Plným jménem je to Tamron SP 70-200mm F2.8 Di VC USD G2 – třetí generace osvědčeného univerzálního objektivu. Psal jsem o něm v únoru, teď ho zkouším a vytáhl ho na populární sportovní akci. Ono se to nejlépe testuje v praxi. Ten starší model z roku 2012 velmi dobře znám… protože ho mám 🙂 . Při pražském Půlmaratonu jsem mohl zkoušet hlavně rychlost autofokusu. Objektiv je hodně inovovaný: má nový design, je odolný proti vlhkosti a prachu (nepršelo) a má zkrácenou nejkratší vzdálenost pro zaostření (nešlo vyzkoušet). Ani stabilizace nepřišla ke slovu, fotil jsme sport. Takže bylo třeba se zaměřit hlavně na rychlost autofokusu.
Znám i ten nejstarší Tamron 70-200, ten byl velmi odbrý, jenomže mu AF motorika trochu vrzala. To se změnilo už ve verzi 2012 k lepšímu a nový model je neslyšný naprosto.
Jak se s ním fotilo
Tyhle světelné sedmdesát-dvoustovky nejsou žádní střízlíčci, váží poctivých půl druhého kila. To platí o předchozím Tamronu 70-200/2.8, ale nijak lehčí a menší není ani Canon ani Nikon – oba objektivy oceněné zlatou medailí Dpreview. Spolu s tělem Canonu 5D Mk III už víte, že máte něco v ruce. Objektiv má prstenec se závitem pro stativ, za něj se dobře drží, nicméně monopod si tahle váha přece jen nezaslouží. Je třeba se postavit na pozici u N8rodního divadla a počkat , až na Palachově náměstí závod odstartují. Za dvě minutky je tu první tlupa, převážně jsou to borci z Keňi. Fotím na sérii a autofokus drží ostrost:
Rozsah 70-200 je na plnoformátu velmi příjemný. Na přístroji APS-C se prodlouží na cca 105-300. To poněkud omezí možnost zabrat něco jako polocelek:
Dlouhé ohnisko umožní najít si zajímavé motivy. Svým způsobem, je ovšem zajímavý každý z běžců, schopných vypravit se do ulic a uběhnout tam dvacet kilometrů…
Eugenia Mirizzi na sebe poutala pozornost balónkem, aby ji kamarádi v tom davu uviděli… Když se na fotku podíváte, uvidíte maličkou pohybovou neostrost – ta 1/800 je málo.
Kreslí to ale parádně. Půlmaraton, to jsou i doprovodné programy, tedy i muzika a zpěváci. Ti se zas tak moc rychle nepohybují a tak ostrost je až nelítostná.
Závodů se účastní i ti, kteří běžet z těch či oněch důvodů nemohou a postarají se o ně obětaví průvodci.
Fotografů je kolem hodně. Někteří jsou velmi obětaví:
Málo není ani povzbuzovatelů – gestikulujících i vydávajících rozmanité zvuky. Podívejte se na kresbu vlasů…
O kresbě hodně prozradí i struktura pleti.
Závěrem tedy mohu říct – první zkušenost velmi dobrá.
Co říci obecně:
Objektivy s rozsahem 70-200 vyrábějí všechny významné značky. Je to prostě klasika, ve vyšší třídě se světelností F2.8, dodávají se i ve verzi se světelností F4.0. Tahle verze je výrazně lehčí a také levnější. Při zvažování je ale třeba vzít v úvahu, že při sportu se každý clonový stupeň počítá. V mém případě bylo ideální počasí, svítilo sluníčko, a také nebylo třeba nasadit výrazně krátké časy. Kdybych fotil někde v hale, tak by světelnost F2.8 přišla ke slovu.
Tento model stojí 42 tisíc. K dostání je ale i jeho předchůdce za 39 tisíc, rozdíl tři tisíce. Pravidelní čtenáři vědí, že mám jako poradce Strýčka Skrblíka, a velmi často když ne přímo radím, tak aspoň neodrazuju od koupě staršího modelu s výkonem jen o málo nižším a cenovým skokem náramným. Tady se bavíme o osmiprocentním rozdílu. Vyplatí se?
Musím přiznat, že na téhle štaci jsem to nemohl potvrdit: s autofokusem jsem neměl problém, ale ani ta starší verze není žádný louda. Kresbu porovnám až v testu. Je tedy něco, co je zásadně důležité?
Ano, je – a nebyl důvod to tady zkoušet. Nový model umožňuje spolupráci s telekonvertorem. Konvertory 1,4x obvykle nemají zásadně neblahý vliv na kresbu a prodloužení ohniska za cenu jednoho clonového čísla dolů§ je velmi příjemné. S telekonvertorem jsme při APS-C použití na 450 mm na té delší straně a to už je hodně slušný teleobjektiv. Při focení sportu obvykle tak dlouhé sklo nevyužijeme – rozhodně ne při focení pouličního maratonu, kdy vás běžci míjejí i na dosah ruky. Ale dlouhé sklo si kupujeme nejen kvůli sportu a spolupráce s konvertorem zásadně výhodná je. V testu se na ni zaměřím.
