manuálním režimu je vychytávka velmi žádaná v současnosti, kdy je vysoké ISO bezproblémově využitelné, takže mnozí rádi fotíme v manuálním režimu s automatickým ISO. V manuálním režimu však nelze použít obvykle používaný zadní roller ke korekci. Nicméně po stisku tlačítka pro korekci expozice na horní stěně lze ovládat clonu, aniž by se změnila hodnota automatického ISO. Jak prosté, milý Watsone!

Výkony při vysokém ISO jsou skvělé. Hodnoty kolem 10 tisíc jsou bezproblémové – hovoříme o živé, reportážní fotografii, bez velkých obav lze jít i výše. Zde 100% výřez při 51200 ISO.

Právě tak skvělý je dynamický rozsah. Toto je náhled přepalů ukázky č. 3 uvedené dole, za plného poledního slunce:

Diskutabilní je rozlišení – tedy, někde se o něm diskutuje. Přitom výkony při vysokém ISO a velký dynamický rozsah s nikoli rekordním rozlišením souvisejí. Pro účely reportážní a zvláště pak sportovní fotografie je 20 mega víc než dostatečné. Na Olympijských hrách v Riu jistě bude těchto nových dé-iksech rachotit hodně – a je také třeba brát v úvahu přenosy fotek přes wi-fi moduly, tam pak hraje roli datový objem přenášených snímků. Pro studiové účely nabízí Canon padesátimegové zrcadlovky, takže výběr tu je. Toto je sportovní plnokrevník a kdybych měl uvést nějakou vadu, nějaký nedostatek, musel bych palec cucat až na kost.

Ukázky: 15 a 16 vysoké ISO