| Meteorologové nám slibují ještě pár hezkých slunných dnů. Slunce ale nesvítí celý den – když to jde, je třeba využít každé chvilky! Někdy se mi zdá, že slunce je hodně plaché zvíře… Pojďte dnes se mnou na procházku s Nikonem D80 (test bude zveřejněn v pondělí).
Na podzimní krajině nás pochopitelně zajímá barevnost. Lépe vybavené přístroje umožňují nastavit různé stupně barevnosti (v anglických menu se vyšší barevnost označuje slovem vivid). Sytost obrazu ale můžeme ovlivňovat ještě jinak – expoziční kompenzací. Snímky s kompenzací nastavenou na -0,3 nebo -0,7 jsou poněkud tmavší a výrazně barevnější. Další důležitý prvek je nastavení bílé. Fotografujeme při denním světle, takže by nám režim AUTO nebo přímé denní světlo mohl stačit. Právě u Nikonů se ale osvědčuje poučka Briana Patersona, že je dobře nastavit mráček +3. A takto vypadá výsledek:
Na první pohled není rozdíl velký, ale na snímku vpravo je výrazně modřejší prosvítající obloha a také zelené listy jsou zelenější. Hlavní barevný tón ale udává expoziční kompenzace do mínusu a nastavení bílé. Barvy ovšem nejlépe vyniknou, když v nich zahraje světlo. V těchto dnech už slunce svítí dosti nízko – což je jeden z předpokladů úspěšného fotografování krajiny a přírody jako takové. Nebojme se tedy nechat slunce svítit rovnou proti nám – je ovšem třeba volit správné stanoviště, aby v objektivu nevznikaly nežádoucí reflexy.
Z fotografického hlediska je podzim jedno z nejefektnějších období v roce. Vyhlížím i nějakou pěknou mlhu, a až se jí dočkám, neopomenu vás seznámit s výsledky a pracovními postupy. Shrnutí: zvýrazníme barvy expoziční kompenzací do mínusu, vyzkoušíme si zvýšení sytosti obrazu a případně si pohrajeme s nastavením bílé. Ta nikonská volba „obláček +3“ se opravdu osvědčuje! |
| Meteorologové nám slibují ještě pár hezkých slunných dnů. Slunce ale nesvítí celý den – když to jde, je třeba využít každé chvilky! Někdy se mi zdá, že slunce je hodně plaché zvíře… Pojďte dnes se mnou na procházku s Nikonem D80 (test bude zveřejněn v pondělí).
Na podzimní krajině nás pochopitelně zajímá barevnost. Lépe vybavené přístroje umožňují nastavit různé stupně barevnosti (v anglických menu se vyšší barevnost označuje slovem vivid). Sytost obrazu ale můžeme ovlivňovat ještě jinak – expoziční kompenzací. Snímky s kompenzací nastavenou na -0,3 nebo -0,7 jsou poněkud tmavší a výrazně barevnější. Další důležitý prvek je nastavení bílé. Fotografujeme při denním světle, takže by nám režim AUTO nebo přímé denní světlo mohl stačit. Právě u Nikonů se ale osvědčuje poučka Briana Patersona, že je dobře nastavit mráček +3. A takto vypadá výsledek:
Na první pohled není rozdíl velký, ale na snímku vpravo je výrazně modřejší prosvítající obloha a také zelené listy jsou zelenější. Hlavní barevný tón ale udává expoziční kompenzace do mínusu a nastavení bílé. Barvy ovšem nejlépe vyniknou, když v nich zahraje světlo. V těchto dnech už slunce svítí dosti nízko – což je jeden z předpokladů úspěšného fotografování krajiny a přírody jako takové. Nebojme se tedy nechat slunce svítit rovnou proti nám – je ovšem třeba volit správné stanoviště, aby v objektivu nevznikaly nežádoucí reflexy.
Z fotografického hlediska je podzim jedno z nejefektnějších období v roce. Vyhlížím i nějakou pěknou mlhu, a až se jí dočkám, neopomenu vás seznámit s výsledky a pracovními postupy. Shrnutí: zvýrazníme barvy expoziční kompenzací do mínusu, vyzkoušíme si zvýšení sytosti obrazu a případně si pohrajeme s nastavením bílé. Ta nikonská volba „obláček +3“ se opravdu osvědčuje! |
