Panasonic G80

Přístroj jsem tu už představil dokonce dvakrát, při jeho uvedení na Photokině a v souvislosti s jeho zajímavou funkcí Focus Stacking. Ono je těch G modelů už dvaadvacet, tak abychom se v tom trochu vyznali, je to nástupce modelu G7, poznamenaný příbuzenstvím s modely G7 a modelu GX80. Bude se dodávat ve dvou variantách kitu, já měl k disposici variantu G80M s objektivem 12-60 za cca 30 tisíc. Levnější varianta za cca 20 tisíc je vybavena objektivem 12-42 Power O.I.S.

Jaký je a komu je určen
Jde o přístroj z hořčíkové slitiny systému mirrorless, neboli bezrcadlovka či systémový kompakt. Tělo je utěsněné proti prachu a vodě. Má výměnnou optiku a malé rozměry a váhu díky standardizovanému čipu typu 4/3 palce, jde o systém Micro Four Thirds, sdílený s Olympusem. Čip má 16 milionů efektivních pixelů. Procesor Venus Engine generuje obraz až do citlivosti 25600 ISO. Rozsah závěrky je 60 vteřin až 1/4000 při použití mechanické závěrky a 1/16000 při použití elektronické závěrky. Frekvence sériového focení je až 9 fps (200 snímků ISO, 40 RAW). Expozice se měří na 1728 zónách, hledáček s displejem OLED má 2,36 mega, zvětšení 0,74x, korekce vady zraku má rozsah +- 4 dioptrie. Vyskakovací blesk má směrné číslo + při 200 ISO, synchronizace nejkratší čas 1/160 sec. Přístroj je vybaven duální stabilizací a nově konstruovanou závěrkou. Stabilizace by měla ustát 5 stupňů pod normu. Sestává jednak ze stabilizace na čipu v pěti osách, jednak ze stabilizace optické, tedy v objektivu. Spoluprací obou systémů má výrazně klesnout riziko rozhýbání obrazu. Duální systém stabilizace byl použitý už v modelech GX8 a GX80, tato I.S.2 by měla mít efekt i na teleobjektivech s ohniskem 280 mm.

Také závěrka je řešena podle nových trendů. Místo pérového mechanismu jsou zde elektromagnetické elementy. Velká péče je věnována úspoře energie. V menu lze nastavit prodlevu 3 nebo 5 nebo 10 sec, pak hledáček zhasne, avšak okamžitě startuje po přiložení oka. V úsporném režimu lze dosáhnout kapacity až na 900 fotografií.
4 K video je dlouhodobě silná stránka Panasonicu a promítá se i do fotografie. Z videa lze grabovat fotografie – video s frekvencí 30 oken má prakticky neomezenou kapacitu. Video je podporováno průběžný ostřením s technologií DFD (Depth From Defocus) – další osvědčená technologie Panasonicu, kdy z charakteru rozostření inteligentní automatika předvídá směr pohybu a přizpůsobuje tomu zaostřovací systém.

V režimu 4K PHOTO má tři režimy, jeden průběžný, druhý stiskem zapnout stiskem ukončit a třetí s namáčknutím, při domáčknutí se zapíší snímky z vyrovnávací paměti a doplní těmi pořízenými po domáčknutí, vše ve frekvenci 30 fps. Také tento model je vybaven funkcí Post Focus včetně Focus Stacking, kdy je možno prolnout snímky zaostřené na různou rovinu ostrosti – věnoval jsem jí samostatný článek . Přístroj vypadá jako zrcadlovka, chová se tak a není to zrcadlovka – to je charakteristika bezzrcadlovek s elektronickým hledáčkem. Vysoký výkon je kombinován s malými rozměry a váhou, zvláště pak váhou optiky, to dělá tento systém přitažlivým a platí to i pro tuto G osmdesátku. Obrázky zapisujeme na SD karty. Líbí se mi, že slot krytý dvířky je z boku, to je vždycky známka vyšší třídy fotoaparátu.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná snadno nahmatatelnou páčkou u kruhového voliče režimů, který je umístěn vpravo od hledáčku. Na něm lze volit automat (iA), kreativní filtry, scénické předvolby, video, dále tu jsou dvě pozice pro osobní nastaven a čtveřice PASM – programovatelná automatika – priorita clony – času – plný manuál. Na horní stěně nalezneme i spoušť spojenou s předním ovládacím kolečkem – rollerem. Do hrany je vsazen zadní roller a zbývá tu ještě místo na funkční tlačítko Fn1 a spoušť videa. Fn tlačítka, fyzická i virtuální na displeji, je jich celkem 10, lze v menu nastavit, spoušť videa se přeprogramovat nedá.

Na druhé straně od hledáčku je volič jednotlivých snímků – série – 4K foto, Focus Stacking , samospoušť a časosběr.

Na zadní stěně najdeme pod hranou zleva tlačítko Fn5, vpravo od hledáčku blokaci ostření a expozice sdruženou s přepínačem ostření jednorázového, průběžného a ručního. Vpravo od výklopného přetáčecího jakož i dotykového displeje je tlačítko Fn2, dvojice tlačítek pro prohlížení a režim displeje. Pod tím je čtyřcestný volič se středovým SET (=OK) tlačítkem a se čtveřicí tlačítek, jimž je dedikováno ISO, WB, zaostřovací bod a dole Fn3. Toto Fn3 lze přeprogramovat, zbylá tři nikoli. Dole je Fn4, které při prohlížení slouží jako koš = mazání snímků.

Na povrch je tedy toho vyvedeno hodně a lze to široce přizpůsobit. Nicméně uspokojí to i uživatele, který se nechce moc ve fotoaparátu rejpat. Souhrnně bych řekl, že ovládací prvky jsou dobře zvládnutelné – někdy jsou totiž fotoaparáty obsypané titěrnými věcičkami, které se pletou a nesnadno nahmatávají. Zde je dosaženo dobrého kompromisu mezi bohatstvím nabídky a přehledností.

Menu má pět oddílů, fotomenu má osm obrazovek, video šest, uživatelský setup 9 a základní obyčejný setup 6 obrazovek. Menu přehrávání má 5 obrazovek.
Fotomenu je celkem standardní. Zajímavá je obrazovka č.2, kde volíme způsob fotografického snímání při 4K – přístroj samozřejmě má 4K video a lze vysokorychlostně snímat i osmimegové obrázky, tudíž zde se nastavuje režim těchto sérií (zda se spustí hned anebo zda se využívá vyrovnávací paměti – k pochopení menu je nutně třeba studovat návod, jelikož z poučení typu „aut.zm.na.ser.sn.4K, když fot.překročí tepl. zatíž.“ bude asi jen málo kdo moudrý. Toto se týká zásadního technického problému – 4K je obecn velmi náročné po všech stránkách a skutečně hrozí přehřátí čipu. Ostatně, i na Photokině byl GH model jen oznámen – bude mít 6K a právě kvůli přehřívání bude nejdřív jen s 6K foto, nikoli video.
Uživatelský setup nabízí hned na obr.1 tři uživatelském profily a také tichý režim – ten je vskutku hodně tichý a můžete fotit i na koncertě. Defaultně je ale tichý režim nadefinován na Fn3, tedy na spodní tlačítko čtyřcestného voliče. Dále se tu nastaví odpojení autofokusu od spouště: položku Zámek AF/AE dlužno dát na AF-ON a AF závěrka (dole na obrazovce) na OFF. Komu to nesedí, nechť nechá defaultní AE LOCK a pak se přístroj chová jak uvedeno výše – po stisku tlačítka drží naměřenou expozici. Zde podotknu, že přístroj je primárně určen k živé fotografii a odpojení spouště od ostření používají fotoreportéři: jedou v režimu průběžného snímání, palcem tisknou dedikované tlačítko (zde AF/AE LOCK a když ho pustí, rovina ostrosti zůstane na posledním nastavení. Na obrazovce 3 je dobré dohlédnout na prioritu, zdali ostření nebo spoušť, jistě je lépe mít tam FOCUS, spoušť pak zůstane blokovaná, dokud není zaostřeno, defaultně je totiž nastavena závěrka (položka není přeložena do češtiny, je to RELEASE). Funkce Ostření na střed umožní nastavovat ostřicí bod čtyřcestným voličem, tím se ale zbavíte zde přiřazených funkcí; vzhledem k tomu, že máme k disposici dotykový displej si myslím, že tato funkce nemá pro praxi moc velký význam. Ten dotykový displej totiž slouží jako touchpad, když se díváte hledáčkem, můžete palcem nastavit oblast ostření. Na obr. 7 si nastavíte pod skromnou položkou Fn tlačítko všechna funkční tlačítka (5 fyzických, viz výše, a 5 virtuálních na displeji) Na obr. 8 se nastaví Q menu (aktivuje se tlačítkem Fn2), jakož i způsob chodu obou rollerů. Na této obr. 8 lze vypnout spoušť videa, jak jsem se zmiňoval, nelze ho však definovat na jinou funkci. Na obr. 9 se zapne/vypne nápověda v menu a je tam Foto bez objektivu – když dáte ON, lze použít s redukcí i nestandardní objektivy.
V základním setupu je roztomilá funkce Pípnutí na 2. obrazovce – zde nastavíte, jak má cvakat závěrka. Na obr. 3 si volíte barvu pozadí, defaultní černá je myslím zcela vyhovující. Kdybyste zabloudili v labyrintu menu, na obr. 5 se vše dá resetovat. No a na obr. 6 se formátuje karta, úplně na konci – to je moc dobře, velmi často bývá formátování někde zaštrachané.

Jak se s ním fotí
Zkoumaný přístroj byl osazen objektivem 12-60, bude dodáván i v tomto kitu označeném jako G80M. Příbuznost s G7 a GX80 je do očí bijící a je to dobré vysvědčení, protože oba to jsou výtečné a hlavně – cenově rozumně posazené fotoaparáty. Pohodlná obsluha, rychlost po všech stránkách, jak v náběhu, tak při snímání, to jsou základní devizy. O skládání fotografií jsem se zmiňoval a odkazoval na samostatný článek, právě tato nově zavedená funkce odvozená z 4K foto je významná, protože tudy cesta určitě půjde.
Inzerována byla funkce Monochrom v oblasti artových filtrů. Jde o černobílé obrázky, ukázku vidíte dole.na č.16 Ve scénických režimech ale měl Panasonic (ostatně jako všichni výrobci) černobílou verzi vždycky a hrom mě bac, jestli vidím rozdíl mezi čb fotkou pořízenou přes art filtr nebo scénický čb režim. Pokud jde o scénické režimy, Panasonic tradičně umožní používat artfiltry a scénické režimy i v RAW. Získáme obrázek, který má svůj náhled, tedy náhledový JPEG formátu RAW, zpracovaný ve smyslu filtru, ale sám RAW obsahuje plnou informaci. Háček je v tom, že tento JPEG je malý, má jen 1920 x 1440 pixelů. Na to pozor, řešen je pouze v souběžném focení JPEG + RAW, pak získáme plnohodnotný JPEG 4592 x 3448 pixelů – ale RAW hlásí rozměr 4816 x 3464 pixelů.

ISO je na vysoké úrovni. 1600 ISO je bezpečné a podle mě je v pořádku i 3200 ISO. Pro mě bylo příjemným překvapením i 12800 ISO, ale záleží na otrlosti pozorovatele.

Letošní Photokina oplývala stabilizacemi 6,5 EV do delších časů. Nad tím krčím rameny. Zkoušky s tímto stabilizátorem : objektiv nastavený na 60 mm = 120 mm ekv., série 10 fotek s nataženýma rukama 1/125 sec dala všechny fotky ostré. Ale už 1/60 byla znatelně méně ostrá. Dál netřeba pokračovat, jen zopakuji svoji tezi, že stabilizace má naprosto nesporné místo v natáčení videa, ale na fotografii jsou dnes kladeny stran ostrosti tak vysoké nároky, že jim stabilizace nestačí. Pokud ovšem značně neslevíme v požadavcích, jako já asi jsem pro někoho moc benevolentní stran ISO a šumu. Sériové focení v plném rozlišení je 9 oken za vteřinu, to je maličký pokrok oproti modelům G7 a GX80. Za dobrých světelných podmínek to opravdu tak je, přístroj seká 9 fps. Velmi příjemným překvapením mi byl dynamický rozsah, respektive odolnost proti přepalům. Referenční záběr č.13 jsem tu zveřejňoval už mockrát, ale ještě se mi nestalo, aby v JPEG nebyla ta bílá zeď přepálená – tentokrát opravdu silně svítilo slunce a přesto nebylo třeba žádné kompenzace. To by pro mě byl příslib dalšího stádia vývoje. Byly doby, kdy jsme se museli starat o WB. Pokud bychom mohli zapomenout na korekci expozice, zase by se nám fotilo o něco příjemněji.
Poslední pěkná vlastnost, o které bych se rád zmínil, je životnost baterie. Papírově je to 330 smnímků podle CIPA, já dosáhl i čtyř set. Baterka je relativně velká, to je ten důvod.

Shrnutí
Panasonic G80 je plnohodnotně vybavená bezzrcadlovka systému Micro Four Thirds s výměnnou optikou, šestnáctimegovým rozlišením, s čipem bez nízkofrekvenčního filtru, s elektromagneticky kontrolovanou závěrkou a tak vyspělou automatikou, že po technické stránce nenechá ve štychu ani naprostého laika. Jeho utěsněné tělo z hořčíkové slitiny ho koncepčně řadí přinejmenším do střední třídy ve své kategorii. Na některých modelech fotoaparátů nacházíme stopy snah ošidit to a hned zas tohle, aby model na trhu neujídal koláč jiným modelům téhož výrobce. Toto zde není. Co se dneska umí vyrobit, to tu je a za rozumnou cenu. V základní nabídce jsou dva kity, podstatně lepší je kit G80M s objektivem 12-60/3.5-5.6. A že v pozadí je hromada objektivů různých výrobců, to aspoň tuší i ten, kdo o MFT systému jen cosi zaslechl.

Ukázky:

1 až 4 rozsah zoomu 12-60, 12 a 13 dynamický rozsah, 15 art efekt Dragan, 16 efekt monochrom, 17 při 3200 ISO, 18 při 6400 ISO.