Bára přijala moje pozvání a na posledním Setkání Digineffu v Langhansu v Foto Centru Škoda vystoupila jako speciální host. Slíbila objasnit svůj koncept emocionálního portrétu a byl jsem na její vystoupení hodně zvědavý. Pokusím se hlavní principy reprodukovat.
Bára přijala moje pozvání a na posledním Setkání Digineffu v Langhansu v Foto Centru Škoda vystoupila jako speciální host. Slíbila objasnit svůj koncept emocionálního portrétu a byl jsem na její vystoupení hodně zvědavý. Pokusím se hlavní principy reprodukovat.
Nejdříve ji kratičce představím. Ve fotografickém světě se pohybuje ve dvou – dejme tomu – vtěleních. Potkal jsem ji jako modelku a zároveň je fotografka, tedy sama fotí jiné modely. Patří – jak jsem ji krátce poznal – k těm modelkám, které mají fotografové rádi, protože nefrfňají a nejsou s nimi potíže. Jako byla ta, kterou chválili: Je moc dobrá, nechá si na záda přišpendlit motejla otakárka! To jsem s Bárou nezkoušel, ale ve sklepě plném ruin fungovala bez zaremcání.
Takže se mi s ní pracovalo dobře, zkoušel jsem na ní Samyanga čtrnáctku a pětaosmdesátku. No a tady ji máte v akci – na semináři:
Už v tom sklepě mi vyprávěla, že dělá ráda portrét a že ho pojímá jako close up. Ono to close up je něco jako makro ve větším, ale nechtěl jsem se hloupě vyptávat. Protože se leccos líp ukáže než vysvětlí, tohle je jeden z jejích nejúspěšnějších portrétů – podobizna její babičky.
Z toho je pojem close up jasnější: je třeba jít hodně blízko. To je jistě nepříjemné hlavně tomu portrétovanému. Bára fotí převážně 50/1.8 Nikonem D700, takže se k obličeji dostane dosti blízko. Hrozí nebezpečí, že se nervozita na obličeji projeví. Bára má ale svoji metodu, jak tomu zabránit – a o ní vedla dokonce seminář o emocionálním portrétu. Svůj postup vyjádřila v jednadvaceti zásadách a ty postupně aplikuje. Když jsem se jí ptal, jestli to není ošemetné ty zásady roztrubovat po seminářích, odpověděla, že ji to také napadlo. Neví tedy, zdali ten seminář zopakuje – ti, co na něm byli, by si toho tedy měli považovat. Tohle je upoutávka toho semináře:
Toho večera u Škody neprozrazovala detaily svých jednadvaceti bodů. Podstata ale byla zřejmá. Je to žena empatická a se subjektem naváže kontakt. Může to trvat i dvě hodiny. Oba se musí blíže poznat, musí navázat pouto důvěry, pak to může fungovat. Takto pak vypadá – dejme tomu – typická ukázka:
Jiná ukázka, technicky dodám, že používá zpravidla denní světlo, přisvětluje jen minimálně:
Bára má ráda portréty jakoby vnořené nebo zanořené. Tohle je pro její tvorbu typické:
To zanoření se ovšem někdy musí brát doslova! Na otázku, jak je to s tím namáčením modelek, poukazuje na svoji zkušenost závodní plavkyně a akvabely.
Pracovní fotka ze semináře ukazuje, jak takové fotky dělá – akvabelení je v tom pramálo.
Bára Biňovcová si vypracovala osobitý styl, pracuje s vervou a na výsledku je to znát – její emocionální portréty mají magickou přitažlivost. Svěřuje se, že by ráda vystavovala ve světových galeriích. Moc jí přeju, aby se jí přání splnilo.
Dodám ještě, že příští Setkání Digineffu je v Langhansu v Foto Centru Škoda ve Vodičkově ulici v Praze 11. května v 17 hodin.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
