Zeiss Touit 32/1.8

Majitelé mirrorlessů Fujifilm a Sony se mohou radovat – je zde vynikající objektiv od Carl Zeisse s pevným ohniskem a co hlavního – vybavený autofokusem! Focení s ním byla radost a o tu se s vámi podělím. Měl jsem k disposici Touita v provedení s bajonetem X, tedy pro Fuji, konkrétně pro Fujifilm XM1 (recenzoval jsme ho zde). Jeho ohnisková vzdálenost je 32 mm, tedy ekvivalentní ohnisková vzdálenost je 48mm a světelnost f/1,8. Maximální clonové číslo F22. Nabízí úhel záběru 48° diagonálně, 40° horizontálně a 29°vertikálně. Poměr zvětšení je zhruba 0,17x. Minimální zaostřovací vzdálenost je 37cm. Má 8 členů v pěti skupinách, clona má devět lamel. Průměr filtru je 52 mm, rozměry jsou 65 x 72 mm a váha 200 g.

Svou konstrukcí jde o objektiv Planar, navržený roku 1896 Paulem Rudolfem (nejde o překlep, druhá číslovka zleva je fakt osmička). Původní Planar z devatenáctého století byl přísně symetrický, sestával ze šesti čoček. Jeho velký konkurent Zeiss Tessar měl jen čtyři členy a tudíž méně povrchů, což tehdy vedlo k lepšímu kontrastu, byť za cenu trochu horší kresby. Jenže potom Olexander (fakt se tak jmenoval) Smakula (Ukrajinec) vynalezl antireflexní vrstvy a od roku 1950 Planary ovládly pole v oblasti středních ohnisek a najdeme je i v provedení pro Hasselblad, vždy opatřené zeissovskou T-vrstvou. Je to velmi dobré vysvědčení jak pro Fujifilm, tak i Sonyho, že Zeiss nabídl do jejich systémů objektivy Touit, tedy – tento objektiv 32/1.8 a širokoúhlý 12/2.8 (vychází z Distagonu). Mimochodem, „touit“ je brazilský papoušek. Na ukázce vidíte obě varianty:

Objektiv má působivé provedení, je to prostý kovový válec s ostřicím prstencem krytým gumou. Objektiv se dodává se sluneční clonou. Ta sice není kovová, jak je u Zeisse zvykem, nicméně je důkladná a její bajonet je dokonale přesný. Není zde žádná indikace vzdálenosti. Další pogumovaný kroužek ovládá clonu, její stupnice tu samozřejmě je vyznačena, ale pozor, jen v provedení pro Fujifilm, v provedení pro Sony se clona ovládá z těla aparátu. Je to opravdová radost přecvakávat clony – po nastavení na A jsme v automatu, tedy v automatice nebo poloautomatice s preferencí času. Objektiv má vnitřní ostření, nic se tedy vně nepohybuje a neotáčí – to je důležité při použití polarizačního filtru. Ruční ostření je elektrické, není tu mechanický přenos síly. Jak se s ním fotí Nejdřív k tomu ohnisku. Ekvivalent je v podstatě padesátka. Za starých časů byla padesátka standardní základní objektiv kinofilmových fotoaparátů a pětatřicítka byla pokládána za velmi výkonný širokáč, používaný „když se chtělo vykřiknout“, jak to charakterizoval Cartier Bresson. Proto jsem přistupoval velmi obezřetně k tomuto objektivu – a s úžasem jsem zjistil, že se s ním fotí vysloveně radostně a že moje mánie brát na všechno širočinu je možná pošetilá. Najednou jsem se ocitl o epochu nazpět – a šlo to dobře, fotilo se výborně! Kdysi jsem měl na padesátku vycvičené oko- a vrátilo se to. Ono to používání jednoho ohniska se zažere pod kůži a pak vidíte svět kolem sebe specifickým úhlem onoho ohniska. Vás ale asi bude víc zajímat výkon než moje pocity. Začněme optickými vadami. Zeiss jich moc nemívá a ani tento objektiv není výjimkou. Vinětace (tmavé rohy) je zde zanedbatelná i při cloně F1.8:

Právě tak soudková vada není patrná:

Do třetice – aberaci jsem nezaznamenal, ani při focení proti ostře bílé obloze:

Kresba je vyrovnaná, už při plné světelnosti velmi dobrá, samozřejmě že vrcholí při F8.0 a při F16 už pozorujeme vadnutí zavinění ohybem světla kolem clonových lamel.

Ostření nebylo bleskurychlé a těžko posoudit, zdali je to vina objektivu anebo těla aparátu. Jakési tápání bylo patrné při nižších světelných hladinách. Nicméně bylo to naprosto v mezích normy, na skutečně bleskové ostření potřebujete – málo platné – zrcadlovku té nejvyšší třídy.

Shrnutí
Zeiss Touit 32/1.8 je objektiv nejvyšší výkonnostní třídy, vyrábí se v provedení pro mirrorlessy Fujifilm a Sony. Jde o objektiv s pevným ohniskem, s úhlem záběru odpovídajícím úhlu lidského zraku. Je prost optických vad a podává vynikající kresbu. Myslím, že má smysl hlavně pro toho, kdo si ho vyvolí jako svůj základní, nejpoužívanější objektiv. Pokud by měl sloužit jako výplň mezi širokáčem a teleobjektivem, cena 20 tisíc by asi byla drahý špás.

Ukázky: