Dnes jenom krátce o novém dobrodružství s Graflexem, analogovým přístrojem na ploché filmy 4 x 5 palců. Jsem zvědavý, jestli z něho někdy vydoluju něco, co by opodstatňovalo ty šílené útrapy, které práce s takovým monstrem přináší. Spolu s kolegou velkoformátníkem Josefem Kopeckým jsem se tedy vypravil do lesního pásu , který se táhne nad Evropskou a pod Vojenskou nemocnicí, nejspíš to patří ještě do oblasti Veleslavína a když ne, ta je to kousek od něj. Ulice se jmenuje Pod Novým lesem a znám ji jen proto, že jsem do tohoto romantického kouta umístil část děje svého románu Tušení podrazu.
Počasí pod prakem, v lese šero, to samozřejmě není žádný problém, pokud máte stativ a drátěnou spoušť. Pořídil jsem tam jediný obrázek, tedy dva: jeden Rolleiflexem, druhý Graflexem. Ten Rollei má pochopitelně čtvercový formát.
Takhle to pojednal Graflex:
Holt, jak se do toho člověk kouká a je to hlavou dolů, ulítlo mi kapradí a je dole říznuté. Slibuju si, že se tam podívám znova a udělám opravu. Na digi jsem to nefotil a to byla chyba. On je tam totiž kontrast spadaného červeného listí a ta kapradina je zelená. Jak patrno z backstage fotky, pod černou jeptiškou se schovává pan Kopecký.
Ano, některé motivy opravdu si barvu žádají, a nemusí to být jen západ slunce. Tak zase někdy na shledanou s velkoformátovým analogem. Kdybyste věděli o nějakém pěkném staropražském zákoutí, dejte mi prosím vědět, emailová adresa je dole.