Je to samozřejmě naprosto správná otázka, ostatně jako každá otázka je správná. Nejsou nesprávné otázky. Otázka je prostě otázka. Pouze odpověď může být zavádějící, nesprávná nebo dokonce hloupá. Zopakuji znovu, jaký fotoaparát je vhodný k vážné fotografické práci? Odpověď bych rozdělil na dva proudy, nebo, na dvě vrstvy. V té první vrstvě je obsaženo to, co se obvykle pokládá za vážnou fotografickou práci. Vchází se z výsledků a technických parametrů.
Je to samozřejmě naprosto správná otázka, ostatně jako každá otázka je správná. Nejsou nesprávné otázky. Otázka je prostě otázka. Pouze odpověď může být zavádějící, nesprávná nebo dokonce hloupá. Zopakuji znovu, jaký fotoaparát je vhodný k vážné fotografické práci? Odpověď bych rozdělil na dva proudy, nebo, na dvě vrstvy. V té první vrstvě je obsaženo to, co se obvykle pokládá za vážnou fotografickou práci. Vchází se z výsledků a technických parametrů.
Předpokládá se určitá zaručená obrazová kvalita a určitá vědomá kontrola nad výsledkem. Obraz by měl splňovat určité technické požadavky, i kdyby měl být pořízen za nepříznivých světelných podmínek. Vyloučil bych tedy malé kompakty, určené k zábavě a běžné denní dokumentaci. Zajímavě nastavil laťku Nikon svým konceptem Nikon 1. O něco větší čipy mají systémy založené na formátu 4/3 palce, respektive Micro Four Thirds, konkrétně Olympusy řady Pen a Panasoniky řady G se všemi jejími variantami. Výše pak jsou přístroje vybavené čipy formátem APS-C případně full frame čipy 24×36, případně ještě větší formáty, což jsou digitální stěny v nejvyšších cenových kategoriích.
Stručně shrnu: čip musí mít akceptovatelný obrazový výkon, přístroj musí umožnit kontrolu nastavení parametrů a celý systém musí být opticky flexibilní, tedy měl by umožnit volbu úhlu záběru.
Tomuto všemu odpovídá široká škála přístrojů, od špičkových ultrazoomů přes náročné kompakty až do sféry mirrorless, kde nejmenší čip má v současnosti Nikon 1, následuje dvojice Olympus Panasonic se systémem mirrorless Micro Four Thirds, mirrorless Sony a Samsungy, až se dostaneme k zrcadlovkám. Zde je prostor k debatám. Lze si představit mnoho konceptů.
Zde je ten můj. Nikomu ho nevnucuju a netvrdím, že je jediný správný. Myslím si, že v současné době je základem pro takzvanou vážnou práci pořád ještě zrcadlovka, tedy přístroj s výměnou optikou a optickým hledáčkem. Zajímavou alternativu nabídl Sony s konceptem polopropustného zrcátka, který je ovšem funkčně fakticky totožný s funkčností zrcadlovek. Jako doplněk si lze představit rozmanité přístroje mirrorless, případně dobře technicky vybavené kompakty. Tento koncept argumentuji asi takto: zrcadlovka je ve své podstatě systémový přístroj. Výrobci nabízejí širokou škálu doplňkového vybavení. A subjektivně se přiznám, že v optickém hledáčkovém systému toho jaksi „vidím nejvíc“. Nic mě neruší, hledáček mi zprostředkuje kontakt s realitou. Dodám, že elektronické hledáčky Sony nabízejí zajímavou variantu a že lze čekat, že i ostatní výrobci se přidají. Jsme ale pořád v únoru roku 2012 a elektronické hledáčky ve svém úhrnu jsou mrkavé a. Nepříjemné zvlášť v nízkých světelných hladinách.
Takže shrnu – zrcadlovka s dobrou optikou a k ní eventuálně nějaké doplňky.
Druhá vrstva
Jaký přístroj je vhodný k vážné práci? Je třeba vyjít z té vážné práci. Co je to vážná fotografická práce? Je to tvůrčí proces, vybudovaný na vztahu člověka k realitě. Vždy jde o nějaké obrazové zachycení reality, nikoli o mechanické zachycení, vždy přizpůsobené nějaké představě a touze. Tvůrčí proces je primární a z něho je odvozena výbava. Někdo fotí Sinarem, Jan Saudek má Flexaret a Pentaconsix, Jan Šibík si v poslední době zamiloval Hipstamatik v mobilu. Fotografování, nikoli fotoaparáty jsou důležité. Ale k takovému poznání se nedojde buď nikdy, anebo až po mnohých pokusech a zbytečných nákupech fotografické techniky. Ale pozor, nenabádám tu k nějakému minimalismu typu „foťte mobilem a budete jako Šibík“! Nadále si myslím, že zrcadlovkový systém je v současnosti nejblíže (nedosažitelného) ideálu univerzálního zařízení. Je to ale věc akcentu. Technika v tomto úhlu pohledu stojí na konci a je druhotná, kdežto záměr a tvorba jsou na začátku.
Asi tak, jako kdyby se někdo ptal, jaké vybavení je nejlepší pro napsání románu. Word? Open Office? Nebo něco jiného?
Mimochodem, ten foťák co je na obrázku, je Graflex, přístroj amerických fotografů ještě v padesátých létech, tím fotil Weegee svoje morbiďárny… Je to moje celoživotní touha ho mít… 🙂
P.S. Od čtenářů jsem dostal tip, že se Graflex dá koupit na eBay. Můžete se na něj tam mrknout… Třeba vás taky osloví.
