Abych upřesnil. Pro první setkání mám k disposici oba modely, jak DS, tak i DS R. Připomenu, že v obou případech jde o FX přístroje se snímačem CMOS s nejvyšším rozlišením 8688 x 5792, přičemž model R má modifikovaný nízkofrekvenční filtr. To je ten filtr, který má za úkol potlačit moiré, tedy proužky, které s mohou na obrázku vyskytnout, pokud v něm zachytíme jemně šrafovaný objekt. Jsou to profesionální zrcadlovky vysoké cenové kategorie: esko stojí 96 tisíc a erko 102 tisíc. Majitel stávajícího 5D Mk III takřka nepostřehne nějaké změny, ergonomicky je to pořád to staré dobré pět déčko. Uvnitř je ale snímač s dvojnásobným počtem pixelů. Velkou změnu ale postřehne při stisknutí spouště. Zvuk je jiný, měkčí. Oba modely mají modifikovaný mechanismus sklápění zrcátka s cílem zamezit otřesy, ty by se mohly neblaze projevit v kresbě.
Model 5DS R jsem si mohl vyzkoušet v Praze v Tróji při závodech raftů ve vodáckém areálu. Bylo mizerné počasí, bylo tedy třeba použít vyššího ISO, abych dosáhl krátkých expozičních dob. Fotil jsem objektivem 100-400/4.5-5.6 IS II USM, informoval jsem o něm zde. Je to tedy také pořád ještě novinka a patří k objektivům, doporučeným pro model 5DS. Přístroj má 61 zaostřovacích bodů. Ze zaostřovacích režimů jsem volil jednobodové ostření plus doprovod pomocných bodů, pro živou fotografii se mi osvědčuje nejlépe. Režim ostření jsem přirozeně volil Ai-servo, tedy průběžné (kontinuální) ostření, kdy přístroj ustavičně doostřuje pohybující se objekt.
Obrázky zapisované do RAW mají řádově 65 MB. Je tedy naprosto nutné používat rychlé karty, zde to byl Lexar Professional UDMA 7, s ním žádné problémy nebyly. Zde uvedené ukázky jsou vyvolané v Photoshopu bez dalších úprav.
Citlivost byla nastavena na 1250 ISO, žádné expoziční korekce jsem nenastavoval – bylo pod mrakem, hodně ploché osvětlení.
Procento nezaostřených obrázků bylo velmi malé – někdy se stalo, že se automatika chytila stříkající vody. Fotil jsem tenhle sport poprvé a možná jsem udělal chybu, že jsem se nespolehl jen na čistě jednobodové ostření.
Druhé kolo jsem si dal na zápase dívčích týmů amerického fotbalu Harpies proti Black Cats. Tentokrát dokonce pršelo, takže bílé tečky které možná na fotce objevíte nejsou žádné vady čipu, ale dešťové kapky.
Zkušenost byla v podstatě obdobná. Přístroj perfektně reagoval, procento zaostřených obrázků bylo vysoké, jistě nad 90%.
Pro skutečné focení sportu by zde asi byl hendikep v sériovém focení, které se uvádí 5 fps, takže v praxi to bude po 4 fotky za vteřinu. Ovšem protiargument by mohl být v rozměrech a váze, ty jsou podstatně skromnější ve srovnání s aktuální profi vlajkovou lodí canonu 1DX.
Na proklik uvidíte obrázky v plném rozlišení.
