| Objektiv je určen výhradně pro digitální zrcadlovky s menším čipem, tedy nikoli full frame. Znamená to, že odpovídající ohniska budou na Canonech 16 až 32 mm a na Nikonech 15 až 30 mm. Svým delším koncem tedy zasahují do sféry dnes užívaných „základních“ zoomů, jež obvykle začínají fyzicky na 18 mm. V dodávce je i sluneční clona a praktický váček, který lze připevnit k opasku.
Objektiv má 14 čoček v 10 skupinách, přičemž tři čočky jsou typu SLD (Special Low Dispersion), ze speciálního nízkorozptylového skla, a dvě jsou asférické. Ostření je vnitří, sonické (Hyper Sonic Motor), přičemž lze doostřovat ručně i v režimu autofokusu. Při ostření se nepohybuje přední část objektivu. Ostřit lze od 24 cm v plném rozsahu ohnisek. Rozsah clon je od F 4 do F 22. Úhel záběru cca 100 až 60 stupňů. Objektiv je dlouhý 81 mm a široký 83,5 mm, průměr závitu je 77 mm. Na objektivu jsou jen dva ovládací prvky, dva prstence. Ten bližší tělu je určen k zoomování, druhý k doostřování, oba jsou chráněny příjemně měkkou gumou. Přezoomování vyžaduje pohyb asi 600. Jako pomůcka při ostření slouží stupnice, krytá organickým sklem. Jak se s ním fotí
Objektiv jsem zkoušel ve spolupráci s Nikonem D200. Už první pohled do hledáčku vyvolal radostné poznámky: soudkové zkreslení je minimální. To je ostatně vidět na ukázkových fotografiích. V režimu ohniska 10 mm (na Nikonu odpovídá 15 mm kinofilmového přístroje) je úhel záběru cca 1100. Samozřejmě že dochází ke sbírání svislic, to je nevyhnutelné. Avšak co je ve skutečnosti rovné je na snímku také rovné! Nebo skoro – úplně při okraji pozorujeme malé prohnutí.
Ostrost je také vynikající. Podstatné je, že při ohnisku 10 mm je rozdílů mezi plnou světelností a zacloněním na optimum (což bývá F5.6 až F8) vcelku minimální, takže se nemusíme bát fotografovat na plnou světelnost. To je velmi důležité. Někdy totiž je kresba při plné světelnosti tak bídná, že je plná světelnost v praxi nepoužitelná a pak ovšem je údaj o světelnosti nekalý obchodní trik – co s funkcí, kterou nemůžeme použít? To se ovšem tohoto objektivu netýká, ten je připraven sloužit i při plné světelnosti (skoro) na sto procent. Při ohnisku 20 mm (ekv. 30) je rozdíl ještě menší. Kresba uvadá až při maximálním zaclonění, takže dokonce bych řekl, že nemá valný smysl clonu F22 používat, protože dostatečné proostření (hloubku ostrosti) získáme už při F11 a F16, které mají kresbu bezvadnou. Kresba do rohů poněkud slábne a na přechodech jsou trochu vidět fialové kontury, ty ale od clony F11 zmizí.
Protisvětlo je další prubířský kámen. Objektiv snese slunce v záběru (viz ukázku) – ovšem při pohledu do hledáčku někdy hází paprskovité útvary, které kupodivu na snímku nejsou. Zřejmě vznikají v těle přístroje při cestě paprsků od hledáčku do hranolu. Shrnutí Poznámka – 11.2,2008: musím tlumočit zkušenost našeho čtenáře, který se až po dvou výměnách dopracoval ke kvalitnímu kusu. Bohužel, není to u Sigmy ojedinělý případ, vřele tedy doporučuji si udělat před koupí zkušební snímky. Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Objektiv je určen výhradně pro digitální zrcadlovky s menším čipem, tedy nikoli full frame. Znamená to, že odpovídající ohniska budou na Canonech 16 až 32 mm a na Nikonech 15 až 30 mm. Svým delším koncem tedy zasahují do sféry dnes užívaných „základních“ zoomů, jež obvykle začínají fyzicky na 18 mm. V dodávce je i sluneční clona a praktický váček, který lze připevnit k opasku.
Objektiv má 14 čoček v 10 skupinách, přičemž tři čočky jsou typu SLD (Special Low Dispersion), ze speciálního nízkorozptylového skla, a dvě jsou asférické. Ostření je vnitří, sonické (Hyper Sonic Motor), přičemž lze doostřovat ručně i v režimu autofokusu. Při ostření se nepohybuje přední část objektivu. Ostřit lze od 24 cm v plném rozsahu ohnisek. Rozsah clon je od F 4 do F 22. Úhel záběru cca 100 až 60 stupňů. Objektiv je dlouhý 81 mm a široký 83,5 mm, průměr závitu je 77 mm. Na objektivu jsou jen dva ovládací prvky, dva prstence. Ten bližší tělu je určen k zoomování, druhý k doostřování, oba jsou chráněny příjemně měkkou gumou. Přezoomování vyžaduje pohyb asi 600. Jako pomůcka při ostření slouží stupnice, krytá organickým sklem. Jak se s ním fotí
Objektiv jsem zkoušel ve spolupráci s Nikonem D200. Už první pohled do hledáčku vyvolal radostné poznámky: soudkové zkreslení je minimální. To je ostatně vidět na ukázkových fotografiích. V režimu ohniska 10 mm (na Nikonu odpovídá 15 mm kinofilmového přístroje) je úhel záběru cca 1100. Samozřejmě že dochází ke sbírání svislic, to je nevyhnutelné. Avšak co je ve skutečnosti rovné je na snímku také rovné! Nebo skoro – úplně při okraji pozorujeme malé prohnutí.
Ostrost je také vynikající. Podstatné je, že při ohnisku 10 mm je rozdílů mezi plnou světelností a zacloněním na optimum (což bývá F5.6 až F8) vcelku minimální, takže se nemusíme bát fotografovat na plnou světelnost. To je velmi důležité. Někdy totiž je kresba při plné světelnosti tak bídná, že je plná světelnost v praxi nepoužitelná a pak ovšem je údaj o světelnosti nekalý obchodní trik – co s funkcí, kterou nemůžeme použít? To se ovšem tohoto objektivu netýká, ten je připraven sloužit i při plné světelnosti (skoro) na sto procent. Při ohnisku 20 mm (ekv. 30) je rozdíl ještě menší. Kresba uvadá až při maximálním zaclonění, takže dokonce bych řekl, že nemá valný smysl clonu F22 používat, protože dostatečné proostření (hloubku ostrosti) získáme už při F11 a F16, které mají kresbu bezvadnou. Kresba do rohů poněkud slábne a na přechodech jsou trochu vidět fialové kontury, ty ale od clony F11 zmizí.
Protisvětlo je další prubířský kámen. Objektiv snese slunce v záběru (viz ukázku) – ovšem při pohledu do hledáčku někdy hází paprskovité útvary, které kupodivu na snímku nejsou. Zřejmě vznikají v těle přístroje při cestě paprsků od hledáčku do hranolu. Shrnutí Poznámka – 11.2,2008: musím tlumočit zkušenost našeho čtenáře, který se až po dvou výměnách dopracoval ke kvalitnímu kusu. Bohužel, není to u Sigmy ojedinělý případ, vřele tedy doporučuji si udělat před koupí zkušební snímky. Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
