Canon D-10 (zkušenosti)

Na tento podvodní dvanáctimegový kompakt jsem se těšil od chvíle, kdy byl uveden na trh a viděl jsem jeho první fotky. Ostatně, psal jsem o něm zde už v únoru letošního roku. Jaký je a jak se osvědčil?

O vodnících

V posledních několika letech vznikla nová sub-kategorie malých fotoaparátů do kapsy, schopných práce pod vodou. Nepotřebují žádné pouzdro (které bývá dražší než sám foťák), jsou vodotěsné a vydrží ponoření do hloubky typicky 3, eventuálně 10 m. Snesou i pád na pevnou podložku. Obvykle jsou vybaveny periskopovým objektivem, tedy optikou, která má v sobě hranol. Ten lomí optickou osu o 90 stupňů, takže snímač není rovnoběžný se zadní stěnou přístroje, nýbrž se dnem přístroje. Logicky že tyto objektivy nejsou výkonnostně stoprocentní.

Canon D-10 má objektiv „normální“, tedy vystupuje z líce těla. Tomu se přizpůsobil design aparátu – je nápadně zaoblený a objektiv vyčnívá ven. Logicky, aparát je pak větší, než jsou na př. Olympusy řady tough, které též spadají do kategorie „vodníků“ a mají periskopový objektiv.

Tohle se těžko objektivně hodnotí. Ten přístroj je prostě velký – na kompakt, m+ěří 104x67x79 mm, kdežto jeho hlavní rival Olympus Tough 8000 měří 95 x 62 x 22 mm a váží 182 proti 190 g Canonu. Díky své velikosti se ale dobře drží a nepotřebuje žádný grip, česky úchyt. Je ale moc hezký – a vypadá jako „podvodní aparát“ a láká jít k vodě. Jediná drobná námitka: chápu, že vše musí být dobře utěsněno, tedy i prostor pro aku a SD kartu. Ale přece jen jde ten prostor špatně otevřít, vždycky si málem zlámu nehet.

Moc hezký fór je bajonetové uchycení řemínku – každý roh aparátu nabízí jedno. Jeden řemínek je v základním balení, avšak při nákupu sady Adventure Kit lze získat sadu s dalšími upínacími řemeny. Ty jistě usnadňují provoz zejména v obtížných podmínkách, při horských tůrách a podobně. I pro ně je přístroj stavěný, zdaleka ne jenom pro potápění..

Ovladatelnost
Canon má zkušenosti s ergonomií kompaktů a odladil ji do určité podoby, kterou drží i ve vodníkovi. Přístroj se zapíná tlačítkem nahoře vedle spouště, pod horní hranou je trojice tlačítek pro přímý tisk, pro přepínání foťák / video a pro prohlížení.
Na zadní stěně jsou dvě tlačítka pro zoom – místo obvyklé kolébky, ale je to vodník, musí to být utěsněné. Pak je čtyřcestný volič, která má přiřazené funkce: kompenzace expozice, blesk, samospoušť a ostření auto / manuál / makro. No a dole je už jen nastavování režimu displeje a menu.

Menu jsou dvě. Funkční menu je přístupné OK tlačítkem uprostřed čtyřcestného voliče. I to je řešeno klasicky – vlevo je lišta, na níž jsou volby:

• nastavení ISO až do 1600
• nastavení vyvážení bílé, předvolby doplněné jedou navíc „pod vodu“ plus ruční (nastaví se stisknutím tlačítka DISP)
• volba režimu měření expozice -poměrové, středové a bodové
• barvy – živost, černobílé snímky atd., až na konci je příležitost k rozhození barevnosti, zde se dá nastavit (obvykle pokazit) všechno možné, kontrast, saturace, živost jednotlivých barevných kanálů a pod., doporučuji osahávat jen po zralém uvážení s jasným cílem
• focení jednotlivé a sériové
• kvalita jemná a hrubší (= komprese)
• velikost snímku od 12 Mps 4000×3000 pixelů až po „pidi“ mailový formát 5640×480, eventuálně širokoúhlý 4000×2248.

Toto funkční menu je velmi příjemné – samozřejmě na suchu. Zkoušel jsem s tím laborovat v brejlích pod vodou – a nula bodov, což možná je vina mého zraku.

Hlavní menu ladí nastavení a je určeno spíše zkušenějším lidem. Tady se dá zapnout průběžné ostření (pro účely sportovní fotografie, na příklad), tady se zapíná / vypíná digitální zoom, velikost zaostřovacího bodu (zoom AF znamená, že se vám udělá na displeji jakoby lupa, praktický význam to ale myslím moc nemá.

Jak se s tím fotí Rychlost: Udivující je svižnost tohoto cvalíka. Startuje za půl vteřiny, to je pořád nevídané u kompaktů. S namáčknutím je odezva prakticky okamžitá, bez namáčknutí 0,4 sec, to je výborný výkon. Kupodivu při přepnutí na ruční ostření se rychlost nezlepší.

Objektiv: Ten má bohužel nejkratší ohnisko ekv. 35 mm. Lze to pochopit, kratší ohnisko by vinětovalo (obruba by byla vidět, ale co je to platné., Tough od Olyho začíná na 28 mm ekv. a to je jiné kafe). Navíc, soudková vada při širokém úhlu záběru je dosti patrná, srovná se při vyzoomování na ekv. 105 mm (trojnásobný zoom). Nelze ale popřít, že kresba je vynikající a patří ke kladům aparátu. Přístroj má i digitální zoom, bohužel nikoli „smart“, čili ve všech režimech digitálního zoomu se přepočítává obraz. Naštěstí 12 Mpx je dost velká rezerva, takže i při dvojnásobném prodloužení ekvivalentu ohniska získáme uspokojivé snímky vhodné k promítání anebo tisku fotek menšího formátu.

Barevnost je příjemná, neagresivní. V nastavení bílé nechybí ani „rybí nastavení“ – jistě záleží na konkrétních podmínkách a na typu vody. Ve středočeských jezírkových podmínkách jde „rybí nastavení“ hodně do červena, na ukázce vlevo WB na „auto“, vpravo „ryba“:

Z praktického hlediska nebyly s focením pod vodou problémy – je třeba počítat se zvláštními světelnými podmínkami a s tím, že je nutno nastavit kompenzaci hodně do mínusu, aby nebyly ryby přepálené. Na ukázce byla kompenzace nastavena na extrémní hodnotu – 2EV, dále nelze jít, jelikož přístroj nemá manuální expoziční režim.

Kontrast je vcelku normální. Režim i-contrast má za úkol zmírňovat hustotu stínů, trochu to dělá, ale není to nic, o čem stojí zato psát domů. Jaký je efekt znázorňuje ukázka – sám nevím, jestli je „s“ nebo „bez“ levý nebo pravý. Nechal bych funkci zapnutou, rozhodně nehrozí nebezpečí, že by se tím něco pokazilo.

Nastavení bílé – v této kapitolce bych mohl mít na počítači nastavené nějaké makro; v automatickém režimu jsou výsledky při snímání žárovkou nasvícené scény bídné, předvolba žárovka je v pořádku. Vtipně je řešené manuální nastavení bílé, pomocí tlačítka DISP.

Citlivost a šum – v automatickém režimu přístroj nastavuje ISO až na hodnotu 400, pak už jen prodlužuje dobu osvitu. Při 400 ISO je snímek použitelný, šum je ovšem patrný a záleží na tom, jak komu vadí, avšak ani při citlivosti 800 nebo dokonce 1600 nenastává katastrofa – vyšší citlivost je lze dobře zvládnuta, což se příznivě projeví při focení pod vodou. Nicméně, pokud jde o ten šum, hodně záleží na úrovni osvětlení – jakmile je více světla, na př. s použitím blesku, šum se zmírní. Automatika pracuje zajímavě: podle světelné situace přepíná z clony F2.8 na F8.0 bez mezistupňů, avšak za nižších světelných hladin nabízí i střední hodnoty clony. Proč? Netuším, prostě to tak je.
Na ukázkách je výřez 1:1 při citlivostech 200 a 400, dole pak 800 a 1600 ISO.

Shrnutí
Jde o přístroj určený k použití v extrémních podmínkách, pod vodou, v rizikovém prostředí, v mrazu a prachu. Výrobce odmítl jít na kompromis v optice a zvolil tradiční objektiv s poněkud omezeným rozsahem ohniska, za to získal vysokou kvalitu obrazu neobvyklou v této kategorii přístrojů. Design je mimořádně atraktivní, je to sympatický a hezký aparát. Jeho příslušenství je vtipně řešené. To vše je ovšem zaplaceno většími rozměry – kompakt zde ztrácí svoji kapsičkovou charakteristiku. To se ale vymyká možnostem objektivního hodnocení – záleží na tom, co je komu bližší, zdali obrazová kvalita anebo menší rozměr přístroje.

Specifikace