Bodové zaostřování

Ne vždycky fotoaparát zaostř ína ten objekt, který si přejeme mít ostrý. Je to dva roky, kdy jsme zde psali o proostření, tedy o situaci, kdy přístroj zaostřil na něco jiného, než co chceme. Radil jsem tehdy ruční ostření anebo uzamknutí ostření. Je dobře si tuto techniku připomenout. Jako příklad si uveďme přístroj Panasonic,

konkrétně je to Lumix TZ1 (zapůjčeno firmou Megapixel). V jeho menu nalezneme nabídku různých režimů autofokusu. Nahoře je volba celoplošného rozložení šesti zaostřovacích míst. Znamená to, že v ploše snímače je šest oblastí, které slouží k zjišťování dat pro samoostřící zařízení. Přístroj vyhledává místa nejvyššího kontrastu. Jelikož aparát nemá průhledový hledáček a motivy vyhledáváme na displeji, máme kontrolu nad tím, kterou oblast přístroj zvolil – na displeji se objeví jeden nebo více zelených čtverečků: tím nás přístroj informuje, kterou oblast zvolil a na jakou vzdálenost optiku nastavil.

Tři čtverečky – s písmenem H – v řadě znamenají, že přístroj bude aktivovat jen tři oblasti, umístěné vodorovně ve středu snímače. Písmeno H znamená, že bude používat maximální dosažitelnou rychlost ostření, za cenu takžka neznatelného „zamrznutí“ obrazu na LCD. V manuálu je uvedeno „rychlá závěrka“. Dvě další volby, velký čtvereček s písmenem H a bez něho znamenají, že se bude ostřit na středovou oblast. Konečně, ta poslední volba znamená bodové ostření. Jen v tomto bodu bude ostřeno.
Nemusím snad dodávat, že to neznamená, že bude ostrý jen ten jediný bod! Jde o to, abychom snadno vyhledali třeba i malý objekt, který potřebujeme mít ostrý. Na něj namíříme přístroj tak, aby se ocitl v dosahu tohoto bodu, namáčkneme spoušť a s namáčknutou spouští pak můžeme dál přístrojem pohybovat, abychom správně motiv zarámovali, zakomponovali. Dokud budeme držet namáčknutou spoušť, přístroj bude držet dané nastavení.
Na naší ukázce je vidět taková situace – úzká větvička na pozadí lesa. Bodovým zaostřením ji nejsnáze vyhmátneme ze změti tvarů v pozadí. Je to jednoduchá technika a lze ji uplatnit i na uživatelsky přívětivých,jednoduchých kompaktech.

Vlevo si aparát dělal co chtěl a zaostřil na pozadí. Bodové zaostřování ho donutilo zaostřit na větev v popředí.

Ne vždycky fotoaparát zaostř ína ten objekt, který si přejeme mít ostrý. Je to dva roky, kdy jsme zde psali o proostření, tedy o situaci, kdy přístroj zaostřil na něco jiného, než co chceme. Radil jsem tehdy ruční ostření anebo uzamknutí ostření. Je dobře si tuto techniku připomenout. Jako příklad si uveďme přístroj Panasonic,

konkrétně je to Lumix TZ1 (zapůjčeno firmou Megapixel). V jeho menu nalezneme nabídku různých režimů autofokusu. Nahoře je volba celoplošného rozložení šesti zaostřovacích míst. Znamená to, že v ploše snímače je šest oblastí, které slouží k zjišťování dat pro samoostřící zařízení. Přístroj vyhledává místa nejvyššího kontrastu. Jelikož aparát nemá průhledový hledáček a motivy vyhledáváme na displeji, máme kontrolu nad tím, kterou oblast přístroj zvolil – na displeji se objeví jeden nebo více zelených čtverečků: tím nás přístroj informuje, kterou oblast zvolil a na jakou vzdálenost optiku nastavil.

Tři čtverečky – s písmenem H – v řadě znamenají, že přístroj bude aktivovat jen tři oblasti, umístěné vodorovně ve středu snímače. Písmeno H znamená, že bude používat maximální dosažitelnou rychlost ostření, za cenu takžka neznatelného „zamrznutí“ obrazu na LCD. V manuálu je uvedeno „rychlá závěrka“. Dvě další volby, velký čtvereček s písmenem H a bez něho znamenají, že se bude ostřit na středovou oblast. Konečně, ta poslední volba znamená bodové ostření. Jen v tomto bodu bude ostřeno.
Nemusím snad dodávat, že to neznamená, že bude ostrý jen ten jediný bod! Jde o to, abychom snadno vyhledali třeba i malý objekt, který potřebujeme mít ostrý. Na něj namíříme přístroj tak, aby se ocitl v dosahu tohoto bodu, namáčkneme spoušť a s namáčknutou spouští pak můžeme dál přístrojem pohybovat, abychom správně motiv zarámovali, zakomponovali. Dokud budeme držet namáčknutou spoušť, přístroj bude držet dané nastavení.
Na naší ukázce je vidět taková situace – úzká větvička na pozadí lesa. Bodovým zaostřením ji nejsnáze vyhmátneme ze změti tvarů v pozadí. Je to jednoduchá technika a lze ji uplatnit i na uživatelsky přívětivých,jednoduchých kompaktech.

Vlevo si aparát dělal co chtěl a zaostřil na pozadí. Bodové zaostřování ho donutilo zaostřit na větev v popředí.