Už dlouho jsem nepřidal nic do této řady „fotografického blogu“. Zde se spíš svěřuji se svými fotografickým,mi starostmi, než abych něco radil! O víkendu jsem „zkoušel makro“. Když vidím úžasné výsledky této fotografické discipliny, jak je prezentována na naší galerii, stydím se do této disciplíny plést. Ale, proč se stydět? O makro, jak zjišťuju, se zajímá hodně lidí a možná jim budou užitečné i moje drobné víkendové zkušenosti. Tak především – zkoušel jsem nejdřív objektiv Tamron 100-300 na Nikonu D200. To je objektiv, slušně řečeno, velmi nenáročný. Dosáhne sice hodně velkého přiblížení, avšak kresba je více méně bídná, jak račte viděti:
Výrazně lepšího výsledku jsem dosáhl s Canonem 400D, osazeném makro Tamronem 90 mm pevné ohnisko, světelnost F2.8 – tento objektiv mám připravený k testu a patří opravdu k optické špičce. Tahle fotka nezachytila zrovna motýla…
Ale tady už motýl je, i s pořádným sosákem.
No a nakonec jsem si vzal Canon PowerShot S5 IS (zde je recenze na Digineffu) a teď se dostávám k tomu, k čemu jsem se chtěl dostat. Nejdřív se podívejte na tu fotku:
Ta se povedla nejlíp – a potvrdilo se mé tušení, že zrcadlovky nejsou ideální nástroj na sport tohoto typu (jsem zvědav na ohlasy zkušených „makristů“). Fyzická ohnisková vzdálenost objektivů zrcadlovek je podstatně větší – fyzicky mělo ohnisko na tomto záběru 72 mm, kdežto u prvního záměru 300 mm! Tudíž hloubka ostrost je příhodnější. Zatím jsme měl vždycky kruté problémy se zaostřením hmyzu v zrcadlovce a podstatně menší problémy byly s kompaktem nebo EVF přístrojem, jako je tahle S5 IS. A nakonec se podělím ještě s jedním vcelku banálním poznatkem: velký protivník fotografa je vítr, který hýbá rostlinami a tudíž i hmyzem. Je dobře si počkat na večer, až si vítr lehne. Až se dozvím něco dalšího, ozvu se. |
Už dlouho jsem nepřidal nic do této řady „fotografického blogu“. Zde se spíš svěřuji se svými fotografickým,mi starostmi, než abych něco radil! O víkendu jsem „zkoušel makro“. Když vidím úžasné výsledky této fotografické discipliny, jak je prezentována na naší galerii, stydím se do této disciplíny plést. Ale, proč se stydět? O makro, jak zjišťuju, se zajímá hodně lidí a možná jim budou užitečné i moje drobné víkendové zkušenosti. Tak především – zkoušel jsem nejdřív objektiv Tamron 100-300 na Nikonu D200. To je objektiv, slušně řečeno, velmi nenáročný. Dosáhne sice hodně velkého přiblížení, avšak kresba je více méně bídná, jak račte viděti:
Výrazně lepšího výsledku jsem dosáhl s Canonem 400D, osazeném makro Tamronem 90 mm pevné ohnisko, světelnost F2.8 – tento objektiv mám připravený k testu a patří opravdu k optické špičce. Tahle fotka nezachytila zrovna motýla…
Ale tady už motýl je, i s pořádným sosákem.
No a nakonec jsem si vzal Canon PowerShot S5 IS (zde je recenze na Digineffu) a teď se dostávám k tomu, k čemu jsem se chtěl dostat. Nejdřív se podívejte na tu fotku:
Ta se povedla nejlíp – a potvrdilo se mé tušení, že zrcadlovky nejsou ideální nástroj na sport tohoto typu (jsem zvědav na ohlasy zkušených „makristů“). Fyzická ohnisková vzdálenost objektivů zrcadlovek je podstatně větší – fyzicky mělo ohnisko na tomto záběru 72 mm, kdežto u prvního záměru 300 mm! Tudíž hloubka ostrost je příhodnější. Zatím jsme měl vždycky kruté problémy se zaostřením hmyzu v zrcadlovce a podstatně menší problémy byly s kompaktem nebo EVF přístrojem, jako je tahle S5 IS. A nakonec se podělím ještě s jedním vcelku banálním poznatkem: velký protivník fotografa je vítr, který hýbá rostlinami a tudíž i hmyzem. Je dobře si počkat na večer, až si vítr lehne. Až se dozvím něco dalšího, ozvu se. |