| Nová „mjůčka“ přišla na trh v srpnu. Kromě dvanáctimegového modelu 1200 to byly dva osmimegové přístroje, kromě této 830 ještě 820, která je velmi podobná, jenomže bez stabilizace.
Jaký je a komu je určen
Je to elegantně řešený kovový kompakt s výrazným stříbrným terčem pro objektiv a efektní „sponou“ na přední stěně, sloužící jako opora pro prsty. Z pohledu shora má přístroj klínový tvar, charakteristický pro modelovou řadu digitálních mjůček už delší dobu. Uvnitř je CCD snímač velký 1/2,3´´. obrázky mají rozměry 3248 x 2436, 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768 a 640 x 480, jen v poměru 4:3. Optický zoom je pětinásobný s rozsahem odpovídajícím 36-180 mm kinofilmového přístroje, světelný F 3,3-5,0. Objektiv má 8 členů v 6 skupinách, ostří od 50 cm, v makru od 3 cm. Přístroj je stabilizovaný na čipu. Citlivost je od 80 do 1600 ISO, závěrka má rozsah od 4 sec do 1/2000. Manuální expoziční režimy nemá, je automatický s možností korekce expozice v režimu Program AE. Lze nastavit předvolby bílé . Přístroj nemá průhledový hledáček, má velký displej 2,5´´ (230 tisíc px), je systému Bright capture (HyperCrystal LCD, pozorovatelný až z úhlu 1700), takže reaguje na světlo a přizpůsobuje mu svůj svit. Procesor je TruePic III. Vybaven je vnitřní pamětí 14,8 MB, zapisuje na xD karty. Napájení je z li-ion akumulátoru. Rozměry jsou kapesní 99,6 x 55,1 x 24 mm, váha zanedbatelná 125 g. Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde se nalézá i spoušť a tlačítko pro zapínání(vypínání stabilizace. Za zadní stěně je nahoře ovládání zoomu a vedle kruhový volič pro volbu fotografování v auto – režimu a programované automatice (= s korekcemi) dále zde jsou předvolené scény (Zamračeno, Slunce, Žárovka, Zářivka 1, Zářivka 2, Zářivka 4), na výběr jsou scénické režimy Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, Pláž a sníh, Podvodní široký 1). Ty jsou řešeny – dnes se dá říci tradičně – s takovou uživatelskou přítulností, že dál asi nejde jít: volíme ikonu, ukáže se „příklad“ a poté slovní vysvětlení (v češtině, samozřejmě, celý přístroj mluví česky). Kdo by ani to nechápal, pro něho je „guide“, tedy průvodce, kde si najdeme situaci a průvodce nám vysvětlí, jak to fotit (na př. je málo světla, co s tím). Těžko si představit, že by se to ještě dalo zlepšit, ledaže by v příslušenství byl přibalený trpaslík, který by za uživatele fotky dělal. Pak je na voliči video ( 640 x 480 – 30 sn./s, 320 x 240, 160 x 120 – 15 sn./s se zvukem) a prohlížení, včetně „oblíbených): do paměti lze umístit miniatury fotek, které chceme nosit sebou a ukazovat na displeji kamarádům. Tyto miniatury se zapisují do vnitřní paměti, takže nejsou závislé na kartě (velmi chytré). Menu ve smysl „velké menu“ je řešeno tradičním způsobem Olympusu jako rozbočení ze středu na čtyři směry. Zkušenost ze seminářů mě poučila, že začátečníkům a laikům je tento způsob poněkud proti mysli – připadá jim nepřehledný. Jenže těmto lidem je proti mysli obvykle jakékoli menu… Pokud se někdo menu nebojí, zjistí, že je rozumně řešené. Uprostřed je „fotomenu“, kde se nastavují finesy, jako je například „detailní zoom“, což je vlastně výřez, protože obraz se přepne do třímegového rozlišení a bere obraz jen ze středové oblasti čipu. Z důležitějších funkcí je zde ještě režim měření expozice a oblast ostření – bodové, „inteligentní“ a rozpoznávání obličeje. Došlo zde k malému, ale vítanému zlepšení oproti minulosti – po namáčknutí spouště vypadneme z menu, takže už nemusíme – obvykle dvěma stisky – nejdříve z menu vyskákat a pak fotit. Po uvolnění spouště se ale do menu vrátíme, nemyslím, že je to šťastné řešení. To má smysl u funkčního menu, zvláště při nastavování expoziční kompenzace, ale toto „velké menu“ v praxi v terénu nepotřebujeme mít ustavičně po ruce. Takže jednou možná Olympus dojde k závěru, že je přece jen lepší stisknutím spouště toto velké menu „shodit“. Příjemná je možnost shodit nastavení resetem přímo z hlavní nabídky menu. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je znamenitá. Objektiv nevykazuje žádnou soudkovou vadu při širokoúhlém záběru, to je skutečně unikát – zpravidla se nějaké vydutí přece jen projeví. Zde není doslova žádné prostým okem pozorovatelné. Právě tak chybí fialové kontury, ani na přezářených okrajových partiích. Obraz je doostřován v rozumné míře, barevnost je neutrální, barvy přirozené.
Perfect fix je podobná funkce, avšak aplikovaná na hotový obrázek. Ten je následnou úpravou projasněn, zřejmě jde o variantu úpravy ve křivkách. Obrázek asi o 25% datově nabude. Výsledek je úměrný rozdílu v tónech – má smysl ho aplikovat na opravdu rozdílné tonality. Na ukázce dole jsem zvýraznil přepaly a oblasti slitých stínů – obrázek vykazuje přepaly v červeném kanále, nepatrné v celkových jasech; tyrkysové oblasti ukazují slité stíny. Je vidět, že na snímku vpravo (upraveném funkcí Perfect fix – se stíny velmi zlepšily, avšak nepřibylo přepalů.
Detailní zoom umožní jít z plné šíře (což je v jistém smyslu zvláštnost) až do ekvivalentu ohniska cca 290 mm, čili jde o cca osminásobný zoom. A to je pro kapesního trpaslíka velmi dobrý výkon, musíme ovšem počítat s nutností kratší expoziční doby – stabilizace není všelék. Šum, vděčné téma pro recenzenty, neboť mají o čem psát. Ano, šum je vidět, je patrný už při ISO 200, ovšem při zvětšení 1:1. Na snímcích do formátu A4 nebude dělat potíže ani při ISO 400. Při ISO 800 musíme poněkud zamhouřit oči a ISO 1600 je nouzovka – tedy rezervujme ji pro noční živou fotografii reportážního typu, rozhodně ne pro noční architekturu!
Makro v normálním nastavení příliš nepřibližuje, je vhodné pro fotografování středně malých objektů (ukázka dole vlevo, zmenšený plný formát záběru. V „normálním“ makru lze zoomovat, ale žádná výhoda z toho neplyne. V supermakru je zoom zablokovaný a k motivu se dostaneme na vzdálenost 4 cm.
Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
Vyvážení bílé nepřináší žádná překvapení – motiv nasvícený žárovkou má v automatickém režimu nažloutlý nádech, v nastavení „žárovka“ je bílá opravdu bílá. V této „bílé bílé“ byly pořízeny oba snímky na spodní ukázce, kde se prezentuje projasnění stínů: 
| Nová „mjůčka“ přišla na trh v srpnu. Kromě dvanáctimegového modelu 1200 to byly dva osmimegové přístroje, kromě této 830 ještě 820, která je velmi podobná, jenomže bez stabilizace.
Jaký je a komu je určen
Je to elegantně řešený kovový kompakt s výrazným stříbrným terčem pro objektiv a efektní „sponou“ na přední stěně, sloužící jako opora pro prsty. Z pohledu shora má přístroj klínový tvar, charakteristický pro modelovou řadu digitálních mjůček už delší dobu. Uvnitř je CCD snímač velký 1/2,3´´. obrázky mají rozměry 3248 x 2436, 2560 x 1920, 2304 x 1728, 2048 x 1536, 1600 x 1200, 1280 x 960, 1024 x 768 a 640 x 480, jen v poměru 4:3. Optický zoom je pětinásobný s rozsahem odpovídajícím 36-180 mm kinofilmového přístroje, světelný F 3,3-5,0. Objektiv má 8 členů v 6 skupinách, ostří od 50 cm, v makru od 3 cm. Přístroj je stabilizovaný na čipu. Citlivost je od 80 do 1600 ISO, závěrka má rozsah od 4 sec do 1/2000. Manuální expoziční režimy nemá, je automatický s možností korekce expozice v režimu Program AE. Lze nastavit předvolby bílé . Přístroj nemá průhledový hledáček, má velký displej 2,5´´ (230 tisíc px), je systému Bright capture (HyperCrystal LCD, pozorovatelný až z úhlu 1700), takže reaguje na světlo a přizpůsobuje mu svůj svit. Procesor je TruePic III. Vybaven je vnitřní pamětí 14,8 MB, zapisuje na xD karty. Napájení je z li-ion akumulátoru. Rozměry jsou kapesní 99,6 x 55,1 x 24 mm, váha zanedbatelná 125 g. Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde se nalézá i spoušť a tlačítko pro zapínání(vypínání stabilizace. Za zadní stěně je nahoře ovládání zoomu a vedle kruhový volič pro volbu fotografování v auto – režimu a programované automatice (= s korekcemi) dále zde jsou předvolené scény (Zamračeno, Slunce, Žárovka, Zářivka 1, Zářivka 2, Zářivka 4), na výběr jsou scénické režimy Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, Pláž a sníh, Podvodní široký 1). Ty jsou řešeny – dnes se dá říci tradičně – s takovou uživatelskou přítulností, že dál asi nejde jít: volíme ikonu, ukáže se „příklad“ a poté slovní vysvětlení (v češtině, samozřejmě, celý přístroj mluví česky). Kdo by ani to nechápal, pro něho je „guide“, tedy průvodce, kde si najdeme situaci a průvodce nám vysvětlí, jak to fotit (na př. je málo světla, co s tím). Těžko si představit, že by se to ještě dalo zlepšit, ledaže by v příslušenství byl přibalený trpaslík, který by za uživatele fotky dělal. Pak je na voliči video ( 640 x 480 – 30 sn./s, 320 x 240, 160 x 120 – 15 sn./s se zvukem) a prohlížení, včetně „oblíbených): do paměti lze umístit miniatury fotek, které chceme nosit sebou a ukazovat na displeji kamarádům. Tyto miniatury se zapisují do vnitřní paměti, takže nejsou závislé na kartě (velmi chytré). Menu ve smysl „velké menu“ je řešeno tradičním způsobem Olympusu jako rozbočení ze středu na čtyři směry. Zkušenost ze seminářů mě poučila, že začátečníkům a laikům je tento způsob poněkud proti mysli – připadá jim nepřehledný. Jenže těmto lidem je proti mysli obvykle jakékoli menu… Pokud se někdo menu nebojí, zjistí, že je rozumně řešené. Uprostřed je „fotomenu“, kde se nastavují finesy, jako je například „detailní zoom“, což je vlastně výřez, protože obraz se přepne do třímegového rozlišení a bere obraz jen ze středové oblasti čipu. Z důležitějších funkcí je zde ještě režim měření expozice a oblast ostření – bodové, „inteligentní“ a rozpoznávání obličeje. Došlo zde k malému, ale vítanému zlepšení oproti minulosti – po namáčknutí spouště vypadneme z menu, takže už nemusíme – obvykle dvěma stisky – nejdříve z menu vyskákat a pak fotit. Po uvolnění spouště se ale do menu vrátíme, nemyslím, že je to šťastné řešení. To má smysl u funkčního menu, zvláště při nastavování expoziční kompenzace, ale toto „velké menu“ v praxi v terénu nepotřebujeme mít ustavičně po ruce. Takže jednou možná Olympus dojde k závěru, že je přece jen lepší stisknutím spouště toto velké menu „shodit“. Příjemná je možnost shodit nastavení resetem přímo z hlavní nabídky menu. Jak se s ním fotí Obrazová kvalita je znamenitá. Objektiv nevykazuje žádnou soudkovou vadu při širokoúhlém záběru, to je skutečně unikát – zpravidla se nějaké vydutí přece jen projeví. Zde není doslova žádné prostým okem pozorovatelné. Právě tak chybí fialové kontury, ani na přezářených okrajových partiích. Obraz je doostřován v rozumné míře, barevnost je neutrální, barvy přirozené.
Perfect fix je podobná funkce, avšak aplikovaná na hotový obrázek. Ten je následnou úpravou projasněn, zřejmě jde o variantu úpravy ve křivkách. Obrázek asi o 25% datově nabude. Výsledek je úměrný rozdílu v tónech – má smysl ho aplikovat na opravdu rozdílné tonality. Na ukázce dole jsem zvýraznil přepaly a oblasti slitých stínů – obrázek vykazuje přepaly v červeném kanále, nepatrné v celkových jasech; tyrkysové oblasti ukazují slité stíny. Je vidět, že na snímku vpravo (upraveném funkcí Perfect fix – se stíny velmi zlepšily, avšak nepřibylo přepalů.
Detailní zoom umožní jít z plné šíře (což je v jistém smyslu zvláštnost) až do ekvivalentu ohniska cca 290 mm, čili jde o cca osminásobný zoom. A to je pro kapesního trpaslíka velmi dobrý výkon, musíme ovšem počítat s nutností kratší expoziční doby – stabilizace není všelék. Šum, vděčné téma pro recenzenty, neboť mají o čem psát. Ano, šum je vidět, je patrný už při ISO 200, ovšem při zvětšení 1:1. Na snímcích do formátu A4 nebude dělat potíže ani při ISO 400. Při ISO 800 musíme poněkud zamhouřit oči a ISO 1600 je nouzovka – tedy rezervujme ji pro noční živou fotografii reportážního typu, rozhodně ne pro noční architekturu!
Makro v normálním nastavení příliš nepřibližuje, je vhodné pro fotografování středně malých objektů (ukázka dole vlevo, zmenšený plný formát záběru. V „normálním“ makru lze zoomovat, ale žádná výhoda z toho neplyne. V supermakru je zoom zablokovaný a k motivu se dostaneme na vzdálenost 4 cm.
Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||
