Na včerejší tiskové konferenci v Praze mě nejvíc zaujal (jak jinak) nejvyšší z předvedených modelů, ultrazoom P100. Má několik zajímavých prvků. Podívejme se na ně blíže.
Především je chvályhodné, že Nikon snížil počet megapixelů na 10,3. Snímač je CMOS (nikoli CCD) a je řešen jako „backlight“, to znamená, že aktivní křemíková vrstva je hned pod čočkami a Bayerovou maskou a všechny to drátování je pod touto křemíkovou vrstvou, zatímco tradičně ty vodiče leží mezi čočkami a křemíkem. Toto řešení přináší větší dynamický rozsah a hlavně méně šumu při vyšších ISO. Do češtiny se to někdy překládá jako podsvícení čidla CMOS, nejsem si tím jistý, protože o žádné podsvícení (jako je v LCD) zde není. Objektiv má rozsah 1:26 (ekvivalent kinofilmu: 26–678 mm) a má prvky ED (nízký rozptyl), což slibuje lepší kresbu zvláště v okrajových oblastech obrazu. Funkce HDR slučuje dvě různé expozice stejné scény a vytváří obraz s rozsahem tonálních detailů, které nelze zachytit v jediném snímku. Tato funkce je založena na rychlé frekvenci snímání – zde je možno snímat při plném rozlišení frekvencí 10 oken / sec! Podobně funguje režim, kdy se v nízké světelné hladině fotí tak, že se ze série osmi nasnímaných snímků složí výsledný. Na obě funkce jsem extrémně zvědavý. Další funkce přebírám z webu Nikonu:
Všechno to zní hezky, ale pro vážné fotografování je podstatná doba odezvy. Zatím všechny kompakty, které jsem měl v ruce, přes všechna ujišťování výrobců v tomto směru pokulhávají. Uvidíme, jak si povede nejnovější generace UZ aparátů pro rok 2010. |
Na včerejší tiskové konferenci v Praze mě nejvíc zaujal (jak jinak) nejvyšší z předvedených modelů, ultrazoom P100. Má několik zajímavých prvků. Podívejme se na ně blíže.
Především je chvályhodné, že Nikon snížil počet megapixelů na 10,3. Snímač je CMOS (nikoli CCD) a je řešen jako „backlight“, to znamená, že aktivní křemíková vrstva je hned pod čočkami a Bayerovou maskou a všechny to drátování je pod touto křemíkovou vrstvou, zatímco tradičně ty vodiče leží mezi čočkami a křemíkem. Toto řešení přináší větší dynamický rozsah a hlavně méně šumu při vyšších ISO. Do češtiny se to někdy překládá jako podsvícení čidla CMOS, nejsem si tím jistý, protože o žádné podsvícení (jako je v LCD) zde není. Objektiv má rozsah 1:26 (ekvivalent kinofilmu: 26–678 mm) a má prvky ED (nízký rozptyl), což slibuje lepší kresbu zvláště v okrajových oblastech obrazu. Funkce HDR slučuje dvě různé expozice stejné scény a vytváří obraz s rozsahem tonálních detailů, které nelze zachytit v jediném snímku. Tato funkce je založena na rychlé frekvenci snímání – zde je možno snímat při plném rozlišení frekvencí 10 oken / sec! Podobně funguje režim, kdy se v nízké světelné hladině fotí tak, že se ze série osmi nasnímaných snímků složí výsledný. Na obě funkce jsem extrémně zvědavý. Další funkce přebírám z webu Nikonu:
Všechno to zní hezky, ale pro vážné fotografování je podstatná doba odezvy. Zatím všechny kompakty, které jsem měl v ruce, přes všechna ujišťování výrobců v tomto směru pokulhávají. Uvidíme, jak si povede nejnovější generace UZ aparátů pro rok 2010. |