Jakub Elcner nezmokl při focení nadarmo, jeho snímek Nevyhnutelný osud se ocitl na špici srpnového kola naší soutěže v roce 2019. Padl mi do oka vždycky, když jsem soutěžní stránku otevřel, a měl jsem opakovaně pocit, že je to někde v Americe. Je na ní zachyceno malé drama, pohled je soustředěn na postavičku vpravo dole. Ano, tady má černobílé provedení stoprocentní opodstatnění.
Z Ameriky pochází Bostonské zrcadlení od Jiřího Bíny. Fotka je to jistě dobrá, přemýšlím jenom, jestli by nebyla silnější, kdyby těch okýnek nebylo míň. Že by tam líp zahrál ten červený hydrant a ta dvojice (výborně umístěná). Ale nechci dělat šťourala a rozumprda, ale já tam nebyl, Bína jo. Fotka je na druhém místě a zaslouží potlesk.
Závěr parádní přehlídky patří abstrakci. Tisíc sluncí, tak nazval svůj snímek Ondřej Mikšovský. V tomto přehledu se prezentuje ještě jednou, fotkou v záhlaví, však to ještě připomenu.
Roland Meneghel zachytil Utopené slunce. Tyhle odrazy, to je vděčný námět a tady se to moc pěkně povedlo.
Rosa II je snímek Františka Eliase.
Mimo pořadí… Moc se mi líbí snímek Oldy Výlety Na plovárně. To je příklad „barevné fotografie“, kdy barva má opravdu smysl.
Porotu zaujalo i Ráno na Vltavě od Jana Kvasničky. Je třeba si přivstat…
Na úplně posledním místě se umístil snímek Milana Polomského nazvaný Moře vody. Dovedu si ho dobře představit, že je v aukční síni Sotheby´s, a je vydražen za tři miliony dolarů. Je to prostě moře vody… pohled bez předstírání, jedno je na něm jisté – nelže. Kéž by všechny fotografie byly v tomto ohledu takto upřímné.
V záhlaví je fotka Ondřeje Mikšovského Mořští chodci, byla dlouho na špici, pak ji někdo sestřelil.