|
V těchto dnech zkouším novou verzi „zrcadlovky bez zrcátka“, pokračovatelku gé jedničky, kterou jsem tu recenzoval před půl druhým rokem. Je brzy na nějaké závěry, proto to berte opravdu jako první postřehy. Základní koncept zůstal, nicméně leccos přibylo: přístroj je teď v podstatě složitější, ovšem to je dobře, protože je určen lidem, kteří vědí, jak se to či ono na aparátu ladí a dovedou to využít. Hodně mi to teď připomíná „kompakt“ GF1, i ten roller na palec (G1 ho měla vepředu) je mi příjemnější: připadá mi logické mít prst na spoušti a palec na rolleru, než pořád přehmatávat ze spouště na roller a zpět. Fotografoval jsem s pomocí setového objektivu 14-42mm/3.5-5.6, který má sice poněkud měkčí kresbu, ale v podstatě vyhovuje. Ale k tomu se vrátím v recenzi. Hledáček je vynikající, člověk má opravdu dojem, že fotí zrcadlovkou. Už jsem tu nepozoroval žádná duchovitá monstra, jako při prvním setkání s G1. Připadá mi příjemné, že je možné mít trvale zapnutou kompenzaci expozice plus histogram, takže ten histogram vidíme při změně kompenzace. Defaultně je umístěn uprostřed, ovšem displej je dotykový a velmi snadno histogram přestěhujeme kam chceme. Právě tak snadno lze přestěhovat ostřicí bod. Když už fotíme v hledáčku a „na displej“ zároveň, je zajímavé pozorovat, jak se při změně kompenzace mění tmavost obrazu: je to přirozené a při focení na displej logické, ale pohled do hledáčku je tak přesvědčivě „zrcadlovkový“, že to zrcadlovkáři přijde divné. Stejný efekt je při změně WB, tedy nastavení bílé. To je možno přes čtyřcestný volič, tlačítko vpravo, nastavíme základní volbu a posunem dolů nastavíme doladění barevné teploty, přičemž vpravo je to do modra a doleva je to dočervena. Příjemné je, že se zbarví ikonka, kterou vidíme v hledáčku. Nic,méně stoprocentně spoléhat na barevnost při pohledu do hledáčku nemůžeme – je to přece jenom pořád ještě orientační informace. Takže putování začíná – na poli vidíme kresbu docela dobře. Nicméně bylo žádoucí nastavit kompenzaci na -2/3 (na proklik máte plné formáty, neupravené obrázky):  V lese rád přitvrdím – následující fotka je s kompenzací -1 1/3. Nastavil jsem WB na obláček a podle Petersonovy rady jsem přidal jeden stupínek do modré.  Pak jsem vyměkl a fotil jen na „mínus jedna“. Při těchto lesních záběrech pak nejsou nikde žádné slité jasy:  Podívejme se na histogram tohoto snímku – kdyby kompenzace nebyla tak brutálně silná, vpravo by tam přepaly určitě byly. Takhle vidíme zcela vpravo jen maličký bobeček, ale pozor, přepal to není!  Přepal mi ale přece jen ulítl na následujícím snímku…  Nicméně pozoruhodná mi připadá kresba na listu, nemusel jsem nic nastavovat, laborovat s žádnými makrorežimy. No a nakonec – rozdíl v nastavení bílé jeden dílek do modra…  .. a jeden dočervena. Pozná se to hlavně ve stínech.  Takže přeji příjemný víkend a po neděli budu stran G2 poučenější. |
|
V těchto dnech zkouším novou verzi „zrcadlovky bez zrcátka“, pokračovatelku gé jedničky, kterou jsem tu recenzoval před půl druhým rokem. Je brzy na nějaké závěry, proto to berte opravdu jako první postřehy. Základní koncept zůstal, nicméně leccos přibylo: přístroj je teď v podstatě složitější, ovšem to je dobře, protože je určen lidem, kteří vědí, jak se to či ono na aparátu ladí a dovedou to využít. Hodně mi to teď připomíná „kompakt“ GF1, i ten roller na palec (G1 ho měla vepředu) je mi příjemnější: připadá mi logické mít prst na spoušti a palec na rolleru, než pořád přehmatávat ze spouště na roller a zpět. Fotografoval jsem s pomocí setového objektivu 14-42mm/3.5-5.6, který má sice poněkud měkčí kresbu, ale v podstatě vyhovuje. Ale k tomu se vrátím v recenzi. Hledáček je vynikající, člověk má opravdu dojem, že fotí zrcadlovkou. Už jsem tu nepozoroval žádná duchovitá monstra, jako při prvním setkání s G1. Připadá mi příjemné, že je možné mít trvale zapnutou kompenzaci expozice plus histogram, takže ten histogram vidíme při změně kompenzace. Defaultně je umístěn uprostřed, ovšem displej je dotykový a velmi snadno histogram přestěhujeme kam chceme. Právě tak snadno lze přestěhovat ostřicí bod. Když už fotíme v hledáčku a „na displej“ zároveň, je zajímavé pozorovat, jak se při změně kompenzace mění tmavost obrazu: je to přirozené a při focení na displej logické, ale pohled do hledáčku je tak přesvědčivě „zrcadlovkový“, že to zrcadlovkáři přijde divné. Stejný efekt je při změně WB, tedy nastavení bílé. To je možno přes čtyřcestný volič, tlačítko vpravo, nastavíme základní volbu a posunem dolů nastavíme doladění barevné teploty, přičemž vpravo je to do modra a doleva je to dočervena. Příjemné je, že se zbarví ikonka, kterou vidíme v hledáčku. Nic,méně stoprocentně spoléhat na barevnost při pohledu do hledáčku nemůžeme – je to přece jenom pořád ještě orientační informace. Takže putování začíná – na poli vidíme kresbu docela dobře. Nicméně bylo žádoucí nastavit kompenzaci na -2/3 (na proklik máte plné formáty, neupravené obrázky): V lese rád přitvrdím – následující fotka je s kompenzací -1 1/3. Nastavil jsem WB na obláček a podle Petersonovy rady jsem přidal jeden stupínek do modré. Pak jsem vyměkl a fotil jen na „mínus jedna“. Při těchto lesních záběrech pak nejsou nikde žádné slité jasy: Podívejme se na histogram tohoto snímku – kdyby kompenzace nebyla tak brutálně silná, vpravo by tam přepaly určitě byly. Takhle vidíme zcela vpravo jen maličký bobeček, ale pozor, přepal to není! Přepal mi ale přece jen ulítl na následujícím snímku… Nicméně pozoruhodná mi připadá kresba na listu, nemusel jsem nic nastavovat, laborovat s žádnými makrorežimy. No a nakonec – rozdíl v nastavení bílé jeden dílek do modra… .. a jeden dočervena. Pozná se to hlavně ve stínech. Takže přeji příjemný víkend a po neděli budu stran G2 poučenější. |
