Čtyři smrtelné hříchy stativu

Uvedu na pravou míru – jde o smrtelné hříchy uživatelů stativu. Smrtelné jsou proto, že zabíjejí to, co má stativ podporovat, totiž ostrost obrázku. Pojďme se s nimi seznámit.

Hřích první – volná upínací destička
Všechny lepší stativy, a o těch horších nemá smysl mluvit, nabízejí upínací destičku. Stativový šroub je uložen v destičce a tu šroubem připevníme k tělu fotoaparátu, případně k stativové objímce teleobjektivu. V češtině slovo připevniti je velmi správně voleno. Jde o to, aby to co je připevněno bylo pevné a nikoli vaklavé – jak je to vidět na naší ukázce.

Někdo si může myslet, že přeháním, ale není tomu tak. Na kurzech se s tímto jevem setkávám velmi často a už jsem si navykl kontrolovat posluchačům pevnost přichycení: vaklá se každý druhý dle mých soukromých statistik.- Velmi často to vznikne tím, že se fotografující snaží pohnout aparátem, ale neuvolní hlavu – rve tělo aparátu a když ho rve po směru závitu, velmi snadno tělo uvolní. Takže – je třeba toto kontrolovat.

Hřích druhý – opilý stativ
Postavíme stativ na svah, na kopeček, na hrbeček, a už je opilý a vypadá takto:

Takový stativ je nestabilní. Potřebuje svoji péči a manipulace s nohama k ní patří. Ta výsuvní středová tyč musí být svisle. Do stativové hlavy bývá vestavěná vodováha. Ta je velmi užitečná při pořizování panoramatických snímků. V běžné praxi nemusíme být tolik úzkostlivý, aby bublina byla uprostřed kolečka. Nicméně je třeba nohama manipulovat tak, aby středová tyč byla i na svahu svisle, asi takto:

Hřích třetí – středová tyč
Upřesním. Středová tyč není hřích, ovšem stupidní použití středové tyče je hřích. Co tím myslím je vidět na ukázce:

Nohy nejsou vytažené a středová tyč je na maximu a ještě křivě. Takový stativ je maximálně nestabilní. Středová tyč je užitečný pomocník v případech, kdy ladíme výšku v rozmezí centimetrů, anebo je to pomůcka z nouze, když se potřebujeme dostat výš a nohy jsou moc krátké. Pak, dejme tomu… ale mít zatažené nohy a vysouvat středovou tyč, ano, to je smrtelný hřích.

Hřích čtvrtý – málo roztažené nohy
I s tím se často setkávám na seminářích v terénu. Nohy stativu mají doraz a je dobře jít až na tento doraz (lze ho u lepších stativů uvolnit, ale to je jiná kapitola). Ne každý a ne vždycky to kdo dělá. Pak to vypadá takto:

Takže je třeba se pořádně rozkročit a pak bude stativ v rámci svých schopností pevný.

Měl bych jako přídavek vzpomenout hřích pátý – nechávat stativ doma, kdy jdeme do terénu. Kdyby se za tenhle hřích chodilo do pekla, smažili bychom se asi všichni. Hrozné pomyšlení!

Uvedu na pravou míru – jde o smrtelné hříchy uživatelů stativu. Smrtelné jsou proto, že zabíjejí to, co má stativ podporovat, totiž ostrost obrázku. Pojďme se s nimi seznámit.

Hřích první – volná upínací destička
Všechny lepší stativy, a o těch horších nemá smysl mluvit, nabízejí upínací destičku. Stativový šroub je uložen v destičce a tu šroubem připevníme k tělu fotoaparátu, případně k stativové objímce teleobjektivu. V češtině slovo připevniti je velmi správně voleno. Jde o to, aby to co je připevněno bylo pevné a nikoli vaklavé – jak je to vidět na naší ukázce.

Někdo si může myslet, že přeháním, ale není tomu tak. Na kurzech se s tímto jevem setkávám velmi často a už jsem si navykl kontrolovat posluchačům pevnost přichycení: vaklá se každý druhý dle mých soukromých statistik.- Velmi často to vznikne tím, že se fotografující snaží pohnout aparátem, ale neuvolní hlavu – rve tělo aparátu a když ho rve po směru závitu, velmi snadno tělo uvolní. Takže – je třeba toto kontrolovat.

Hřích druhý – opilý stativ
Postavíme stativ na svah, na kopeček, na hrbeček, a už je opilý a vypadá takto:

Takový stativ je nestabilní. Potřebuje svoji péči a manipulace s nohama k ní patří. Ta výsuvní středová tyč musí být svisle. Do stativové hlavy bývá vestavěná vodováha. Ta je velmi užitečná při pořizování panoramatických snímků. V běžné praxi nemusíme být tolik úzkostlivý, aby bublina byla uprostřed kolečka. Nicméně je třeba nohama manipulovat tak, aby středová tyč byla i na svahu svisle, asi takto:

Hřích třetí – středová tyč
Upřesním. Středová tyč není hřích, ovšem stupidní použití středové tyče je hřích. Co tím myslím je vidět na ukázce:

Nohy nejsou vytažené a středová tyč je na maximu a ještě křivě. Takový stativ je maximálně nestabilní. Středová tyč je užitečný pomocník v případech, kdy ladíme výšku v rozmezí centimetrů, anebo je to pomůcka z nouze, když se potřebujeme dostat výš a nohy jsou moc krátké. Pak, dejme tomu… ale mít zatažené nohy a vysouvat středovou tyč, ano, to je smrtelný hřích.

Hřích čtvrtý – málo roztažené nohy
I s tím se často setkávám na seminářích v terénu. Nohy stativu mají doraz a je dobře jít až na tento doraz (lze ho u lepších stativů uvolnit, ale to je jiná kapitola). Ne každý a ne vždycky to kdo dělá. Pak to vypadá takto:

Takže je třeba se pořádně rozkročit a pak bude stativ v rámci svých schopností pevný.

Měl bych jako přídavek vzpomenout hřích pátý – nechávat stativ doma, kdy jdeme do terénu. Kdyby se za tenhle hřích chodilo do pekla, smažili bychom se asi všichni. Hrozné pomyšlení!