Na webové stránce Photo.net je zajímavý článek Boba Atkinse o srovnání snímačů ve velikosti 24×36 mm (full size) a dnes běžných APS-C s více méně poloviční plochou. Přetlumočím nejzajímavější myšlenky a dodám i svoje postřehy. Je zřejmé, že“full size“ je něco, po čem snad i podvědomě mnozí uživatelé jednookých zrcadlovek touží. Z full size plyne jedna nesporná výhoda: použité objektivy nemají žádný přepočítávací faktor, takže ohnisko 28 mm je 28 mm a nemusíme nic násobit (zpravidla je to 1,5x nebo 1,6x). Další výhoda je velikost buněk. Při stejném počtu buněk (pixelů) jsou logicky buňky na full size senzoru větší, tudíž mají větší energetický zisk a to se příznivě projeví na menší míře šumu při vysokých hodnotách ISO. Také dynamický rozsah je větší, přístroj lépe zvládá rozsahy stínů a vysoce osvětlených míst v obraze. Zdálo by se, že se bude opakovat situace známá z analogu: tam samozřejmě měl střední formát (6×6, nebo 6×7 cm) navrch nad kinofilmem 24×36 mm. Teď k výsledkům Atkinsova testu. Na jeho stránce jsou obrazové ukázky. Vyplývá z nich, že full size především vykazuje vyšší stupeň vinětace – což se shoduje i s mou zkušeností – viz mé obrázky v závěru článku. Testovací metoda 3 preferuje 20 D, ale myslím, že tato metoda (výřez středu)) nemá smysl – protože pak full size absolutně nemá význam. Testovací metoda 2 (posun ohniska) ukazuje převahu 5D, ale do třetice: je to díky full size nebo díky většímu počtu pixelů? Atkins v závěru uzavírá, že vede full size, ale že to není zásadní, drtivé vítězství a navíc předpokládá použití vysoce kvalitních objektivů pro full size. Závěr Digineffu Srovnání: |
Na webové stránce Photo.net je zajímavý článek Boba Atkinse o srovnání snímačů ve velikosti 24×36 mm (full size) a dnes běžných APS-C s více méně poloviční plochou. Přetlumočím nejzajímavější myšlenky a dodám i svoje postřehy. Je zřejmé, že“full size“ je něco, po čem snad i podvědomě mnozí uživatelé jednookých zrcadlovek touží. Z full size plyne jedna nesporná výhoda: použité objektivy nemají žádný přepočítávací faktor, takže ohnisko 28 mm je 28 mm a nemusíme nic násobit (zpravidla je to 1,5x nebo 1,6x). Další výhoda je velikost buněk. Při stejném počtu buněk (pixelů) jsou logicky buňky na full size senzoru větší, tudíž mají větší energetický zisk a to se příznivě projeví na menší míře šumu při vysokých hodnotách ISO. Také dynamický rozsah je větší, přístroj lépe zvládá rozsahy stínů a vysoce osvětlených míst v obraze. Zdálo by se, že se bude opakovat situace známá z analogu: tam samozřejmě měl střední formát (6×6, nebo 6×7 cm) navrch nad kinofilmem 24×36 mm. Teď k výsledkům Atkinsova testu. Na jeho stránce jsou obrazové ukázky. Vyplývá z nich, že full size především vykazuje vyšší stupeň vinětace – což se shoduje i s mou zkušeností – viz mé obrázky v závěru článku. Testovací metoda 3 preferuje 20 D, ale myslím, že tato metoda (výřez středu)) nemá smysl – protože pak full size absolutně nemá význam. Testovací metoda 2 (posun ohniska) ukazuje převahu 5D, ale do třetice: je to díky full size nebo díky většímu počtu pixelů? Atkins v závěru uzavírá, že vede full size, ale že to není zásadní, drtivé vítězství a navíc předpokládá použití vysoce kvalitních objektivů pro full size. Závěr Digineffu Srovnání: |