Rekordmanem v oboru jakž takž cenově myslitelných fotoaparátů je stomegový Fujifilm GFX 100 (285 tisíc), šedesátimegový Sony A7R IV je přece jen dostupnější za 105 tisíc. Canon jemuž dramaticky klesá zisk podle posledních prognóz chystá nový model svého erka a měl by snad i trumfnout Sony – v těle nové zrcadlovky má být absolutně nový osmdesátimegový čip. Podle Caconu Rumors testuje Canon dva různé čipy pro nové erko.
Co k tomu dodat?
Na jedné straně je toto prahnutí po megapixelech pošetilé. S ohledem na běžné použití fotografie nemají tyhle rekordy opodstatnění. Před dvaceti lety jsme vycházeli z analýzy tehdejšího Kodaku, že se digi vyrovná kinofilmu při 7 megapixelech. Když budeme skenovat kinofilm a porovnávat výsledky, pak v praxi i ten šesti, semdmimegový digitální obrázek má více kresby než kinofilmová fotka. Čekalo se tehdy, že se norma ustálí na deseti megapixelech.
V současností je to čtyřiadvacet mega a věřím, že to ještě nějakou dobu vydrží, ovšem milovníci ULTRA mají alternativu. Čímž se dostáváme k druhé straně.
Padesátimegové fotky jsou za předpokladu kvalitní optiky opravdu velmi ostré. Umožňují pohodlný výřez, to je další jejich výhoda (jakkoli jsem vyznavač plného formátu bez ořezu… ale taky i v tomto případě občas zhřeším. O tvůrčí kvalitě fotografie zde nemluvím: opravdu neplatí, že čím víc pixelů, tím je obrazově fotka lepší. Ale když takový obrázek otevřete na velkém displeji, co je to platné, je to radost.
Zpátky k chystanému Canonu. Co je to platné, modely DS a DS R jsou čtyři roky staré a ty jejich fousy už začínají být na překážku. Inovaci by to zasloužilo. Já si tedy myslím, že je ticho před bouří, nezapomeňme, že nás čeká olympijský rok a olympiáda bude v Tokiu. I ta Hitlerova olympiáda nám přinesla legendární Sonnar 180/2.8, a že by Canon zůstal u modelů pět, respektive čtyři roky (1D X Mk II) starých, tomu nevěřím.
Zdráhám se zaujmout silný názor. Tak dlouho jsem věřil, že desetimegové rozlišení je víc než dostatečné (a vlastně si to myslím dodnes), až se ustálila norma 24 mega. Překulí se na padesátimegovou hranici?
O výhodě podrobné kresby jsem se zmiňoval. Nevýhodou jsou velké datové objemy. S padesátimegapixelovým RAW se snadno dostanete k 45 MB a desetimegové JPG nejsou výjimka, záleží na stupni komprese. Ale i to je relativní pojem. Paměťové karty 16 GB, 32 GB a výše jsou naprosto běžné a cenově dostupné, roste rychlost zápisu i čtení, máme výkonnější počítače. Hravě zvládnou i ta vyšší rozlišení.
Jiná věc je, že fotka je fotka a záleží na tom, co na ní je vyfocené…
Mám tady fotky, jedna je z roku 2001, druhá letošní. Fotil jsem stejnou události, tradiční závod mopedů Stadion. Jedna je padesátimegovým foťákem, druhá dvoumegovým. Já vím, že to poznáte…
Ale oči to nerve. Fotka v záhlaví je taky dvoumegovým Olympusem C700.
