Není náhoda, že jsem tu měl v pondělí článek o stativech. Dával jsem ho na server minulý týden před odjezdem do Benátek a měl už jsem zabalený nový šikovný stativ. Asi vás napadne, jak to, že řeším nový stativ, když tu bezmála dvacet let píšu denně o fotografování a vydal jsem na to téma půl tuctu knih. Samozřejmě že mám stativ, dokonce dva a když k tomu připočtu Gorilu a pidistativek a stativek na mobil, tak jsem zastativovaný až po uši. Jenže…
Není náhoda, že jsem tu měl v pondělí článek o stativech. Dával jsem ho na server minulý týden před odjezdem do Benátek a měl už jsem zabalený nový šikovný stativ. Asi vás napadne, jak to, že řeším nový stativ, když tu bezmála dvacet let píšu denně o fotografování a vydal jsem na to téma půl tuctu knih. Samozřejmě že mám stativ, dokonce dva a když k tomu připočtu Gorilu a pidistativek a stativek na mobil, tak jsem zastativovaný až po uši. Jenže…
V ateliéru mám hliníkové Manfrotto těžké jako prase. Doma mám Velbona Sherpu, karbon s třícestnou hlavou Manfrotto. Skvělý stativ, byl jsem s ním v Kambodži, tam mi ho ukradli a uplatil jsem policajty a ti mi ho během půl hodiny našli, je to tedy stativ s příběhem. Má poloviční váhu než ten hliník. Jenže ho s sebou netahám, protože je přece jen…
Můj přítel Richard Horák a kupa z vás čtenářů se na mne budete šklebit. Pořádný fotograf má s sebou tahat stativ, a třeba zrovna Horák to dělá (jakkoli, když jsme spolu fotili,tak jsem měl taky svého Sherpu 🙂 ). Zkrátka, zamiloval jsem se do mrňavého Manfrotta a toho tu chci prezentovat.
Jak známo, stabilnost a váha jsou v přímé úměře. Tenhle stativ má všechny vlastnosti, kvůli nimž byste jím měli opovrhovat. Maximální výšku má 140 cm, k smíchu, a má čtyři sekce, brrr, a když řeknu, že ta poslední (první od země) je tenká jako tužka, pomyslíte si, že jsem spadnul z jahody na znak. Proč jsem tedy do něho šel? Moje úvahy šly touto cestou:
Moje žena používá Gorilu, to je takový ten bambulkovitý jakoby pavouk. Cpe na něho Canon 5D Mk III a gorila drží. Proč by neměl držet karbonový stativ?
Je pěkně drahý, stojí 7600 Kč. Jenže vím, že ho budu nosit, kdežto Sherpa se mi povětšinou válí doma a já pokládám foťák na tašku a fotím na samospoušť. Drahé je to, co jste si koupili a nepoužíváte to. To co používáte, každým použitím ředí cenu – i když velmi rychle se to zředění zpomaluje, abych se dostal pod desetikorunu za použití, budu ho muset vyvětrat tisíckrát. No, mám za sebou první větrání.
Jak se s ním fotilo
Byl jsem s ním v těch Benátkách na začátku karnevalu. Nosil jsem ho poctivě, on se dá snadno připnout k brašně. V ceně je taky brašna, ale to pak máte o brašnu víc. A ještě – aby se vešel do té brašny, musíte mu nohy překlopit jakoby naruby a středovou tyč stáhnout na doraz. Vypadá to efektně, ale v praxi je to blbost: dofotím, sklapnu nohy a jdu dál a nechci laborovat s nohama stativu. Musím tedy nedovřít zip a nechat hlavu koukat, nebo si vyrobit uchycení a poutat ho k brašně nebo batohu, volím druhou cestu.
Hlava je samozřejmě Manfrotto. Je kulová a má jen jeden utahovací šroub, nejde tedy uvolnit otáčení podél osy: to je důvod, proč celý život pomlouvám kulové hlavy (ty lepší umožňují panorama, tohle ten jednodušší typ). Ale je to lehké a proto nepohodlí snesu. Destička je systém Manfrotto. Mám ho raději než Arca Swiss, snadněji se přišroubuje k fotoaparátu, protože má vyklápěcí očko:
Taky zaklapnutí pomocí páčky se západkou je rychlé a bezpečné (vidíte, to je poprvé, kdy tu svůj nový stativ chválím!).
Také nohy mají pákový mechanismus a v dodávce je imbusový klíč, když se časem páčka uvolní, dotáhne se a zase drží. Mám páčky raději než prstence, ty spolehlivě fungují na ultradrahých stativech. Na levném číňanovi to funguje při prvních použitích a pak se do nich dostane nečistota a je utrum.
Páčky najdeme i na uchycení nohou na masivu stativu. Prostřední poloha aretuje nohy v mírném úhlu, jedna krajní poloha umožní široké rozkročení a druhá krajní poloha slouží k překlopení noh do transportní polohy. Je to na pérko a doufám, že to pérko hned tak nepovolí.
Logicky tak lehký stativ je výhodnější pro lehčí fotoaparáty – a je třeba důsledně používat buď expozici přes samospoušť, mobilem nebo kabelovou spouští. Zatím jsem ho používal v Benátkách dva dny, jak na Panasonicu GX 80, tak na Canonu 6D Mk II s objektivem 24-70/4.0, eventuálně Laowa 12, ten tu mám v testu a záhy vás s ním seznámím. Žádné problémy nebyly, fotky nejsou hnuté. Pravda – nefoukal vítr. Ten by určitě tak lehký stativek rozhodil. Ovšem s větrem mají potíže i těžké stativy.
Shrnutí:
Lehké stativy – a do této kategorie Manfrotto BeFree bezesporu patří – mají všechny možné nectnosti, ale máte s nimi mnohem větší pravděpodobnost, že je budete na toulkách nosit. Vejdou se do brašny, nepřekážejí v kufru, snadno stativ který i s hlavou váží kilo deset zvládnete. Ta cena 7500 Kč je ovšem pekelná a pro nějaké příležitostné zafocení se to nevyplatí. Je to praktično – ekonomický hlavolam. Lehký jak peříčko, drahý jako prase, solidní karbon… Ano, je to hlavolam. Mé srdce si získal.
Dodatek
Pan I.K. podotýká:
Tento stativ používám už nějaký ten pátek – právě pro jeho skladnost a váhu, jiné stativy při rozhodování, co ještě přidám do batohu, většinou prohrají..
Řešil jsem problém kulové hlavy a nakonec jsem ji vyměnil za třícestnou MG 460 – rozdíl ve váze není až tak velký. Současně jsem vyřešil i problém chybějící vodováhy na základně použitím šikovného mezikusu pořízeného někde na australském e-shopu za pár korun.
Stativ v pohodě zvládá sestavu Canon 5DMkIV + EF 70-200 f2,8L – když je nejhůř, tak ho trochu přitížím pytlíkem s kamením pověšeným na středovou tyč.
Takto upravený stativ se mi opravdu osvědčil – samozřejmě při dodržení všech doporučení o kterých jste psal v minulém článku – středová tyč zasunutá, zrcadlo nahoře, dálková spoušť.
Dodatek Neff
Škoda že ta tyč nemá dole háček… Ale někdo to vykoumá, že? 🙂
