Nikon Coolpix S10 (recenze)

Jaký je a komu je určen

Základní parametry, tedy CCD 1/2,5´´ s 6.2 Mpx fyzicky a 6.0 Mpx efektivně a desetinásobný zoom 35 až 350 mm (ekv., fyzicky 6,3 – 63 mm, 12 členů v 9 skupinách) s průběžnou světelností F3.5 měl už loňský předchůdce desítky, model S4. Opakuji, průběžnou světelnost, tedy drží F 3.56 v plném průběhu zoomování, tedy i při ekvivalentu 350 mm, což je věru pozoruhodné. Dokonce se chce poznamenat, jestlipak to ocení ti zákazníci, pro něž je přístroj určen, tedy amatéři, kteří patrně ani nebudou vědět, že něco takového existuje a jaká je toho výhoda: až na to, že využijí poměrně vysoké světelnosti (jen o půl clony míň, než F2.8) i v plném vyzoomování. Nový model ovšem má optickou stabilizaci, ale ne na objektivu, leč na senzoru, v praxi je to jedno, čímž se přesouvá do kategorie podstatně atraktivnějších přístrojů. A teď letmo další parametry – rozsah závěrky 2 sec až 1/1000, 16MB vnitřní paměti a zápis na SD karty, napájení z li-ion aku EN-EL5 , LCD 2,5´´, avšak rozlišení zvětšené na 230 tisíc pixelů. Rozměry má 113 x 75 x 41 mm a váží 280 g. Obrázky vytváří 2816 x 2112 bodů, v menším rozlišení 2048 x 1536, 1024 x 768 a 640 x 480 bodů, sériové focení 1,6 fps, video má až 640×480 bodů při 30 fps (formát MOV, zvuk WAV).

Přetáčecí tělo jsme označili za specifiku určitého druhu přístrojů. Jde o to, že oba moduly, objektivový a „tělový“, jsou vůči sobě otočné až o 270 stupňů. Lze tedy velmi pohodlně fotografovat z neobvyklých úhlů záběru, tedy z podhledu (přístroj držíme dole a díváme se na displej shora), nebo z nadhledu. Zdánlivě je to zbytečnost, ale když s tím začnete fotit, zjistíte, že tuto možnost používáte velmi často. Přístroj lze vypnout a zapnout v libovolné poloze, zpravidla ale oba moduly srovnáme, protože pak se snadněji přenáší. Karosérie je částečně kovová a plastová. Kvůli velké vstupní čočce není možné objektiv chránit roletou, v dodávce je krytka opatřená očkem na šňůrku.

Určen je milovníkům širokorozsahových zoomů a neobvyklých technických řešení a nemilovníkům ručně nastavitelných funkcí, ručně se tu nastaví leda ISO a bílá, nikoli ale expozice (samozřejmostí je nastavení expoziční kompenzace).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná na horní stěně, vedle spouště. O něco dál je posuvná páčka na ovládání zoomu.
Pod horní hranou je čtveřice tlačítek. Hned vlevo je tlačítko pro koš – to je neobvyklé, zpravidla „košové tlačítko“ bývá spojeno ještě s jinou funkcí. Tohle je jenom „gilotina“, po stisknutí si vyvoláte režim prohlížení a můžete začít likvidovat. Vedle je tlačítko pro menu (české je v nabídce jazyků), pak tlačítko „mode“, což neznamená speciální program pro módní přehlídky, ale zapnutí volby režimů: fotografování, pak „program“, zvuky a video. Ten „program“ je zavádějící terminologie, protože jde o „scény“, tedy předvolené kombinace. Jakmile zapnete „program“ (=scény), tlačítko menu vám umožní nabídku scén: je jich celkem 15, je to portrét, krajina, sport, noční portrét (slow flash s předbleskem pro eliminaci červených očí), párty, pláž/sníh, západ slunce, úsvit/soumrak, noční krajina, makro, muzeum, ohňostroj, reprodukce, protisvětlo, panoráma s asistencí,nastavení velikosti a kompenzace expozice. Všechny tyto volby činíme malým joystickem, potvrzení je skrze přítlak na joystick. Vedle je pak přepínání na foto/prohlížení a konečně přijde na řadu joystick, přičemž pohybem nahoru se ovládá blesk, dolů se zapne makro, vlevo samospoušť a vpravo nic.

Na samotném objektivu jsou dvě tlačítka, jedno zapíná/vypíná stabilizaci (senzoru) a druhé je „portrétní“, zapíná stále oblíbenější „face priority“, ostření na obličej. Ale pozor, v režimu přehrávání ovládá důležitou funkci, D-lighting (viz níže).

Menu je také v češtině, jak bylo řečeno. Menu fotografování začíná netradičně položkou setup, přes tento setup si nastavíme datum a čas, typ menu (text nebo symboly), uvítací obrazovku, orientaci záznamu (já to vypínám) formátování paměti, ale také „tovární reset“, když někde něco nastavíme a nevíme co a kde, tak se vrátíme do výchozí pozice.
Samo menu je velmi jednoduché. Zde nastavujeme jen velikost a kvalitu, vyvážení bílé, kompenzaci expozice, režim – single, série, mozaika 16 snímků a intervalové snímání, BSS (Best shot selector, přístroj sejme tři snímky a vybere nejostřejší), citlivost (50 až 800 ISO) nastavení barev (standard, živé, černobílé, hnědé, modré) a režim AF polí (středové ostření, manuálně posunovatelné joystickem; když ale stiskneme joystick dolů, vrátíme se do normálního středového měření.
Zde bych měl první výhradu: po práci z menu z něho musíme vyskákat a zhasnout tlačítkem menu, nikoli tedy stiskem spouště. To je velmi nepraktické, zdržuje to a hlavně, je to zcela zbytečné obtěžování uživatele.
Jakmile v mode přepneme na „program“, tedy na scénické režimy, pod tlačítkem menu najdeme volbu těchto scén. Ve scénických režimech nám někdy přístroj vnucuje svoji koncepci, například při nočním portrétu nelze vypnout blesk s předbleskem, kdežto v „párty“ to lze. Ovšem s nastavením bílé nemůžeme dělat nic, což je mrzuté, protože bílá v automatice není žádná sláva a taková „párty“ pak vyjde při žárovkovém osvětlení do žluta.

Jak se s ním fotí
Jako vždy začneme měřením svižnosti. Start za 1,2 sec je velmi dobrý, zpoždění při namáčknutí je neměřitelné stopkami, bez namáčknutí 0,5 sec, což je celkem uspokojivé, dobré na přístroj s širokorozsahovým zoomem.
Obrazová kvalita je velmi dobrá, opět se ukazuje, že rozlišení 6 Mpx je absolutně dostatečné i pro velké zvětšeniny, včetně zvětšenin 50×60 cm výstavního formátu. Příjemně překvapil i digitální zoom, který je použitelný, byť pro menší zvětšeniny, tedy zcela jistě pro pohlednicový formát 10×15 cm. Slabá vinětace (tmavé rohy) je patrná, fialové kontury jsou patrné jen při přezáření, ovšem zase jen ve velkém zvětšení na monitoru. To je právě problém našich recenzí – kdybychom se bavili nad papírovými zvětšeninami, asi by nebylo o čem diskutovat. Zarážející byly šikmé čáry vedoucí od světelných zdrojů při nočních snímcích, avšak při slunci v záběru se objektiv choval velmi ukázněně. Zdá se, že je zde cosi rozmarného „jako srdce ženy“.

Vlevo ukázka aberace (výřez 1:1 z levého horního rohu, vpravo soudková vada při širokém úhlu záběru

Vyvážení bílé je tradičně: v automatu špatné, při nastavení předvolbou dobré, s ručním nastavením nejlepší.
Šum je taky stará píseň. Do 200 ISO o něm nevíte a pak začne stoupat.
D-lighting je nikonská specialita: v režimu přehrávání stiskneme tlačítko na modulu s objektivem a zvolíme OK a přístroj vyjasní stíny, navíc – snímek uloží upravený pod novým jménem, takže eventuálně se můžete pokusit v editoru o lepší výsledek doma sami. Je zajímavé, že upravený snímek má větší datový objem než ten původní.

Ukázka, jak funguje D-lighting, vlevo před, vpravo po použití.

Objektiv ostří jednorázově nebo průběžně od 30 cm, v makrorežimu od 4 cm. Ostří vcelku bezpečně, v šeru si přisvítí intenzivním přisvětlovacím reflektorkem. Při dlouhém ohnisku někdy ostří váhavě, tedy na dva pokusy, zvláště v umělém světle a venku v šeru. Optický stabilizátor jsem zkoušel při maximálním vytažení, tedy ekv. 380 mm, což by vyžadovalo aspoň 1/400 sec. Stabilizátor ustál za těchto podmínek velmi uspokojivě 1/25 sec a poradil si i s 1/15 sec, což je vynikající výsledek.

Shrnutí
Nikon Coolpix S10 je šestimegový opticky (spíš mechanicky) stabilizovaný ultrazoom s rozsahem objektivu 38-380 (ekv), modulárně řešený, s možností natočit modul optiky vůči modulu těla až o 270 stupňů. Je zaměřen na laickou veřejnost, nenabízí ruční ovládání expozice. Vítané jsou jeho možnosti upravovat obraz (D-lighting vyrovnávající jasy, zmenšování obrazu). Cena kolem 10 tisíc (listopad 2006) je velmi rozumná, za stabilizovaný ultrazoom je to dobrý poměr cena/výkon.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 digitální zoom ze stejného záběru, 4 ideální světlo, 5 lehká vinětace, 6 ideální světlo, 7 protisvětlo, 8 slunce v záběru, 9 šikmé pruhy, 10 při 200 ISO, 11 při 400 ISO, 12 při 800 ISO.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen

Základní parametry, tedy CCD 1/2,5´´ s 6.2 Mpx fyzicky a 6.0 Mpx efektivně a desetinásobný zoom 35 až 350 mm (ekv., fyzicky 6,3 – 63 mm, 12 členů v 9 skupinách) s průběžnou světelností F3.5 měl už loňský předchůdce desítky, model S4. Opakuji, průběžnou světelnost, tedy drží F 3.56 v plném průběhu zoomování, tedy i při ekvivalentu 350 mm, což je věru pozoruhodné. Dokonce se chce poznamenat, jestlipak to ocení ti zákazníci, pro něž je přístroj určen, tedy amatéři, kteří patrně ani nebudou vědět, že něco takového existuje a jaká je toho výhoda: až na to, že využijí poměrně vysoké světelnosti (jen o půl clony míň, než F2.8) i v plném vyzoomování. Nový model ovšem má optickou stabilizaci, ale ne na objektivu, leč na senzoru, v praxi je to jedno, čímž se přesouvá do kategorie podstatně atraktivnějších přístrojů. A teď letmo další parametry – rozsah závěrky 2 sec až 1/1000, 16MB vnitřní paměti a zápis na SD karty, napájení z li-ion aku EN-EL5 , LCD 2,5´´, avšak rozlišení zvětšené na 230 tisíc pixelů. Rozměry má 113 x 75 x 41 mm a váží 280 g. Obrázky vytváří 2816 x 2112 bodů, v menším rozlišení 2048 x 1536, 1024 x 768 a 640 x 480 bodů, sériové focení 1,6 fps, video má až 640×480 bodů při 30 fps (formát MOV, zvuk WAV).

Přetáčecí tělo jsme označili za specifiku určitého druhu přístrojů. Jde o to, že oba moduly, objektivový a „tělový“, jsou vůči sobě otočné až o 270 stupňů. Lze tedy velmi pohodlně fotografovat z neobvyklých úhlů záběru, tedy z podhledu (přístroj držíme dole a díváme se na displej shora), nebo z nadhledu. Zdánlivě je to zbytečnost, ale když s tím začnete fotit, zjistíte, že tuto možnost používáte velmi často. Přístroj lze vypnout a zapnout v libovolné poloze, zpravidla ale oba moduly srovnáme, protože pak se snadněji přenáší. Karosérie je částečně kovová a plastová. Kvůli velké vstupní čočce není možné objektiv chránit roletou, v dodávce je krytka opatřená očkem na šňůrku.

Určen je milovníkům širokorozsahových zoomů a neobvyklých technických řešení a nemilovníkům ručně nastavitelných funkcí, ručně se tu nastaví leda ISO a bílá, nikoli ale expozice (samozřejmostí je nastavení expoziční kompenzace).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná na horní stěně, vedle spouště. O něco dál je posuvná páčka na ovládání zoomu.
Pod horní hranou je čtveřice tlačítek. Hned vlevo je tlačítko pro koš – to je neobvyklé, zpravidla „košové tlačítko“ bývá spojeno ještě s jinou funkcí. Tohle je jenom „gilotina“, po stisknutí si vyvoláte režim prohlížení a můžete začít likvidovat. Vedle je tlačítko pro menu (české je v nabídce jazyků), pak tlačítko „mode“, což neznamená speciální program pro módní přehlídky, ale zapnutí volby režimů: fotografování, pak „program“, zvuky a video. Ten „program“ je zavádějící terminologie, protože jde o „scény“, tedy předvolené kombinace. Jakmile zapnete „program“ (=scény), tlačítko menu vám umožní nabídku scén: je jich celkem 15, je to portrét, krajina, sport, noční portrét (slow flash s předbleskem pro eliminaci červených očí), párty, pláž/sníh, západ slunce, úsvit/soumrak, noční krajina, makro, muzeum, ohňostroj, reprodukce, protisvětlo, panoráma s asistencí,nastavení velikosti a kompenzace expozice. Všechny tyto volby činíme malým joystickem, potvrzení je skrze přítlak na joystick. Vedle je pak přepínání na foto/prohlížení a konečně přijde na řadu joystick, přičemž pohybem nahoru se ovládá blesk, dolů se zapne makro, vlevo samospoušť a vpravo nic.

Na samotném objektivu jsou dvě tlačítka, jedno zapíná/vypíná stabilizaci (senzoru) a druhé je „portrétní“, zapíná stále oblíbenější „face priority“, ostření na obličej. Ale pozor, v režimu přehrávání ovládá důležitou funkci, D-lighting (viz níže).

Menu je také v češtině, jak bylo řečeno. Menu fotografování začíná netradičně položkou setup, přes tento setup si nastavíme datum a čas, typ menu (text nebo symboly), uvítací obrazovku, orientaci záznamu (já to vypínám) formátování paměti, ale také „tovární reset“, když někde něco nastavíme a nevíme co a kde, tak se vrátíme do výchozí pozice.
Samo menu je velmi jednoduché. Zde nastavujeme jen velikost a kvalitu, vyvážení bílé, kompenzaci expozice, režim – single, série, mozaika 16 snímků a intervalové snímání, BSS (Best shot selector, přístroj sejme tři snímky a vybere nejostřejší), citlivost (50 až 800 ISO) nastavení barev (standard, živé, černobílé, hnědé, modré) a režim AF polí (středové ostření, manuálně posunovatelné joystickem; když ale stiskneme joystick dolů, vrátíme se do normálního středového měření.
Zde bych měl první výhradu: po práci z menu z něho musíme vyskákat a zhasnout tlačítkem menu, nikoli tedy stiskem spouště. To je velmi nepraktické, zdržuje to a hlavně, je to zcela zbytečné obtěžování uživatele.
Jakmile v mode přepneme na „program“, tedy na scénické režimy, pod tlačítkem menu najdeme volbu těchto scén. Ve scénických režimech nám někdy přístroj vnucuje svoji koncepci, například při nočním portrétu nelze vypnout blesk s předbleskem, kdežto v „párty“ to lze. Ovšem s nastavením bílé nemůžeme dělat nic, což je mrzuté, protože bílá v automatice není žádná sláva a taková „párty“ pak vyjde při žárovkovém osvětlení do žluta.

Jak se s ním fotí
Jako vždy začneme měřením svižnosti. Start za 1,2 sec je velmi dobrý, zpoždění při namáčknutí je neměřitelné stopkami, bez namáčknutí 0,5 sec, což je celkem uspokojivé, dobré na přístroj s širokorozsahovým zoomem.
Obrazová kvalita je velmi dobrá, opět se ukazuje, že rozlišení 6 Mpx je absolutně dostatečné i pro velké zvětšeniny, včetně zvětšenin 50×60 cm výstavního formátu. Příjemně překvapil i digitální zoom, který je použitelný, byť pro menší zvětšeniny, tedy zcela jistě pro pohlednicový formát 10×15 cm. Slabá vinětace (tmavé rohy) je patrná, fialové kontury jsou patrné jen při přezáření, ovšem zase jen ve velkém zvětšení na monitoru. To je právě problém našich recenzí – kdybychom se bavili nad papírovými zvětšeninami, asi by nebylo o čem diskutovat. Zarážející byly šikmé čáry vedoucí od světelných zdrojů při nočních snímcích, avšak při slunci v záběru se objektiv choval velmi ukázněně. Zdá se, že je zde cosi rozmarného „jako srdce ženy“.

Vlevo ukázka aberace (výřez 1:1 z levého horního rohu, vpravo soudková vada při širokém úhlu záběru

Vyvážení bílé je tradičně: v automatu špatné, při nastavení předvolbou dobré, s ručním nastavením nejlepší.
Šum je taky stará píseň. Do 200 ISO o něm nevíte a pak začne stoupat.
D-lighting je nikonská specialita: v režimu přehrávání stiskneme tlačítko na modulu s objektivem a zvolíme OK a přístroj vyjasní stíny, navíc – snímek uloží upravený pod novým jménem, takže eventuálně se můžete pokusit v editoru o lepší výsledek doma sami. Je zajímavé, že upravený snímek má větší datový objem než ten původní.

Ukázka, jak funguje D-lighting, vlevo před, vpravo po použití.

Objektiv ostří jednorázově nebo průběžně od 30 cm, v makrorežimu od 4 cm. Ostří vcelku bezpečně, v šeru si přisvítí intenzivním přisvětlovacím reflektorkem. Při dlouhém ohnisku někdy ostří váhavě, tedy na dva pokusy, zvláště v umělém světle a venku v šeru. Optický stabilizátor jsem zkoušel při maximálním vytažení, tedy ekv. 380 mm, což by vyžadovalo aspoň 1/400 sec. Stabilizátor ustál za těchto podmínek velmi uspokojivě 1/25 sec a poradil si i s 1/15 sec, což je vynikající výsledek.

Shrnutí
Nikon Coolpix S10 je šestimegový opticky (spíš mechanicky) stabilizovaný ultrazoom s rozsahem objektivu 38-380 (ekv), modulárně řešený, s možností natočit modul optiky vůči modulu těla až o 270 stupňů. Je zaměřen na laickou veřejnost, nenabízí ruční ovládání expozice. Vítané jsou jeho možnosti upravovat obraz (D-lighting vyrovnávající jasy, zmenšování obrazu). Cena kolem 10 tisíc (listopad 2006) je velmi rozumná, za stabilizovaný ultrazoom je to dobrý poměr cena/výkon.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 digitální zoom ze stejného záběru, 4 ideální světlo, 5 lehká vinětace, 6 ideální světlo, 7 protisvětlo, 8 slunce v záběru, 9 šikmé pruhy, 10 při 200 ISO, 11 při 400 ISO, 12 při 800 ISO.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12