Výstaviště v Praze v Holešovicích se chystá na jaro. Zdánlivě je tu v zadní kolotočové části mrtvo, ale kam se podíváte, tam nějací mravenečkové chystají atrakce pro Matějskou pouť. Se svou dílnou jsem tam byl v sobotu. Tyhle lunaparky bez lidí mají svoji surrealistickou atmosféru.
Na první pohled to tam nevypadá nijak vábně, tím spíš, když je hnusné počasí, jako v sobotu bylo, když jsme tudy chodili. Takhle to tam vypadá.
Výstaviště v Praze v Holešovicích se chystá na jaro. Zdánlivě je tu v zadní kolotočové části mrtvo, ale kam se podíváte, tam nějací mravenečkové chystají atrakce pro Matějskou pouť. Se svou dílnou jsem tam byl v sobotu. Tyhle lunaparky bez lidí mají svoji surrealistickou atmosféru.
Na první pohled to tam nevypadá nijak vábně, tím spíš, když je hnusné počasí, jako v sobotu bylo, když jsme tudy chodili. Takhle to tam vypadá.
Jak to fotit, takovou bezútěšnou scenérii? Co s tím? Čeho se chytit? Jít po detailech, to je zaručené a spolehlivé pravidlo. Je dobré si najít nějaký zajímavý tvar, něco neobvyklého, tajemného, a dát to do kontrastu s jiným motivem. Zde to je ta divná věc v igelitu – a vedle úhledná maringotka.
Pestré barvy a rozevláté tvary, to k lunaparku patří. Opět – jít na detail.
Mám rád širokoúhlé objektivy, můj oblíbený je 17-40/4.0 na plnoformátovém Canonu. Tentokrát jsem ale fotil jenom Sigmou Art 35/1.4. Taky má široký úhel, ale žádné extravagance se s ní dělat nedají. Což může být i ku prospěchu věci.
Někdy motiv izolujeme, ale někdy ho naopak vypíchneme tím, že ho posadíme do pustého prostoru. Důležité je, aby kolem nebyly rušivé momenty. Zde je hodně asfaltu a uprostřed trůní ten pozlacený skříňák.
Tohle je podobně řešený obrázek – Přílet Marťanů do Holešovic. Je to kousek od lunaparku a Marťánek, jak jsem vyrozuměl, tam bydlí v maringotce, takže je taky tak trochu atrakce.
Jakmile se podaří zachytit obrazový kontrast, je napůl vyhráno. Pravda, ono se to nesmí s těmi malovanými obličeji přehánět, nesmí to být moc často, je to přece jen vypůjčený artefakt.
Taky vypůjčené, ale ono to k lunaparku patří.
Ale koníček vypůjčený není! Už se dere zpod plachty a těší se na Matějskou.
Shrnutí:
Velká je poezie laskavých, mírně ošumělých objektů. Věděli to a využívali toho surrealisté, jen se podívejte na fotografie Viléma Reichmanna! Důležité jsou dva procesy zdánlivě protichůdné: izolace a proti tomu konfrontace. Stavět jeden fragment reality proti jinému výseči reality, čím je to kontrastnější a absurdnější, tím to lépe funguje. V opuštěném a probouzejícím se lunaparku toho najdete tuny. Ale pospěšte si, Matějská je za rohem.
Zajímáte se o Dílnu?
Na podzim, tedy v září, otevřu sérii seminářů pro nové členy Dílny. Pokud vás to zajímá, mrněte se na základní info o tom, co ta Dílna vlastně je. Mám deset zásad, deset klíčových pokynů, jak zlepšit svoje focení. Na tom je to postaveno. Deset zásad? To zvládne každý… A opravdu, zatím se to každému, kdo ke mně přišel, povedlo… 🙂
