Canon PowerShot G7 (recenze)

Jaký je a komu je určen

Ve vypnutém stavu má přístroj objektiv krytí roletkou.

Byla by to škoda, kdyby měl skončit. Pořád tu ještě jsou lidé, kteří mají rádi „pořádné focení“, ale nechtějí se tahat s velkou a těžkou zrcadlovkou. Tento kompakt – mezi kompakty – není žádný skřítek, měří 106,4 x 71,9 x 42,5 mm a váží 320g. Je to řádné desetimego se snímačem CCD 1/1,8´´ vytvářejícím obrázky přes procesor Digic III v rozměrech 3648 x 2736, 3648 x 2048, 2816 x 2112, 2272 x 1704, 1600 x 1200, 640 x 480, bohužel jen v JPEG, ne v RAW, což je u této třídy rozhodně chyba. Má objektiv zoom 1:6 (9 členů v 7 skupinách (1 dvoustranný asférický člen)s rozsahem odpovídajícím 35-210 mm kinofilmového formátu , světelný F 2,8-4,8, s optickým stabilizátorem. Má digitální zoom až 4x, řešený v třech variantách, jak uvidíme. Citlivost má 80, 100, 200, 400, 800, 1600 ISO v plném rozlišení, v dvoumegovém 3200 ISO. Rozsah závěrky je 15-1/2500 s. Expoziční režimy má Auto, Program AE, A, S, M, video ve formátu AVI má dokonce 1024 x 768 – 15 sn./s, 640 x 480 – 30 a 15 sn./s, a menší. Napájení Lithium-Ion akumulátor schopný utáhnout cca 220 obrázků, zápis na karty SDHC, SD, MMC. České menu je už samozřejmostí.

Objektiv je výrazný, jak se na zoom 1:6 sluší. Kolem něho je prstenec na bajonetový úchyt – je určen pro redukci na konvertory.

Tělo je řešeno důkladně, je to velký černý kubus, který má vyvolat dojem profesionálního přístroje. LCD má úhlopříčku 2,5 palce, ovšem už zde není vyklápění, což bylo ještě u předešlého modelu. Zmizelo též ovládací kolečko (roller) v klasickém provedení, a nahradilo ho kolečko kolem čtyřcestného voliče, ale to patří už do další kapitoly.

Ovládání a menu

Okolí spouště je pěkně nabité.

Přístroj se zapíná tlačítkem v blízkosti spouště, je dosti hluboko zapuštěné, takže ho nelze zapnout omylem. Vlevo od něho je obvyklý kruhový volič. Má tuhou aretaci, takže se v kapse nepřetáčí – tato zdánlivá maličkost ale značně usnadňuje v praxi život. Na naší ukázce máme nastaveno P (program), tedy automatický režim s možnostmi nastavení dalších parametrů. Pak je režim s prioritou času (Tv), clony (Av), plný manuál M a dva uživatelské režimy C1 a C2, kde si můžeme navolit podle vlastního přání co nejčastěji potřebujeme (na př. vysoké ISO, bílou na žárovku, prioritu clony na nejvyšší hodnotu atd.).

Nyní je to nastaveno na automatické nastavení ISO, dosahuje max. 200 ISO.

Kromě toho je zde AUTO, plně automatický režim, SCN jsou „scény“, tedy předvolené varianty, pomocník pro tvoření panoramat a kamerka označuje video.

Na opačné straně horní stěny je neobvyklý volič – kolečko s volbou citlivosti. Volba HI znamená, že přístroj alokuje citlivost až do nejvyšší hodnoty 1600 automaticky, podle momentálních světelných poměrů. To je docela příjemné, až na to, že v tomto režimu nás přístroj neinformuje na displeji, co máme právě nastaveno, kdežto při ručním nastavení ISO máme na displeji informační ikonku. Všimněte si vroubkovaného kolečka vpravo dole, ovládá korekci oční vady u průhledového hledáčku, ani to není běžná funkce!

Velký, tím pádem nevýklopný LCD dominuje zadní části.

Na zadní stěně toho máme víc. Vlevo od hledáčku je tlačítko přímého přístupu, definovatelné v menu (viz níže). A vpravo: Velmi zajímavé je tlačítko označené hvězdičkou. Hvězdičkou s e obvykle označuje „zamknutí“ expozice a do jisté míry tomu je zde také tak: namíříme, namáčkneme, tím se přístroj zaostří a nastaví si expozici. Pak stiskneme toto tlačítko a on si pamatuje nastavenou hodnotu. Ovšem potom lze kolečkem kolem čtyřcestného voliče měnit varianty clony a času (/na př: slona 2.8 – 1/125 sec, clona 4 – 1/60 sec, clona 5.5 – 1/30 sec. To ve velmi užitečné a příjemné zařízení. Vpravo od průhledového hledáčku je masivní tlačítko pro aktivaci režimu prohlížení.

Hlavní pracoviště – čtyřcestný volič s rollerem kolem dokola.

Tlačítko vpravo nad čtyřcestným voličem je opatřeno známou ikonkou pro kompenzaci expozice – ta je řešena velmi dobře, v návaznosti na histogram a lze její škálu trvale usadit do hledáčku (tedy: fotíme a můžeme průběžně ovlivňovat expozici). V režimu prohlížení nás toto tlačítko (modrá ikonka čtverečku se šipkou) hodí do speciálního prohlížecího menu.
Vlevo je volba režimu ostření, buď „flexi-zone“, kdy volíme zaostřovací bod, eventuálně ho detekujeme na obličej, nebo devítibodové automatické ostření AiAF, kdy přístroj sám volí oblasti s největším kontrastem a na ně se zaměří, anebo klasická detekce tváře, která zde funguje velmi dobře.

Pod tím je čtyřcestný volič s potvrzovacím tlačítkem uprostřed, kterému jsou v režimu focení alokovány funkce ruční ostření – makro – série a samospoušť – ovládání blesku. Ruční ovládání spolupracuje s tlačítkem vpravo nahoře (kompenzace expozice), tím lze zapnout/vypnout „lupu“, tedy zvětšený obraz.

Kolem čtyřcestného voliče je ovládací kolečko. Canonu se osvědčilo podobné kolečko na zrcadlovkách, ale zde není šťastně řešeno, je moc zapuštěno do těla přístroje a často omylem cvrnkeme tu do makro-funkce, tu do ručního ostření. Je nutno si na to zvyknout, jen se táži, proč bylo třeba rušit osvědčený roller – jiné vysvětlení než „estetično“ mě nenapadá a zlobí mě vždy toto vítězství designu nad užitečností.

Dvě tlačítka pod čtyřcestným voličem nastavují režimy displeje a zapíná se tu menu.

Menu je jako obvykle dvojí. Uprostřed čtyřcestného voliče je tlačítko FUNC, jímž se zapíná funkční menu. Zde nastavujeme – shora dolů: WB neboli bílou, dále tu jsou Mé barvy(živé barvy, neutrální, posílená modrá, zelená, červená, nastavení kontrastu, doostření a sytosti, jakož i barva pleti. Oproti obdobným menu je zde vynecháno nahrazování barvy jinou barvou, to je přestěhováno do scénických režimů, nicméně takovou věc, pokud vůbec, je lépe dělat na počítači. Další položkou je bracketing (postupná expozice), je tu bracketing expoziční a bracketing ostření. Následuje nastavení síly blesku, dále pak nastavení režimu měření expozice poměrové, středové a bodové, pak ND filtr: někdy potřebujeme delší expozici a i při vysoké hodnotě clony nám vychází moc krátká, tímto ND filtrem ji prodloužíme o jeden stupeň (na př. na 1/8 místo 1/15 sec). Úplně dole je nastavení komprese a velikosti obrazu.

Skutečné MENU má tři oblasti. V oblasti pro fotografování ovládáme digitální zoom (1,4x, 2,3x a normální až 4x), nastavení blesku na 1. nebo 2. lamelu, pomalou synchronizaci, červené oči. dále samospoušť – tady je velmi užitečné nastavení, kolik fotek se samospouští chceme dělat, protože se často stává, že chceme jen jeden a funkce zůstane na foťáku viset a přístroj „samospouští“ i když nechceme. Další důležitá položka je zapnutí optického stabilizátoru. V této položce si nastavíme, co chceme vidět na LCD v uživatelských režimech (na př. mřížku, vodítko pro formát s poměrem 3:2. Tady se nastavuje funkce pro tlačítko přímého přístupu, například nastavení bílé by asi bylo velmi užitečné.

V setupu nastavujeme jas LCD, časové pásmo, datum – a hlavně jazykové prostředí, samozřejmě češtinu. Třetí oblast menu je věnována úvodním obrazovkám, zvukům a podobným legráckám.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje velmi rychle – 1,2 sec je pěkná hodnota. S namáčknutím spouště exponuje s nepatrným zpožděním, bez namáčknutí je hodnota kolem 0,5 sec. Výhodné je pro živou fotografii nastavit ruční ostření – za pěkného počasí se slušnou clonou vyjde hloubka ostrosti pohodlně od 2 metrů do nekonečna a není nutno si ostřením lámat hlavu.

Obrazová kvalita je vynikající, jak se dá čekat od desetimegového přístroje. Automatické nastavení bílé je jako obvykle slabé při žárovkovém osvětlení, režim „žárovka“ pomůže, režim ručního nastavení věc definitivně řeší. Mimořádně malé je soudkové zkreslení při širokém úhlu záběru. Fialové hrany ani tmavé rohy jsem nezaznamenal.
Face detection – rozpoznávání tváře je zajímavá dobře fungující „fíčura“, ne snad, že bych ji chtěl používat, ale jako hračka je to dobré. Zajímavý detail je výběr tváře, kterou je třeba fotit, tedy kombinace nastavení bodu a „face detection“.
Optický stabilizátor je ovšem vynikající – „udržitelné“ desetiny vteřiny jsou vítané! Lze ho nastavit na „pořád“ a „při fotografování“, druhá varianta je výhodnější, šetří baterku a míň zdržuje.
Digitální zoom má tři režimy. Zajímavou variantou je „bezpečný zoom“, kdy jde fakticky o výřez z obrazu bez interpolace. To je velmi zajímavá funkce, která v praxi prodlužuje zoom až na 14x – což je věru víc než dost! Deset megapixelů, to je hodně velký koláč a lze z něho beztrestně ukrajovat.

Ukázka šumu při 1600 ISO

Šum je dramatický při 1600 ISO. Ve scénických režimech lze nastavit dokonce 3200 ISO. Pak je ovšem zapnut funkce omezování šumu a obrázek je jen dvoumegový (1600×1200 pixelů). Zvláštní je, že tu není samostatná funkce nastavující omezování šumu. Je ovšem třeba podotknout, že jde o desetimegové snímky, že šum je vidět hlavně na monitoru PC a že v praxi na snímcích o menších rozměrech nebude vidět vůbec: kdo si chce dělat pohlednice 10×15, nemusí si s ním lámat hlavu.
Sériové fotografování (normální) přibl. 2,0 sním./s, souvislé fotografování (AF) přibl. 0,8 sním./s do zaplnění paměťové karty. Platí pro nastavení kvality snímků Velký/Jemný s vypnutým LCD monitorem.
Scénických režimů je zde požehnaně, hlavní jsou Portrét, Krajina, Noční scéna, Sporty, Noční momentka, Děti a zvířata, Interiér, Listí, Sníh, Pláž, Ohňostroj, Akvárium, Pod vodou. Noční momentka je vhodná pro použití „slow flashe“, za zmínku stojí ještě ISO 3200 v dvoumegovém rozlišení. Pro začátečníky je to snad užitečná věc, tyhle scénické režimy, osobně ale spíš doporučuji vlézt do studené vody a naučit se, jak mít aparát pod kontrolou.
Předsádka je 0,75x širokoúhlý konvertor WC-DC58B s adaptérem LA-DC58H, nebyly k disposici. Nasazují se přes adaptér, ten je bajonetový, takže v praxi bude práce s nimi hodně podobná práci s výměnnými objektivy zrcadlovky.

Je ovšem škoda, že takto ambiciózně stavěný aparát nenabízí RAW, přičemž G6 tuto možnost nabízel! To pokládám za největší chybu tohoto přístroje, která ho bohužel značně zatěžuje a zpochybňuje jeho „profi“ ambice.

Shrnutí
Canon PowerShot G7 je výkonný desetimegový kompakt se zoomem 1:6 s optickou stabilizací. Má impozantní „profi“ design. Vynikající je ergonomie – důležité funkce jsou přímo přístupné s možností navolit individuálně jednu na tlačítko. Práci usnadňují dvě uživatelská nastavení, přístupná z kruhového voliče. Nabízí množství funkcí, jež umožňují krýt skoro vše, co fotografická praxe přináší. Nevýhodou je šum při vysokých hodnotách ISO a absence formátu RAW.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3,4 při hezkém počasí, 5,6,7,8 barvy podzimu, 9 snížená barevnost, 10 pološero, 11 při 1600 ISO, 12 při 3200 ISO

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen

Ve vypnutém stavu má přístroj objektiv krytí roletkou.

Byla by to škoda, kdyby měl skončit. Pořád tu ještě jsou lidé, kteří mají rádi „pořádné focení“, ale nechtějí se tahat s velkou a těžkou zrcadlovkou. Tento kompakt – mezi kompakty – není žádný skřítek, měří 106,4 x 71,9 x 42,5 mm a váží 320g. Je to řádné desetimego se snímačem CCD 1/1,8´´ vytvářejícím obrázky přes procesor Digic III v rozměrech 3648 x 2736, 3648 x 2048, 2816 x 2112, 2272 x 1704, 1600 x 1200, 640 x 480, bohužel jen v JPEG, ne v RAW, což je u této třídy rozhodně chyba. Má objektiv zoom 1:6 (9 členů v 7 skupinách (1 dvoustranný asférický člen)s rozsahem odpovídajícím 35-210 mm kinofilmového formátu , světelný F 2,8-4,8, s optickým stabilizátorem. Má digitální zoom až 4x, řešený v třech variantách, jak uvidíme. Citlivost má 80, 100, 200, 400, 800, 1600 ISO v plném rozlišení, v dvoumegovém 3200 ISO. Rozsah závěrky je 15-1/2500 s. Expoziční režimy má Auto, Program AE, A, S, M, video ve formátu AVI má dokonce 1024 x 768 – 15 sn./s, 640 x 480 – 30 a 15 sn./s, a menší. Napájení Lithium-Ion akumulátor schopný utáhnout cca 220 obrázků, zápis na karty SDHC, SD, MMC. České menu je už samozřejmostí.

Objektiv je výrazný, jak se na zoom 1:6 sluší. Kolem něho je prstenec na bajonetový úchyt – je určen pro redukci na konvertory.

Tělo je řešeno důkladně, je to velký černý kubus, který má vyvolat dojem profesionálního přístroje. LCD má úhlopříčku 2,5 palce, ovšem už zde není vyklápění, což bylo ještě u předešlého modelu. Zmizelo též ovládací kolečko (roller) v klasickém provedení, a nahradilo ho kolečko kolem čtyřcestného voliče, ale to patří už do další kapitoly.

Ovládání a menu

Okolí spouště je pěkně nabité.

Přístroj se zapíná tlačítkem v blízkosti spouště, je dosti hluboko zapuštěné, takže ho nelze zapnout omylem. Vlevo od něho je obvyklý kruhový volič. Má tuhou aretaci, takže se v kapse nepřetáčí – tato zdánlivá maličkost ale značně usnadňuje v praxi život. Na naší ukázce máme nastaveno P (program), tedy automatický režim s možnostmi nastavení dalších parametrů. Pak je režim s prioritou času (Tv), clony (Av), plný manuál M a dva uživatelské režimy C1 a C2, kde si můžeme navolit podle vlastního přání co nejčastěji potřebujeme (na př. vysoké ISO, bílou na žárovku, prioritu clony na nejvyšší hodnotu atd.).

Nyní je to nastaveno na automatické nastavení ISO, dosahuje max. 200 ISO.

Kromě toho je zde AUTO, plně automatický režim, SCN jsou „scény“, tedy předvolené varianty, pomocník pro tvoření panoramat a kamerka označuje video.

Na opačné straně horní stěny je neobvyklý volič – kolečko s volbou citlivosti. Volba HI znamená, že přístroj alokuje citlivost až do nejvyšší hodnoty 1600 automaticky, podle momentálních světelných poměrů. To je docela příjemné, až na to, že v tomto režimu nás přístroj neinformuje na displeji, co máme právě nastaveno, kdežto při ručním nastavení ISO máme na displeji informační ikonku. Všimněte si vroubkovaného kolečka vpravo dole, ovládá korekci oční vady u průhledového hledáčku, ani to není běžná funkce!

Velký, tím pádem nevýklopný LCD dominuje zadní části.

Na zadní stěně toho máme víc. Vlevo od hledáčku je tlačítko přímého přístupu, definovatelné v menu (viz níže). A vpravo: Velmi zajímavé je tlačítko označené hvězdičkou. Hvězdičkou s e obvykle označuje „zamknutí“ expozice a do jisté míry tomu je zde také tak: namíříme, namáčkneme, tím se přístroj zaostří a nastaví si expozici. Pak stiskneme toto tlačítko a on si pamatuje nastavenou hodnotu. Ovšem potom lze kolečkem kolem čtyřcestného voliče měnit varianty clony a času (/na př: slona 2.8 – 1/125 sec, clona 4 – 1/60 sec, clona 5.5 – 1/30 sec. To ve velmi užitečné a příjemné zařízení. Vpravo od průhledového hledáčku je masivní tlačítko pro aktivaci režimu prohlížení.

Hlavní pracoviště – čtyřcestný volič s rollerem kolem dokola.

Tlačítko vpravo nad čtyřcestným voličem je opatřeno známou ikonkou pro kompenzaci expozice – ta je řešena velmi dobře, v návaznosti na histogram a lze její škálu trvale usadit do hledáčku (tedy: fotíme a můžeme průběžně ovlivňovat expozici). V režimu prohlížení nás toto tlačítko (modrá ikonka čtverečku se šipkou) hodí do speciálního prohlížecího menu.
Vlevo je volba režimu ostření, buď „flexi-zone“, kdy volíme zaostřovací bod, eventuálně ho detekujeme na obličej, nebo devítibodové automatické ostření AiAF, kdy přístroj sám volí oblasti s největším kontrastem a na ně se zaměří, anebo klasická detekce tváře, která zde funguje velmi dobře.

Pod tím je čtyřcestný volič s potvrzovacím tlačítkem uprostřed, kterému jsou v režimu focení alokovány funkce ruční ostření – makro – série a samospoušť – ovládání blesku. Ruční ovládání spolupracuje s tlačítkem vpravo nahoře (kompenzace expozice), tím lze zapnout/vypnout „lupu“, tedy zvětšený obraz.

Kolem čtyřcestného voliče je ovládací kolečko. Canonu se osvědčilo podobné kolečko na zrcadlovkách, ale zde není šťastně řešeno, je moc zapuštěno do těla přístroje a často omylem cvrnkeme tu do makro-funkce, tu do ručního ostření. Je nutno si na to zvyknout, jen se táži, proč bylo třeba rušit osvědčený roller – jiné vysvětlení než „estetično“ mě nenapadá a zlobí mě vždy toto vítězství designu nad užitečností.

Dvě tlačítka pod čtyřcestným voličem nastavují režimy displeje a zapíná se tu menu.

Menu je jako obvykle dvojí. Uprostřed čtyřcestného voliče je tlačítko FUNC, jímž se zapíná funkční menu. Zde nastavujeme – shora dolů: WB neboli bílou, dále tu jsou Mé barvy(živé barvy, neutrální, posílená modrá, zelená, červená, nastavení kontrastu, doostření a sytosti, jakož i barva pleti. Oproti obdobným menu je zde vynecháno nahrazování barvy jinou barvou, to je přestěhováno do scénických režimů, nicméně takovou věc, pokud vůbec, je lépe dělat na počítači. Další položkou je bracketing (postupná expozice), je tu bracketing expoziční a bracketing ostření. Následuje nastavení síly blesku, dále pak nastavení režimu měření expozice poměrové, středové a bodové, pak ND filtr: někdy potřebujeme delší expozici a i při vysoké hodnotě clony nám vychází moc krátká, tímto ND filtrem ji prodloužíme o jeden stupeň (na př. na 1/8 místo 1/15 sec). Úplně dole je nastavení komprese a velikosti obrazu.

Skutečné MENU má tři oblasti. V oblasti pro fotografování ovládáme digitální zoom (1,4x, 2,3x a normální až 4x), nastavení blesku na 1. nebo 2. lamelu, pomalou synchronizaci, červené oči. dále samospoušť – tady je velmi užitečné nastavení, kolik fotek se samospouští chceme dělat, protože se často stává, že chceme jen jeden a funkce zůstane na foťáku viset a přístroj „samospouští“ i když nechceme. Další důležitá položka je zapnutí optického stabilizátoru. V této položce si nastavíme, co chceme vidět na LCD v uživatelských režimech (na př. mřížku, vodítko pro formát s poměrem 3:2. Tady se nastavuje funkce pro tlačítko přímého přístupu, například nastavení bílé by asi bylo velmi užitečné.

V setupu nastavujeme jas LCD, časové pásmo, datum – a hlavně jazykové prostředí, samozřejmě češtinu. Třetí oblast menu je věnována úvodním obrazovkám, zvukům a podobným legráckám.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje velmi rychle – 1,2 sec je pěkná hodnota. S namáčknutím spouště exponuje s nepatrným zpožděním, bez namáčknutí je hodnota kolem 0,5 sec. Výhodné je pro živou fotografii nastavit ruční ostření – za pěkného počasí se slušnou clonou vyjde hloubka ostrosti pohodlně od 2 metrů do nekonečna a není nutno si ostřením lámat hlavu.

Obrazová kvalita je vynikající, jak se dá čekat od desetimegového přístroje. Automatické nastavení bílé je jako obvykle slabé při žárovkovém osvětlení, režim „žárovka“ pomůže, režim ručního nastavení věc definitivně řeší. Mimořádně malé je soudkové zkreslení při širokém úhlu záběru. Fialové hrany ani tmavé rohy jsem nezaznamenal.
Face detection – rozpoznávání tváře je zajímavá dobře fungující „fíčura“, ne snad, že bych ji chtěl používat, ale jako hračka je to dobré. Zajímavý detail je výběr tváře, kterou je třeba fotit, tedy kombinace nastavení bodu a „face detection“.
Optický stabilizátor je ovšem vynikající – „udržitelné“ desetiny vteřiny jsou vítané! Lze ho nastavit na „pořád“ a „při fotografování“, druhá varianta je výhodnější, šetří baterku a míň zdržuje.
Digitální zoom má tři režimy. Zajímavou variantou je „bezpečný zoom“, kdy jde fakticky o výřez z obrazu bez interpolace. To je velmi zajímavá funkce, která v praxi prodlužuje zoom až na 14x – což je věru víc než dost! Deset megapixelů, to je hodně velký koláč a lze z něho beztrestně ukrajovat.

Ukázka šumu při 1600 ISO

Šum je dramatický při 1600 ISO. Ve scénických režimech lze nastavit dokonce 3200 ISO. Pak je ovšem zapnut funkce omezování šumu a obrázek je jen dvoumegový (1600×1200 pixelů). Zvláštní je, že tu není samostatná funkce nastavující omezování šumu. Je ovšem třeba podotknout, že jde o desetimegové snímky, že šum je vidět hlavně na monitoru PC a že v praxi na snímcích o menších rozměrech nebude vidět vůbec: kdo si chce dělat pohlednice 10×15, nemusí si s ním lámat hlavu.
Sériové fotografování (normální) přibl. 2,0 sním./s, souvislé fotografování (AF) přibl. 0,8 sním./s do zaplnění paměťové karty. Platí pro nastavení kvality snímků Velký/Jemný s vypnutým LCD monitorem.
Scénických režimů je zde požehnaně, hlavní jsou Portrét, Krajina, Noční scéna, Sporty, Noční momentka, Děti a zvířata, Interiér, Listí, Sníh, Pláž, Ohňostroj, Akvárium, Pod vodou. Noční momentka je vhodná pro použití „slow flashe“, za zmínku stojí ještě ISO 3200 v dvoumegovém rozlišení. Pro začátečníky je to snad užitečná věc, tyhle scénické režimy, osobně ale spíš doporučuji vlézt do studené vody a naučit se, jak mít aparát pod kontrolou.
Předsádka je 0,75x širokoúhlý konvertor WC-DC58B s adaptérem LA-DC58H, nebyly k disposici. Nasazují se přes adaptér, ten je bajonetový, takže v praxi bude práce s nimi hodně podobná práci s výměnnými objektivy zrcadlovky.

Je ovšem škoda, že takto ambiciózně stavěný aparát nenabízí RAW, přičemž G6 tuto možnost nabízel! To pokládám za největší chybu tohoto přístroje, která ho bohužel značně zatěžuje a zpochybňuje jeho „profi“ ambice.

Shrnutí
Canon PowerShot G7 je výkonný desetimegový kompakt se zoomem 1:6 s optickou stabilizací. Má impozantní „profi“ design. Vynikající je ergonomie – důležité funkce jsou přímo přístupné s možností navolit individuálně jednu na tlačítko. Práci usnadňují dvě uživatelská nastavení, přístupná z kruhového voliče. Nabízí množství funkcí, jež umožňují krýt skoro vše, co fotografická praxe přináší. Nevýhodou je šum při vysokých hodnotách ISO a absence formátu RAW.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3,4 při hezkém počasí, 5,6,7,8 barvy podzimu, 9 snížená barevnost, 10 pološero, 11 při 1600 ISO, 12 při 3200 ISO

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12