O interpolaci jsem psal zde na Digineffu poprvé před sedmi lety. Tento pojem začal být aktuální o rok později, když se začalo diskutovat o snímačích firmy Foveon. Nicméně pojem je aktuální dodnes a myslím, že je třeba se k němu vrátit. Jde o to, že firma DxO Optic přichází s verzí Pro v5 svého softwaru pro úpravu fotografie, mimo jiné obsahující RAW konvertor. Nový software specifickým způsobem řeší generování barevného obrazu. V této souvislosti se hovoří o demosaikování, tedy o generování obrazu z „mozaiky“ tvořené barevnými filtry na snímači. Čímž jsem si vzpomněl na polemiku, která se kolem pojmu interpolace vedla – a shrnutí si můžete přečíst v článku Radky na Paladixu. ![]() Když se na obrázek podíváte, uvidíte, že zelených filtrů je dvakrát tolik než modrých a než červených. Vypadá to asi takto:
Podobný nákres má Radka na Paladixu – ono to tak skutečně je. Z toho tedy vyplývá, že barevné kanály RGB (červený, zelený a modrý) jsou neúplné, děravé, a to tak, že červený s modrým jsou dvojnásob děravé, než zelený. O tom nemá smysl se přít, tak to prostě je.
I Radka má něco podobného na Paladixu. Z této představy, že se barevné kanály vytvářejí dopočtem sousedních hodnot z množiny buněk se červenými, zelenými a modrými filtry, se odvozuje debata o úplnosti barevného obrazu, o rozlišení – a na tom staví svoji reklamu i Foveon, který má podobné obrázky jako jsou zde nahoře ve svých materiálech. Moje stanovisko bylo a zůstává takové, že takto se barevný obraz nevytváří, že nejde o jednoduchou interpolaci ve smyslu, jak ji definuje slovník cizích slov přibližný výpočet hodnot funkce v bodě ležícím uvnitř intervalu z hodnot funkce v krajních, příp. i některých vnitřních bodech intervalu. Dále tvrdím, že „děravost“ znázorněná na schématu nesouvisí s rozlišením, jelikož jasová informace je kompletní, informace se sbírá ve všech buňkách snímače. Stačí si prohlédnout kanály v režimu LAB, který zobrazuje zvlášť jasovou složku (ta drží kresbu) a zvlášť dvě barevné složky (ty nesou část informace o barvách – část proto, že celá informace obsahuje jasovou složku také). Nahoře je barevný obrázek a jasová složka, dole dvě barevné:
Z toho důvodu pokládám za zavádějící Radčinu formulaci, cituji: Aby bylo jasno, tak tedy ještě jednou a trochu jinak. Barevná informace nevzniká výpočtem na základě hodnot jenom z červených a jenom zelených a jenom modrých buněk. Barevná informace vzniká výpočtem, zpracováním dat získaných z červeních a také zelených a také modrých buněk. Tomu výpočtu můžeme říkat jakkoli, třeba interpolace (i když mi to nepřipadá správné) nebo komparace (i když je to „nevědecké“). Jde jen o to, že ucelená barevná informace nevzniká z „děravého“ červeného a zeleného a modrého obrazu. Ještě úplně nakonec: myslím si, že mnohá nedorozumění plynou z falešné představy, že RGB je něco konkrétního, jako barevné vrstvy ve filmové emulzi. Bayerova maska má RGB filtry, to je pravda. Vše další je ale matematika a interpretace. My nejčastěji pracujeme v režimu RGB. Zrovna tak se ale dá pracovat v režimu LAB a určité úkony děláme v režimu HSL. No a do čtvrtice máme interpretaci CMYK. Není nejmenší důvod k tomu si myslet, že interpretace RGB je cosi jediné možné, už proto, že i samotný JPEG záznam není v RGB (nemá žádné tři „oddíly“, kde by byly separátně zapsané hodnoty červené, zelené a modré, ale je zapsán v interpretaci YCbCr, tedy jasová složka plus dvě barevné). Tím méně pak existuje nějaké „Bayerova interpolace“, to je čirý výmysl, který vznikl v žáru internetových diskusí. Pokračování článku zde. |
O interpolaci jsem psal zde na Digineffu poprvé před sedmi lety. Tento pojem začal být aktuální o rok později, když se začalo diskutovat o snímačích firmy Foveon. Nicméně pojem je aktuální dodnes a myslím, že je třeba se k němu vrátit. Jde o to, že firma DxO Optic přichází s verzí Pro v5 svého softwaru pro úpravu fotografie, mimo jiné obsahující RAW konvertor. Nový software specifickým způsobem řeší generování barevného obrazu. V této souvislosti se hovoří o demosaikování, tedy o generování obrazu z „mozaiky“ tvořené barevnými filtry na snímači. Čímž jsem si vzpomněl na polemiku, která se kolem pojmu interpolace vedla – a shrnutí si můžete přečíst v článku Radky na Paladixu. ![]() Když se na obrázek podíváte, uvidíte, že zelených filtrů je dvakrát tolik než modrých a než červených. Vypadá to asi takto:
Podobný nákres má Radka na Paladixu – ono to tak skutečně je. Z toho tedy vyplývá, že barevné kanály RGB (červený, zelený a modrý) jsou neúplné, děravé, a to tak, že červený s modrým jsou dvojnásob děravé, než zelený. O tom nemá smysl se přít, tak to prostě je.
I Radka má něco podobného na Paladixu. Z této představy, že se barevné kanály vytvářejí dopočtem sousedních hodnot z množiny buněk se červenými, zelenými a modrými filtry, se odvozuje debata o úplnosti barevného obrazu, o rozlišení – a na tom staví svoji reklamu i Foveon, který má podobné obrázky jako jsou zde nahoře ve svých materiálech. Moje stanovisko bylo a zůstává takové, že takto se barevný obraz nevytváří, že nejde o jednoduchou interpolaci ve smyslu, jak ji definuje slovník cizích slov přibližný výpočet hodnot funkce v bodě ležícím uvnitř intervalu z hodnot funkce v krajních, příp. i některých vnitřních bodech intervalu. Dále tvrdím, že „děravost“ znázorněná na schématu nesouvisí s rozlišením, jelikož jasová informace je kompletní, informace se sbírá ve všech buňkách snímače. Stačí si prohlédnout kanály v režimu LAB, který zobrazuje zvlášť jasovou složku (ta drží kresbu) a zvlášť dvě barevné složky (ty nesou část informace o barvách – část proto, že celá informace obsahuje jasovou složku také). Nahoře je barevný obrázek a jasová složka, dole dvě barevné:
Z toho důvodu pokládám za zavádějící Radčinu formulaci, cituji: Aby bylo jasno, tak tedy ještě jednou a trochu jinak. Barevná informace nevzniká výpočtem na základě hodnot jenom z červených a jenom zelených a jenom modrých buněk. Barevná informace vzniká výpočtem, zpracováním dat získaných z červeních a také zelených a také modrých buněk. Tomu výpočtu můžeme říkat jakkoli, třeba interpolace (i když mi to nepřipadá správné) nebo komparace (i když je to „nevědecké“). Jde jen o to, že ucelená barevná informace nevzniká z „děravého“ červeného a zeleného a modrého obrazu. Ještě úplně nakonec: myslím si, že mnohá nedorozumění plynou z falešné představy, že RGB je něco konkrétního, jako barevné vrstvy ve filmové emulzi. Bayerova maska má RGB filtry, to je pravda. Vše další je ale matematika a interpretace. My nejčastěji pracujeme v režimu RGB. Zrovna tak se ale dá pracovat v režimu LAB a určité úkony děláme v režimu HSL. No a do čtvrtice máme interpretaci CMYK. Není nejmenší důvod k tomu si myslet, že interpretace RGB je cosi jediné možné, už proto, že i samotný JPEG záznam není v RGB (nemá žádné tři „oddíly“, kde by byly separátně zapsané hodnoty červené, zelené a modré, ale je zapsán v interpretaci YCbCr, tedy jasová složka plus dvě barevné). Tím méně pak existuje nějaké „Bayerova interpolace“, to je čirý výmysl, který vznikl v žáru internetových diskusí. Pokračování článku zde. |