Nezařazené

Autorské právo – kdo je autor fotky

Není to dávno, kdy zde ukazoval Zdeněk Čech, jak fotil dvoumužně ve skleníku Fata Morgana – jeden muž drží monopod s foťákem a druhý exponuje přes tablet. Kdo je vlastně autor, ptal se závěrem. Ozval se náš čtenář, advokát JUDr Martin Valoušek, a vysvětluje, jak to s autorstvím je.

Není to dávno, kdy zde ukazoval Zdeněk Čech, jak fotil dvoumužně ve skleníku Fata Morgana – jeden muž drží monopod s foťákem a druhý exponuje přes tablet. Kdo je vlastně autor, ptal se závěrem. Ozval se náš čtenář, advokát JUDr Martin Valoušek, a vysvětluje, jak to s autorstvím je.



Česká právní úprava má v otázce autorství poměrně vstřícnou právní úpravu, která vychází zjednodušeně řečeno ze skutečné podstaty autorství, tedy z toho, že podstata autorství je něco vytvořit, nejen jen něco zmáčknout. Jiné právní úpravy mohou mít také svoje opodstatnění, ale chtěl jsem jen na okraj optimisticky zmínit, že zrovna zde se české právo jeví jako poměrně smysluplné.

 

Autorem je tedy ten, kdo obsah fotky skutečně vytvořil, tedy vymyslel záběr a ztvárnění, například barvu, světlost, rozmazání, hloubku ostrosti apod. (§ 5 odst. 1 autorského zákona). Pokud tyto základní, řekněme „tvůrčí“ atributy, tvořilo více lidí, pak jsou tito lidé společně spoluautory díla (§ 8 odst. 1 a.z.). Dále se pak posuzuje výše, resp. podíl, spoluautorství, ale to už je zas něco jiného.

Spoluautorem není ten, kdo se na fotografii podílel jiným než tvůrčím způsobem, byť se mohlo jednat o způsob pracný a třeba i drahý. Spoluautorem tedy není tedy, kdo koupil drahý foťák, kdo jen vylezl na strom, a spoluautorem konečně také není ten, kdo jen výslovně drží tyč nebo jen na pokyn zmáčkne spoušť. Dokonce i zde na nás autorský zákon myslí a výslovně obsahuje ustanovení, které určuje, že spoluautorem není ten, kdo jen odborně nebo technicky pomáhá. Autorem nebo spoluautorem dle zákona dokonce ani není ten, kdo jen dal ke vzniku díla (fotky) jen podnět (§ 8 odst. 2 a.z.). Dále již pak samozřejmě nastává ono pověstné právní „slovíčkaření“, zde však zcela na místě a v dobrém slova smyslu, neboť pro každou situaci je třeba zcela konkrétně posoudit, co v jednotlivém případě znamenalo například držení tyče. V jednom případě mohlo jít o to, že autor svého asistenta poslal pět kroků vlevo, pět vpravo a řekl mu „zde drž“. V takovém případě zřejmě člověk s tyčí spoluautorem nebude. Pokud by však bylo zadání „Vyfoť to nějak hezky seshora!“, pak bude právní posouzení zcela jiné, neboť obsahem zcela jiná byla i spolupráce na vzniku fotky.

Pokud oba pánové v článku společně ovlivňovali obsah fotky, mohli by být zřejmě oba spoluautoři. Asistent, který mistrovi jen zmáčkl spoušť, naopak zřejmě autorem nebude.

JUDr. Martin Valoušek, advokát