Vyfotil ho v Paříži na Montmarteru pan Petr Tkadlčík, posluchač mého kurzu Editace pro tři. To je kurz editace rozdělený na šest dvouhodinových seminářů, kde probereme základy práce s tímto ne právě jednoduchým nástrojem. Tentokrát se ale chci soustředit spíš než na techniku tak na myšlenkový postup, jak s fotografickou úpravou zacházet.
Vyfotil ho v Paříži na Montmarteru pan Petr Tkadlčík, posluchač mého kurzu Editace pro tři. To je kurz editace rozdělený na šest dvouhodinových seminářů, kde probereme základy práce s tímto ne právě jednoduchým nástrojem. Tentokrát se ale chci soustředit spíš než na techniku tak na myšlenkový postup, jak s fotografickou úpravou zacházet.
S panem Tkadlčíkem jsme fotku upravovali v Zoneru PhotopStudiu 15, nicméně kurz mám zaměřený hlavně na Photoshop či Photoshop Elements 10. Je ale vcelku jedno, jakým editorem jsme pracovali – podstatný je onen postup: analyzuji fotku a přemýšlím, co s ní chci udělat, kam ji chci dotáhnout.
Tohle je výchozí fotka, bez úpravy, tak jak byla vyfocena. Nic špatného na ní není, je sdělná, jasná, ostrá, každý ví, o co jde a netřeba nad ní dumat.
Otázka tedy nezní, jak ji zachránit, protože je dobrá a není co zachraňovat. Otázka zní, co s ní udělat, aby hovořila výmluvněji. Je to bronzová plastika vystupující z kamenné stěny. Naše první starost by tedy měla být, co udělat, aby socha vypadala bronzověji a stěna kamenněji.
Je mnoho způsobů, jak toho dosáhnout. Postupujme cestou možná málo elegantní, ale efektivní. Nejdříve dáme sochu do výběru, třebas polygonovým lasem. Zde vidíte detail ruky. Pracujeme pomalu, pečlivě a nezapomínáme, že v režimu přidat k výběru / odebrat z výběru lze případné přesahy odstranit.
Sochu pak upravíme pomocí mapování tonality – skvělý nástroj, v Zoneru je od verze 14, v patnáctce jsou dvě varianty, jasová a kontrastní. Tento efektový filtr zdůrazní strukturu sochy a lze v něm upravit i sytost barvy.
Pak se pustíme do stěny. Výběr obrátíme naruby, tedy uděláme inverzi výběru, a stáhneme sytost. Ale ne na nulu, tedy necháme trochu barevnosti, aby fotka vypadala přirozeně.
Vrátíme výběr do původního stavu, tedy ve výběru bude jako na začátku socha. I po změně struktury mi připadá málo bronzová. Proto ji přemaluju štětcem v režimu Měkké světlo barvou, která je barvě bronzu příbuzná. V tomto režimu Měkké světlo štětec nemaluje plošně, nýbrž reaguje na tmavost a světlost původního obrázku.
Teď už bych mohl být spokojený, socha je na můj vkus bronzová až až avystupuje zestudeně kamenné zdi.
Nicméně, fotka byla pořízená v noci a na snímku jsou vidět stíny. Co kdybychom nasimulovali cosi jako reflektor? Aktivuji tedy opět polygonové laso, nastavím rozmazání na 300 bodů, dám sochu do výběru, výběr invertuji obrátím naruby, takže teď je ve výběru to, co prve bylo mimo) a v úrovních nastavím na výstupu ztmavení. To je důležité, aby tobylo na výstupu – obvykle totiž pracujeme na vstupu.
No a tohle je výsledek, socha jakoby ozářená shora reflektorem.
Opakuji, nejde v tomto případě o žádné převratné editační postupy. Chtěl jsem jen poukázat na myšlenkový postup. Jaká má ta fotka být? A co s ní udělat, aby odpovídala mé představě – to je spíš podružná otázka. Ta podstatní, to je ta první…
Pokud vás postup zaujal a chtěli byste ode mne pochytit pár zajímavých triků, jak vylepšit svoje fotky, podívejte se na program série seminářů Editace s Ondřejem Neffem. Pěkně ve třech posluchačích vás zasvětím do práce s vrstvami, maskami, výběry, filtry, s prolínáním a retušováním. A věřte, z knížek se to naučit nedá…
