Rozmarné léto, to je široké téma pro fotografickou soutěž a vejde se do něho i krajina. Podívejme se tedy na pět krajinářských snímků, zaslaných do soutěže v posledních letních, pěkně horkých dnech.
Rozmarné léto, to je široké téma pro fotografickou soutěž a vejde se do něho i krajina. Podívejme se tedy na pět krajinářských snímků, zaslaných do soutěže v posledních letních, pěkně horkých dnech.
Oknem autobusu vyfotila Jana Garská svůj snímek. Ostřila na kapičky na skle a krajina je mimo ostrost. Nicméně je dobře čitelná – je komponovaná s důrazem na pravou polovinu a k ní vedou dvě linie, blízké třetinovým horizontálám (klasicky bývá snímek členěn na třetiny, vodorovné a svislé). To vše je jistě v pořádku- jen mi obrázek připadá poněkud samoúčelný. Je to v podstatě občejná krajina focená přes kapičky…
Tam za kopcem je plovárna, tak nazval svůj obrázek Leopold Jansa. Také zde je důraz na pravou část, kde je kopec s hradem, divákovu pozornost k němu vede slunečnicové pole. V následné editaci bylo zde aplikováno mapování tónů, které potlačilo stíny, aniž by snímek byl plochý, i to je kouzlo této metody. Pak byla zdůrazněna teplá tónina, aby se vyjádřila horkost letního počasí. Je to bezesporu výborná krajinářská práce.
Vít Straka vyfotil Kruhy v obilí. K fotce přidal komentář:
S tvůrcem kruhu jsem se bohužel minul :-). Fotka byla pořízena 7.července, kdy bylo tady na Vysočině konečně trochu pěkné počasí. U této fotky jsem musel porušit jedno fotografické pravidlo a mám horizont na půlce fotky, protože sem se nemohl rozhodnout, kterou část říznout obě jsou pro fotku důležité 🙂
Zde bych se přimlouval k přidání dole, protože ty kruhy jsou téma fotky, třebaže mraky jsou velmi atraktivní. Ono se to v editaci samozřejmě dá nahoře trochu srazit dolů (ne oříznout!!) a dole naopak natáhnout, ale je samozřejmě mnohem lépe to vyřešit na místě samém… Nicméně si myslím, že koruna stromu na světlém pozadí je dostatečně vysoko nad vodorovnou osou, poutá pozornost a dodává fotce tajemnou atmosféru: ano, tamtudy Ufoni odletěli…
Viktor Hoslovský řešil podobný problém, taky ho zaujala světelná atmosféra, světla v mracích a horizont se mu přilepil k vodorovné linii. Tady ovšem je rozhodování o to těžší, že mraky jsou světelně doslova divoké, kdežto rybník je v temných tónech, malém kontrastu – na snímku převládá ponurá atmosféra. Je zde třeba ocenit efektní rámování snímku – stromy vlevo a ponton s nějakým strojem vpravo, tyto dva prvky váží kompozici obrazu dohromady.
No a abychom u středové kompozice skončili, takto je řešena i fotka Kateřiny Linhartové. Nicméně: předěl souše a vody není zcela přesně ve středu a lodička se teprve blíží svislé ose. A navíc, opět fu pěkně funguje rámec, ty dva kopce, jeden vlevo, druhý vpravo. To vše je provázáno podvečerní barevnou náladou. Fotka má atmosféru, má náladu, a to je podstatné.
