Aktuálně o sněhu

Napadl sníh – dokonce hodně sněhu, a to je příležitost vyrazit s fotoaparátem ven.
Mrazu není třeba se bát. Kolují pověry o tom, že zamrzne LCD anebo že foťák přestane v mrazu fotit. Jsou to nesmysly. Naopak, je chyba nosit aparát pod kabátem, neřku-li na holém těle – může natáhnout vlhkost a to pak dělá neplechu.

Zásada první
Tak především, sněhu sluší sluníčko. To dovede vytvořit i v bílé ploše nějaké tvary. Jakmile fotíme pod mrakem, musíme počítat s tím, že sníh bude vypadat jako natažené prostěradlo, nebude mít modelaci. Někdy se toho dá výtvarně využít, ale typicky – sníh foťme za slunečného počasí.

Zásada druhá
Slunce modeluje krajinu: z toho plyne, že čím je slunce níž, tím líp pro nás a pro fotku. To samozřejmě platí pro krajinářskou fotografii obecně, ovšem v zimě na sněhu možná dvojnásobně.

Zásada třetí
Sníh je bílý… To je ale objev! Ovšem, je to dosti známá pravda, ale lidé si zpravidla neuvědomují, jaké to nese důsledky pro fotografii. Expoziční automatika je kalibrována na střední šedou a pokud v záběru převažuje bílá sněhová plocha ozářená sluncem, automatika si myslí, že je to „hodně nasvícená šedá“ a zbytečně moc utáhne clonu a zkrátí dobu osvitu. Výsledkem je podexponovaný obrázek:

Proto je třeba nastavit expoziční kompenzaci do plusu. Zdánlivě je to nelogické… Sníh září, až oči bolí, a my přidáváme? Ale je to tak, právě proto, že automatika je nastavená na šedou. Následující ukázka je pořízena při kompenzované expozici +1EV:

Zásada čtvrtá
Už šla řeč o tom, že slunce zvýrazňuje tvary, objevuje plasticitu terénu. Platí to ovšem hlavně v tom případě, že fotíme proti slunci, nikoli po slunci, tedy se sluncem v zádech. Obě výše uvedené ukázky byly pořízeny proti slunci, kdežto následující ukázka zobrazuje totéž, ale se sluncem v zádech:

To co bylo dosud řečeno samozřejmě platí o plochách. Následující ukázky zachycují ojíněné větve stromů. Ty pochopitelně lze fotit jak po slunci, tak proti slunci, v jednom i druhém případě s různým efektem. Takže nejdřív po světle, se sluncem v zádech, třeba takto:

Tohle je další varianta:

V protisvětle dosáhneme zcela jiného pojetí, jiného efektu, zase u stejného stromu:

Další ukázka při stejné světelné situaci:

No a pak jsem sbalil fidlátka a jel domů. Manželka řídila, já cvaknul pár fotek z jedoucího auta kolmo na zasněžený les, čímž „vzniklo umění“.

Když ale jde „o umění“, tak všechny žerty stranou, to se musí brát strrrašně vážně!

Napadl sníh – dokonce hodně sněhu, a to je příležitost vyrazit s fotoaparátem ven.
Mrazu není třeba se bát. Kolují pověry o tom, že zamrzne LCD anebo že foťák přestane v mrazu fotit. Jsou to nesmysly. Naopak, je chyba nosit aparát pod kabátem, neřku-li na holém těle – může natáhnout vlhkost a to pak dělá neplechu.

Zásada první
Tak především, sněhu sluší sluníčko. To dovede vytvořit i v bílé ploše nějaké tvary. Jakmile fotíme pod mrakem, musíme počítat s tím, že sníh bude vypadat jako natažené prostěradlo, nebude mít modelaci. Někdy se toho dá výtvarně využít, ale typicky – sníh foťme za slunečného počasí.

Zásada druhá
Slunce modeluje krajinu: z toho plyne, že čím je slunce níž, tím líp pro nás a pro fotku. To samozřejmě platí pro krajinářskou fotografii obecně, ovšem v zimě na sněhu možná dvojnásobně.

Zásada třetí
Sníh je bílý… To je ale objev! Ovšem, je to dosti známá pravda, ale lidé si zpravidla neuvědomují, jaké to nese důsledky pro fotografii. Expoziční automatika je kalibrována na střední šedou a pokud v záběru převažuje bílá sněhová plocha ozářená sluncem, automatika si myslí, že je to „hodně nasvícená šedá“ a zbytečně moc utáhne clonu a zkrátí dobu osvitu. Výsledkem je podexponovaný obrázek:

Proto je třeba nastavit expoziční kompenzaci do plusu. Zdánlivě je to nelogické… Sníh září, až oči bolí, a my přidáváme? Ale je to tak, právě proto, že automatika je nastavená na šedou. Následující ukázka je pořízena při kompenzované expozici +1EV:

Zásada čtvrtá
Už šla řeč o tom, že slunce zvýrazňuje tvary, objevuje plasticitu terénu. Platí to ovšem hlavně v tom případě, že fotíme proti slunci, nikoli po slunci, tedy se sluncem v zádech. Obě výše uvedené ukázky byly pořízeny proti slunci, kdežto následující ukázka zobrazuje totéž, ale se sluncem v zádech:

To co bylo dosud řečeno samozřejmě platí o plochách. Následující ukázky zachycují ojíněné větve stromů. Ty pochopitelně lze fotit jak po slunci, tak proti slunci, v jednom i druhém případě s různým efektem. Takže nejdřív po světle, se sluncem v zádech, třeba takto:

Tohle je další varianta:

V protisvětle dosáhneme zcela jiného pojetí, jiného efektu, zase u stejného stromu:

Další ukázka při stejné světelné situaci:

No a pak jsem sbalil fidlátka a jel domů. Manželka řídila, já cvaknul pár fotek z jedoucího auta kolmo na zasněžený les, čímž „vzniklo umění“.

Když ale jde „o umění“, tak všechny žerty stranou, to se musí brát strrrašně vážně!