Devítimegový kompakt se stabilizovaným periskopovým zoomem 1:3 zaujme svou střízlivou elegancí. Podívejme se i na jeho technické vlastnosti.
Jaký je a komu je určen Připomenu, že periskopové objektivy mají ve své optické soustavě hranol, který lomí optickou osu o 90 stupňů směrem dolů, takže snímač je umístěn rovnoběžně se dnem přístroje. Veškeré pohyblivé části jsou tudíž ukryty uvnitř přístroje. Toto řešení vedlo konstruktéry a designéry k z vhledu typu „tabatěrka“. U tohoto modelu se podařilo vtisknout přístroji zajímavé oblé tvary, takže rozhodně nevypadá fádně, třebaže si zachoval to, proč jsou přístroje tohoto typu oblíbené: vejde se snadno do kapsy a je příhodně velký, takže se dobře drží v ruce a ovládá. Zkoušený kousek měl elegantní černou barvu, která nechala vyniknout stříbrné části. Při pohledu zpředu toho moc neuvidíme – objektiv je ukrytý za roletou, vedle něho je reflektor blesku a pod ním pomocná zaostřovací lampička. Zezadu spatříme velký 3palcový L“CD displej a ovládací prvky. Není jich moc – přístroj je v podstatě jen automatický – je určen lidem, kteří ho budou používat jako kvalitní obrazový zápisník. Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Toto tlačítko musíme trochu hlídat – není zapuštěné, takže se stává, že si přístroj nechtěně zapneme při manipulaci. Vedle je spoušť. Na opačné straně jsou dvě tlačítka, jedním zapínáme „snadný portrét“, což je fakticky rozpoznávání obličeje, a D-lighting, kterým vyjasníte stíny a uložíte obrázek pod novým jménem. Procedura je jednoduchá, nenabízí volby stupně tohoto projasnění. Spodní tlačítka slouží ke vstupu do menu (levé) a k mazání. Jak se s ním fotí D-lighting – vlevo je původní snímek, vpravo upravený. Nastavení bílé je nadprůměrně dobře ošetřeno v automatickém režimu.
Vysoká citlivost vede až l 3200 ISO, návod se zmiňuje o 1600… Šum při snímcích nad 400 ISO je samozřejmě vysoký, byť uměle rozmydlený procesem pro odstraňování šumu. Záleží na osobním názoru, já z šumu aféru nedělám, zvlášť při devítimegapixelových snímcích a tisku do A4. Vlevo je 1600, vpravo 3200 ISO. Jde o výřez 1:1. Scénické režimy jsou běžně řešené, zajímavá je párty, nabízí blesk s redukcí očí, ale ten lze vypnout a pak fotíme až při 400 ISO. Zato noční portrét je jen v režimu blesku s redukcí červených očí. To je trochu nedůslednost, protože když nastavujeme blesk, prakticky stejná ikona „noční portrét“ označuje blesk do pomalého času. Jiné scénické režimy neskýtají velká překvapení – sport preferuje vysokou rychlost závěrky před clonou, muzeum vypne blesk, právě tak ohňostroj a noční krajina. Redukce vibrací je efektivní, dosáhl jsem uspokojivých výsledků při 1/6 sec z ruky při nejdelším ohnisku (viz ukázky zde dole. VR lze vypnout, ale nemyslím, že by to bylo ku prospěchu čemukoli. Funguje to, nezdržuje to, proč to vypínat? Snad kvůli spotřebě elektrické energie, ale ta není nijak tragická. Vlevo je zapnutá, vpravo vypnutá funce VR. Jde o výřez 1:1. Makro je lépe zapínat ve scénických režimech, pak nás to pustí blíž k předmětu. Moje „měrná dvacka“ se nevejde do formátu celá a to je tedy už docela slušné makro. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
Devítimegový kompakt se stabilizovaným periskopovým zoomem 1:3 zaujme svou střízlivou elegancí. Podívejme se i na jeho technické vlastnosti.
Jaký je a komu je určen Připomenu, že periskopové objektivy mají ve své optické soustavě hranol, který lomí optickou osu o 90 stupňů směrem dolů, takže snímač je umístěn rovnoběžně se dnem přístroje. Veškeré pohyblivé části jsou tudíž ukryty uvnitř přístroje. Toto řešení vedlo konstruktéry a designéry k z vhledu typu „tabatěrka“. U tohoto modelu se podařilo vtisknout přístroji zajímavé oblé tvary, takže rozhodně nevypadá fádně, třebaže si zachoval to, proč jsou přístroje tohoto typu oblíbené: vejde se snadno do kapsy a je příhodně velký, takže se dobře drží v ruce a ovládá. Zkoušený kousek měl elegantní černou barvu, která nechala vyniknout stříbrné části. Při pohledu zpředu toho moc neuvidíme – objektiv je ukrytý za roletou, vedle něho je reflektor blesku a pod ním pomocná zaostřovací lampička. Zezadu spatříme velký 3palcový L“CD displej a ovládací prvky. Není jich moc – přístroj je v podstatě jen automatický – je určen lidem, kteří ho budou používat jako kvalitní obrazový zápisník. Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Toto tlačítko musíme trochu hlídat – není zapuštěné, takže se stává, že si přístroj nechtěně zapneme při manipulaci. Vedle je spoušť. Na opačné straně jsou dvě tlačítka, jedním zapínáme „snadný portrét“, což je fakticky rozpoznávání obličeje, a D-lighting, kterým vyjasníte stíny a uložíte obrázek pod novým jménem. Procedura je jednoduchá, nenabízí volby stupně tohoto projasnění. Spodní tlačítka slouží ke vstupu do menu (levé) a k mazání. Jak se s ním fotí D-lighting – vlevo je původní snímek, vpravo upravený. Nastavení bílé je nadprůměrně dobře ošetřeno v automatickém režimu.
Vysoká citlivost vede až l 3200 ISO, návod se zmiňuje o 1600… Šum při snímcích nad 400 ISO je samozřejmě vysoký, byť uměle rozmydlený procesem pro odstraňování šumu. Záleží na osobním názoru, já z šumu aféru nedělám, zvlášť při devítimegapixelových snímcích a tisku do A4. Vlevo je 1600, vpravo 3200 ISO. Jde o výřez 1:1. Scénické režimy jsou běžně řešené, zajímavá je párty, nabízí blesk s redukcí očí, ale ten lze vypnout a pak fotíme až při 400 ISO. Zato noční portrét je jen v režimu blesku s redukcí červených očí. To je trochu nedůslednost, protože když nastavujeme blesk, prakticky stejná ikona „noční portrét“ označuje blesk do pomalého času. Jiné scénické režimy neskýtají velká překvapení – sport preferuje vysokou rychlost závěrky před clonou, muzeum vypne blesk, právě tak ohňostroj a noční krajina. Redukce vibrací je efektivní, dosáhl jsem uspokojivých výsledků při 1/6 sec z ruky při nejdelším ohnisku (viz ukázky zde dole. VR lze vypnout, ale nemyslím, že by to bylo ku prospěchu čemukoli. Funguje to, nezdržuje to, proč to vypínat? Snad kvůli spotřebě elektrické energie, ale ta není nijak tragická. Vlevo je zapnutá, vpravo vypnutá funce VR. Jde o výřez 1:1. Makro je lépe zapínat ve scénických režimech, pak nás to pustí blíž k předmětu. Moje „měrná dvacka“ se nevejde do formátu celá a to je tedy už docela slušné makro. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|