Ve středu v šest večer předvedla své umění Pražanům francouzská provazochodkyně Tatiana – Mosio Bongonga. Pětatřicetiletá artistka s praxí přes pětadvacet let dlouhou překonala se čtrnáctikilovou tyčí v ruce vzdálenost 350 m po laně, nataženém přes Vltavu z jeřábu u Právnické fakulty ke kotvě u Hanavského pavilonu na Letné. Jak to vyfotit?
Chystal jsem se tam se svým kamarádem Jiřím Knéblem. Další můj fotografický druh Richard Horák si vyčíhl už generálku v úterý a dobře udělal, jak si hned řekneme.
Zadání problému:
Produkce bude ve výšce 35 m. Jak to vyjádřit? Když vyfotím artistku teleobjektivem, nebude vidět výška. Když to vezmu širokoúhlým objektivem, bude to mravenec na nitce. Řešení – konfrontace artistky a něčeho… soch na Čechově mostě, s Petřínskou rozhlednou, každého jistě napadl Pražský hrad. Produkce byla večer, Jiří se tam byl podívat dopoledne a písemně shrnul výsledky svého zkoumání:
- lano je upevněno na pravém břehu u právnický fakulty na jeřábu Hanyš
- na levém břehu na hraně svahu v 1/2 vzdálenosti mezi Hanavským pavilónem a stalinem
- od stalina tam skoro není vidět
- záběry shora od kotvy lana nebo pod ní mají na pozadí buď Intercontinental nebo fakultu nebo obojí, případně v dálce žižkovskou věž
- záběry shora od paty stalina vlevo mají na pozadí sekvenci mostů
- záběry zdola jsou s pozadím pavilónu a Hradčan
- shora sice uvidíme jak mrká nervozitou, ale pozadí nic moc
- vůbec netuším, kolik bude diváků počítám spíš davy.
Poslal mi i referenční fotky, přikládám jako ukázku důkladné přípravy – zde je záběr svědčící o tom, kudy povede lano přes Víta. Jenže to je ten háček: fotil to dopoledne a Vít plus Daliborka v lešení mají krásné dopolední světlo. V šest večer bylo protisvětlo, slunce se sklánělo k západu.
Navíc v těch cca 18.45 se slunce schovalo za mrakem. Takže s velkou bídou se daly vydolovat zbytky barev. Zde je výsledek Jiřího Knébla.
Foto Jiří Knébl
Já mám ty barvy více méně stejné, takže jsem to pořešil převodem do černobílého:
Foto Ondřej Neff
V úvodu píšu, že řešení bylo v konfrontaci – provazolezkyně plus něco. Richard Horák fotil generálku – a při ní lezla paní Bongonga hned od jeřábu, takže se vizuálně potkala se sochami na začátku mostu. Efekt je to náramný a však nám taky Richard radil, odkud to fotit. Jelikož je klikař, ptáci se mu sešikovali pěkně do kompozice.
Foto Richard Horák
Jenže ve středu pršelo a tým se rozhodl začít cestu ne od začátku lana. Od něho až k předem položené tyči paní Bongonga přelezla, sochy tedy minula a teprve pak se postavila a pokračovala po dvou. Fotil jsem ji už v závěrečné fázi z nábřeží pod Stalinem – vidíme, že to opravdu není žádné tintítko… a ta čtrnáctikilová tyč se pěkně prohýbá.
Foto Ondřej Neff
Lidí bylo samozřejmě plno, ale na závadu to nebylo. Tihle diváci se kupili na schodech pod Stalinem, ale i z mostu a nábřeží se dalo dobře fotit.
Foto Ondřej Neff
No a nakonec – takhle jsem to našel na Facebooku, jak to vyfotila Lenka Hatašová. Fotka vyjadřuje podstatu té věci – tu výšku, ten prostor, tu vzdušnost… Klobouk dolů před takovou fotkou. Ono nejde o to, vyfotit něco. Tady se podařilo náznakem vyjádřit podstatu toho něčeho. Chce to nápad, voči, zkrátka, musí se to umět. A ještě něco. Když mi Lenka poslala fotku jaksi pořádnou, původně jsem ji měl staženou z FB, ukázalo se, že to fotila mobilem, iPhonem 7. A je to tady… pevné ohnisko omezuje, ale provokuje fantazii, vybízí ke kreativitě.
Foto Lenka Hatašová
Představení paní Bongongo byla pozvánka na akci Letní Letná, která 14. srpna začala v Letenských sadech a potrvá až do 1. září. K focení je toho tam hodně, ještě se tam vypravím. Zkuste to taky!