Olympus Mju 780 (recenze

Jaký je a komu je určen

Je to elegantní, celokovový přístroj, řešený jako klasický kompakt bez průhledového hledáčku, jen s velkým 2,5 palcovým displejem. Jako i jiná „mjúčka“ je řešen jaksi klínově, na levé straně je užší než na pravé (z pohledu fotografa). Jedinou ozdobou je úchop na pravé straně. Jeho velikost je „tak akorát“, přístroj se vejde do kapsy, ale není zase tak malý, aby se špatně držel.

Kruhový volič režimů je na zadní stěně, má dobrou aretaci, takže nedochází k samovolnému přenastavení, jak se to stávalo dříve u starších modelů této řady. Zadní stěna je zdobnější než přední, čtyřcestný volič je řešen do čtverce, ale dobře se ovládá a to je hlavní.

Je to automat s možností doladění některých parametrů, nicméně neumožňuje nastavení clony a času a také se nepočítá s předsádkami, konvertory a pod. Je to tedy přístroj rodinný, čistě pro zábavu. Jeho vodo-odolnost je příjemná, nemusíte se bát ho vzít k vodě. Napájí ho lithium iontový akumulátor LI-42B, zapisuje na xD karty.

Ovládání a menu

Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde najdeme i spoušť a zapínání stabilizátoru (připomenu, že tento stabilizátor pohybuje snímačem, nikoli optickým členem v objektivu, efekt je ale obdobný. Hlavní pracoviště je jako obvykle vzadu.
Nahoře je kolébka pro zoom a vedle ní, vpravo nahoře, je kruhový volič režimů. Zde se nastavuje režim foto a video, scénické režimy, „guide“, což je „průvodce“ a kolekce oblíbených fotek.
Režim „guide“ je určen pro začátečníky, kteří by nicméně chtěli dělat technicky zdařilé snímky. Takže třeba fotí v protisvětle a tady si najdou, co mají nastavit (nastaví si to rovnou v tom průvodci). Je ovšem třeba vědět, že na př. nastavení světelných podmínek je nastavení WB.
Začátečníci asi častěji budou používat scény. Těch je tu požehnaně: Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, Pláž a sníh. Zajímavé jsou některé z nich, zajímavé proto, že nedosažitelné jiným způsobem: Přirozené světlo – slouží k pořízení snímků bez použití blesku v nepříznivých světelných podmínkách. Přístroj navýší ISO na 2500 a sníží rozlišení na 3 miliony bodů (dostatečné pro fotografie velké až A4). Kuchyně – nastaví makrorežim a posílí sytost barev. Dokumenty – slouží k pořizování fotokopií. Snímky jsou kontrastnější a je zapnuto makro (lze vypnout). Aukce– pořídí od jednoho záběru tři varianty s různou expozicí (bracketing) a zmenší obraz na 940×480 bodů, to je vcelku kuriózní scénický režim. Nikdy jsem nepochopil smysl „za sklem“, nicméně ani tady nechybí.

Menu je velmi dobře řešeno – je dvojí. Středovým tlačítkem čtyřcestného voliče se dostaneme do funkčního menu, kde nastavujeme bílou (WB), ISO, režim focení jednotlivé obrázky / série a způsob měření poměrové nebo bodové. Tlačítko menu nás zavede do „velkého menu“. Zde se mění kvalita obrazu (velikost a komprese), pak se zde dostaneme do setupu, lze zapnout i tichý režim a pokud je kruhový volič nastaven na scény, zde si scénu najdeme a zvolíme. Mně připadá toto řešení rozumné, nejsem si ale jist, jestli začátečník nebude z tohoto menu, jak ho Olympus po bloudění v několika slepých uličkách, nakonec ustanovil. Jeho původní čtyřcestné menu s volbami mi připadalo rozumnější.
Velmi dobře je řešena expoziční kompenzace, je aktivována čtyřcestným voličem (pozice nahoře) a při namáčknutí spouště škála zmizí a zase s e objeví. Jen to je trochu padlé na hlavu, že jakmile nastavíte režim úpravy expozice tímto způsobem, ztratí se vám histogram. Myslím, že tvůrce firmwarů by měli preventivně každé ráno mrskat důtkami.

Jak se s ním fotí
Náběh je bleskový za 1,1 sec, zpoždění s namáčknutím spouště pod 0,1 sec, to je vynikající a bez namáčknutí za 0,5 sec, to je velmi slušné.
Obrazová kvalita odpovídá sedmimegovému rozlišení bez velké soudkové vady a bez vinětace (tmavnutí v rozích). Barevnost je vyvážená, kresba je problematizovaná urputným zápasem se šumem – obraz je v jemných detailech jako by rozpitý, akvarelizovaný. Tento jev se projevuje zvláště v rozích obrazu. Díky tomu se ztrácejí fialové kontury, které by jinak asi byly vidět – to je daň za velké rozpětí zoomu.
Šum je omezován softwarově, do 400 ISO nejsou problémy, při 800 ISO je kvalita kresby viditelně nižší a 1600 ISO má opravdu jen omezenou použitelnost. Zde bych doporučoval vůbec nepoužívat tuto citlivost a v případě potřeby jít na scénický režim Přirozené světlo, kde je obraz redukován na tři megapixely, ale je bez viditelného šumu, byť za cenu snížení ostrosti.

	Vlevo nahoře výřez při 400 ISO, vedle 800 ISO, dole 1600 ISO

Vynikající je funkce „změna stínů“, která opravdu výrazně vylepšuje kresbu ve stinných oblastech – a je přístupná samostatným tlačítkem vpravo dole na zadní stěně. Navíc je možno editovat obraz rovnou v aparátu – je to zajímavé, ale riskantní řešení, protože kontrola je jen přes LCD displej.

Vlevo výřez 1:1 při automatické WB a žárovkovém osvětlení, vpravo předvolba žárovka

Velkých výtek (kromě kvality obrazu, ehm…) nemám, co se přímo aparátu týká, zato nedostatečné je prezentování v uživatelské příručce. Třebaže je zde české menu, příručka se odkazuje na anglické menu a navíc je nedostatečná a zmatená, například se mi tam nepodařilo najít informaci, jak přenést fotky z vnitřní paměti na kartu, jen jsem se dozvěděl, že vnitřní paměť je něco jako film, jenže nejde z aparátu vyndat. Za takové info pěkně děkuji.

Shrnutí
Olympus Mju 780 je elegantní kompakt určený pro domácí použití. Je vybaven zoomem s velmi dobrým rozsahem 1:5 a je stabilizován na čipu. Má jednoduché příjemné ovládání a díky Průvodci nebude dělat potíže ani naprostému začátečníkovi. Neurvalý procesing obrazu vede k výpadkům kresby v detailech, jako je listí, tráva a pod. To je důsledek honu za megapixely a zápasu se šumem.

Pro a proti:

Ukázky:
1-3 rozsah zoomu, 4-8 běžné osvětlení, 9 makro, 10 protisvětlo, 11-12 ukázka práce režimu projasnění stínů při focení

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen

Je to elegantní, celokovový přístroj, řešený jako klasický kompakt bez průhledového hledáčku, jen s velkým 2,5 palcovým displejem. Jako i jiná „mjúčka“ je řešen jaksi klínově, na levé straně je užší než na pravé (z pohledu fotografa). Jedinou ozdobou je úchop na pravé straně. Jeho velikost je „tak akorát“, přístroj se vejde do kapsy, ale není zase tak malý, aby se špatně držel.

Kruhový volič režimů je na zadní stěně, má dobrou aretaci, takže nedochází k samovolnému přenastavení, jak se to stávalo dříve u starších modelů této řady. Zadní stěna je zdobnější než přední, čtyřcestný volič je řešen do čtverce, ale dobře se ovládá a to je hlavní.

Je to automat s možností doladění některých parametrů, nicméně neumožňuje nastavení clony a času a také se nepočítá s předsádkami, konvertory a pod. Je to tedy přístroj rodinný, čistě pro zábavu. Jeho vodo-odolnost je příjemná, nemusíte se bát ho vzít k vodě. Napájí ho lithium iontový akumulátor LI-42B, zapisuje na xD karty.

Ovládání a menu

Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, kde najdeme i spoušť a zapínání stabilizátoru (připomenu, že tento stabilizátor pohybuje snímačem, nikoli optickým členem v objektivu, efekt je ale obdobný. Hlavní pracoviště je jako obvykle vzadu.
Nahoře je kolébka pro zoom a vedle ní, vpravo nahoře, je kruhový volič režimů. Zde se nastavuje režim foto a video, scénické režimy, „guide“, což je „průvodce“ a kolekce oblíbených fotek.
Režim „guide“ je určen pro začátečníky, kteří by nicméně chtěli dělat technicky zdařilé snímky. Takže třeba fotí v protisvětle a tady si najdou, co mají nastavit (nastaví si to rovnou v tom průvodci). Je ovšem třeba vědět, že na př. nastavení světelných podmínek je nastavení WB.
Začátečníci asi častěji budou používat scény. Těch je tu požehnaně: Portrét, Krajina, Krajina s portrétem, Noční scéna, Noční scéna s portrétem, Sport, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Denní portrét, Západ slunce, Ohňostroj, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť a vyber 1, Vyfoť a vyber 2, Pláž a sníh. Zajímavé jsou některé z nich, zajímavé proto, že nedosažitelné jiným způsobem: Přirozené světlo – slouží k pořízení snímků bez použití blesku v nepříznivých světelných podmínkách. Přístroj navýší ISO na 2500 a sníží rozlišení na 3 miliony bodů (dostatečné pro fotografie velké až A4). Kuchyně – nastaví makrorežim a posílí sytost barev. Dokumenty – slouží k pořizování fotokopií. Snímky jsou kontrastnější a je zapnuto makro (lze vypnout). Aukce– pořídí od jednoho záběru tři varianty s různou expozicí (bracketing) a zmenší obraz na 940×480 bodů, to je vcelku kuriózní scénický režim. Nikdy jsem nepochopil smysl „za sklem“, nicméně ani tady nechybí.

Menu je velmi dobře řešeno – je dvojí. Středovým tlačítkem čtyřcestného voliče se dostaneme do funkčního menu, kde nastavujeme bílou (WB), ISO, režim focení jednotlivé obrázky / série a způsob měření poměrové nebo bodové. Tlačítko menu nás zavede do „velkého menu“. Zde se mění kvalita obrazu (velikost a komprese), pak se zde dostaneme do setupu, lze zapnout i tichý režim a pokud je kruhový volič nastaven na scény, zde si scénu najdeme a zvolíme. Mně připadá toto řešení rozumné, nejsem si ale jist, jestli začátečník nebude z tohoto menu, jak ho Olympus po bloudění v několika slepých uličkách, nakonec ustanovil. Jeho původní čtyřcestné menu s volbami mi připadalo rozumnější.
Velmi dobře je řešena expoziční kompenzace, je aktivována čtyřcestným voličem (pozice nahoře) a při namáčknutí spouště škála zmizí a zase s e objeví. Jen to je trochu padlé na hlavu, že jakmile nastavíte režim úpravy expozice tímto způsobem, ztratí se vám histogram. Myslím, že tvůrce firmwarů by měli preventivně každé ráno mrskat důtkami.

Jak se s ním fotí
Náběh je bleskový za 1,1 sec, zpoždění s namáčknutím spouště pod 0,1 sec, to je vynikající a bez namáčknutí za 0,5 sec, to je velmi slušné.
Obrazová kvalita odpovídá sedmimegovému rozlišení bez velké soudkové vady a bez vinětace (tmavnutí v rozích). Barevnost je vyvážená, kresba je problematizovaná urputným zápasem se šumem – obraz je v jemných detailech jako by rozpitý, akvarelizovaný. Tento jev se projevuje zvláště v rozích obrazu. Díky tomu se ztrácejí fialové kontury, které by jinak asi byly vidět – to je daň za velké rozpětí zoomu.
Šum je omezován softwarově, do 400 ISO nejsou problémy, při 800 ISO je kvalita kresby viditelně nižší a 1600 ISO má opravdu jen omezenou použitelnost. Zde bych doporučoval vůbec nepoužívat tuto citlivost a v případě potřeby jít na scénický režim Přirozené světlo, kde je obraz redukován na tři megapixely, ale je bez viditelného šumu, byť za cenu snížení ostrosti.

	Vlevo nahoře výřez při 400 ISO, vedle 800 ISO, dole 1600 ISO

Vynikající je funkce „změna stínů“, která opravdu výrazně vylepšuje kresbu ve stinných oblastech – a je přístupná samostatným tlačítkem vpravo dole na zadní stěně. Navíc je možno editovat obraz rovnou v aparátu – je to zajímavé, ale riskantní řešení, protože kontrola je jen přes LCD displej.

Vlevo výřez 1:1 při automatické WB a žárovkovém osvětlení, vpravo předvolba žárovka

Velkých výtek (kromě kvality obrazu, ehm…) nemám, co se přímo aparátu týká, zato nedostatečné je prezentování v uživatelské příručce. Třebaže je zde české menu, příručka se odkazuje na anglické menu a navíc je nedostatečná a zmatená, například se mi tam nepodařilo najít informaci, jak přenést fotky z vnitřní paměti na kartu, jen jsem se dozvěděl, že vnitřní paměť je něco jako film, jenže nejde z aparátu vyndat. Za takové info pěkně děkuji.

Shrnutí
Olympus Mju 780 je elegantní kompakt určený pro domácí použití. Je vybaven zoomem s velmi dobrým rozsahem 1:5 a je stabilizován na čipu. Má jednoduché příjemné ovládání a díky Průvodci nebude dělat potíže ani naprostému začátečníkovi. Neurvalý procesing obrazu vede k výpadkům kresby v detailech, jako je listí, tráva a pod. To je důsledek honu za megapixely a zápasu se šumem.

Pro a proti:

Ukázky:
1-3 rozsah zoomu, 4-8 běžné osvětlení, 9 makro, 10 protisvětlo, 11-12 ukázka práce režimu projasnění stínů při focení

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12