Spektrální hladina

Tak nazval autor podepsaný jako Tvojtech svůj poslední obrázek. Jako obvykle, ani tentokrát to není náhodný snímek, jak je patrné z jeho osobní galerie. Motiv „abstrakce“ se mezi jeho pracemi vyskytuje často, dokonce převažuje. Už před několika dny jsem se zastavil nad jeho snímkem Má(m) problém… Podívejme se ale na „hladinu“.

Je to vzácný snímek, který emotivně působí, aniž by na něm bylo cokoli ostrého. Hladina po dopadu nějakého předmětu, snad do vody autor sám hodil kámen, voda se uzavřela a hladina se pomalu ztišuje. Z protějšího břehu tušíme odrazy, pravděpodobně do jsou kmeny stromů proti jasné obloze, to je tajemství, které by dokázal prozradit jen autor sám a nemá k tomu důvod.
Totální neostrost, to je samozřejmě překročení „kanonických zásad“ dobrého obrázku – na fotografii má být „aspoň něco“ ostrého, byť by to byl jeden malý detail, ten v roli spravedlivého zachrání město před božím hněvem…. Tato zásada zde naplněna není.
Ale další ano.
Především je zde dodržena zásada klasické krajinářské fotografie, aby popředí bylo temnější než pozadí. Snímek by vypadal nezajímavě, kdyby vlna v popředí byla světlá. Podívejme se na takto upravený snímek, na němž jsem tmavost popředí potlačil. Jeho kouzlo je ztraceno, stala se z něho nezajímavá tapeta. Dokonce bych řekl, že ke kouzlu snímku přispěla – možná – náhoda, rozhodně šťastná, že kruhová vlna je v levé části tmavší, o něco víš vpravo je světlé místo a ještě výš další tmavá partie. Tím obraz dostal velmi příjemný rytmus. Průniky světla shora působit tajemně až magicky. Bezděčně se snažíme odhadnout, copak to tam na té druhé straně rybníka asi je.

Jen nad jedním prvkem mám pochybnosti – nad rámečkem. O rámečcích se diskutuje, i v naší rubrice už o nich šla řeč. Jistě mají smysl a právě tak jistě autor volil – když už – vkusné řešení – rámeček barvy vody a oddělil ho světlou bílou linkou od obrazu a kolem šedý pruh. Pokusil jsme se rámeček odstranit – a sami posuďte, zdali je to k prospěchu nebo ne. Nejsem si jistý. Zvlášť partie vlevo nahoře bez rámečku trochu utíká (vpravo nahoře je tlustší sloupec tmavé barvy. Asi tam ten rámeček přece jen má své místo, berte tedy tento poslední odstavec jako „přemýšlení nahlas“.

Tak nazval autor podepsaný jako Tvojtech svůj poslední obrázek. Jako obvykle, ani tentokrát to není náhodný snímek, jak je patrné z jeho osobní galerie. Motiv „abstrakce“ se mezi jeho pracemi vyskytuje často, dokonce převažuje. Už před několika dny jsem se zastavil nad jeho snímkem Má(m) problém… Podívejme se ale na „hladinu“.

Je to vzácný snímek, který emotivně působí, aniž by na něm bylo cokoli ostrého. Hladina po dopadu nějakého předmětu, snad do vody autor sám hodil kámen, voda se uzavřela a hladina se pomalu ztišuje. Z protějšího břehu tušíme odrazy, pravděpodobně do jsou kmeny stromů proti jasné obloze, to je tajemství, které by dokázal prozradit jen autor sám a nemá k tomu důvod.
Totální neostrost, to je samozřejmě překročení „kanonických zásad“ dobrého obrázku – na fotografii má být „aspoň něco“ ostrého, byť by to byl jeden malý detail, ten v roli spravedlivého zachrání město před božím hněvem…. Tato zásada zde naplněna není.
Ale další ano.
Především je zde dodržena zásada klasické krajinářské fotografie, aby popředí bylo temnější než pozadí. Snímek by vypadal nezajímavě, kdyby vlna v popředí byla světlá. Podívejme se na takto upravený snímek, na němž jsem tmavost popředí potlačil. Jeho kouzlo je ztraceno, stala se z něho nezajímavá tapeta. Dokonce bych řekl, že ke kouzlu snímku přispěla – možná – náhoda, rozhodně šťastná, že kruhová vlna je v levé části tmavší, o něco víš vpravo je světlé místo a ještě výš další tmavá partie. Tím obraz dostal velmi příjemný rytmus. Průniky světla shora působit tajemně až magicky. Bezděčně se snažíme odhadnout, copak to tam na té druhé straně rybníka asi je.

Jen nad jedním prvkem mám pochybnosti – nad rámečkem. O rámečcích se diskutuje, i v naší rubrice už o nich šla řeč. Jistě mají smysl a právě tak jistě autor volil – když už – vkusné řešení – rámeček barvy vody a oddělil ho světlou bílou linkou od obrazu a kolem šedý pruh. Pokusil jsme se rámeček odstranit – a sami posuďte, zdali je to k prospěchu nebo ne. Nejsem si jistý. Zvlášť partie vlevo nahoře bez rámečku trochu utíká (vpravo nahoře je tlustší sloupec tmavé barvy. Asi tam ten rámeček přece jen má své místo, berte tedy tento poslední odstavec jako „přemýšlení nahlas“.