Šum a velikost obrazu

Proč si dva dny před Ježíškem nezašumět? Přimělo mě k tomuto pokusu tvrzení, které občas slýchám, že totiž když použijeme menší než maximální rozlišení, dojdeme k menšímu zašumění obrazu. Je to pravda?

Tak především: je třeba předeslat, že některé kompakty nabízejí vysoké ISO (na př. 3200) za cenu snížení rozlišení na 25%. Navíc pak dochází k redukci šumu a výsledkem jsou rozmydlené obrázky, sice bez velkého šumu, ale taky bez kresby. To nemám na mysli.

Zkušební série, kterou jsem pořídil, zahrnuje rozlišení 21 Mpx, 11 Mpx a 5,2 Mpx zrcadlovky Canon EOS 5D Mark II. Snímky byly pořízeny ze stativu při velmi slabém světle objektivem Canon 300 mm / F2,8. Při zobrazení na monitoru subjektivně je šum skutečně nejméně vidět na snímku 5,2 Mpx a nejvíce při 21 Mpx. Ovšem kresebně vychází snímek 5,2 Mpx nejhůř z oněch tří.

	Vlevo nahoře je pětimegapixelový obrázek, vedle něho jedenáctimegapixelový. Vlevo dole plný formát 21 Mpx. Rozdíly jsou nepatrné. Můžeme se podívat i na srovnání, se stejným výsledkem:

Ovšem zásadní je rozdíl při různém nastavení ISO. Na dalším srovnání je vlevo 25600 ISO, na prostředním obrázku 12800 ISO a vpravo 6400 ISO. Záleží na osobním přístupu, nicméně já si myslím, že šum na 12800 je přijatelný a 6400 zanedbatelný pro živou fotografii reportážního typu.

Pro úroveň šumu ale hraje roli také úroveň osvětlení. Šum při vysokém ISO se projeví mnohem víc v podexponovaných oblastech než v bohatěji nasvícených oblastech. Při použití vysokého ISO – a platí to všeobecně, nejen při takto vysokých hodnotách, jaké nabízejí přístroje Canon EOS 5D Mark II nebo fullframové Nikony D3 a D700. Jakmile používáme ISO na maximálních dosažitelných hodnotách, je lépe bohatěji exponovat a nespoléhat se na to, že „nějak to vytáhnu“.

Proč si dva dny před Ježíškem nezašumět? Přimělo mě k tomuto pokusu tvrzení, které občas slýchám, že totiž když použijeme menší než maximální rozlišení, dojdeme k menšímu zašumění obrazu. Je to pravda?

Tak především: je třeba předeslat, že některé kompakty nabízejí vysoké ISO (na př. 3200) za cenu snížení rozlišení na 25%. Navíc pak dochází k redukci šumu a výsledkem jsou rozmydlené obrázky, sice bez velkého šumu, ale taky bez kresby. To nemám na mysli.

Zkušební série, kterou jsem pořídil, zahrnuje rozlišení 21 Mpx, 11 Mpx a 5,2 Mpx zrcadlovky Canon EOS 5D Mark II. Snímky byly pořízeny ze stativu při velmi slabém světle objektivem Canon 300 mm / F2,8. Při zobrazení na monitoru subjektivně je šum skutečně nejméně vidět na snímku 5,2 Mpx a nejvíce při 21 Mpx. Ovšem kresebně vychází snímek 5,2 Mpx nejhůř z oněch tří.

	Vlevo nahoře je pětimegapixelový obrázek, vedle něho jedenáctimegapixelový. Vlevo dole plný formát 21 Mpx. Rozdíly jsou nepatrné. Můžeme se podívat i na srovnání, se stejným výsledkem:

Ovšem zásadní je rozdíl při různém nastavení ISO. Na dalším srovnání je vlevo 25600 ISO, na prostředním obrázku 12800 ISO a vpravo 6400 ISO. Záleží na osobním přístupu, nicméně já si myslím, že šum na 12800 je přijatelný a 6400 zanedbatelný pro živou fotografii reportážního typu.

Pro úroveň šumu ale hraje roli také úroveň osvětlení. Šum při vysokém ISO se projeví mnohem víc v podexponovaných oblastech než v bohatěji nasvícených oblastech. Při použití vysokého ISO – a platí to všeobecně, nejen při takto vysokých hodnotách, jaké nabízejí přístroje Canon EOS 5D Mark II nebo fullframové Nikony D3 a D700. Jakmile používáme ISO na maximálních dosažitelných hodnotách, je lépe bohatěji exponovat a nespoléhat se na to, že „nějak to vytáhnu“.