Nezařazené

24-70/4.0 a Američané v Ruzyni

Za doslova šíleného počasí se konal v poslední den března den otevřených dveří u americké jednotky, nocující v kasárnách v Ruzyni na cestě z pobaltského cvičení po vlastní ose do Bavorska. Fotil jsem tu a volil jsem objektiv Canon 24-70/4.0 pro Canon 5D Mk III a blesk Speedlite 430 EXII.

Za doslova šíleného počasí se konal v poslední den března den otevřených dveří u americké jednotky, nocující v kasárnách v Ruzyni na cestě z pobaltského cvičení po vlastní ose do Bavorska. Fotil jsem tu a volil jsem objektiv Canon 24-70/4.0 pro Canon 5D Mk III a blesk Speedlite 430 EXII.

Myslím si, že rozsah 24-70 je ideální pro úkoly reportážního typu. Odolal jsem pokušení si vzít 17-40/4.0. Ano, ta extrémní širočina může dobře posloužit, ale při živé fotce s lidmi to vede ke zkresleným obrázkům, lidi mají šišaté a nepřirozeně velké hlavy. Ohnisko 24 je myslím nejširší, kdy se zkreslení tak moc neprojevuje. Bavíme se ovšem o full frame – takže naopak ta 17-40/4.0 se svým ohniskem ekv. 25 – 60 mm by mohla udělat obdobnou službu na přístroji APS-C. Setové objektivy pro Micro Four Thirds přístroje mívají spodní hranici 12 mm, po přepočtu 24 mm a to je zase ta – podle mě – správná výchozí šíře.

Bral jsem si jen jeden, tento objektiv, a to nikoli (jenom) z lenosti. V živé, těžko přehledné situaci je dobře se soustředit na obraz a ne na vyšpekulování, jestli to mám vzít širokáčem nebo dvoustovkou. Ta 24-70 má dostatečně velký rozsah – a když jsem si pak doma prohlížel fotky, většinu z nich jsem stejně pořídil tou čtyřiadvacítkou.

Proč blesk
Počasí bylo šílené, střídaly se lijáky s prudkým sluncem. Samosebou se dá fotit bez blesku, ale ten blesk i za pošmourného počasí dokáže vytáhnout figuru z prostředí. Lidský obličej má nadprůměrnou schopnost odrážet světlo, takže ten blesk ho opravdu dobře vypíchne (platí to i o černoších). Blesk mám nařízený na high-speed synchro, tedy na synchronizaci i při vyšších rychlostech závěrky, než je limitní 1/250 sec.

Ostření
Obvykle ostřím na jeden zaostřovací bod, ale když je takový mazec, jako byl na tom buzerplace, přece jen je to riziko prostření větší, než když v lidu komponuju nějaký statický obrázek. Proto volím zónu, tedy sdružené zaostřovací body, ty kryjí cca 1 oblasti autofokusového modulu. Proostřených fotek jsem pak měl minimum.

Co fotit
Nemá cenu fotit takzvaně všechno, a snaha dostat celý děj do jednoho obrázku je marná. Je dobré se soustředit na jednotlivé lidské situace. Zde šlo o komunikaci návštěvníků s vojáky. Důležité je držet se bodu deset mého Desatera z knihy Digitální fotografie polopatě (páté vydání vyjde na podzim v Computer pressu): Dokud situace trvá, fotím.

Tady je příklad: pán stál na obrněném voze, loučil se s vojákem a ten mu pak pomáhal slézt. Těch fotek je víc, než tady uvádím, ale i z této série je ta pro mne pěkná až ta šestá. Přitom i to jak tam spolu nahoře stáli nevypadalo špatně.

 


 

K tomu použití blesku. Ona i ta výše uvedená fotka je flešovaná, nicméně při použití blesku je třeba se snažit o to, aby blesk nebyl znát. Tady dole jsem ale chtěl vypíchnout pána s vlajkou (vlajkami, druhou má zapíchnutou do batohu v pozadí. Poprosil jsme ho, aby se mi postavil před ohrazenou část cvičiště, kde stály obrněné vozy. Expozici jsem utlumil korekcí -2 / 3 EV a pána jsem vypíchl bleskem.


Na setkání dorazili i naši fandové americké bojové techniky ze světové války. Dětem to bylo jedno, jestli šplhají po soudobých nebo historických vozidlech. Tahle fotka se mi líbí tím prostorovým propojením. Ovšem, klasika: vyfotil jsem to a tatínek, co stál vedle mě, se mě ptal: „Nestrčil jsem vám tam ruce?“ No právě že strčil, ty jsou na tom to nejlepší!


 

No a závěrem zase jedna fotka, kde je voják vypíchnutý bleskem. Tady jsme pozadí utlumil jen natolik, aby vynikly rozsvícené reflektory. No a centrální kompozice k věci jaksi patří.


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: