Dva diskutabilní pojmy

toho měřítka 1:1 (objekt : obraz objektu vytvořený objektivem) se pro sebe držím, myslím, že je stále přijímáno jako oficiální hranice „čistokrevné“ makrofotografie. Respektoval bych jej klidně i u kompaktů, proč ne. Přesto, že nevím, jak se tady věci ve skutečnosti mají, makra a supermakra se měří jen centimetry nejbližšího zaostření, snad že je to pro laičtější veřejnost názornější a atraktivnější. Snad by se při nějakých 2-3 centimetrech měřítko onomu poměru 1:1 také mohlo blížit, ale to je jen můj hrubý odhad, nevzpomínám si, že by se o tom tématu nebo srovnání někde psalo. Nicméně je-li brouk na miničipu stejně velký jako ten na trávě, pak ať je. A že jeho obraz tvoří 8 milionů pixelů 2×2 mikrometry, to je jiná věc. Zvětšení snímků na monitoru nebo papíře stejně měřítko posunuje úplně jinam, lhostejno z jakého základu, takže možná je-li nakonec brouk na fotce 10×15 větší než ve skutečnosti, můžu takovému snímku říkat makrofotografie taky, ať má autor radost. Nicméně to jsou jen úvahy, nakonec stejně nejvíc záleží na oné koncové fotografii, která se někde ukáže, a nikoliv na škatulkách a měřítkách. Pokud jde o ořezy, nechtěl jsem řešit primárně otázku, zda čipy něco ořezávají nebo ne nebo jak kdy, šlo mi spíš o konstatování, že obraz pořízený daným objektivem má stejné parametry (vč. měřítka a hloubky ostrosti) bez ohledu na to, na jaké médium dopadá.

Můj názor:
Makro a „supermakro“ jsou výrazy více méně komerční, uživatelské, neplynou z nějaké definice. Ta definice se týkala opravdu zobrazení 1:1, tedy 1 cm délky fotografovaného objektu se zobrazí jako 1 cm na médiu (na filmu). Jenže digitální zobrazovací média nemají definovaný rozměr (tedy: existují různé rozměry čipů). Dovedl bych pochopit, kdyby se řeklo:
ctěme tradici a pokud se objekt dlouhý 36 mm zobrazí na obrázku od kraje ke kraji (vyplní formát), pak jde o makro.
Tomu bych rozuměl. Jelikož to nikdo neřekl (kromě mne, ale to je zase jen „jeden pán povídal“), tedy pokud to nějaká autorita nestanovila, je v tom nejasno.

K hloubce ostrosti:
I to je pojem o kterém všichni víme, co znamená, ale j těžší to popsat.
Přísně vzato se hloubka ostrosti váže na rozptylový kroužek, tedy: jaká je definice, jak velký rozptylový kroužek má být, abychom se drželi v normě ostrosti na daném čipu? Rozlišovací schopnost oka je 0,25 mm na fotografii A4 pozorované ze vzdálenosti 38 cm. Pro kinofilm je to průměr 0,03 mm. Jenže, jsme schopni takto precizně definovat rozptylový kroužek pro každou a) velikost čipu, b) velikost světlocitlivé buňky na čipu? Proto si myslím, že diskuse hned tak neskončí, ledaže by se zavedla nějaká norma: pokus o to učinil Olympus / Kodak s formátem 4/3, ten se však nestal všeobecnou normou, spíš je to norma držená Olympusem, resp. Panasonikem jako firemní standard.

toho měřítka 1:1 (objekt : obraz objektu vytvořený objektivem) se pro sebe držím, myslím, že je stále přijímáno jako oficiální hranice „čistokrevné“ makrofotografie. Respektoval bych jej klidně i u kompaktů, proč ne. Přesto, že nevím, jak se tady věci ve skutečnosti mají, makra a supermakra se měří jen centimetry nejbližšího zaostření, snad že je to pro laičtější veřejnost názornější a atraktivnější. Snad by se při nějakých 2-3 centimetrech měřítko onomu poměru 1:1 také mohlo blížit, ale to je jen můj hrubý odhad, nevzpomínám si, že by se o tom tématu nebo srovnání někde psalo. Nicméně je-li brouk na miničipu stejně velký jako ten na trávě, pak ať je. A že jeho obraz tvoří 8 milionů pixelů 2×2 mikrometry, to je jiná věc. Zvětšení snímků na monitoru nebo papíře stejně měřítko posunuje úplně jinam, lhostejno z jakého základu, takže možná je-li nakonec brouk na fotce 10×15 větší než ve skutečnosti, můžu takovému snímku říkat makrofotografie taky, ať má autor radost. Nicméně to jsou jen úvahy, nakonec stejně nejvíc záleží na oné koncové fotografii, která se někde ukáže, a nikoliv na škatulkách a měřítkách. Pokud jde o ořezy, nechtěl jsem řešit primárně otázku, zda čipy něco ořezávají nebo ne nebo jak kdy, šlo mi spíš o konstatování, že obraz pořízený daným objektivem má stejné parametry (vč. měřítka a hloubky ostrosti) bez ohledu na to, na jaké médium dopadá.

Můj názor:
Makro a „supermakro“ jsou výrazy více méně komerční, uživatelské, neplynou z nějaké definice. Ta definice se týkala opravdu zobrazení 1:1, tedy 1 cm délky fotografovaného objektu se zobrazí jako 1 cm na médiu (na filmu). Jenže digitální zobrazovací média nemají definovaný rozměr (tedy: existují různé rozměry čipů). Dovedl bych pochopit, kdyby se řeklo:
ctěme tradici a pokud se objekt dlouhý 36 mm zobrazí na obrázku od kraje ke kraji (vyplní formát), pak jde o makro.
Tomu bych rozuměl. Jelikož to nikdo neřekl (kromě mne, ale to je zase jen „jeden pán povídal“), tedy pokud to nějaká autorita nestanovila, je v tom nejasno.

K hloubce ostrosti:
I to je pojem o kterém všichni víme, co znamená, ale j těžší to popsat.
Přísně vzato se hloubka ostrosti váže na rozptylový kroužek, tedy: jaká je definice, jak velký rozptylový kroužek má být, abychom se drželi v normě ostrosti na daném čipu? Rozlišovací schopnost oka je 0,25 mm na fotografii A4 pozorované ze vzdálenosti 38 cm. Pro kinofilm je to průměr 0,03 mm. Jenže, jsme schopni takto precizně definovat rozptylový kroužek pro každou a) velikost čipu, b) velikost světlocitlivé buňky na čipu? Proto si myslím, že diskuse hned tak neskončí, ledaže by se zavedla nějaká norma: pokus o to učinil Olympus / Kodak s formátem 4/3, ten se však nestal všeobecnou normou, spíš je to norma držená Olympusem, resp. Panasonikem jako firemní standard.