Tentokrát vyhlašuju – podle nového uspořádání – vítěze nikoli třetího, ale pátého následujícího měsíce. Už posledně měla porota možnost se vyjádřit k průběžnému hodnocení – to proto, že doposud měl poslední slovo prostě ten, kdo vydržel u compu do půlnoci a dával body. Nicméně – prosincové kolo, zatrubme fanfáry – zůstává i po vyjádření poroty stejné, jak ho stanovilo průběžné hodnocení. Zde se můžete na prosincové kolo podívat.
Tentokrát vyhlašuju – podle nového uspořádání – vítěze nikoli třetího, ale pátého následujícího měsíce. Už posledně měla porota možnost se vyjádřit k průběžnému hodnocení – to proto, že doposud měl poslední slovo prostě ten, kdo vydržel u compu do půlnoci a dával body. Nicméně – prosincové kolo, zatrubme fanfáry – zůstává i po vyjádření poroty stejné, jak ho stanovilo průběžné hodnocení. Zde se můžete na prosincové kolo podívat.
Vítězkou je tedy Jarmila Teglová obrázkem Tak to dopadlo. Jde o sérii, složenou do jednoho záběru. Líbí se mi, že se autorka nesnažila sjednotit pozadí těch dílčích fotek, je zubaté, každý vidí, že jde o záznam děje, ten má svůj průběh a ubrečené vyvrcholení. Samotný pád zde vidět není a to je myslím dobře – tím finále je jasně naznačeno, o co tu šlo.
A jsme u toho: děti jsou (většinou) roztomilé a je to s nimi jako s focením podobných motivů, které jsou automaticky atraktivní. Aby vznikla dobrá fotka, která zaujme i někoho jiného, než tatínka, maminku, babičku a kamarády, musí tam být nějaká přidaná hodnota. Ta je zde měrou vrchovatou, je tu roztomilost i drama. Proto fotka vyhrála.
Krásně dějové je Večerní čtení od Ivana Dostála. I tady jsme přítomni výjevu, ději. Fotka je skvěle technicky pojednaná – jasové rozpětí tu bylo pekelné, nicméně snímek je dokonale vyvážený. Obraz má krásně sevřenou kompozici a v tomto případě mi opravdu, ale vůbec nevadí přestoupení Pravidla tří, že je žádoucí, aby na fotce byly tři figury, jinak hrozí chaos. Tady žádný chaos nenastal, ve fotce se výtečně orientujeme… a čteme si v ní jako v knížce.
Skupinku Dětí před západem poslal Roman Teocharis a umístil se s ní na třetím místě. Symetricky řešená silueta se zajímavým osvětlením – obraz je živý, naprosto nikoli popisný. Na rozdíl od předchozího ale není děj specifikovaný, je to ornamentálně pojatá fotografie.
Tanec vítěze, to je název fotografie od Miloše Bučka. Umístila se na čtvrtém místě. Bezpochyby je to záběr ze sportovně – zábavného běhu Color Run. Tady je zajímavý chlapcův postoj a barevné rámování.
Na pátém místě najdete Zvědavce, zachycené Michalem Kolářem. Jsou tu moc hezké výrazy, zajímavé světlo, za nedostatek počítám nejasnost stran toho, na co jsou ti zvědavci vlastně zvědaví. 
Porota ale ocenila i další fotografie. Výborná je Už zase skáču přes kaluže od Boba Gajdoše. Má nápad, pohyb, vtip, technické zpracování. Výtečná fotka je to.
Zaujala i fotografie Hoří a hoří od Iva čáslavského. Mně tedy připadá trochu moc naducaná, ale dobře pojatá fotka to bezesporu je.
Na hranici fotografiky přivedl svůj snímek opět Bob Gajdoš. Silueta před žaluzií je výrazná a má i svoji nostalgickou náladu.
Hlasy dostala i Jesenná púpava od Ivany Hudcové. Osobně bych ji komentoval podobně jako svíčko-foukací fotku Iva Čáslevského, ale dobře pojednaná jistě je.
A že se do fotky dá vložit i tak trochu – hodně decentní – glamour, to dokázal Jiří Kastner. Umístil se sice na 184. místě, ale do porotního výběru se dostal.
