S Richardem Horákem jsme se v sobotu vypravili na Bílou Horu, kde bylo shromaždiště jedné zajímavé akce. Už po šestatřicáté se konal Race of Champions, silniční závod mopedů Stadion – ano, jde o slavný kozí dech, jezdilo se na tom, když dnešní dědečkové byli ještě mladí. Je pěkné fotit start na Špejchaře, moji fotku vidíte v záhlaví článku. Výbava: já měl Sony A7R a objektiv 28/2,0 plus Canon 5D a objektiv 70-300, kdežto Richard měl Leicu Q s objektivem 28/1.7 a Nikon D850 a objektiv 70-200/2.8. Aniž jsme se domluvili, pro reportáž dvě těla, na jednom širočina, na druhém tele. Potud tedy shoda, nicméně ukážeme si rozdíl v přístupu. Další fotky Richarda Horáka uvidíte na jeho webové stránce.
Začneme u záběru, který jsme pořídili v podstatě bok po bohu. Na shromaždiště mopedisti jeli vlastním pohonem, jenom ten jeden ne. Takhle jsem ho viděl já.
Richard ho vzal 100 mm ohniskem: tím pádem zkomprimoval perspektivu, muž se strojem je v ideální třetině a na průsečíku třetin je brána shromaždiště. Dva přístupy k jednomu tématu, oba mají svoje opodstatnění. Liší se zpracováním prostoru a to je hlavní poučení z použití krátkého a dlouhého ohniska.
Na té události jsou fotograficky zajímavé typy účastníků: tuhle akci nepodstoupí nějaký pan Čajíček, jsou to všechno opravdu tvrďasové – činem a ne hubou.
Takto pojal tvrďase obloženého flaškami Richard Horák. Objektiv 28 mm, ovšem clona F1.7 – dokonalé odpíchnutí od pozadí, které nicméně zůstává čitelné. To je ten trik – izolovat motiv od pozadí pomocí vysoké světelnosti. Jenže to funguje na plnoformátu mnohem líp než na APS-C, neřkuli MFT nebo jednopalcovém systému.
Teď zase moje fotka. Při focení širokoúhlým objektivem je vždycky hlavní problém zpřehlednění situace. Do záběru se toho plete strašně moc věcí a je třeba hlídat hlavně pozadí, aby motiv zůstal výrazný, izolovaný od rušivých prvků.
Na Richardově snímku dělám rušivého prvka já…
Ještě jeden široký záběr – hlídal jsem si hlavně tu flašku, aby mi nesekla okraj záběru.
A na závěr dvě Richardovy fotky, které se mi moc a moc líbí, krásně podal toho závodního citroena… nejdřív delším sklem:
A potom nakrátko, osmadvacítkou. Všimněte si, že za hlavou paní v kukle je plocha domu naprosto dokonale umístěná a zadní kolo auta se taky nahoře nedotýká linie jezdců čekajících na start. Tohle musíte doslova ve zlomku vteřiny ohlídat. Což chce cvik…
No a pak nastal start a jelo se…
