Nezařazené

A-dep, priorita hloubky ostrosti

Hloubka ostrosti, to je termín nepříjemně zavánějící složitostí a odbornictvím. Některé fotoaparáty mají dokonce speciální funkci „priorita hloubky ostrosti“. Co to je a jak se to používá? Pokusme se na to odpovědět. Nejdřív bude trochu vysvětlování. Můžete je přeskočit a ját rovnou na shrnutí, kde se prakticky zopakuje, jak se ta funkce používá.

Hloubka ostrosti je pojem, který se dá vysvětlit matematicky a složitě a taky jednoduše. Půjdeme na to z té jednoduché strany. Při fotografování je objektiv fotoaparátu zaostřen na určitou vzdálenost – dejme tomu na 12 metrů. Dokud budeme držet namáčknutou spoušť, nebo jinak budeme blokovat ostření, a budeme aparátem pohybovat, vše co bude od objektivu vzdáleno 12 m bude ostrá. Této ploše říkáme rovina ostrosti. Pochopitelně to není rovina, je to fakticky vnitřek kulové plochy, ale nezabíhejme do geometrie.
Ostříme na 12 metrů (v našem příkladu, lze ostřit samozřejmě na libovolnou vzdálenost v rámci rozsahu ostření daného objektivu), ale to neznamená, že to co je od nás 11 metrů a 13 metrů je neostré. Ostrosti postupně ubývá od roviny ostrosti k nám i od roviny ostrosti od nás. Existuje určité pásmo vzdáleností, ve kterých se zobrazené objekty ukáží na fotografii ostré. Je to pozvolné ubývání. Toto pásmo se nazývá hloubka ostrosti.
Není stabilně široké. Jeho šíře závisí především na třech faktorech:

  • Na použité ohniskové vzdálenosti – nepřímo úměrně: čím je ohnisko delší, tím je hloubka ostrosti menší;
  • Na cloně – přímo úměrně: čím je clona větší (větší číslo, menší clonový otvor), tím je hloubka ostrosti větší;
  • Na vzdálenosti objektu – přímo úměrně: čím je objekt vzdálen více, tím je hloubka ostrosti větší, čím je blíže, tím hloubka ostrosti klesá.

Tohle patří do abecedy pokročilého fotografa. Funkce priorita hloubky ostrosti pomáhá zaclonit, ale také pomáhá najít rovinu ostření. Ono totiž to není tak jednoduché., jak by se na první pohled zdálo. Vezmeme na vědomí, že čím větší clona (menší otvor), tím roste hloubka ostrosti. Jenže – na co ostřit? Na nejbližší objekt, který má ještě být ostrý nebo nejvzdálenější? Víme, že hloubka ostrosti klesá v obou směrech,, takže ani jedno ani druhé řešení nedává smysl. Takže někam mezi. Jenže kam? Doprostřed? To by bylo moc jednoduché, protože hloubka ostrosti klesá více směrem k nám než směrem od nás. Takže někam mezi…

A jsme u funkce priorita hloubky ostrosti . Ta pracuje tak, že aktivuje všechny zaostřovací body a s jejich pomocí proměří šíři pásma, které má být ostré. Vezme v úvahu použitou ohniskovou vzdálenost a vypočítá, na jakou vzdálenost má zaostřit. Vždyť jsem v úvodu upozorňoval, že je to matematika. My ty výpočty dělat nemusíme, udělá je procesor fotoaparátu za nás a dá povel motoru autofokusu, aby na vypočtenou vzdálenost nastavil rovinu ostrosti. Jak to funguje si ukážeme na příkladu – obrázky mají nedotčený EXIF a na proklik uvidíte 12megové snímky z Canon EOS 450D.

Na ukázce nahoře je snímek pořízený ohniskem f=17 mm, 1/25sec při cloně F11. Bylo použito funkce A-DEP na zrcadlovce Canon EOS 450D. Dole je týž záběr, avšak pořízený v režimu programové automatiky P. Přístroj nastavil 1/60 sec při cloně F6.3, ostrost pozadí je menší. Programová automatika hledá kompromis mezi clonou a délkou osvitu – 1/25 je už riskantně dlouhý čas.

Na spodním snímku je zaostřeno na krmítko a zbytek zahrady už leží výrazně mimo rovinu ostrosti. XCo se ale stane, když nastavíme delší ohnisko? O tom vypovídá druhá dvojice obrázků:

Na ukázce nahoře je snímek pořízený ohniskem f=40 mm, 1/6sec při cloně F16. Všimněte si, že přístroj clonil víc než před tím: to proto, že je ohnisková vzdálenost delší a on musel kompenzovat zúžení hloubky ostrosti větší clonou. U kratšího ohniska mu stačila menší clona než u delšího ohniska. Dole je zase týž záběr, avšak pořízený v režimu programové automatiky P. Přístroj nastavil 1/60 sec při cloně F5, čili prakticky stejnou kombinaci jako při krátkém ohnisku. Úbytek ostrosti je zřetelnější než na prvním příkladu, protože čím delší ohnisko, tím prudčeji a výrazněji hloubka ostrosti klesá.

Funkce A-DEP (může být užito i jiné zkratky u přístojů jiného výrobce než je Canon) samozřejmě není všespásná. Vždycky existuje nějaké pásmo kombinací doby osvitu a clony, které vede k správně exponovaným obrázkům a nesmíme z něho vypadnout v žádném režimu – je to blíže vysvětleno v článku Mýtus o prioritě času. Zvlášť bedlivě musíme hlídat, jakou dobu osvitu nám přístroj nabízí – například na našem příkladu je 1/6 sec už mimo naše schopnosti fotografovat z ruky. Zásadně platí, že s větší clonou roste nebezpečí rozhýbání a je třeba myslet na dobrodiní stativu.

Hloubka ostrosti, to je termín nepříjemně zavánějící složitostí a odbornictvím. Některé fotoaparáty mají dokonce speciální funkci „priorita hloubky ostrosti“. Co to je a jak se to používá? Pokusme se na to odpovědět. Nejdřív bude trochu vysvětlování. Můžete je přeskočit a ját rovnou na shrnutí, kde se prakticky zopakuje, jak se ta funkce používá.

Hloubka ostrosti je pojem, který se dá vysvětlit matematicky a složitě a taky jednoduše. Půjdeme na to z té jednoduché strany. Při fotografování je objektiv fotoaparátu zaostřen na určitou vzdálenost – dejme tomu na 12 metrů. Dokud budeme držet namáčknutou spoušť, nebo jinak budeme blokovat ostření, a budeme aparátem pohybovat, vše co bude od objektivu vzdáleno 12 m bude ostrá. Této ploše říkáme rovina ostrosti. Pochopitelně to není rovina, je to fakticky vnitřek kulové plochy, ale nezabíhejme do geometrie.
Ostříme na 12 metrů (v našem příkladu, lze ostřit samozřejmě na libovolnou vzdálenost v rámci rozsahu ostření daného objektivu), ale to neznamená, že to co je od nás 11 metrů a 13 metrů je neostré. Ostrosti postupně ubývá od roviny ostrosti k nám i od roviny ostrosti od nás. Existuje určité pásmo vzdáleností, ve kterých se zobrazené objekty ukáží na fotografii ostré. Je to pozvolné ubývání. Toto pásmo se nazývá hloubka ostrosti.
Není stabilně široké. Jeho šíře závisí především na třech faktorech:

  • Na použité ohniskové vzdálenosti – nepřímo úměrně: čím je ohnisko delší, tím je hloubka ostrosti menší;
  • Na cloně – přímo úměrně: čím je clona větší (větší číslo, menší clonový otvor), tím je hloubka ostrosti větší;
  • Na vzdálenosti objektu – přímo úměrně: čím je objekt vzdálen více, tím je hloubka ostrosti větší, čím je blíže, tím hloubka ostrosti klesá.

Tohle patří do abecedy pokročilého fotografa. Funkce priorita hloubky ostrosti pomáhá zaclonit, ale také pomáhá najít rovinu ostření. Ono totiž to není tak jednoduché., jak by se na první pohled zdálo. Vezmeme na vědomí, že čím větší clona (menší otvor), tím roste hloubka ostrosti. Jenže – na co ostřit? Na nejbližší objekt, který má ještě být ostrý nebo nejvzdálenější? Víme, že hloubka ostrosti klesá v obou směrech,, takže ani jedno ani druhé řešení nedává smysl. Takže někam mezi. Jenže kam? Doprostřed? To by bylo moc jednoduché, protože hloubka ostrosti klesá více směrem k nám než směrem od nás. Takže někam mezi…

A jsme u funkce priorita hloubky ostrosti . Ta pracuje tak, že aktivuje všechny zaostřovací body a s jejich pomocí proměří šíři pásma, které má být ostré. Vezme v úvahu použitou ohniskovou vzdálenost a vypočítá, na jakou vzdálenost má zaostřit. Vždyť jsem v úvodu upozorňoval, že je to matematika. My ty výpočty dělat nemusíme, udělá je procesor fotoaparátu za nás a dá povel motoru autofokusu, aby na vypočtenou vzdálenost nastavil rovinu ostrosti. Jak to funguje si ukážeme na příkladu – obrázky mají nedotčený EXIF a na proklik uvidíte 12megové snímky z Canon EOS 450D.

Na ukázce nahoře je snímek pořízený ohniskem f=17 mm, 1/25sec při cloně F11. Bylo použito funkce A-DEP na zrcadlovce Canon EOS 450D. Dole je týž záběr, avšak pořízený v režimu programové automatiky P. Přístroj nastavil 1/60 sec při cloně F6.3, ostrost pozadí je menší. Programová automatika hledá kompromis mezi clonou a délkou osvitu – 1/25 je už riskantně dlouhý čas.

Na spodním snímku je zaostřeno na krmítko a zbytek zahrady už leží výrazně mimo rovinu ostrosti. XCo se ale stane, když nastavíme delší ohnisko? O tom vypovídá druhá dvojice obrázků:

Na ukázce nahoře je snímek pořízený ohniskem f=40 mm, 1/6sec při cloně F16. Všimněte si, že přístroj clonil víc než před tím: to proto, že je ohnisková vzdálenost delší a on musel kompenzovat zúžení hloubky ostrosti větší clonou. U kratšího ohniska mu stačila menší clona než u delšího ohniska. Dole je zase týž záběr, avšak pořízený v režimu programové automatiky P. Přístroj nastavil 1/60 sec při cloně F5, čili prakticky stejnou kombinaci jako při krátkém ohnisku. Úbytek ostrosti je zřetelnější než na prvním příkladu, protože čím delší ohnisko, tím prudčeji a výrazněji hloubka ostrosti klesá.

Funkce A-DEP (může být užito i jiné zkratky u přístojů jiného výrobce než je Canon) samozřejmě není všespásná. Vždycky existuje nějaké pásmo kombinací doby osvitu a clony, které vede k správně exponovaným obrázkům a nesmíme z něho vypadnout v žádném režimu – je to blíže vysvětleno v článku Mýtus o prioritě času. Zvlášť bedlivě musíme hlídat, jakou dobu osvitu nám přístroj nabízí – například na našem příkladu je 1/6 sec už mimo naše schopnosti fotografovat z ruky. Zásadně platí, že s větší clonou roste nebezpečí rozhýbání a je třeba myslet na dobrodiní stativu.