Povstání v roce 1945 se netýkalo zdaleka jen Prahy. Jedna tragická epizoda se odehrála v Brandýsku nedaleko Kladna a na připomenutí tam každoročně pořádají ve výroční den 7. května rekonstrukci tehdejšího střetu. Tam jsem mohl doslova v polních podmínkách prozkoušet Panasonic GH5. Připomenu, že je to vlajková loď Panasonicu – už jsem ho zde představoval v únoru. Připomenu, že je to bezzrcadlovka kategorie MFT s čipem 17,3 x 13 mm. Velikost čipu odpovídá prodlužovacímu faktoru 2x, takže objektiv s fyzickým ohniskem 50 mm má úhel záběru jako 100 mm objektiv plnoformátového přístroje 24 x 36 mm. Procesor je Venus Engine, rozsah ISO zůstává od 200 do 25600. Displej je nyní 3,2palcový s 1,6 miliony body, je vyklápěcí a přetáčecí, samozřejmě dotykový. Hledáček je elektronický, bezmála čtyřmegový – zcela jasný, bez trhání, mrkání a zpožďování. Osazen byl objektivem 12-60/2.8-4.0. V ruce sedí pěkně, ergonomii jsem tu už chválil – žádná miniatura to ale není, máte pocit slušné zrcadlovky, až na to, že je pěkně tichý. Skvěle se mi osvědčil joystick, kterým se dá operativně nastavit zaostřovací bod. Panasonic je v tomto ohledu hodně daleko, k dokonalosti přivedl techniku spolupráce s dotykovým displejem, nicméně ten joystick mi přece jen připadá solidnější řešení. Když bitva vypukla, kropil jsem to dávkami a nafotil něco přes tisíc okének (nikoli tedy záběrů) – a jen pár my vyšlo mimo ostrost. Ostří to opravdu bleskurychle. No a ten čtyřmegový hledáček je skutečně skvělý, takže můj slogan o krumpáči pro hrob jednookých zrcadlovek nemám důvod odvolávat.
Udělal jsem výběr fotek, aby zachytily průběh akce a aby se tam projevily různé světelné situace. Celý příběh se odehrál tak, že v Brandýsku povstání začalo 4. května. Brzy se tam objevila malá sovětská jednotka, která tu zanechala raněné. Němci se ale objevili vzápětí, raněné pobili a popravili i několik povstalců. Vzápětí se ale strhla bitva mezi Němci a sovětskými vojáky a výsledkem jednoznačným.
Podotýkám ještě, že na proklik si můžete stáhnout fotky v plném rozlišení – bez úpravy.
Začněme tedy rozsahem zoomu – nastoupenou německou jednotku jsem fotil na 52 mm: 
Část tábora Sovětů jsem bral na široko, vidíte velkou část bojiště. Na korunách stromů je patrná kresba i v rozích.
Přivezli raněné sovětské vojáky. Protisvětlo, foceno v chvatu za nízké světelné hladiny – prakticky v místnosti. Autofokus zafungoval perfektně.
Místní obyvatelstvo vítá sovětskou jednotku. Mám pocit, že objektiv trochu přezařuje – podotýkám, že jde o JPEG bez úprav- Obyvatelka v hnědé rádiovce je moje vnučka.
Na scéně jsou Němci. Udavač je navádí za raněnými Rusy.
Obyvatelstvo prchá, nacisti vraždí.
Scénku popravy jsem měl z nešikovného úhlu.
Nacisté jdou na pozici. Už brzy je čeká krvavá lázeň.
Útok začal. Rusy má zastavit minometná palba.
Zase to protisvětlo. Mám dojem, že tomuhle objektivu moc nesedí.
Útok je veden nezadržitelnou silou.
Spolu s Rusy útočí i naši lidé.
Závěrečný steč. Bitva je pro Němce ztracená.
Akce je skončena, padlí vstávají.
Jednotky nastupují a loučí se s aplaudujícími diváky.
Shrnutí:
V nasazení v podmínkách fotoreportáže obstál Panasonic GH5 velmi dobře. Rozsah ohniska ekv. 24 – 120 je výtečný, na to protisvětlo si musím dát při důkladných zkouškách pozor. Ocenil jsem především rychlost ostření a také pohodlí, jež mi nabízel joystick. Je to bezpochyby fotoaparát, který musíme brát vážně. Ve zkoumání budu pokračovat.
