Fujifilm X100 – první seznámení

Tentokrát nebudu nic odkládat a svěřím se s prvními dojmy brzy po otevření krabice. Na tenhle fotoaparát jsme čekali od podzimu minulého roku, uvedení na trh bylo několikrát odloženo a nával zájemců odsunul recenzenty na vedlejší kolej. Takže ho mám v ruce. Jaký na mě udělal dojem?

Nejdříve popořádku. Jde o přístroj svým konceptem výjimečný. Je to fotoaparát vybavený snímačem APS-C 12,3 Mpx s nevýměnným, tedy napevno zabudovaným objektivem Fujinon 23 mm / F2.0, tedy s ekvivalentem ohniskové vzdálenosti cca 36 mm. Opakuji, objektiv je pevně zabudovaný a má jediné ohnisko, není to tedy zoom, což se v poslední době vyskytlo jen v přístrojích Sigma, eventuálně na Leice X1. Ohnisko 36 mm (ekv.) připomíná fotografickou klasiku. To býval mezní širokáč jednookých zrcadlovek, kratší ohniska do šedesátých let nebyla. Přesto vznikla tisíce udivujících fotografií založených na prostorovém efektu širokoúhlého objektivu. Autoři koncepce tohoto přístroje se proto rozhodli na tuto tradici navázat, když uvažovali o ohnisku přístroje ve stylu „retro“.

Proč nemá výměnnou optiku? Čistě teoreticky by pevně vestavěný objektiv měl být fyzicky robustnější a čip by měl být mimo dosah prachu a jiných nečistot. Přesto se mi zdá, že je to spíše tah marketingový. O přístroji se mluvilo a psalo hlavně proto, že byl výjimečný – vzbuzoval dokonce emoce, spousta lidí reagovala nevraživě, aniž ho byť viděli za výlohou, že je to hračka pro snoby. Další výjimečnost přístroje spočívá v řešení hledáčku. Má klasický průhledový hledáček, ale zároveň funguje i jako elektronický, jak pro fotografování, pro menu i pro náhled fotek. Jde tedy o hybridní hledáček, na ten jsme byli také všichni zvědaví. No a ta cena na úrovni velmi slušné zrcadlovky také vyvolala zájem: kompakt za sedmadvacet litrů, že by to byla leica v chudším hávu?

Seznamte se, prosím
Výrobce dbá na první dojem a dodává svoji X100 v exkluzivním dvoudílném balení. V jednom obalu jsou dvě krabice, pro kabely, nabíječku, cédéčko a návody (velmi dobrý český návod, včetně screenshotů českého menu!) a v druhé najdete přístroj jako ve šperkovnici vyložené černou textilní výstelkou. Bod navíc! Sám přístroj už tak skvěle nevypadá. Je tedy nádherně retro, kovový s jakoby koženým polepem, ale to plechové kapotování působí poněkud levným dojmem. Pak ale nastupují další už pozitivní dojmy.
Ovládání, to je lahůdka pro milovníky klasiky. Clona se ovládá ručně na objektivu – má rozsah od 2.0 (kupodivu jen) do F 16. Na další pozici je A, tedy automat. Na horní stěně je kruhový volič doby osvitu, od B a T a 1 sec do 1/4000 sec. Za touo čtyřtisícinou je zase A. Jakmile nastavíte A na cloně i tomto voliči, jste v režimu program, tedy ovlivňovatelné automatiky – plný automat tento nároční přístroj nemá.
Nejdřív vám přijde divné, že clonový kroužek neumožňuje nastavení dokonce ani ne polovin stupně, cvaká po celých stupních – stejně se chová volič času a zrovna tak volič ISO. Nicméně v praxi přístroj je schopen nastavovat mezistupně jak clony, tak i času. Takže se musíte smířit s tím, že vám dejme tomu k cloně F 2.0 přiřadí 1 / 25 sec, třebaže tuto hodnotu na kruhovém voliči nenaleznete. Můžete ale třetinky dohnat rollerem pod horní hranou. Právě tak sice není možné nastavit dejme tomu 250 ISO, ale je možné v menu nastavit bracketing po 1 / 3 stupně. Zvláštní? Ano, je to zvláštní fotoaparát. Nicméně kruhový volič expoziční kompenzace po třetinách škálován je.

Průhledový hledáček je také zvláštní. Může mít různé režimy, jaksi holý, tedy čistý neomezený průhled, a pak je to jen velmi přibližné vymezení rámce obrazu, nebo s rámečkem, ten ale je bohužel velmi nepřesný. Jeví snahu vyrovnat paralaxu (poznámka: jde o rozdíl optických os, objektiv vidí něco jiného než hledáček, který je nad ním a této diferenci se říká paralaxa, projevuje se samozřejmě tím víc, čím bližší objekt fotíme). Na vzdálenějších objektech vždy výsledný obrázek je posunutý asi o 15% doprava a o cca 5 % dolů. Není to postavením oka vůči hledáčku – konal jsem pokusy a kroutil oko po vzoru slimáka, ale nenašel jsem po bulvu žádnou optimální polohu. Takže přesný je až ten elektronický hledáček, jenže ten je hodně tmavý a pokud bychom měli fotit jenom s EVF, pak jaksi ten průhled ztrácí smysl, protože by bylo lepší, kdyby místo hybrida byl implementován klasický elektronický hledáček

. Poslední zvláštnost, která mě zarazila, je v nastavení času vůči cloně. Závěrka je tu vestavěná do objektivu, tudíž by měla být centrální (divím se, že tuhle zvláštnost výrobce neinzeruje, pokud je to ovšem tak, jakkoli si moc neumím představit jinou závěrku v objektivu než centrální). V důsledku toho je omezeno použití určitých časů při nastavení určitých clon. Konkrétně, 1/4000 se dá použít jen při clonách 8 / 11 / 16, při F 5.6 je nejrychlejší čas 1/2500 atd., při F 2.0 můžete fotit maximálně tisícinou. Což je, přiznejme, docela slušná otrava. Ono je těch zvláštností víc, kupříkladu nevyzpytatelné samonastavování ISO, jehož (ne)zákonitosti se mi zatím nepodařilo vyzkoumat a v návodu se o tom nic nepíše (mám vypnutý režim automatické nastavení ISO) anebo podivné chování režimu spánku, ale musím si něco nechat pro důkladnou recenzi.

Obrazová kvalita
Obraz je velmi dobrý, přinejmenším s prvními výsledky jsem byl velmi spokojen. Je samozřejmě dobře jít s expozicí poněkud do mínusu a občas jsem narazil na kolizi clony a času, o které píši výše, nicméně převažovaly poznatky pozitivní. Berte ta slova jako výsledek prvního seznámení, ve zkoumání pokračuji. Na ukázce je první v pořadí snímek s aktivovaným neutrálně šedým filtrem, který srazí expozici o tři stupně EV.

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Tentokrát nebudu nic odkládat a svěřím se s prvními dojmy brzy po otevření krabice. Na tenhle fotoaparát jsme čekali od podzimu minulého roku, uvedení na trh bylo několikrát odloženo a nával zájemců odsunul recenzenty na vedlejší kolej. Takže ho mám v ruce. Jaký na mě udělal dojem?

Nejdříve popořádku. Jde o přístroj svým konceptem výjimečný. Je to fotoaparát vybavený snímačem APS-C 12,3 Mpx s nevýměnným, tedy napevno zabudovaným objektivem Fujinon 23 mm / F2.0, tedy s ekvivalentem ohniskové vzdálenosti cca 36 mm. Opakuji, objektiv je pevně zabudovaný a má jediné ohnisko, není to tedy zoom, což se v poslední době vyskytlo jen v přístrojích Sigma, eventuálně na Leice X1. Ohnisko 36 mm (ekv.) připomíná fotografickou klasiku. To býval mezní širokáč jednookých zrcadlovek, kratší ohniska do šedesátých let nebyla. Přesto vznikla tisíce udivujících fotografií založených na prostorovém efektu širokoúhlého objektivu. Autoři koncepce tohoto přístroje se proto rozhodli na tuto tradici navázat, když uvažovali o ohnisku přístroje ve stylu „retro“.

Proč nemá výměnnou optiku? Čistě teoreticky by pevně vestavěný objektiv měl být fyzicky robustnější a čip by měl být mimo dosah prachu a jiných nečistot. Přesto se mi zdá, že je to spíše tah marketingový. O přístroji se mluvilo a psalo hlavně proto, že byl výjimečný – vzbuzoval dokonce emoce, spousta lidí reagovala nevraživě, aniž ho byť viděli za výlohou, že je to hračka pro snoby. Další výjimečnost přístroje spočívá v řešení hledáčku. Má klasický průhledový hledáček, ale zároveň funguje i jako elektronický, jak pro fotografování, pro menu i pro náhled fotek. Jde tedy o hybridní hledáček, na ten jsme byli také všichni zvědaví. No a ta cena na úrovni velmi slušné zrcadlovky také vyvolala zájem: kompakt za sedmadvacet litrů, že by to byla leica v chudším hávu?

Seznamte se, prosím
Výrobce dbá na první dojem a dodává svoji X100 v exkluzivním dvoudílném balení. V jednom obalu jsou dvě krabice, pro kabely, nabíječku, cédéčko a návody (velmi dobrý český návod, včetně screenshotů českého menu!) a v druhé najdete přístroj jako ve šperkovnici vyložené černou textilní výstelkou. Bod navíc! Sám přístroj už tak skvěle nevypadá. Je tedy nádherně retro, kovový s jakoby koženým polepem, ale to plechové kapotování působí poněkud levným dojmem. Pak ale nastupují další už pozitivní dojmy.
Ovládání, to je lahůdka pro milovníky klasiky. Clona se ovládá ručně na objektivu – má rozsah od 2.0 (kupodivu jen) do F 16. Na další pozici je A, tedy automat. Na horní stěně je kruhový volič doby osvitu, od B a T a 1 sec do 1/4000 sec. Za touo čtyřtisícinou je zase A. Jakmile nastavíte A na cloně i tomto voliči, jste v režimu program, tedy ovlivňovatelné automatiky – plný automat tento nároční přístroj nemá.
Nejdřív vám přijde divné, že clonový kroužek neumožňuje nastavení dokonce ani ne polovin stupně, cvaká po celých stupních – stejně se chová volič času a zrovna tak volič ISO. Nicméně v praxi přístroj je schopen nastavovat mezistupně jak clony, tak i času. Takže se musíte smířit s tím, že vám dejme tomu k cloně F 2.0 přiřadí 1 / 25 sec, třebaže tuto hodnotu na kruhovém voliči nenaleznete. Můžete ale třetinky dohnat rollerem pod horní hranou. Právě tak sice není možné nastavit dejme tomu 250 ISO, ale je možné v menu nastavit bracketing po 1 / 3 stupně. Zvláštní? Ano, je to zvláštní fotoaparát. Nicméně kruhový volič expoziční kompenzace po třetinách škálován je.

Průhledový hledáček je také zvláštní. Může mít různé režimy, jaksi holý, tedy čistý neomezený průhled, a pak je to jen velmi přibližné vymezení rámce obrazu, nebo s rámečkem, ten ale je bohužel velmi nepřesný. Jeví snahu vyrovnat paralaxu (poznámka: jde o rozdíl optických os, objektiv vidí něco jiného než hledáček, který je nad ním a této diferenci se říká paralaxa, projevuje se samozřejmě tím víc, čím bližší objekt fotíme). Na vzdálenějších objektech vždy výsledný obrázek je posunutý asi o 15% doprava a o cca 5 % dolů. Není to postavením oka vůči hledáčku – konal jsem pokusy a kroutil oko po vzoru slimáka, ale nenašel jsem po bulvu žádnou optimální polohu. Takže přesný je až ten elektronický hledáček, jenže ten je hodně tmavý a pokud bychom měli fotit jenom s EVF, pak jaksi ten průhled ztrácí smysl, protože by bylo lepší, kdyby místo hybrida byl implementován klasický elektronický hledáček

. Poslední zvláštnost, která mě zarazila, je v nastavení času vůči cloně. Závěrka je tu vestavěná do objektivu, tudíž by měla být centrální (divím se, že tuhle zvláštnost výrobce neinzeruje, pokud je to ovšem tak, jakkoli si moc neumím představit jinou závěrku v objektivu než centrální). V důsledku toho je omezeno použití určitých časů při nastavení určitých clon. Konkrétně, 1/4000 se dá použít jen při clonách 8 / 11 / 16, při F 5.6 je nejrychlejší čas 1/2500 atd., při F 2.0 můžete fotit maximálně tisícinou. Což je, přiznejme, docela slušná otrava. Ono je těch zvláštností víc, kupříkladu nevyzpytatelné samonastavování ISO, jehož (ne)zákonitosti se mi zatím nepodařilo vyzkoumat a v návodu se o tom nic nepíše (mám vypnutý režim automatické nastavení ISO) anebo podivné chování režimu spánku, ale musím si něco nechat pro důkladnou recenzi.

Obrazová kvalita
Obraz je velmi dobrý, přinejmenším s prvními výsledky jsem byl velmi spokojen. Je samozřejmě dobře jít s expozicí poněkud do mínusu a občas jsem narazil na kolizi clony a času, o které píši výše, nicméně převažovaly poznatky pozitivní. Berte ta slova jako výsledek prvního seznámení, ve zkoumání pokračuji. Na ukázce je první v pořadí snímek s aktivovaným neutrálně šedým filtrem, který srazí expozici o tři stupně EV.

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12