|
Osmimegový kompakt modelové řady S vychází ze svého sedmimegového předchůdce S70. Připomínali jsme ho v listopadu loňského roku obsáhlou tiskovou zprávou, nyní bylo možné si ho důkladně vyzkoušet a vrátit se k němu v recenzi. Jaký je a komu je určen
Je to tedy především kompakt (104 x 57 x 39 mm , 290g), se zasouvacím krytem objektivu, ve vysoce lesklém černém a stříbrném kovovém pouzdře. Objektiv 28-100 mm (ekv.) f/2.8-5.3 s 3,6násobným optickým zoomem je vybaven technologií Canon UA (asférickou čočkou s vysokým indexem lomu). To je velmi dobře volený rozsah, zdaleka ne běžný na současném trhu – od širokoúhlého do portrétního, to „se hodí“ pro většinu případů. Objektiv je rozšiřitelný konvertory, takže lze i s těmito přídavnými zařízeními počítat s rozsahem 22,4 mm – 200 mm (ekvivalent kinofilmu). Ostření je inteligentní autofokus AiAF TTL 9-bodů s rozsahem od 50 cm do nekonečna, v makru od 4 cm. Digitální zoom je čtyřnásobný a zde si pospíším upozornit, že je použitelný, jak ještě uvidíme. Napájení je z vysokokapacitního Li-on akumulátoru – stejný se používá v zrcadlovkách EOS 350D. Jeho kapacita je podle způsobu používání cca 500 snímků na jedno nabití. Zápis je na SD kartu, v dodávce je 32MB karta, rozumné minimum je 512 MB, gigová karta „to jistí“. Ovládání a menu Čtyřcestný volič je lahůdkou tohoto modelu. Logika menu je tradiční: jako u jiných modelů Canonu pod pojmem menu chápejme spíš setup, tedy nastavení parametrů, jako délka samospouště, pomocné zaostřovací světlo, následné prohlížení právě pořízeného obrázku a pod. Menu pro fotografování zapneme stisknutím středového tlačítka func a zde najdeme volbu bílé, barevných efektů (živé barvy, doostření a pod.), bracketing (postupné expozice), regulace síly záblesku, režim měření expozice (poměrové, celoplošné s důrazem na střed, bodové), komprese (tři stupně, superjemný, jemný a normální obraz) a velikost obrazu. Jakmile si na toto řešení zvykneme, ovládání přístroje se velmi usnadní. Což ovšem už patří do následující kapitoly. Jak se s ním fotí Obrazové výsledky jsou velmi dobré. Osmimegový obraz je ostrý bez sklonů k vinětaci. V širokoúhlém nastavení má objektiv lehký sklon k soudkové vadě, není to ale nic dramatického. Rozdíl v kresbě při různém stupni zaclonění není výrazný. Barvy při základním nastavení jsou přirozené, jasné, pochopitelně že přidáním na živosti anebo dokonce zdůrazněním některé barvy (volba „mé barvy“ je jako stvořená pro pokusníky, kteří rádi experimentují – zde bych ale nabádal ke střídmosti, protože výsledek je nevratný a spíš bych doporučoval ladit barvy v editoru než v terénu jakýmsi odhadem a kontrolou na LCD). Vynikající je dynamický rozsah, tedy schopnost zvládat jasové rozsahy – poměrové měření expozice je spolehlivé a obvykle nás vyvaruje před vypálenými jasy. Pokud jde o šum, ten je při 400 ISO (a v menší míře už při 200 ISO) patrný na velké zvětšení, v praxi na zvětšenině patrný nebude. Co je důležité v této souvislosti – třebaže na obrázku šum je, neprojeví se borcením kresby, detaily jsou pořád ještě ostré a výrazné. Příjemně mě překvapil digitální zoom – přirozeně že i zde je kresba problematická, avšak lze ho použít a problém bude hlavně s držením přístroje, protože se dostaneme do ekvivalentu nějakých 400 mm ohniskové vzdálenosti objektivu, takže minimální použitelná rychlost je 1/500 sec, lépe volit rychlejší čas. Víceúčelové čtyřcestný volič je opravdu zajímavé řešení, Je nutno si na něj ale zvyknout. Trochu jsem se s ním trápil v současných mrazech, kdy jsem měl poněkud znecitlivělé prsty. Při otáčení je třeba zachovat stejnoměrný tlak, jinak ji přecvakneme ISO , ale častěji makro (je vlevo) nebo blesk (je vpravo). Asi by bylo dobré tyto funkce dočasně vypnout při radiálním pohybu voliče. Shrnutí Výhody: Ukázky:
|
|
Osmimegový kompakt modelové řady S vychází ze svého sedmimegového předchůdce S70. Připomínali jsme ho v listopadu loňského roku obsáhlou tiskovou zprávou, nyní bylo možné si ho důkladně vyzkoušet a vrátit se k němu v recenzi. Jaký je a komu je určen
Je to tedy především kompakt (104 x 57 x 39 mm , 290g), se zasouvacím krytem objektivu, ve vysoce lesklém černém a stříbrném kovovém pouzdře. Objektiv 28-100 mm (ekv.) f/2.8-5.3 s 3,6násobným optickým zoomem je vybaven technologií Canon UA (asférickou čočkou s vysokým indexem lomu). To je velmi dobře volený rozsah, zdaleka ne běžný na současném trhu – od širokoúhlého do portrétního, to „se hodí“ pro většinu případů. Objektiv je rozšiřitelný konvertory, takže lze i s těmito přídavnými zařízeními počítat s rozsahem 22,4 mm – 200 mm (ekvivalent kinofilmu). Ostření je inteligentní autofokus AiAF TTL 9-bodů s rozsahem od 50 cm do nekonečna, v makru od 4 cm. Digitální zoom je čtyřnásobný a zde si pospíším upozornit, že je použitelný, jak ještě uvidíme. Napájení je z vysokokapacitního Li-on akumulátoru – stejný se používá v zrcadlovkách EOS 350D. Jeho kapacita je podle způsobu používání cca 500 snímků na jedno nabití. Zápis je na SD kartu, v dodávce je 32MB karta, rozumné minimum je 512 MB, gigová karta „to jistí“. Ovládání a menu Čtyřcestný volič je lahůdkou tohoto modelu. Logika menu je tradiční: jako u jiných modelů Canonu pod pojmem menu chápejme spíš setup, tedy nastavení parametrů, jako délka samospouště, pomocné zaostřovací světlo, následné prohlížení právě pořízeného obrázku a pod. Menu pro fotografování zapneme stisknutím středového tlačítka func a zde najdeme volbu bílé, barevných efektů (živé barvy, doostření a pod.), bracketing (postupné expozice), regulace síly záblesku, režim měření expozice (poměrové, celoplošné s důrazem na střed, bodové), komprese (tři stupně, superjemný, jemný a normální obraz) a velikost obrazu. Jakmile si na toto řešení zvykneme, ovládání přístroje se velmi usnadní. Což ovšem už patří do následující kapitoly. Jak se s ním fotí Obrazové výsledky jsou velmi dobré. Osmimegový obraz je ostrý bez sklonů k vinětaci. V širokoúhlém nastavení má objektiv lehký sklon k soudkové vadě, není to ale nic dramatického. Rozdíl v kresbě při různém stupni zaclonění není výrazný. Barvy při základním nastavení jsou přirozené, jasné, pochopitelně že přidáním na živosti anebo dokonce zdůrazněním některé barvy (volba „mé barvy“ je jako stvořená pro pokusníky, kteří rádi experimentují – zde bych ale nabádal ke střídmosti, protože výsledek je nevratný a spíš bych doporučoval ladit barvy v editoru než v terénu jakýmsi odhadem a kontrolou na LCD). Vynikající je dynamický rozsah, tedy schopnost zvládat jasové rozsahy – poměrové měření expozice je spolehlivé a obvykle nás vyvaruje před vypálenými jasy. Pokud jde o šum, ten je při 400 ISO (a v menší míře už při 200 ISO) patrný na velké zvětšení, v praxi na zvětšenině patrný nebude. Co je důležité v této souvislosti – třebaže na obrázku šum je, neprojeví se borcením kresby, detaily jsou pořád ještě ostré a výrazné. Příjemně mě překvapil digitální zoom – přirozeně že i zde je kresba problematická, avšak lze ho použít a problém bude hlavně s držením přístroje, protože se dostaneme do ekvivalentu nějakých 400 mm ohniskové vzdálenosti objektivu, takže minimální použitelná rychlost je 1/500 sec, lépe volit rychlejší čas. Víceúčelové čtyřcestný volič je opravdu zajímavé řešení, Je nutno si na něj ale zvyknout. Trochu jsem se s ním trápil v současných mrazech, kdy jsem měl poněkud znecitlivělé prsty. Při otáčení je třeba zachovat stejnoměrný tlak, jinak ji přecvakneme ISO , ale častěji makro (je vlevo) nebo blesk (je vpravo). Asi by bylo dobré tyto funkce dočasně vypnout při radiálním pohybu voliče. Shrnutí Výhody: Ukázky:
|
