Olympus PL1 (recenze)

Od mé recenze na Olyho Pen dvojku neuplynul ani měsíc a už je to ne snad nástupce, ale jednodušší brácha. Jde též o Micro Four Thirds s výměnnými objektivy, avšak s vestavěným bleskem… a o něco jednodušším ovládáním. Jednoduchost se projevuje v ceně – zatímco E-P2 stojí 22 tisíc tělo (březen 2010), E-PL1 přijde na 13 tisíc. Je v tom ovšem trochu háček, protože v ceně E-P2 je elektronický hledáček, který budete ve škatuli E-PL1 marně hledat a pokud byste po něm zatoužili, vytlačíte osm litrů (čtete dobře, 8 tisíc korun) a budete prakticky na stejném. Přitom ten elektronický hledáček je velmi užitečná věc… Leč zkoumejme přístroj podrobněji.

Jaký je a komu je určen
Nejraději bych hodně opisoval z té minulé recenze, protože základní technicko – taktická data jsou prakticky shodná. tak do toho: Jde o kompakt bez vestavěného elektronického hledáčku se snímačem velkým 17.3 x 13.0 mm typu 4/3″ Hi-Speed Live MO s 13,1 megapixely celkově, 12,3 efektivními. Snímač je krytý protiprachovým filtrem a je stabilizovaný ve třech módech – stabilizace vertikální i horizontální a jedno nebo druhé. Stabilizace je ale jednodušší, dle údajů výrobce by měla prodlužovat udržitelný čas o 3 stupně, kdežto EP2 o 4 stupně. Video má 1280×720 nebo 640×480 pixelů a k natáčení je tu samostatná spoušť, což je vítané zlepšení oproti předchozímu modelu. Navíc, jelikož má port pro elektronický hledáček, na stejné sáňky lze připojit i adaptér pro snímání stereozvuku pro zmíněné video. Bajonet je typu micro Four Thirds (ukrácená vzdálenost), vyžaduje buď speciální objektivy anebo adaptér, který je schopen s některými 4/3 stávající řady spolupracovat. Prodlužovací faktor je stejný, tedy 2x (tzn. že objektiv s fyzickou ohniskovou vzdáleností 50 mm má úhel záběru odpovídající objektivu 100 mm na kinofilmovém či full frame digi přístroji. Autofokus má 11 zaostřovacích bodů. Manuální ostření je zprostředkováno elektronikou. Expoziční režimy jsou obvyklé auto, program, priorita času / clony, manuál a „umělecké filtry“ a scénické předvolby.

Rozsah ISO je v automatickém režimu nastavitelný od 200 do 3200, výchozí nastavení je 200 až 800. Ručně lze nastavit až 6400 ISO. Hodnoty pro nastavení expozice se odečítají z 49 míst. Nastavení bílé má 8 předvoleb plus nastavení hodnoty Kelvinů nebo jednu pozici manuálního nastavení plus možnost doladění na osách červená – modrá a zelená – purpurová. Lze ovlivňovat sytost barev, doostření a kontrast, dále lze nastavit sépii, modrý tón, purpurový nebo zelený, v černobílém režimu lze nastavit fotografické filtry žlutý, oranžový, červený a zelený. K tomu účelu je však nutno vynalézavě proniknout do oddílu menu označeného ozubenými koly a ten musíte zapnout v setupu (označeno klíčem na utahování matic – nestřílím si z vás, fakt to tak je). Sekvenční focení má rychlost 3 snímky / sec. Konečně má přístroj této řady vestavěný blesk, byť je to jen první krok k plné využitelnosti (viz níže).

Napájení je z BLS-1 Lithium-Ion akumulátoru, zápis na SD/SDHC karty. Váží 334 g a rozměry má 115 x 72 x 42 mm.

Ovládání a menu
V tomto ohledu doznal oproti E-P2 změn. Zásadní krok – odpadl roller, což asi povede k zasmušení náročnějších uživatelů. Vše se tedy ovládá skrze čtyřcestný volič a pokud kupříkladu chcete fotit v prioritě clony (což obvykle chceme), ke změně clony je třeba nejdříve aktivovat funkci „měnit clonu“ pohybem nahoru a pak clonu – příkladně – stahujeme dolů. Lépe je na tom expoziční kompenzace, ta se taky nastavuje pohybem vzhůru a pak logicky směrem doleva / doprava.

Ale to jsme se nechali unést žalem nad ztrátou rolleru. Popořádku: přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, je dobře nahmatatelné a nelze ho omylem zapnout. Pak je nahoře spoušť a kruhový volič režimů, kde se nastavuje inteligentní AUTO, program, priorita clony / času, manuál, video, scény a „art režimy“, což jsou filtry typu „černobílá fotka“ a pod.
Pod horní hranou jsou dvě tlačítka, jež vypadají, jako by tam někdo omylem zapomněl elektrické ovládání zoomu (zoomuje se tu samozřejmě ručně). Jenže: levé je Fn tlačítko, tomu lze přidělit z nabídky funkci, mně připadá jako nejpraktičtější kontrola hloubky ostrosti, ale lze zapnout manuální ostření, manuální nastavení WB a podobně. Vpravo od něj tlačítko nastavuje lupu, tedy zvětšení obrazu, po opětovném stisknutí se vrátíme do normálu. O něco vpravo je spoušť pro video, jenže ten kdo nechce točit video si tam může navolit v těch ozubených kolečkách jinou funkci, já si tam dal ruční nastavení bílé, a pak to vypadá tak, že držíme toto tlačítko a exponujeme barevně neutrální motiv pak jen potvrdíme, že ANO, tuto bílou chceme mít.

O něco níže je trojice tlačítek: prohlížení, menu a info (na změnu režimu, co vidíme na displeji). Obvyklý čtyřcestný volič slouží k navigaci v menu a též z nastavení kompenzace, blesku, režimu snímání (jednotlivé snímky, série a samospoušť) a autofokus, tedy celoplošný nebo bodový s nastavitelným bodem ostření. Dole je koš. Vlevo nahoře je tlačítko pro aktivaci blesku.

Menu je dvojí, funkční menu, do něho se dostaneme stisknutím středového tlačítka čtyřcestného voliče, a velké menu, s defaultem čtyřmi, po aktivaci „ozubených koleček“ pěti oddíly. První je nastavení snímku (velikost, poměr stran), druhý ovládá režim snímání, stabilizátopr, bracketing, blesk (ani když nastavíme „ZAP“, nespouští samočinně při slabém světle), třetí patří prohlížení, tady se lze dostat i k základní editaci (nedoporučuji editovat ve foťáku!), no a pak je ten klíč respektive ozubená kolečka. Tam je toho opravdu hodně na výběr, zvláště pak v těch ozubených kolečkách. V těch se nastavuje na př. i limit pro automatické navyšování ISO. Dá se tu nastavit i synchronizační rychlost blesku v automatickém režimu až do 1/160 sec (třebaže jsem četl pomluvu, že ta klesla na 1/120 sec). Poslední oddíl označený klíčem je prostý, tady nastavujeme datum a čas a jazyk a jas LCD. Je to jednoduché, nicméně i zde lze zabloudit a „něco“ nastavit a mně to pak pořád ukazovalo nastavování externího blesku po stisknutí středového tlačítka. Lze se toho zbavit resetem, ten naštěstí je v prvním oddíle velkého menu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje velmi svižně a při namáčknuté spoušti má minimální zpoždění 0,1 sec. Horší je to s autofokusem, ten se špatně chytá při jiném než ideálním osvětlení a to působí neblaze na zpoždění, které dovede dosáhnout i vteřinových hodnot. Pro živou fotografii je to velký problém. WB si vede celkem slušně v automatickém režimu – a navíc je tu možnost toho velmi komfortního ručního nastavení, když to chceme mít přesně, na list bílého papíru nebo na tabulku šedé.

Automatický režim je výborný, velmi dobře vyhodnocuje scénu, nastaví celkem slušně bílou (v žárovkovém osvětlení nadále převládá červená, ale je to editovatelné a navíc, působí to přirozeněji než zcela vyvážená bílá). Ve ztížených světelných podmínkách sám nastaví vysoké ISO podle toho, jak mu nastavíte limit. A co je od něho moc hezké je to, že pokud je na to LCD nastaven, ukáže i v automatickém režimu jak expoziční hodnoty, tak také ISO.

Obrazová kvalita samozřejmě závisí na objektivu. Férové bylo zkoušet přístroj především s objektivem, s nímž se prodává, tedy se zoomem 14-42 (ekv. 28-84) při světelnosti F3.5-5.6. Objektiv je to velmi dobrý, bez sklonů k aberaci (fialové kontury na hranách) . Je pozoruhodně vyrovnaný v kresbě už od plné světelnosti a vadne až při vysokých clonách nad F11. Zde je ukázka při 14 mm:

A zde obdoba, leč při 42 mm, jenom je to obráceně, nahoře jdeme od vysokých clon do plné světelnosti, dole je vlevo nahoře plná světelnost a vpravo dole nejnižší clona.

Stabilizace je velmi efektivní, udržel jsem v napjatých rukou 1/5 a to je myslím velmi slušný výkon (od té stabilizace, ne ode mne).

Šum zaslouží mimořádné ocenění – stejně jako v E-P2 je na minimální úrovni, ukázka je opět 100% zvětšení, je tam jak bílá, tak hodně tmavá plocha – tam bývá šum vidět nejvíc. V praxi lze fotit bez velkého problému na 1000 ISO.
Blesk deklarovaný výkon 10 m, udávané směrné číslo je 7 při 100 ISO, což tedy vychází při cloně 3.5 dva metry. Zvláštní je, že blesk sám nevyskočí ani při nastaveném iAuto a blesk AUTO. Vestavěný blesk někdy funguje jako zaostřovací světlo, to zde ale není a o to více můžeme litovat, že přístroj nemá žádné zaostřovací světlo a v nízké světelné hladině se jeho autofokus těžko chytá.

Shrnutí
Olympus PL1 je zjednodušená verze modelu E-P2, výrazně levnější, ovšem za cenu absence přídavného elektronického hledáčku: ten sice užitnou hodnotu zvyšuje, ovšem cena osmi tisíc se zdá mimo realitu. Takže stín vlastně dopadá na oba modely, totiž poměr cena / výkon. Soupeří s nimi jednooké zrcadlovky a zde je třeba vzít v úvahu, že Olympus E-450 se dvěma objektivy dostaneme za dvanáct, někde dokonce za deset tisíc. Pak ovšem je zde notorický olympusí problém s ostřením, ten je zde dosti obtěžující. Fotoaparát dělá výborné obrázky včetně při režimu vysokého ISO, takže bez elektronického hledáčku s nasazeným „pancake“ plochým objektivem s pevným ohniskem opravdu může i velmi zkušenému fotografovi velmi posloužit jako každodenní průvodce.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 až 5 běžné světlo, 6 s olympusí 300 mm a konvertorem, 7 při 1000 ISO, 8 a 9 při 2500 ISO, 10 při 1250 ISO, 11 při 3200 ISO, 12 se stabilizací ( 1/5 z ruky)

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Od mé recenze na Olyho Pen dvojku neuplynul ani měsíc a už je to ne snad nástupce, ale jednodušší brácha. Jde též o Micro Four Thirds s výměnnými objektivy, avšak s vestavěným bleskem… a o něco jednodušším ovládáním. Jednoduchost se projevuje v ceně – zatímco E-P2 stojí 22 tisíc tělo (březen 2010), E-PL1 přijde na 13 tisíc. Je v tom ovšem trochu háček, protože v ceně E-P2 je elektronický hledáček, který budete ve škatuli E-PL1 marně hledat a pokud byste po něm zatoužili, vytlačíte osm litrů (čtete dobře, 8 tisíc korun) a budete prakticky na stejném. Přitom ten elektronický hledáček je velmi užitečná věc… Leč zkoumejme přístroj podrobněji.

Jaký je a komu je určen
Nejraději bych hodně opisoval z té minulé recenze, protože základní technicko – taktická data jsou prakticky shodná. tak do toho: Jde o kompakt bez vestavěného elektronického hledáčku se snímačem velkým 17.3 x 13.0 mm typu 4/3″ Hi-Speed Live MO s 13,1 megapixely celkově, 12,3 efektivními. Snímač je krytý protiprachovým filtrem a je stabilizovaný ve třech módech – stabilizace vertikální i horizontální a jedno nebo druhé. Stabilizace je ale jednodušší, dle údajů výrobce by měla prodlužovat udržitelný čas o 3 stupně, kdežto EP2 o 4 stupně. Video má 1280×720 nebo 640×480 pixelů a k natáčení je tu samostatná spoušť, což je vítané zlepšení oproti předchozímu modelu. Navíc, jelikož má port pro elektronický hledáček, na stejné sáňky lze připojit i adaptér pro snímání stereozvuku pro zmíněné video. Bajonet je typu micro Four Thirds (ukrácená vzdálenost), vyžaduje buď speciální objektivy anebo adaptér, který je schopen s některými 4/3 stávající řady spolupracovat. Prodlužovací faktor je stejný, tedy 2x (tzn. že objektiv s fyzickou ohniskovou vzdáleností 50 mm má úhel záběru odpovídající objektivu 100 mm na kinofilmovém či full frame digi přístroji. Autofokus má 11 zaostřovacích bodů. Manuální ostření je zprostředkováno elektronikou. Expoziční režimy jsou obvyklé auto, program, priorita času / clony, manuál a „umělecké filtry“ a scénické předvolby.

Rozsah ISO je v automatickém režimu nastavitelný od 200 do 3200, výchozí nastavení je 200 až 800. Ručně lze nastavit až 6400 ISO. Hodnoty pro nastavení expozice se odečítají z 49 míst. Nastavení bílé má 8 předvoleb plus nastavení hodnoty Kelvinů nebo jednu pozici manuálního nastavení plus možnost doladění na osách červená – modrá a zelená – purpurová. Lze ovlivňovat sytost barev, doostření a kontrast, dále lze nastavit sépii, modrý tón, purpurový nebo zelený, v černobílém režimu lze nastavit fotografické filtry žlutý, oranžový, červený a zelený. K tomu účelu je však nutno vynalézavě proniknout do oddílu menu označeného ozubenými koly a ten musíte zapnout v setupu (označeno klíčem na utahování matic – nestřílím si z vás, fakt to tak je). Sekvenční focení má rychlost 3 snímky / sec. Konečně má přístroj této řady vestavěný blesk, byť je to jen první krok k plné využitelnosti (viz níže).

Napájení je z BLS-1 Lithium-Ion akumulátoru, zápis na SD/SDHC karty. Váží 334 g a rozměry má 115 x 72 x 42 mm.

Ovládání a menu
V tomto ohledu doznal oproti E-P2 změn. Zásadní krok – odpadl roller, což asi povede k zasmušení náročnějších uživatelů. Vše se tedy ovládá skrze čtyřcestný volič a pokud kupříkladu chcete fotit v prioritě clony (což obvykle chceme), ke změně clony je třeba nejdříve aktivovat funkci „měnit clonu“ pohybem nahoru a pak clonu – příkladně – stahujeme dolů. Lépe je na tom expoziční kompenzace, ta se taky nastavuje pohybem vzhůru a pak logicky směrem doleva / doprava.

Ale to jsme se nechali unést žalem nad ztrátou rolleru. Popořádku: přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, je dobře nahmatatelné a nelze ho omylem zapnout. Pak je nahoře spoušť a kruhový volič režimů, kde se nastavuje inteligentní AUTO, program, priorita clony / času, manuál, video, scény a „art režimy“, což jsou filtry typu „černobílá fotka“ a pod.
Pod horní hranou jsou dvě tlačítka, jež vypadají, jako by tam někdo omylem zapomněl elektrické ovládání zoomu (zoomuje se tu samozřejmě ručně). Jenže: levé je Fn tlačítko, tomu lze přidělit z nabídky funkci, mně připadá jako nejpraktičtější kontrola hloubky ostrosti, ale lze zapnout manuální ostření, manuální nastavení WB a podobně. Vpravo od něj tlačítko nastavuje lupu, tedy zvětšení obrazu, po opětovném stisknutí se vrátíme do normálu. O něco vpravo je spoušť pro video, jenže ten kdo nechce točit video si tam může navolit v těch ozubených kolečkách jinou funkci, já si tam dal ruční nastavení bílé, a pak to vypadá tak, že držíme toto tlačítko a exponujeme barevně neutrální motiv pak jen potvrdíme, že ANO, tuto bílou chceme mít.

O něco níže je trojice tlačítek: prohlížení, menu a info (na změnu režimu, co vidíme na displeji). Obvyklý čtyřcestný volič slouží k navigaci v menu a též z nastavení kompenzace, blesku, režimu snímání (jednotlivé snímky, série a samospoušť) a autofokus, tedy celoplošný nebo bodový s nastavitelným bodem ostření. Dole je koš. Vlevo nahoře je tlačítko pro aktivaci blesku.

Menu je dvojí, funkční menu, do něho se dostaneme stisknutím středového tlačítka čtyřcestného voliče, a velké menu, s defaultem čtyřmi, po aktivaci „ozubených koleček“ pěti oddíly. První je nastavení snímku (velikost, poměr stran), druhý ovládá režim snímání, stabilizátopr, bracketing, blesk (ani když nastavíme „ZAP“, nespouští samočinně při slabém světle), třetí patří prohlížení, tady se lze dostat i k základní editaci (nedoporučuji editovat ve foťáku!), no a pak je ten klíč respektive ozubená kolečka. Tam je toho opravdu hodně na výběr, zvláště pak v těch ozubených kolečkách. V těch se nastavuje na př. i limit pro automatické navyšování ISO. Dá se tu nastavit i synchronizační rychlost blesku v automatickém režimu až do 1/160 sec (třebaže jsem četl pomluvu, že ta klesla na 1/120 sec). Poslední oddíl označený klíčem je prostý, tady nastavujeme datum a čas a jazyk a jas LCD. Je to jednoduché, nicméně i zde lze zabloudit a „něco“ nastavit a mně to pak pořád ukazovalo nastavování externího blesku po stisknutí středového tlačítka. Lze se toho zbavit resetem, ten naštěstí je v prvním oddíle velkého menu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje velmi svižně a při namáčknuté spoušti má minimální zpoždění 0,1 sec. Horší je to s autofokusem, ten se špatně chytá při jiném než ideálním osvětlení a to působí neblaze na zpoždění, které dovede dosáhnout i vteřinových hodnot. Pro živou fotografii je to velký problém. WB si vede celkem slušně v automatickém režimu – a navíc je tu možnost toho velmi komfortního ručního nastavení, když to chceme mít přesně, na list bílého papíru nebo na tabulku šedé.

Automatický režim je výborný, velmi dobře vyhodnocuje scénu, nastaví celkem slušně bílou (v žárovkovém osvětlení nadále převládá červená, ale je to editovatelné a navíc, působí to přirozeněji než zcela vyvážená bílá). Ve ztížených světelných podmínkách sám nastaví vysoké ISO podle toho, jak mu nastavíte limit. A co je od něho moc hezké je to, že pokud je na to LCD nastaven, ukáže i v automatickém režimu jak expoziční hodnoty, tak také ISO.

Obrazová kvalita samozřejmě závisí na objektivu. Férové bylo zkoušet přístroj především s objektivem, s nímž se prodává, tedy se zoomem 14-42 (ekv. 28-84) při světelnosti F3.5-5.6. Objektiv je to velmi dobrý, bez sklonů k aberaci (fialové kontury na hranách) . Je pozoruhodně vyrovnaný v kresbě už od plné světelnosti a vadne až při vysokých clonách nad F11. Zde je ukázka při 14 mm:

A zde obdoba, leč při 42 mm, jenom je to obráceně, nahoře jdeme od vysokých clon do plné světelnosti, dole je vlevo nahoře plná světelnost a vpravo dole nejnižší clona.

Stabilizace je velmi efektivní, udržel jsem v napjatých rukou 1/5 a to je myslím velmi slušný výkon (od té stabilizace, ne ode mne).

Šum zaslouží mimořádné ocenění – stejně jako v E-P2 je na minimální úrovni, ukázka je opět 100% zvětšení, je tam jak bílá, tak hodně tmavá plocha – tam bývá šum vidět nejvíc. V praxi lze fotit bez velkého problému na 1000 ISO.
Blesk deklarovaný výkon 10 m, udávané směrné číslo je 7 při 100 ISO, což tedy vychází při cloně 3.5 dva metry. Zvláštní je, že blesk sám nevyskočí ani při nastaveném iAuto a blesk AUTO. Vestavěný blesk někdy funguje jako zaostřovací světlo, to zde ale není a o to více můžeme litovat, že přístroj nemá žádné zaostřovací světlo a v nízké světelné hladině se jeho autofokus těžko chytá.

Shrnutí
Olympus PL1 je zjednodušená verze modelu E-P2, výrazně levnější, ovšem za cenu absence přídavného elektronického hledáčku: ten sice užitnou hodnotu zvyšuje, ovšem cena osmi tisíc se zdá mimo realitu. Takže stín vlastně dopadá na oba modely, totiž poměr cena / výkon. Soupeří s nimi jednooké zrcadlovky a zde je třeba vzít v úvahu, že Olympus E-450 se dvěma objektivy dostaneme za dvanáct, někde dokonce za deset tisíc. Pak ovšem je zde notorický olympusí problém s ostřením, ten je zde dosti obtěžující. Fotoaparát dělá výborné obrázky včetně při režimu vysokého ISO, takže bez elektronického hledáčku s nasazeným „pancake“ plochým objektivem s pevným ohniskem opravdu může i velmi zkušenému fotografovi velmi posloužit jako každodenní průvodce.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 až 5 běžné světlo, 6 s olympusí 300 mm a konvertorem, 7 při 1000 ISO, 8 a 9 při 2500 ISO, 10 při 1250 ISO, 11 při 3200 ISO, 12 se stabilizací ( 1/5 z ruky)

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12