Nikon V1 – recenze

Před pěti nedělemi Nikon všechny překvapil novým přístrojem třídy mirrorless, tedy kompaktem s výměnnými objektivy. Byl jsem tedy moc rád, když mi české zastoupení Nikonu laskavě poskytlo jeden vzorek k vyzkoušení. Podle dostupných informací vyvíjel Nikon svoji novou řadu Nikon 1 čtyři roky. Zatím v ní jsou dva modely, tento V1 s elektronickým hledáčkem a J1 bez elektronického hledáčku, s výměnnými objektivy zcela nové třídy a formátem čipu 13.2 x 8.8mm . Je tedy ještě menší než 3 / 4 formát Olympusu a Panasonicu. Model J1 má vestavěný blesk a LCD s menším rozlišením, ve většině parametrů se oba modely shodují.

Jaký je a komu je určen
Malý čip znamená nespornou nevýhodu vůči čtyřtřetinovému formátu, o APS-C Sonyho a Samsungu nemluvě. Nikon tedy chce oslovit jiné lidi, než jací kupují olympusí Peny a Nexy od Sonyho atd. Především osloví nikonisty. To je kategorie uživatelů svého druhu a je celkem přirozené, že spokojený majitel zrcadlovky Nikon bude chtít výzbroj doplnit malým svižným mirrorlessem téže značky. Pravda, GF3 Panasonicu i Pen 3 jsou menší a lehčí než V1, dokonce i APS-C přístroj Nex-5N od Sonyho je menší a lehčí, nicméně je fakt, že V1 lehký je, přinejmenším s objektivem 10 mm pevné ohnisko. Snímač je CMOS s poměrem stran 3:2, tedy poměrem APS-C snímače, má 10.1 milionů efektivních pixelů. Video je samozřejmě plné HD s 1920 x 1080 body, 60 / 30 snímků / sec, s možností zpomaleného videa v miniaturních rozlišeních až 1200 fps. Video je buď formát MOPV nebo MPEG4.

Objektivy jsou výměnné, mají speciální CX bajonet a vzhledem k rozměrům čipu je prodlužovací faktor 2,7 krát, takže zmíněné ohnisko 10 mm má zobrazovací úhel jako 27 mm kinofilmový objektiv.

Velkou atrakcí je zde hybridní ostření, které je jak na systému vyhodnocení kontrastu (obvyklé na kompaktech včetně mirrorlessů), tak fázový posun (zrcadlovky). ISO má rozsah od 100 do 3200, elektronická závěrka od 1/16000 do 30 sec. Další významnou novinkou je elektronická závěrka umožňující vysokorychlostní snímán í, které dosahuje hodnot 10, 30 a 60 snímků za vteřinu. V běžném režimu lze snímat rychlostí 5 snímků za vteřinu. Výstupy jsou USB 2.0 a HDMI, dále kombinovaný audio-video a USB výstup. Zápis snímků JPEG a RAW je na karty rodiny SD.

Ovládání a menu

Přístroj vás nezahrne souhvězdím tlačítek. Na horní stěně jsou tři – vypínač, spoušť fota a spoušť videa.

Na zadní stěně pod hranou je F tlačítko – volba závěrky mechanická – elektronická – vysokorychlostní elektronická, toto tlačítko je vázané na kruhový volič režimů, pojednám níže. Vedle je funkčně cosi jako roller – je to kolébka „nahoru a dolů“ a slouží k ovládání clony respektive času v režimech A a S. Druhý cosi jako roller je kolečko kolem čtyřcestného voliče, jím se ovládá clona v režimu M – manuální ovládání expozice, případně se jím manuálně ostří, jinou funkci nemá.

Kruhový volič režimu: zelený foťáček je oblast kreativní, zde můžete volit klasické PSAM (program, priorita času, clony a manuál) a a režim inzerovaný jako scény, ale nejsou to klasické scénické předvolby typu „moře a sníh“, muzeum a podobně, nýbrž automatická volba uspořádání. Ovšem v podstatě k témuž dojdete přepnutím kruhového režimu na Inteligentní výběr snímku, což je totální automat. Scénické režimy v klasickém slova smyslu zde tedy v nabídce nejsou. Dále je zde funkce Pohyblivé momentky. To je krátké muvíčko ve formátu Quick Time v délce trvání dvě desetiny vteřiny, zakončené klasickou fotkou JPG v plném rozlišení. Praktická použitelnost mi není jasná, nicméně ta funkce tam je. Pokud zvolíte Pohyblivou momentku pod klávesou F lze volit hudební doprovod z nabídky krása, vlny, relaxace a něha. Čtvrtou volbou je video, pak tlačítkem F volíme mezi HD videem a zpomaleným záznamem.

Kruhový volič je zapuštěn do gumové opěrky pro palec což je asi ergonomicky nejhorší myslitelné místo, jaké šlo zvolit, protože ustavičně hrozí nebezpeční přepnutí do jiného režimu, tím spíš, že kolečko jde poměrně lehce. Takže na to pozor.

Pod opěrkou je tlačítko pro režim displeje a pro prohlížení a níže je čtyřcestný volič, obkroužený zmíněným rollerem. Má čtyři funkce, nahoře je AF-L / AE-L, tedy uzávěr expozice a spouště. Současné ovládání spouště a ukazovákem a tohoto tlačítka vyžaduje obratnost prstů, vycvičenou dlouholetým zvládáním Paganiniho houslových skladeb. Vpravo je volba kompenzace expozice, dole autofokus, volba mezi automatickým, single, průběžným a ručním ostřením. Vlevo je volba samospouště, případně dálkového ovládání. Vpravo dole je koš, vlevo menu. Funkční menu s výběrem nejužívanějších funkcí tento přístroj nemá, jakož nemá přístup přímo na nastavení ISO a WWB. Tlačítko F, které jakoby přímo vybízelo k programovatelnosti, žádné volitelné extrabuřty nenabízí.

Menu
Jsou zde tři oddíly menu, přehrávání, fotomenu a setup.
V Menu pro přehrávání za zmínku stojí D-lighting, což je klasická nikonská úprava (vyjasnění) stínů. V tomto menu si můžete snímky hodnotit. Hodnocení se zapíše do exifu a je pak vidět i v manažerech jiných výrobců, např. V Zoneru, to je třeba kvitovat pochvalou.
Fotomenu netradičně začíná položkou „reset“ – ta se používá, když si něco nastavíme a nevíme kde, takže je to něco jako záchranná brzda ve vlaku. Tady je na prvním místě. Obrazovky se skrolují svisle a vyměňují se skokem. Vyvážení bílé barvy a ISO jsou na druhé obrazovce, stejně jako Picture control, což jsou přednastavené režimy standard, živé barvy, krajina a monochromatické obrázky. Zde se zapíná i D-lighting při focení (jiný než při prohlížení, to je úprava hotového snímku, který se uloží pod jiným jménem). Redukce šumu pro vysoké ISO a pro dlouhé expozice je „buď anebo“, tedy vypnout nebo zapnout. Důležitá položka je režim činnosti zaostřovacích poli. Ta docela spolehlivě funguje: když je zapnutá, zaostřovací pole se usadí uprostřed, namíříme jím na objekt a stisknutím potvrzovacího tlačítka uprostřed čtyřcestného voliče sledování spustíme. Nesmíme ale při tom mít namáčknutou spoušť. Teprve ve vhodnou chvíli spoušť zmáčkneme, pochopitelně s nevyhnutelnou prodlevou, která silně omezuje použití této vymoženosti při živé fotografii. Volba jednoho zaostřovacího pole je pěkně ošetřena, po stisknutí OK tlačítka lze pole stěhovat buď mačkáním ve směru nebo otáčením rolleru takřka až do kraje obrazu. Velmi dobrá vymoženost. Setup je standardní, není zde nic, co by se vymykalo zvyklostem.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za cca dvě vteřiny, to je dnes poměrně pomalu. S namáčknutím je velmi svižný s objektivem 10 mm (pevné ohnisko, ekv. 27 mm kinofilmu), bez namáčknutí je prodleva cca 0,3 sec. Kresba odpovídá výkonu kvalitního kompaktu. Velmi sympatický je onen 10 mm / 2.8 objektiv, dodává se ještě ultrazoom 10 – 100 mm /4.5-5.6, o objektivech bych rád pojednal ve zvláštním článku. Expozici je třeba hlídat , přičemž relativně lepší výsledky jsou z plně automatického inteligentního režimu. V kontrastních scénách je třeba neobvykle silně kompenzovat, o čemž svědčí tato ukázka:

Vlevo snímek s kompenzací „jen“ -2/3 , v pořádku je ten vpravo, kompenzace – 1 1/3. Mnohem lépe si vede přístroj v režimu inteligentní automatiky. Na další ukázce máme srovnání: jakmile je tmavá / světlá půl na půl, histogram je v pořádku. Jakmile se ale světlé dostane na úroveň cca 1 plochy, dojde v režimu A k silnému přepalu, kdežto v režimu inteligentní automatiky je obrázek v pořádku.

Svoji roli v tom hraje i Active D-lighting. Na následující ukázce vlevo je zapnutý, vpravo vypnutý, obrázek vpravo je sytější. Je tedy lépe ho mít vypnutý.

Je třeba být připravený na to, že výsledné obrázky jsou mnohem méně syté a mnohem světlejší než to, co je vidět v hledáčku nebo na displeji. Jedno i druhé je vynikající, elektronický hledáček tohoto přístroje je jistě na úrovni G3 Panasonicu a také LCD je skvělé kvality. Proto je dobře kontrolovat obrázky pomocí histogramu.
Autofokus je poměrně rychlý, ovšem vyžaduje relativně vysokou světelnou hladinu. I ten maličký pancake 10 mm má problémy v místnosti osvětlené tlumeným, leč zcela standardním světlem. Je velký rozdíl mezi S (single) režimem autofokusu a C (continuous, průběžné) – S analyzuje kontrast a je velmi pomalý, kdežto C je založen na fázové detekci (73 bodů) a je tudíž podstatně rychlejší.

Blesk
Tento přístroj nemá vestavěný blesk, ovšem lze za 3 tisíce přikoupit půvabný externí blesk napájený akumulátorem fotoaparátu, nepotřebuje tedy žádné tužkovky. Je výklopný, takže lze fotit odrazem o strop, do stran ho nejde vytočit. Zasouvá se do slotu vlevo od hledáčku, slot je kryt destičkou, tu nesmíte ztratit, taky patka blesku má jakousi botičku, tu taky nesmíte ztratit. Sáňky pro běžný systémový blesk přístroj nemá.

Vysokorychlostní snímání
Přístroj dokáže fotit frekvencemi 10, 30 a 60 snímků za vteřinu. Nejzajímavější je použití v Inteligentním režimu, kdy přístroj vyfotí 20 snímků frekvencí 30 fps a vybere pět, někdy méně, přičemž jednu definuje jako nejlepší. Tu pak vidíte v režimu prohlížení, nicméně lze ji nahradit jinou nabízenou fotkou. Fotku sice lze zvětšit, ale v režimu zvětšení nelze fotkami listovat, což práci s touto jinak zajímavou fíčurou velmi zdržuje. Je to vylepšení BSS systém typický pro Nikon už deset let – vyhodnocení nejlepšího snímku.

Jistě je lákavá představa fotit 10, nebo dokonce 30 či šedesát oken za vteřinu. To vskutku lze, má to ale háček, že v tom případě se přepne ISO na automat a ten drží na takových hodnotách ISO , aby vycházela 1jakási optimalizovaná expozice. Přístroj jsem zkoušel v pochmurném podzimním počasí, takže mi vycházely expozice mezi 1/60 a 1/125 na 2.8 a nebylo možno navýšením ISO dojít ke kratším expozičním časům. Takže vidina snímků běhající fenky Nory se doslova rozplynula.

Tím v podstatě končím s tím, co všechno přístroj umí. Není tu skládání panorama ani HDR ani snižování šumu skládáním rychle po sobě nasnímaných snímků. Zdá se, že Nikon se rozhodl nezatěžovat uživatele funkcemi a spoléhá na to, že budou používat především onen inteligentní režim snímání, který je bezesporu velmi dobrý.

Shrnutí
Nikon V1 je kompakt s výměnnou optikou osazený CMOS čipem, vybavený vysoce kvalitním elektronickým hledáčkem. V režimu inteligentního automatu se velmi snadno ovládá. Uživatele jistě zaujme i jeho minimalistický, vysoce elegantní design. Je zaměřen na běžné uživatele a běžné rodinné fotografování. Jistě bude zajímat ty, kdo si oblíbili značku Nikon, mají rádi krásné technické objekty a nevadí jim poměrně vysoká cena – přístroj s 10 mm pancakem stojí cca 20 tisíc, se zoomem 10-30 mm 19 tisíc (říjen 2011).

Ukázky:
1 a 2 běžné světlo, 3, 4, 6 a 9 při 1600 ISO,   5 při 400 ISO, 7 a 8 protisvětlo, 10 dlouhý čas, 11 při 2000 ISO, 12 při 2800 ISO.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12