Nezařazené

Africké ráno

Příroda se má fotit ráno a večer. Poledne budiž vyhrazeno odpočinku, praví starobylá zásada. Podívejme se, co na naší fotovýpravě jednoho rána pořídila Ljuba Krbová, moje žena.

Tak tohle je bezesporu velmi krásná fotka. Byla pořízena nedaleko místa, odkud jsme v keňském Amboseli fotili Kilimandžáro (viz včerejší pokračování seriálu). Sluce už vylezlo nad obzor. Na safari samozřejmě nemůžete vystoupit z auta a volit si stanoviště podle libosti. Naštěstí průvodci pracující pro African Way jsou už vycvičení a není ji divné, že jim pořád říkáte: “push…push..push..no! … pull back!” Slunce už svítilo tak silně, že nemělo smysl ho snímat napřímo. Naštěstí si Ljuba všimla zákrytu slunce a tohoto úžasného stromu, pod kterým se pásli pakoně a zebry. Pořídila sérii fotografií.

Na focení takovéto věci je málo času. Slunce stoupá úžasnou rychlostí a navíc, nemůžete na jednom místě trčet hodinu a fotit nějaký strom. Takže večer, po návratu do lodge, jsme na monitoru notebooku zjistili, že na jedné fotce jsou úžasně vyfocené mraky, ale zvířata pod stromem – nic moc:

NO a na druhé fotce táhli pakoně, jenže už tam nebylo to nebe s mraky.

Takže znáte plnou pravdu: ta výstavní fotka je kombinace, je to montáž obou snímků. Ono to nebylo zcela jednoduché je oba smontovat dohromaty. To proto, že v tom čistém nebi je každý šev straně vidět. Dalo to hodně mordování ve vrstvách Photoshopu, než se podařilo oba snímky jakž takž spasovat.

To s dalším snímkem nebylo nutné dělat takové šachy. Když vypadl z foťáku vypadal takto. Jde opět o protisvětlo, za prudkého větru, který zvedá obrovské sloupy prachu či jemného písku, ono to vyjde nastejno. No a tam se vynořily dvě zebřičky. Obrázek je tmavý – je třeba exponovat na nejvyšší světla, aby se světlé partie nepřepálily.

S tímhle snímkem bylo snadné pořízení. V křivkách jsme ho upravili – a vyřízli, udělali z něho nudli. V metrové zvětšenině vypadá výborně!

No a na závěr série ještě jedna ranní pohlednice. Musíte být na místě opravdu po východu slunce, a slunce musí být absolutně v souladu s optickou osou objektivu. Žádné šikmo… musí to být přesně, to slunce visí někde nad tou akácií vzadu. No a pak se s fotkou nemusí dělat vůbec nic, za předpokladu správně trefené expozice. S těmi snímky v protisvětle pozor, tam nějaké kompenzace často vedou do pekel, protože přímý dopad slunečních paprsků tak jako tak rozhodní expozici, že na automatiku není spoleh.

Snímky Ljuby Krbové

Příroda se má fotit ráno a večer. Poledne budiž vyhrazeno odpočinku, praví starobylá zásada. Podívejme se, co na naší fotovýpravě jednoho rána pořídila Ljuba Krbová, moje žena.

Tak tohle je bezesporu velmi krásná fotka. Byla pořízena nedaleko místa, odkud jsme v keňském Amboseli fotili Kilimandžáro (viz včerejší pokračování seriálu). Sluce už vylezlo nad obzor. Na safari samozřejmě nemůžete vystoupit z auta a volit si stanoviště podle libosti. Naštěstí průvodci pracující pro African Way jsou už vycvičení a není ji divné, že jim pořád říkáte: “push…push..push..no! … pull back!” Slunce už svítilo tak silně, že nemělo smysl ho snímat napřímo. Naštěstí si Ljuba všimla zákrytu slunce a tohoto úžasného stromu, pod kterým se pásli pakoně a zebry. Pořídila sérii fotografií.

Na focení takovéto věci je málo času. Slunce stoupá úžasnou rychlostí a navíc, nemůžete na jednom místě trčet hodinu a fotit nějaký strom. Takže večer, po návratu do lodge, jsme na monitoru notebooku zjistili, že na jedné fotce jsou úžasně vyfocené mraky, ale zvířata pod stromem – nic moc:

NO a na druhé fotce táhli pakoně, jenže už tam nebylo to nebe s mraky.

Takže znáte plnou pravdu: ta výstavní fotka je kombinace, je to montáž obou snímků. Ono to nebylo zcela jednoduché je oba smontovat dohromaty. To proto, že v tom čistém nebi je každý šev straně vidět. Dalo to hodně mordování ve vrstvách Photoshopu, než se podařilo oba snímky jakž takž spasovat.

To s dalším snímkem nebylo nutné dělat takové šachy. Když vypadl z foťáku vypadal takto. Jde opět o protisvětlo, za prudkého větru, který zvedá obrovské sloupy prachu či jemného písku, ono to vyjde nastejno. No a tam se vynořily dvě zebřičky. Obrázek je tmavý – je třeba exponovat na nejvyšší světla, aby se světlé partie nepřepálily.

S tímhle snímkem bylo snadné pořízení. V křivkách jsme ho upravili – a vyřízli, udělali z něho nudli. V metrové zvětšenině vypadá výborně!

No a na závěr série ještě jedna ranní pohlednice. Musíte být na místě opravdu po východu slunce, a slunce musí být absolutně v souladu s optickou osou objektivu. Žádné šikmo… musí to být přesně, to slunce visí někde nad tou akácií vzadu. No a pak se s fotkou nemusí dělat vůbec nic, za předpokladu správně trefené expozice. S těmi snímky v protisvětle pozor, tam nějaké kompenzace často vedou do pekel, protože přímý dopad slunečních paprsků tak jako tak rozhodní expozici, že na automatiku není spoleh.

Snímky Ljuby Krbové